Titanový fénix povstávající z popela

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. prosince 2009 Rubrika: Komiks, Rozhledy | Komentář : 0

KOMIKS: Terminátor: Kniha první – JAROSLAV STUCHLÝ –

Predátoři k nám přicházejí lovit v horkých a vlhkých dnech.

Vetřelce jsme si na Zemi zavlekli sami.

A terminátor nakráčel do L. A. rovnou z budoucnosti…

Comicsovým souborem Terminátor nakladatelství BB/art pokračuje v řadě dříve vydaných omnibusů – tedy grafických navázání na úspěšné filmové hity 80. let. Titulní dokonalý a (téměř) nezničitelný vraždící stroj se na stránkách comicsů nakladatelství Dark Horse objevoval během dekády 1990 – 2000. Český čtenář má možnost seznámit se se čtyřmi příběhy, které opět (s jednou drobnou výjimkou) tvoří jeden postupně rozvíjený celek.

Základní kostru nahodil scenárista John Arcudi epizodou Bouře a jeho koncept spočívá v obrácení rolí – jednotka vojáků z budoucnosti je vyslána zabít jistého Hollistera, vědce, který později zdokonalí umělou inteligenci tak, že se lidem stroje vzepřou. Terminátoři naopak slouží jako jeho ochranka. Je jasné, že kolem tohoto střetu bude hodně akce, honiček, přestřelek a výbuchů. Třetí a čtvrtá epizoda (Plán B a Nepřítel v našich řadách) na Bouři přímo navazují a věnují se dvěma přeživším z úvodní mise – vojandě Mary a Dudleymu (což je jediná postava, která prochází vývojem – původně jde o zpola lidskou, zpola umělou bytost s kódovým označením 1825M, sloužící k opravám terminátorů, pomalu v ní ale převažuje lidská stránka). Všechny tři jmenované epizody upřednostňují akci před dialogem, nechybějí ikonické výjevy terminátorů vstávajících z epicenter výbuchů a procházejících mořem plamenů. Obrazová složka tak celkem úspěšně odvádí pozornost od nedostatků scénáře, kdy zvlášť Arcudiho Bouře zbytečně polopatisticky vše vysvětluje a komentuje ve zvláštních rámečcích. Dialogy navíc nejsou zdaleka tak vtipné a řízné jako v Predátorovi, o hlubším rozměru Vetřelců nemluvě.

Onou zmíněnou výjimkou je druhá epizoda Jamese Robinsona s názvem Jedna rána. Jde vlastně o slepou odbočku, hon na Sarah Connorovou, která je pouhou jmenovkyní matky Johna Connora. Tato epizoda jednak pracuje se zajímavým motivem spících agentů, tedy lidí prozíravě vyslaných do minulosti ještě před událostmi Cameronova prvního Terminátora, jednak tím, že dějově se jedná o variaci na noirovou Pojistku smrti, do které je vmontován terminátor. Škoda, že takto zajímavý scénář byl prohospodařen kresbou Matta Wagnera, jež se sice ostře odlišuje od hyperrealistické (či jaké) kresby jeho kolegů, kde je to samý sval, ale mě ty tmavé plochy a terminátorka, která vypadá jako příšera z Erbenovy Kytice, příliš nenadchly. Představoval bych si spíše ostré černobílé linky, lépe odpovídající noirové zápletce.

Lehkým zklamáním může být i to, že tvůrci veškerý děj (až na několik nepodstatných flashbacků) soustředili do přítomnosti, takže se zbavili možnosti působivě graficky pracovat s vizemi civilizace rozvrácené válkou mezi lidmi a stroji. Právě ty patřily v prvním filmu k těm nejpůsobivějším, vždyť kdo viděl, nezapomene na záběr pásů drtících lidské lebky.

Protože všechny omnibusy nejsou zrovna levnou záležitostí (pravda ale je, že vycházejí ve špičkové technické kvalitě na křídovém papíře), je potřeba dobře vybírat. Pokud bych mohl doporučit, sáhněte nejdříve po Vetřelcích, Terminátor je sice zajímavou, leč nikoli nezbytnou položkou comicsové sbírky.