Tradice versus emancipace

Letošní ročník queer filmového festivalu Mezipatra uvedl izraelský snímek Tajemství. Jedná se o exkurz do problematiky postavení ženy v ortodoxní židovské společnosti aneb emancipace podle náboženských dogmat.

Postavení ženy jako hospodyně a služky v domácnosti bývá považováno za přežitek z minulosti, avšak zejména v ortodoxním náboženství tento diktát stále přetrvává. Případné nedodržení daných pravidel pak pro ženu znamená její zapovězení. Dokáže ale církev usměrnit své ovečky i v době, kdy emancipace žen je považována za rys moderní společnosti?

Pohled na tuto problematiku nabízí snímek izraelského režiséra Avia Neshera Tajemství (Ha-Sodot, 2007), jenž nastiňuje aktuální situaci v ortodoxní židovské společnosti. Na scénáři s režisérem spolupracovala původem izraelská dramatička, herečka a ortodoxní židovka Hadar Galon, která tuto otázku a téma postavení ženy v židovské komunitě reflektuje i ve svých divadelních hrách.¹

Nezkušené mládí…

Tajemství vypráví o mladé inteligentní dívce Naomi (Ania Bukstein), která vyrůstá v ortodoxní židovské komunitě, což značně ovlivňuje její postoje a názory. Naomin otec, uznávaný izraelský rabín (Sefi Rivlin), podporuje její zájem o náboženské texty a tráví společně mnoho času při debatách o židovství a při výkladech náboženských textů. Její zájem je intenzivní a svými znalostmi předčí otcovy žáky.

Otec s ní sice jedná jako se sobě rovnou, ale jen proto, že jde o jeho dceru. Typický postoj vůči ní jako ženě představuje otcův žák Michael (Guri Alfi) a zároveň její snoubenec, jenž dává od počátku najevo, že jako žena se mu nemůže nikdy vyrovnat, i když jej svými znalostmi převyšuje. Naomi se sice jako poslušná dcera podřizuje daným pravidlům, ale zároveň má své osobní tajemství a tím je touha stát se rabínkou.

Za první projev jejího vzepětí lze považovat skutečnost, že přemluví otce, aby byl odložen její předem domluvený sňatek s Michaelem a ona mohla na rok odjet studovat na náboženský seminář pro ženy. Duchovní cvičení se odehrává v městečku Safed, kde se zrodilo mystické židovské učení Kabbalah. Naomi skrze nové zkušenosti, mimo patriarchální svět v ženském semináři, začne jinak pohlížet na náboženský diktát, kterým se až doposud řídila.

Prvotní impulz ke změně přichází od jedné z jejích spolubydlících Michele (Michal Shtamler). Jedná se o dívku, která přijíždí na seminář ne zcela dobrovolně jako v případě Naomi. Projevuje se jako bohémka z jiného světa a od počátku je oproti Naomi fascinována vším, co překračuje náboženská pravidla.

Snímek Tajemství zde sklouzává do známého klišé, kdy proti sobě jsou postaveny dvě zcela rozdílné dívky, které se z počátku nesnášejí, ale po čase se z nich stanou velmi blízké přítelkyně. Vzájemná náklonnost mezi nimi vyústí až v milostný poměr, který ale právě Michele záhy popře.² V Naomi se probouzejí pocity, jež až doposud pro ni byly skryty za náboženskými dogmaty.

…„zkušené“ stáří

Třetí důležitou ženskou postavu představuje o mnoho starší Anouk, kterou ztvárnila francouzská herečka Fanny Ardant. Okolí jí opovrhuje, protože byla patnáct let ve vězení za zavraždění svého milence, kvůli kterému opustila muže a děti. Žena má rakovinu, jež jí ztěžuje život, a tak potřebuje pomoc ostatních. Naomi a Michele jsou v rámci semináře vybrány, aby jí pravidelně donášely jídlo.

Anouk má představovat odstrašující případ ženy, jež podlehla svým vášním. Zatímco Naomi vůči ní cítí averzi, protože porušila náboženská pravidla, Michele je jí naopak fascinována. Anouk z obav ohledně blížící se smrti požádá obě dívky, aby pro ni uspořádaly sérii očistných židovských rituálů.

V tomto ženském trojúhelníku napovrch vyplouvají mezigenerační vztahy, rozdílné náboženské postoje a zejména v Naomi se pod vlivem intimních okamžiků během pro ženy zakázaných rituálů začnou probouzet doposud nepoznané pocity. Naomi pociťuje, že vzplanutí vášně je silnější než náboženská pravidla, kterými se doposud řídila. Prožívá to, kvůli čemu na začátku opovrhovala paní Anouk, a podobně jako ona, i Naomi se dočká zapovězení ze strany svých příbuzných.

Postavení ženy v židovské komunitě není reflektováno pouze prostřednictvím zmíněných tří postav, ale nacházíme zde i jiné příklady, které s tím úzce souvisejí. Matka Naomi, jejímž pohřbem začíná film, trpěla chronickými depresemi a za jedno z možných vysvětlení jejího stavu lze považovat pro ni ponižující postavení v rodině, které těžce snášela. Naomi si až zpětně začne uvědomovat příčiny matčiny nespokojenosti. Její otec ale zcela odmítá jakoukoliv debatu na toto téma.

Osobou bojující za práva žen, i když se zdá její role poněkud pasivní, je vedoucí semináře. Taktéž negativně pociťuje své postavení ženy a sdílí s Naomi tajnou touhu stát se rabínkou. Zároveň si ale uvědomuje, že se jedná o pouhou touhu. Nevrhá se bezhlavě do boje, ale vyzývá především k trpělivosti. Už samu možnost uspořádat ženský seminář považuje za úspěch.

Konec dobrý, všechno dobré?

Závěrečné vyřešení filmu Tajemství v podobě svatby muzikanta ze Safed a Michele připomíná hollywoodský happy end. Východisko z nelehké situace, do které jsou postaveny ženy v rámci židovské církve, představuje otevřenost a tolerance, které ztělesňuje novomanželský pár, což asi mnozí diváci nečekali.

I když snímek sklouzává k šablonovitosti zejména ve vykreslení postav a předvídatelnosti děje, stává se po tématické stránce zajímavým. A pokud někoho překvapuje, že v silně náboženském Izraeli mohl vzniknout film reflektující takto otevřeně omezení, která jsou důsledkem náboženských dogmat, měl by vědět, že se jedná o jistý paradox. Protože například oproti západní kinematografii v Izraeli se daleko otevřeněji zabývají podobnými problémy.³

Ha-Sodot

režie: Avi Nesher

scénář: Hadar Galron, Avi Nesher

kamera: Michel Abramowicz

hudba: Daniel Salomon

hrají: Fanny Ardant, Ania Bukstein, Michal Shtamler, Adir Miller, Guri Alfi, Alma Zack, Tikva Dayan, Dana Ivgy a další

Izrael, 2007

 

1 Z dramatické tvorby Hadar Galon zmiňme např. hru Mikve, kterou v režii Michala Dočekala má na repertoáru Národní divadlo v Praze (Zdroj: http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=predstaveni.aspx&sb=2&ic=5322, cit. 19. 12. 2009)

2 Tato scéna glosuje přístup, kterým si mnozí věřící upravují dogmata podle své potřeby. Naomi nespatřuje v ženské homosexualitě nic špatného, protože, jak sama říká, v knihách se takový vztah nezakazuje, to platí pouze pro muže, kteří plýtvají spermatem. Přitom přístup ortodoxní židovské obce vůči jakékoliv odchylce tedy i homosexualitě je striktně odmítavý.