Tváře Indie v Praze

REPORTÁŽ: Ohlédnutí za 7. ročníkem Festivalu bollywoodského filmu v Praze – BARBORA GREPLOVÁ –

Smích, slzy, láska, nenávist, realita i fantasy, indická kuchyně i tanec, exotika, barevnost… to vše v rámci jediného festivalu, Festivalu bollywoodského filmu.

Ve dnech 12.–18. října 2009 proběhl v Praze 7. ročník Festivalu bollywoodského filmu. Přehlídka filmů, která rok co rok v naší kultuře získává stále silnější a tradičnější postavení, probíhala letos v exkluzivních prostorách Velvyslanectví Indie (12.–14. 10.) a v malém a velkém sále kina Světozor (15.–18. 10.). Program byl velmi pestrý a zároveň dokazoval, že Indie má mnoho tváří, což naznačoval nejen podtitul letošního ročníku Tváře Indie. „Tváře indické kinematografie jsou ty, které se dívají, kritizují a neustále se k filmům vracejí. Mohou to být starší diváci prahnoucí po klasické tvorbě Satyajita Raye a Guru Dutta. Může to být mladé publikum volající po nejnovějších hitech,“ komentuje zvolený podtitul vedoucí PR, Judita Urbánková. Diváci mohli navštívit snímky, které byly tematicky rozděleny do tří bloků: Typický Bollywood, jenž nabídl produkci klasického bollywoodského ražení; Tohle není Bollywood, sekce krátkých filmů a dokumentů, snímky nezávislých režisérů; Někde na půl cesty, skupina filmů, která v jistém smyslu spojuje dvě předcházející.

Část sekce Tohle není Bollywood byla speciálně sestavena Karanem Balim, indickým nezávislým filmařem a filmovým teoretikem, spoluzakladatelem společnosti Upperstall.com. Vidět jste tak mohli např. dokumenty Zadáno pro ženy (2003), Lakshmi a já (2007), ale i klasiku v podobě snímku režiséra Satyajita Raye Zlatá pevnost (1974), popřípadě netradičně pojatý animovaný film Američanky Niny Paley, Sita zpívá blues (2008).

Sekce Někde na půl cesty představila filmy jako Ghajini (2008), romantický thriller, nebo romantickou krimi Guru Dutta Na opačné straně srdce (1954).

Filmy spadající do skupiny Typického Bollywoodu reprezentovaly např. snímky Indie, do toho! (2007), Krásky, bacha! (2008), popřípadě fantasy film Drona (2008). Do této sekce byla zařazena i starší tvorba, jako Bobby (1973) nebo Řetěz (1973).

Návštěvností se letošní ročník nedá srovnat s předchozími lety, počty vysoce předčily očekávání organizátorů. Představení na Velvyslanectví byla zcela zaplněna, první den se na projekci dokonce několik nešťastníků nedostalo. Malý i velký sál Světozoru byl také mnohokrát vyprodán. Návštěvníkům festivalu bylo umožněno nejen ochutnat indickou kuchyni či tradiční indický tanec, ale na své si přišli i na každoroční bollywoodské party, která byla symbolickým vyvrcholením celého festivalu.

Na závěrečném večeru, před promítáním finálního snímku, byli vyhlášeni vítězové dvou soutěží. Vítězem „klání“ o nejlepší krátký snímek se stala režisérka Faiza Ahmad Khan s dokumentem Supermani z Malegaonu (2008). Cenu za nejlepší fotografii na téma „Vaše bollywoodské tváře“ v podobě zájezdu do Indie se společností Gulf Air si odnesla Pavla Jirková.

Festival nabídl vskutku pestrou paletu filmů. V následující části bych ráda přiblížila alespoň pár nejzajímavějších počinů, které bylo možno na festivalu zhlédnout.

Indie, do toho!

Celou přehlídku zahájil snímek Shimita Amina s tematickým názvem Indie, do toho!. S ním také na festivalu odstartovala série filmů s nejpopulárnějším bollywoodským hercem Shahrukh Khanem, který měl na letošním ročníku největší počet snímků a u většiny diváků si snadno získal velké sympatie.

Indie, do toho! je příběhem bývalého kapitána hokejového týmu Indie, který – kdysi obviněn ze zrady národa kvůli prohranému zápasu s Pákistánem – se nyní snaží získat nazpět ztracenou čest jako trenér ženského hokejového týmu. Tento film nemá typickou zápletku, kterou bychom od Bollywoodu očekávali. Spíše než na opravdovou lásku, milostné problémy, konflikt mezi rodinami/kastami a zradu je soustředěn na indický národní sport a na muže, který mu byl oddán celým svým životem. Ostatní zmíněné tematické prvky jsou spíše upozaděny. Snímek zpracovává téma potřeby sounáležitosti a souhry, schopnosti spolehnout se jeden na druhého a jako tým společně dosáhnout nepravděpodobného snu, a kapitánovi tak navrátit dobré jméno. Skrze kolektivního hrdinu – ženský sportovní tým – se film potýká nejen se společenskými předsudky, ale také se sexismem.

Indie, do toho! / Chak De! India
Režie: Shimit Amin
Scénář: Jaideep Sahni
Kamera: Sudeep Chatterjee
Hudba: Salim Mechant, Suleiman Merchant
Indie, 2007, 153 minut

Jsem s tebou

Ve světovém kontextu populárním žánrem, charakteristickým pro indickou kinematografii, je tzv. masala film (masala = směsice koření), který v sobě spojuje mnoho „ingrediencí“: milostnou zápletku, akci, napětí, exotiku, tanec, hudbu a barevnost. Nejlepším zástupcem tohoto druhu filmů byl na letošním festivalu snímek Jsem s tebou, jenž jako režijní debut natočila slavná choreografka Farah Khan. Originální práce s pohybem je patrná hlavně v tanečně-hudebních sekvencích. Zápletka filmu je postavena na politickém základě, utajených identitách, zavržených synech, rozpadlých rodinách, neshodách mezi rodiči a dětmi… Voják v utajení, s falešnou identitou studenta, má za úkol ochránit generálovu dceru, zároveň také získat odpuštění od ztraceného bratra a nevlastní matky a dosáhnout udržení míru mezi Pákistánem a Indií¹.

Jsem s tebou v sobě spojuje mnoho prvků typického bollywoodského trháku. Najdeme zde nejen expresivní herectví bez větší psychologické hloubky, což však neznamená, že by její absence byla ke škodě, emocionálně nabitý příběh nabízí i nacionální tematiku či citace hollywoodských blockbusterů (např. Matrix /1999/, Terminátor /1984/, Rambo /1982/, popřípadě Pomáda /1978/), jež v pražském Světozoru vyvolávaly nemalé veselí a jásot publika.

Tento pestrý koktejl zábavy si proto právem získal u organizátorů jejich vlastní sympatie již před několika lety, v době svého vzniku. Jeho ojedinělost byla také důvodem, proč se programové oddělení festivalu rozhodlo promítat snímek i letos.

Jsem s tebou / Main Hoon Na
Režie: Farah Khan
Scénář: Farah Khan, Abbas Tyrewala, Rajesh Saathi
Kamera: Manikandan
Hudba: Ranjit Barot, Anu Malik
Indie, 2004, 179 minut

Drona

Svým tématem a zvláště pak místem natáčení se klasické sekci festivalového programu vymyká film Drona, mnohými označován za „Harryho Pottera Indie“. Toto srovnání je vskutku na místě, aluze bychom mohli najít ale i na Spielbergova Indiana Jonese a Jacksonova Pána prstenů. Legenda, která je součástí historického eposu „Mahábharáta“, vypráví příběh utlačovaného chlapce vyrůstajícího u „strýčka a tetičky“ v moderním světě (překrásné pražské lokace). Jednoho dne zjistí, že je potomkem rodu, jehož otcové po staletí chrání nektar nesmrtelnosti, aby se nedostal do rukou zlých čarodějů. Drona, nový strážce, tak musí nastoupit svou cestu, která mu byla před dávnými věky určena.

Jelikož byl film z jedné třetiny natáčen v Čechách, měli jsme možnost v něm zhlédnout i české herce. Nejvýraznější roli sehrála Táňa Fischerová, s níž následovala krátká beseda po skončení promítání. Paní Fischerová, která ve filmu sehrála roli křesťanské jeptišky chránící indického prince, hovořila o náročném natáčení v Čechách, ale i v indických lokacích, o statutu hereckých hvězd v Bollywoodu a o nedůvěře k projektu, zda by z něj mohl někdy být takový velkofilm, jakým se ve výsledné podobě ukázal být. Zmínila se také o tom, jak se k projektu vlastně dostala a jak si indičtí filmaři považovali práce její i celého českého štábu.

Drona
Režie: Goldie Behl
Scénář: Goldie Behl, Jaydeep Sarkar
Kamera: Sameer Arya
Hudba: Dhruv Ghanekar
Indie, 2008, 145 minut

Na opačné straně srdce

Guru Dutt, velký guru indické kinematografie a jeden z nejznámějších osobitých autorů indické filmové klasiky, natočil svůj v pořadí čtvrtý film v roce 1954. Na opačné straně srdce, v němž sehrál i svůj debut jako herec, sleduje životní osudy Kalua, který po propuštění z vězení začne pracovat jako automechanik v jedné garáži, kde se zamiluje do dcery majitele. Jeho následující dny jsou ovlivňovány nejen další ženou, ale i skupinou gangsterů.

Snímek, jenž je ovlivněný filmem noir a natočený na černobílý materiál², se odehrává v prostředí nižší společenské třídy a jeho příběh je budován v lehkém, svěžím duchu s množstvím vtipných scén a dialogů. Dochází zde k prolínání kriminální, akční zápletky s romantickým hledáním hlavního hrdiny osobního štěstí a milované ženy. Charakteru zábavy režisér dosahuje pomocí typických zpívaných sekvencí. Tento snímek ještě odráží optimismus a odlehčenou náladu, kterou již nenajdeme v pozdějších Duttových filmech.

Na opačné straně srdce / Aar-paar
Režie: Guru Dutt
Scénář: Abrar Alvi, Nabendu Ghosh, Majrooh Sultanpuri
Kamera: V. K. Murthy
Hudba: O. P. Nayyar
Indie, 1954, 146 minut

Láska z nebes

V pořadí teprve třetí režisérský snímek Adityi Chopry, úspěšné producentky (v jejíž produkční společnosti Yash Raj Films film také vznikl), Láska z nebes, je typickým bollywoodským filmem, v němž hvězda indické kinematografie, Shahrukh Khan, sehrál úlohu hodného, avšak nevýrazného úředníka Surindera „Suriho“, který se zamiluje do veselé Tanii, dcery svého bývalého učitele. Díky sérii náhod a nehod se Tania stane Suriho ženou, štěstí však necítí, jen bolest nad ztrátou milovaného muže a následně i otce. Suri se kvůli ní rozhodne předstírat, že je někdo dočista jiný, hlučný, spontánní a zábavný Raj, její taneční partner…

Osudová láska a její hledání je ústředním či okrajovým tématem drtivé většiny bollywoodských filmů. Plynutí zápletky Lásky z nebes, v níž se hrdina převléká za někoho jiného, aby jeho manželka mohla poznat opravdovou lásku, je pozastavováno hudebně-tanečními sekvencemi, v nichž je kladen silný důraz na barevnost a propracovanou choreografii. Tento film je již třetí spoluprácí režisérky Chopry se Shahrukh Khanem, který se proslavil právě díky jejímu režisérskému debutu Dilwale Dulhania Le Jayenge (1995) před více než deseti lety. Pro Anushku Sharmu, představitelku Tanii, to byl herecký debut.

Láska z nebes / Rab Ne Bana Di Jodi
Scénář a režie: Aditya Chopra
Kamera: Ravi K. Chandran
Hudba: Salim Merchant, Suleiman Merchant
Indie, 2008, 167 minut

Zadáno pro ženy

Dokumentární snímek Zadáno pro ženy sleduje, jak si ženy, které každý den dojíždějí vlakem za prací v indickém městě Bombaj, vytvořily z každodenní povinnosti místo a čas samy pro sebe. Tzv. ladies special, vlaky určené pouze pro ženy, umožňují ženám jednak cestovat bezpečně a pohodlněji. Jsou ale také místem, kde „…nejsou ničí manželky, sestry, matky nebo snachy. Jsou prostě ženami… jak říkají, je to jejich oddechový čas.“ Společně se zde smějí, sdílí problémy i radosti každodenního života, pomáhají jedna druhé. Hromadně slaví svátky, narozeniny, zásnuby či těhotenství. Je to důležitá cesta v životech žen Bombaje. Je to jejich svět, kam muži nemají přístup.

Zadáno pro ženy / Ladies special
Scénář a režie: Nidhi Tuli
Kamera: M. Shanthi
Indie, 2003, 30 minut

Supermani z Malegaonu

Supermani z Malegaonu, snímek, jenž získal řadu cen na světových přehlídkách a festivalech, byl českým publikem oceněn jako nejlepší krátký film festivalu a jeho režisérka, Faiza Ahmad Khan, za něj obdržela od společnosti KODAK zdarma 35mm filmový materiál. Tento dokument je zasazen do městečka Malegaon, ve kterém vládne nepříznivá společenská a ekonomická situace. „Hrdinové“ filmu chtějí natočit vlastní parafrázi hollywoodského Supermana, v tomto případě „Supermana z Malegaonu“. Je to snímek, který ukazuje sílu filmu, jenž svou magií dokáže člověka vytrhnout z kruté reality a přenést ho do vlastního světa fantazie. Režisérka v Supermanech z Malegaonu prokazuje obdiv lidem a jejich odhodlání splnit si vlastní přání v nepřejících podmínkách.

Supermani z Malegaonu / Supermen of Malegaon
Režie: Faiza Ahmad Khan
Kamera: Gargey Trivedi
Hudba: Sneha Khanwalkar, Hitesh Sonik
Indie, 2008, 52 minut

Ghajini

Dalším snímkem na hranici bollywoodské a ne-bollywoodské produkce je Ghajini režiséra A. R. Murugadosse. Tento thriller v sobě spojuje akční téma a prvky se silnou romantickou linií. Jde o remake stejnojmenného filmu totožného tvůrce. Ghajini čerpá svou inspiraci z hollywoodského filmu Memento Christophera Nolana.

Je to příběh o velké lásce a o nic menší pomstě. Příběh bohatého businessmana Sanjaye, který touží v životě už jen po pomstě za brutální smrt své lásky, modelky Kalpany, rukou gangstera Ghajiniho. Sanjay částečně ztratil paměť poté, co dostal železnou tyčí úder do hlavy. K dovršení jeho pomsty mu tak slouží fotografie, které neustále fotí, a tetování na vlastním těle, přičemž to vše mu pomáhá pamatovat si, jaký je vlastně smysl jeho života.

Ve filmu dochází k prolínání dvou rovin. Vážnější linii tvoří Sanjayovo hledání Ghajiniho a samotná pomsta; druhou rovinou je seznámení a rozvíjející se vztah Sanjaye a Kalpany, který je místy dokreslován tradičními bollywoodskými tanci a zpěvem. Tato další linie je nám zprostředkována v retrospektivě pomocí deníkových záznamů hlavního hrdiny.

Ghajini
Scénář a režie: A. R. Murugadoss
Kamera: Ravi K. Chandran
Hudba: A. R. Rahman
Indie, 2008, 220 minut

Sita zpívá blues

Sita zpívá blues je zajímavý v mnoha ohledech. Získal mimo jiné Křišťálového medvěda na Berlinale za nejlepší narativní film, jeho režisérka Nina Paley není Indka, nýbrž Američanka, a svou působivou animovanou formou upoutal nemalou pozornost nejen českých diváků. Nina Paley ve svém filmu vtipným, melodickým a přitažlivým způsobem představuje nezvyklý pohled na historickou postavu Ramy a jeho manželky Sity a na jejich příběh, plný nejasných či diskutabilních událostí. Jejich životní osudy jsou podávány zajímavou cestou − v podobě rozpravy tří indických stínových postav, jež pomocí otázek, překřikování, popírání nebo dohadů vyprávějí legendu „Rámajány“. Tato linie se prolíná s příběhem rozpadajícího se vztahu jednoho páru žijícího v současné Americe, který inspirativně vychází ze skutečného života režisérky. Další linii tvoří zpívající sekvence Sity, která si hlas „propůjčila“ od slavné jazzové zpěvačky Annette Hanshaw. Hudební čísla v blues tónině tak dokreslují celý příběh. Vše je doplňováno sekvencemi s abstraktními obrazy souvisejícími s danou indickou tematikou. Linie sledující příběh z „Rámajány“ i životní etapu režisérky spolu navzájem sdílí některé motivy a témata.

Sita zpívá blues / Sita Sings the Blues
Scénář a režie: Nina Paley
Hudba: Todd Michaelsen
USA, 2008, 82 minut