Mladá kamera Uničov 2009

V Uničově na Moravě se již po pětatřicáté uskutečnil festival filmařů do třiceti let. Soutěží zde amatéři i studenti či absolventi filmových škol. V programu vedle sebe nalezneme jak první pokusy třináctiletých tvůrců prodchnuté dětskou naivitou, tak i autorsky vyzrálá díla studentů FAMU.

Tradičním zahájením programu bývá předpremiérové uvedení některého z nových českých titulů, nejlépe od tvůrce, který se v mládí účastnil Mladé kamery. Shodou okolností se letos promítala ještě nehotová verze filmu Jarmareční boudy, jehož režisér Pavel Dražan v Uničově zvítězil se stejnojmenným dílem již v roce 1982. Podobenství o povaze lidstva po sedmadvaceti letech rozšířil a znovu natočil, tentokrát v profesionálních podmínkách. Závěr festivalu rovněž tradičně obstaralo olomoucké divadlo Tramtárie s už třetí částí kabaretu Historky z podsvětí 3: Velký bratr mlčí.

Porotci pocházejí z řad filmových profesionálů a pedagogů zabývajících se navíc dlouhodobě oblastí amatérského kinematografie, což se hodí zejména při rozborovém semináři, neboť většinou dokáží formulovat problémy zhlédnutých filmů a s přítomnými tvůrci o nich diskutovat. Mezi letošními porotci nechyběli profesor Josef Valušiak nebo dokumentarista Vladislav Kvasnička. Chyběl pouze zástupce mladší generace (praktik nebo kritik), který by věkově a zkušenostmi blíže k autorům hodnotil jimi zvolená témata a způsoby zpracování. Nejmladšími členy poroty byli Martin Čihák s Alicí Růžičkovou, což jsou již příslušníci střední generace.

V kategorii neprofesionálů do dvaceti let není snadné postavit jednotlivá díla jednoduše vedle sebe a posuzovat. Je veliký rozdíl mezi třináctiletými filmaři zabývajícími se ještě dětskými náměty a devatenáctiletými autory, v jejichž centru pozornosti stojí přirozeně jiné otázky. Už poněkolikáté festival navštívil Radoslav Horák, jehož plastelínové animace (ve filmu Narozeniny) jsou opět co do detailu o něco propracovanější. Podobně jako on se plastelínové animaci věnuje i jeho o rok starší, tedy čtrnáctiletý, kolega Jakub Kadera. K vytvoření pohádkového světa ve snímku Jožka a Božka – Jak si postavili chaloupku použil víčka od PET lahví. Hrané snímky třináctileté Pavlíny Taubingerové (Hledání diamantu, Opravdu vydařený výlet) a čtrnáctileté Evy Křížové (Ordinace v Černém sadu) prozatím představují více či méně vypointované anekdoty. Porotci se filmům zjevně začínajících režisérek mohli věnovat podrobněji.

Nepochybně dospělejší film natočil teprve patnáctiletý Jakub Zvoníček a zasloužil si asi více než jen Čestné uznání poroty. Symbolický příběh ukazuje mladíka, jenž si do rozříznuté hrudi, v níž chybí srdce, vkládá cigarety, alkohol, cédéčka apod. Až přicházející dívka mu do rány vloží masité srdce. Možná až příliš idealistické a doslovné Hledání? se však celé odehrává v neutrálním zakouřeném prostoru, v němž dým navozuje neurčitou a nejistou atmosféru připomínající počiny Davida Lynche. Tematizace těla a tělesnosti zase dává vzpomenout filmy Davida Cronenberga.

Žánr hororu s komickými prvky pro odlehčení si vyzkoušel čtrnáctiletý Marek Tesař. Silent Scream vznikl v rámci kroužku při ZŠ ve Velké Bíteši. Skupina adolescentů se v noci z hecu vydá do zavřené školní budovy, v níž došlo k několika záhadným mordům. Stanou se terčem krvežíznivých zombií a většina z nich osudnou noc nepřežije. Možná i díky pedagogickému dohledu se film naplňující schémata vyvražďovacích hororů (Vetřelec, Věc, Texaský Masakr motorovou pilou, Pátek třináctého a desítky dalších) obejde bez větších kvalitativních výkyvů a úspěšně naplňuje žánrová očekávání. Film porota ocenila 3. cenou. O příčku výše se umístil stejně starý Jan Václav s Poutem. Přes jisté řemeslné nedostatky a některé nechtěně komicky vyznívající scény ocenila porota zřejmě mladíkův zájem o danou tematiku. Vypráví příběh mladého chlapce, který na začátku 80. let vyrůstá sám s otcem, jelikož matka emigrovala. Chlapec chodící o holích trpí ústrky spolužáků, poté se naučí běhat, trénuje a pokusí se s otcem překročit hlídanou hranici. Otec ale neběží tak rychle a je chycen; když to syn uvidí, vrátí se a pohraničníkům se dobrovolně vydá. 1. cenu si odnesl osmnáctiletý Andrej Chovanec za Osvietenie. Každý rok visí nad maturanty v jednom městě tajuplná kletba zapříčiňující úmrtí jednoho z nich. Studenty záhada přivádí k šílenství a na povrch vyplouvají jejich skutečné charaktery. Příběh vzdáleně připomínající námět amerického hororu Nezvratný osud Chovanec nahlíží s nadsázkou a doprovází jej titulky, jež funkčně osvětlují a předvídají děj.

Diváckou cenu získal uničovský osmnáctiletý student Tomáš Bartko za parodii na pořady typu Auto Moto Revue. Stařičká Škoda 100 v testu jednoznačně vítězí nad nejnovějšími auty.

V druhé kategorii soutěží autoři od dvaceti do třiceti let, kteří neprošli žádným filmovým vzděláním.

Kritiku médií míchajících reklamu, bulvár i politiku si formou animované koláže vyzkoušela Adéla Doudová ve snímku s víceznačným názvem Moc informací. Jediný další pokus o animaci představovala dvouminutová jednoduchá „anekdota“, v níž si mládenec uleví na veřejném záchodku takovým způsobem, že celá chemická toaleta exploduje. Autoři Jan Veselý a Petr Cejpek skeč vytvořili pomocí počítačové animace ve hře The Movies. Robert Vrba v Uničově uvedl černou komedii s kriminální zápletkou Matricidia. Manželský pár vyšetřovatelů vyslýchá milenecký pár obviněný z vraždy matky jednoho z nich. Za pomoci flashbacků sledujeme nesnesitelné soužití s protivnou babou, kterou, když mladému páru prasknou nervy, brutálně zamordují. U výslechu pak hází vinu jeden na druhého a před našimi zraky se odvíjejí jejich odlišné verze. Poněkud nevyrovnaný film nabídl ne vždy přesné herecké výkony nebo záběrování, ale pobavil mírně zvrhlým smyslem pro humor.

Pozoruhodným počinem je obrazově vytříbený více než třičtvrtěhodinový snímek Michala Sikory Jen aby ses uvolnila. Navzdory délce se tvůrcům podařilo udržet divákovu pozornost. Mladý fotograf je citově poněkud nestálý. Ve svém ateliéru svádí modelky pomocí „kouzelné“ písně, s jejíž pomocí dostane každou dívku do postele. Film se promítal až v nočním bloku společně s krváky, poněvadž obsahoval sexuálně explicitní scény. Mladík se trápí a často se dohaduje se svým rozzuřeným druhým já v zrcadle. Nakonec tento „chcípácký“ hrdina svou lásku nalezne. Smysl života hledá i hlavní hrdina snímku Zdeňka Vévody Take it easy, Pečorin. Mladý nezadaný učitel hudby se chce vymanit z vlivu matky, která ho stále má za malého chlapečka, a nalézt vztah. Vévoda sice nedisponuje bizarním a nezapomenutelným nápadem (magická píseň) jako Sikora, ale celkově své téma podává vtipněji a odlehčeněji.

Žánrové filmy a hříčky si zkouší Jan Haluza. Slzy noci jsou nepřestávající akční honičkou, u níž nejsou vysvětleny žádné motivace (autor v diskuzi přiznal inspiraci Spielbergovým Duelem). Není úplně jasné, nakolik je nadsázka záměrná a nakolik ne. Explicitní parodie to není a nakolik chtěl režisér napodobit ve vší vážnosti své akční vzory, není podstatné. Skvělá je honička v autech, kdy se hrdinové za jízdy pohybují po kapotě aut, přelézají z jednoho vozu do druhého a vzájemně se vytahují z okýnek. Haluza rovněž používá u střelby digitálních plamenů a kouře, což opět podporuje humor a vytrhuje z přirozeného vnímání akce. Ještě více si Haluza pohrál se snímkem Venia, za nějž dostal 3. cenu. Přidal jednoduchou dějovou zápletku, v níž figuruje zrádná „femme fatale“. Černobílým obrazem a kontrastním svícením se mu podařilo vzdát hold klasickým noirovým snímkům.

2. cenu si odnesl Michal Tlustý za vtipný snímek Křižovatky pojednávající o cestě mladého páru. Ambiciózní a nepříliš chytrá slečna v autě neustále peskuje svého flegmatického přítele, který téměř na žádné křižovatce neví, kudy se vydat dál. Trefné dialogy a uměřené herecké výkony tvoří hlavní opory povedeného filmu. Rovněž herectví a vygradovaný scénář s humornými dialogy jsou hlavními devizami Erupce vášní Ondřeje Svobody. Režisér dokonale paroduje latinskoamerické telenovely za pomoci zašmodrchaných incestních vztahů a exaltovaného herectví. O takhle zdařilé parodii si většina televizních bavičů může nechat jen zdát. Porota tvůrce odměnila 1. cenou.

Ve 3. kategorii se letos oproti minulým ročníkům objevilo několik filmů z FAMU. Naopak takřka absentovali zástupci písecké a zlínské školy. Do soutěže přihlásila tři animované filmy i Ostravská univerzita.

Za FAMO Písek soutěžil pouze Mikuláš Orlický s hororem Ecphronia. Sebestředný spisovatel omylem usmrtí vyrušující dcerku, podobným způsobem se zbaví i její matky. Poté není úplně zřejmě, zda se mu oběti zjevují nebo trpí stihomamem, ale své utrpení a výčitky ukončí sebevraždou. Komorní snímek odehrávající se prakticky v jediné místnosti a vzdáleně připomínající Kubrickovo Osvícení je zručně a působivě natočen. Pod hlavičkou písecké školy byl uveden i film jejího absolventa Miloše Kameníka nazvaný Felch in flat. Jelikož jde shodou okolností i o autora tohoto textu, nebudu jej hodnotit. Snad jen zmíním, že porota snímek jednohlasně odmítla pro zobrazenou brutalitu. V rozborovém semináři se poté rozběhla poměrně vyostřená debata o smyslu podobných snímků a názory si vyměňovali i mnozí z publika. Krvavá zásilka Jana Votýpky má s Felch in flat společnou řadu věcí. Její autor je stejně jako Kameník absolventem filmové VOŠ (tentokrát zlínské). Jejich počiny nejsou školní a nelze je už řadit ani k filmům amatérským, ačkoliv z hlediska produkce tam zřejmě spadají (nejsou financovány žádnou institucí ani firmou). Krvavá zásilka a Felch in flat jsou tedy jedinými neškolními filmy v jinak veskrze studentské kategorii. I Krvavá zásilka obsahuje řadu explicitně násilných scén a vzdává hold tvorbě Quentina Tarantina. Řemeslně velmi zdařilé dílo, v němž vystupuje režisérův mladší bratr hned v několika rolích, ale možná až příliš doslovně cituje vzory (Tarantino, Rodriguez, Ritchie…). Rozhodně snímku nelze upřít strhující vyprávěčské tempo a černý smysl pro humor.

Naprostý protipól Votýpkově krváku tvoří animovaný videoklip Husa jeho mladšího kolegy Bronislava Vavřinky (studenta VOŠF Zlín). Technicky zdařilé dílko určené malým divákům trpí přílišnou obrazovou doslovností a celkové výtvarné pojetí je nevkusné. Velmi dobré technické úrovně dosáhly i práce animátorů z Ostravy. Dokonalé zvládnutí 3D animace prokázal Roman Vrzoň ve Dvou myších. Krátká groteska příliš připomíná typem animace i vzhledem postaviček populární veverku z Doby ledové. Podobně jako Votýpka, prokázal i Vrzoň talent a zručnost měřitelnou s jejich vzory, musí však více čerpat ze sebe, jinak se jejich práce stává zbytečnou. Rovněž Strážce majáku Josefa Prokopa v sobě nezapře vzor (Karel Zeman a jeho Krabat z Čarodějova učně), ale jinak jde o svébytnou podívanou s asi nejsilnější atmosférou ze všech soutěžních filmů. Smysl pro vtip prokazuje Miluše Menclíková ve snímku Tatínku!!!, v němž malá holčička chce upoutat pozornost svého otce proměnou v kankánovou tanečnici. Dva animované filmy přivezly i studentky FAMU. Kočičí variantu jedné z pohádek O Dášence natočila Stanislava Mikušová podle předlohy Rudyarda Kiplinga (O první kočce domácí). Komediální snímek Chybička se vloudí Anety Kýrové, připomínající nedávnou kauzu záměny miminek, vypráví o tom, co se stane, když čáp při roznášení dětí splete lidskou a medvědí rodinku.

Černobílý obraz a absence dialogů provází hned několik snímků prvního ročníku režie, neboť zadání tohoto cvičení je koncipováno jako natočení krátké etudy na základě předem dané fotografie. První kroky Jana Březiny dávají do kontrastu osud baletky a ženy na vozíku, V neděli Tomasze Mielnika vypráví o rodince trávící neděli v Ikee, přičemž dcerka uteče hledat přírodu, Zapomenutí Martina Jelínka silně připomíná první počiny Jana Němce Sousto a Démenty noci. Filmy jsou to esteticky vytříbené, ale spíš než na silnou originální myšlenku se soustředí na atmosféru, pocity a dojmy. To nelze v plném rozsahu tvrdit o dvojsnímku studenta dokumentu Petra Hátleho Heroes – Das Konzept. Připomínka levicového terorismu, který naplno propukl v Západním Německu v 60. a 70. letech je podána formou záměrně nesrozumitelného a z hlediska diváckého vnímání těžko stravitelného tvaru propojujícího rychlý sled hraných výjevů natočených v ateliéru, archivních materiálů, monoskopu apod. Hátleho pokus se podobá politicky angažovaným dílům Jeana-Luca Godarda. Porota udělila společnou druhou cenu snímkům Chybička se vloudí, V neděli a Heroes – Das Konzept.

Hlavní cenu festivalu si odnesl dokument Dominika Krutského Okno oko srdce, do oka okno, duše. Černobílý portrét loutkáře, natočený opět téměř beze slov. Poetický film ulpívá na nenápadných detailech, není tematicky výjimečný ani naléhavý, ale cinefilně podmanivý.

Mimo soutěž byly promítnuty filmy Skoro na rozloučenou (Tomáš Bartko), Stín léta (Kateřina Šollarová), Kosovo (Andrej Chovanec) a Lúca (Martina Anderlová, Martin Němeček).

Animované snímky natáčejí pouze děti a studenti filmových škol. Mladí amatéři prakticky vůbec nejeví zájem o dokument, což v závěrečném hodnocení zdůraznil i předseda poroty Vladislav Kvasnička. Velkou inspirací jsou současné populární trháky. Řada tvůrců, ať už záměrně či nezáměrně, odkazuje k jiným dílům. Filmy jsou většinou technicky kvalitně zpracovány, autoři mají k dispozici kamery s kvalitním obrazem i zvukem, střihačské programy, takže technologická zdatnost přestala být doménou profesionálů. Zejména internetové televize by mohly využít tohoto tvůrčího potenciálu a objednávat si u těchto tvůrců, až naberou patřičné zkušenosti na dalších nezávislých projektech, krátké filmy, seriály a všemožné pořady.

Trailer k filmu Silent Scream: http://www.filmakzsbites.estranky.cz/clanky/ukazky-nasich-vytvoru__/dfsd

Film Škoda 100: http://www.youtube.com/watch?v=KY-ogQQ9kAc

Trailer k filmu Osvietenie: http://www.vimeo.com/2482892

Trailer k filmu Matricidia: http://www.youtube.com/watch?v=nK_ji5wXgtE

Trailer k filmu Take it easy, Pečorin: http://www.youtube.com/watch?v=WI3AH3P0ltY

Film Erupce vášní: http://www.vimeo.com/2797089

Teaser k filmu Ecphronia: http://www.youtube.com/watch?v=7-atD5t7O2s

Film Strážce majáku: http://www.youtube.com/watch?v=FoF_xlSSM0U