Rudá Čína očima frankofonního Kanaďana

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. prosince 2009 Rubrika: Komiks, Rozhledy | Komentář : 0

KOMIKS: Šen-čen: Cestovní deník z Číny – JAROSLAV STUCHLÝ –

Po comicsové knize Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje předkládá nakladatelství BB/art českému čtenáři další „cestopis“ animátora Guye Delisleho (jehož vydání ovšem prvně zmíněné knize předcházelo) s názvem Šen-čen: Cestovní deník z Číny.

Do Šen-čenu na jihu Číny se Delisle (nar. 1966) dostal v prosinci 1997 ze stejného důvodu jako později do Severní Koreje, tedy coby animátor pověřený supervizí nad výrobou kreslených televizních seriálů. Do svého tříměsíčního pobytu uvádí čtenáře způsobem takřka „jarmuschovským“, dvěma stránkami kreseb města, jež okamžitě evokují hluk, špínu a šeď. Mohla by z toho být docela slušná deprese, ale to by Delisle nesměl být po čertech dobrým pozorovatelem a vynikajícím glosátorem, který dle vlastních slov „…nudu vytrženou z kontextu přetaví tak, že nakonec bude zábavná.“

A to je naprostá pravda, hlavně proto, že na rozdíl od Koreje, kde se terčem nechápavého kroucení hlavou stala především všudypřítomná bolševická propaganda a kult osobnosti Kim Ir-sena a Kim Čong- ila, čínský deník se politiky dotýká jen okrajově a zaměřuje se především na jazykovou a kulturní bariéru a nepochopitelnosti, díky kterým se pro člověka ze Západu ubytování v hotelu, návštěva restaurace nebo nahlédnutí na veřejné záchodky mění v absurdní dobrodružství. Podobně jako v Koreji pak vypravěč svádí neustálý (a téměř donkichotský) boj se svými spolupracovníky, kteří nemají ani potuchy o správných animačních postupech.

Jedinými radostmi se mu stávají občasné návštěvy Kantonu, výlet do nedalekého Hongkongu, pravidelné cvičení v posilovně, spánek na desce pracovního stolu a sledování, jaké nové obrazce vytvoří skvrna od kávy na rozložených savých papírech (tedy do té doby, než je někdo vyhodí). Ani setkání s jazykově „vybavenějšími“ Číňany situaci neulehčuje, protože buď se vnucují a hovoří příliš, nebo naopak mlčí. K výborným momentům, kdy se naplno ukáže výhoda comicsového zpracování, patří záznam konverzace s animačním ředitelem a jeho bratrem, vedené papírem a tužkou, a srovnání Dantových kruhů pekla s realitou Číny, přičemž ráj představují pro Delisleho Spojené státy, peklo pak čínský venkov. S nadsázkou také zjišťuje, že jeho pobyt v Šen-čenu získal smysl jen díky tomu, že na tržišti na vlastní oči spatřil staříka uklouznout na banánové slupce, což je situace, již si vždycky spojoval výhradně s comicsy.

Přes veškerý sarkasmus, ironii a nadsázku nakonec Delisleho výtečný comics zanechá ve čtenáři podivný smutek – z obrazu člověka izolovaného uprostřed davu, člověka, kterému nikdo nerozumí, člověka lapeného v práci, která se nedaří a která jej vlastně ani nebaví.

„A do prdele,“ abych použil v knize několikrát použité rezignované povzdechnutí autora, na to, aby se člověk takhle cítil, nemusí zrovna cestovat do Číny.