Řeka

Rok 1933 přinesl české kinematografii nebývalý úspěch. Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách se hned čtyřem českým filmům podařilo získat Pohár města Benátek za nejlepší režii. Vedle filmů Bouře nad Tatrami, Zem spieva a Extáze náleželo ocenění také poetickému snímku režiséra Josefa Rovenského nesoucímu výmluvný název Řeka.

V jednoduchosti je…

Příběh filmu Řeka je natolik prostinký, že snad ani více prostý být nemůže. Naštěstí však rozechvělý a nostalgický půvab filmu v příběhu zdaleka nespočívá. Hlavními postavami jsou dvě děti, chlapec Pavel a dívka Pepina, které právě zakončují svá žákovská léta na obecní škole v jedné posázavské vesničce. S posledním školním dnem se před nimi otevírá nejen volnost letních měsíců, ale také v šeru skrytá dálka budoucího života. Chvíle štěstí, které spolu, obklopeny přírodou, obě děti prožívají, naruší skutečnost, že Pepina, pocházející z chudých poměrů, nemá své vlastní boty. Pavel se proto odhodlá ulovit tu největší štiku široko daleko, aby za peníze z jejího prodeje mohl své milé boty koupit.

Ačkoli se ke konci Řeky objevuje dramatická zápletka, která se dotýká také jiných postav, její význam je okrajový. Ve filmu není žádná překážka nepřekonatelná a žádný konflikt není nesmiřitelný. Výjimečnost Řeky nespočívá v dějovosti, ale naopak v zastaveném čase léta nezkaleného jediným bouřkovým mrakem. Pozvolné vyprávění dává vyniknout jednotlivým záběrům, které se skládají v čarovnou báseň svého druhu, kde slova a verše nahrazuje kameramanské umění Jana Stallicha. Obrazy vynikají impresionistickou jemností i secesní smyslností, zasvěcují do půvabných zátiší a okouzlují rozhledy po české krajině. Pojďme se na tuto obrazovou lyričnost podívat blíže.

Píseň v obrazech

Vše je skryto v prvních záběrech: ve vodě prozářené a třpytící se sluncem, zčeřené libozvučným klokotáním a zvlněné všemi překážkami, o které se musí nekonečný proud odírat. Z této vody povstává život bez ustání se ubírající k neznámému cíli, život nespočitatelně mnohotvárný a čile se projevující v každém okamžiku. Titulní řeka jako harmonizující linie protíná celičký film. Je zdrojem potěšení, místem vítězného zápasu i šťastně završeného dramatu, především však klenotem vsazeným do krajiny, která se zvedá od rákosem porostlých břehů. Ostatně krajina, ve které se film odehrává, nese jméno své řeky – Posázaví. Drama z Posázaví je rovněž podtitulem samotného filmu. A vskutku je zcela na místě tento důraz na prostředí, do kterého je Řeka situována, neboť krajina Posázaví ve filmu zastává to nejpřednější místo: je okouzlujícím světem upředeným ze snů, vzpomínek a citů, v němž se zrcadlí všechny postavy a jejich osudy.

Prostor, který se tu před námi rozkládá do nedohledna, je prostorem bezmála idylickým. Není v něm skutečného rozporu mezi lidmi a krajinou jejich života, neboť lidé tu z krajiny vyrůstají a, ať už si to uvědomují, či nikoli, stále ji nosí v sobě. Sotva je proto láká svět za hřebeny kopců, který jakoby ani neexistoval. A pokud se snad širý svět v dáli přeci jen připomene, stává se hrozbou hrozící odtržením od domova, který je člověku zdrojem jeho identity.

Snímek Řeka naplňuje představu Jeana-Jaquese Rousseaua o člověku vyrůstajícím ve spojení s přírodou a v souladu s ní. Sama ústřední dvojice mladých lidí je toho nejpříhodnějším dokladem. Pavel a Pepina stojí na prahu své dospělosti, kdy se bezstarostnost letních dnů setkává s prvními tušeními odpovědnosti, která je očekává. Postavy kamera důsledně začleňuje do přírodních reálií a činí je tak jejich součástí – krása mládí se přelévá do krásy luk, lesů a vod. Mladí lidé v této kráse existují, aniž by ji jako krásu vnímali, neboť jsou jí účastni a ona je vlastním principem jejich životů. Krása přírody, kterou jsme ve filmu stále znovu oblažováni, je symbolem nelíčené opravdovosti, citového bohatství a překypujícího zdraví. Stejnými hodnotami oplývají také Pavel a Pepina. Jejich těla se těší rozpukem mládí, pohledy dojímají svým průzračným jasem a úsměvy znějí blažeností. Společně zakoušejí onu jedinečnou plnost svého věku, která se po celý život vracívá v tichém úsměvu nad vzpomínkami.

V jejich vztahu je však ještě cosi víc. Neztracený ráj tu obklopuje muže a ženu, kteří si ve své čistotě a nesmělosti začínají pozvolna uvědomovat vlastní sexualitu a vzájemnou citovou přízeň. A tak se v přírodě, která je ve filmu idylickým prostorem, v němž se do plné šíře rozvíjí lidská bytost, zjevuje láska, která člověka, přírodu a krásu tajemně spojuje v jediný a nejvyšší smysl.

Špetka kontextu

Řeka bývá hodnocena jako ve své době atypický film. Producent filmu Jan Reiter hledal údajně způsob, jak se vymanit soudobým módním tendencím a jak přivést na plátna kin filmové dílo, které by se vyznačovalo svébytností a ryzími kvalitami. Výsledkem tohoto záměru se stala právě Řeka, která se pokusila divákům nabídnout cosi příznačně českého, co nalezla v lyrizaci a v oslavě české krajiny, v malých osudech prostých lidí.

Ačkoli se Řeka Josefa Rovenského setkala s nepříliš nadšenou odezvou domácího publika, dostalo se jí o to více pozornosti v zahraničí. Z festivalu v Benátkách si Rovenský přivezl ocenění za režii, načež se Řeka dočkala promítání v mnoha jiných evropských zemích i ve Spojených státech amerických.

Řeka se z dnešního pohledu řadí ke skupině českých filmů, které se vyznačují obdobným lyrickým zabarvením a zdůrazňováním tradičních hodnot. Vedle Řeky jsou to němé snímky Cikáni a Pohádka máje Karla Antona, stejně jako Pohádka máje režiséra Otakara Vávry z roku 1940 či idyla Vladimíra Slavínského To byl český muzikant z téhož roku. Náleží sem rovněž Ohnivé léto (1939) Václava Kršky, který tradici poetického filmu rozvíjí i v poválečných letech, kam se řadí filmové adaptace literárního díla Fráni Šrámka Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou.

S mnohými z výše zmíněných filmů jsou spojena jména talentovaných kameramanů, vedle zmíněného Jana Stallicha se jedná například o Václava Vícha, kteří nemálo přispěli ke kvalitám, pro něž se k těmto prchavým filmovým snům nadále vracíme. A snad jen závěrem bych podotkl, že v dobách ohrožení země a následné okupace Německem, stávaly se ony ryze české filmy nikoli nevýraznou oporou národa.

Film Řeka nedávno vydalo na DVD Filmexport home video. Vedle samotného filmu naleznou diváci na DVD také zajímavý výklad filmového historika Pavla Taussiga, biografie a filmografie tvůrců, fotografie vztahující se k filmu a jeho natáčení i ukázku dobových plakátů a jiných průvodních materiálů.

Řeka

Režie: Josef Rovenský
Kamera: Jan Stallich
Architekt: Ferdinand Fiala
Hudba: Josef Dobeš

Výroba: Jan Reiter, 1933
Hrají: Jarmila Beránková, Václav Jalovec, Jaroslav Vojta, Hermína Vojtová, Jan Sviták, Rudolf Deyl st., Jan W. Speerger, Antonín Marlé, Bedřiška Wardasová, Jan Chaloupka, Emanuel Hříbal, Jaroslav Marvan, F. X. Mlejnek, Antonín Jirsa, Josef Rovenský, Bohdan Lachman, Karel Schleichert, Věkoslav Satoria, Václav Menger, Saša Razov, Josef Dobeš, Antonín Kuneš, František Filipovský, Karel Němec, Luigi Hofman, Robert Ford, Václav Piskáček
ČSR, 1933, 84 minut, čb

Premiéra: 13. 10. 1933
Distribuce v ČR: NFA, Filmexport home video