Zde se nacházíte: 25fps » Rozhledy » Začal jsem tvořit mladý, stejně jako Mozart

Začal jsem tvořit mladý, stejně jako Mozart

Začal jsem tvořit mladý, stejně jako Mozart
ROZHOVOR s Garthem Marenghim, autorem jedinečného hororového TV seriálu Garth Marenghi’s Darkplace, a producentem této show Deanem Learnerem – GARTH MARENGHI, DEAN LEARNER (překlad: Veronika Zýková) –

Co je to strach?
Garth: Dostat daňový účet! Ale vážně, nechtěl bych, aby mě pekelná příšera donutila sníst vlastní ruce.
Dean: Nebo nácek.
Garth: Ne. Nechtěl bych sníst nácka, přese všechno, co udělali.

Proč se rádi bojíme?
D: Nevím. Nikdo neplatí rád daně.

Proč trvalo tak dlouho, než byl Garth Marenghi’s Darkplace uveden?
G: Společnost nebyla připravena. Takzvané ‘síly’ se bály mých vizí. MI8, která je tři úrovně nad MI6, zatahala za drátky. Třeba minulý týden mi někdo poslal mrtvou rybu v obálce s bublinkovou fólií. Pravda, zdá se, nepřestává bolet.

D: Nedošlo mi, že kanál musí souhlasit s uvedením. Vytvořili jsme pořad, dali jim ho a oni nám řekli, že se nás o to vůbec neprosili a jestli bychom mohli opustit recepci. Řekl jsem: „Jak se opovažujete – strávili jsme dva měsíce našich životů tvorbou téhle show.“ A oni řekli, že to není „jejich věc.“ Řekl jsem: „Co se stalo s iniciativou v téhle zemi?“ Oni na to: „Voláme ostrahu.“

Je to proto, že herectví bylo prkennější než samotné prkno?
G: Herectví je zde zesíleno jako ve všech fantastických dílech.
D: Musím se přiznat, že jsem v tom kluky občas nechal.

Dokonce jste dal Deanu Lernerovi hvězdnou roli, přestože zjevně není herec. Vlastně je to váš vydavatel.
D: Podívejte, cením si toho, že nejsem herec – nejsem žádný Shane Richie. Řekl jsem si, že vše, co je třeba udělat, je dát Garthova magická slova do správného pořadí, s intonací více či méně tam a tam, a scénář promluví za mě.

Jaké je tajemnství Garthova talentu?
D: Tajemství jeho talentu je v tom, že je zatracený génius. Pracoval jsem s těmi největšími, od Ricka Astleyho po Maureen Lipmanovou – a Garth je prostě jen o trochu víc speciální.

garth_marenghi-dean_learner

Jaké jsou počátky vašich literárních aspirací?
G: Proč ta posedlost tím, jak věci začínají? Je to tak západní, předpokládat, že vše musí mít začátek. Má cesta nemá začátek, nemá konec – je součástí skvělého tance. Jsem teď folklór. Ale pokud bych měl vybrat genezi, byly by to Vánoce, kdy mi rodiče koupili sadu dvaceti barevných pastelek. Začal jsem tvořit mladý, jako Mozart, ale na rozdíl od něj jsem svůj slibný talent nepromrhal.
D: Garth nemá literární ambice. Chce prostě psát skvělé knížky.

Máte mentora ve světě hororové fikce? Kdo jsou vaše největší vzory?
G: Vždy jsem to byl já, kdo mě nejvíce ovlivňoval. Jsem ve své podstatě samotář, posouvám hranice fantaskna, snažím se zvýšit úroveň lidského vědomí. Často jsem udiven svými vlastními inovacemi v žánru, které mohou čas od času vést ke kultu hrdinů. Ale naučil jsem se nezabývat se příliš sám sebou a vyvíjet se dál. Jinak mám rád Terryho Pratcheta.
D: Pokud vím, tak existuje jediný spisovatel hororů: Garth Marenghi. On je vším, začátkem i koncem celého žánru.

Které z vašich postav máte rád?
G: Které je vaše oblibené dítě? Jak má člověk odpovědět? Dobře, pokusím se. Mou oblíbenou postavou je nejspíš MUDr. Rick Dagless, mohykán romsfordské nemocnice, kterého hraju v Darkplace.
D: Já jsem vždycky zbožňoval Babs Landertonovou, expertku a amatérskou egyptoložku z Garthova románu z roku 1979, Smrtící prach. Ostatně je to jediná ženská protagonistka, která přežije víc než šest kapitol.

Show byla zakázána kvůli tomu, že byla “příliš strašidelná” – jak přesně Channel 4 Darkplace zcenzuroval?
G: Ale v tom je právě háček, dobrý muži. Byl to Channel 4, nebo vláda? Cenzura přišla z těch nejvyšších míst.
D: Zaslechli jsme, že v tom mělo prsty NATO.
G: Lidi se bojí toho, čemu nemůžou rozumět – napadá mě Jimmy Saville. Tahle show předběhla dobu o světelné roky. Kdybych nemusel tenhle pořad odepsat z daní, asi by nespatřil světlo světa před čtvrtým tisíciletím, což bude doba, kdy evoluce člověka dospěje do fáze, ve které plně docení můj dar.

Míváte někdy tvůrčí blok?
G: Nikdy. Ale když už ho příležitostně mám, tak se jím vždycky propíšu. Neexistuje nic jako tvůrčí blok. Prostě držíš pero a pohybuješ s ním.
D: Tvůrčí blok je jako jakákoli jiná forma impotence. Je to soužení slabých. Ani Garth, ani já nejsme slabí.
Navíc, Garth nikdy nepřepisuje své romány. Což neznamená, že není perfekcionista. Je perfekcionista, který to tam dostane hned napoprvé.

Uvidíme filmovou adaptaci vašeho díla?
G: Byl tu jeden pokus převést mou vizi na filmové plátno. Nechte mě vylíčit vašemu čtenářstvu une histoire (příběh), který byl hororem sám o sobě. První facka do tváře filmu Černý tesák, známého také jako Krysí útok: nechal jsem většinu administrativy mé tehdejší personální asistentce Lindě Scottové.
Prodala práva na zfilmování začínající společnosti, která nominálně sídlila v Camdenu, ale ve skutečnosti v Malaze ve Španělsku. Ti pak prodali práva mateřské společnosti, která v té době jela především v italském kung fu. Zkrachovali a jejich práva přešla na českou animátorskou společnost, která podnikala hlavně v Německu. A kvůli snížení výdajů byl film natáčen především v Chorvatsku. Většina obsazení byli Hispánci.
Kromě toho režisér řekl, že nemůže použít živé krysy, protože by bylo složité je mít pod kontrolou, takže utišili dvě stovky Jack Russel teriérů a natočili je přes filtry. A z dálky vypadali dost dobře, ale pak začali štěkat. Ani s tím nejlepším vybavením na světě nemohli vystříhat všechen štěkot, což zase znamenalo, že se všechno muselo nadabovat.
Bůh ví, co se stalo s těmi nebohými zvířaty. Pochybuju, že našli domovy pro všechny.

D: Tady je další příklad míry jejich idiocie. V klimaktickém rozuzlení se obří krysy naučily řídit londýnské historické červené autobusy. Ale tihle vtipálci je nechali řídit škodovky, takže to celé, samozřejmě, vypadalo směšně.

G: Jako hlavního hrdinu jsem chtěl Charlese Bronsona, ale všechno, co byli schopni naservírovat, byl nějaký australský oportunista s minulostí v pantomimě a pornu.

271

Upíři, vlkodlaci, čarodějnice, telekineze, satanské návštěvy – je tam někde venku opravdu nadpřirozeno, nebo je to jen náplň hororové fikce?
G: Jsem skeptik. Ale jsem skeptik s malým ‘k’. Nikdy jsem neviděl ducha, ale věřím, že mě jeden pohladil, když jsem spal. Pevně věřím v telku kinezi. Ohnul jsem ve svém životě sedm vidliček a minulý rok jsem vznesl velké vejce dva palce nad zem.

Označil byste sám sebe za vizionáře, nebo proroka? Pokud ano, je fér říct, že vaše dílo není zcela vaše?
G: Vizionář; prorok; věštec, šaman; jasnovidec; pán snů; převozník; splétač světů; augur: orákl: mystik – vyberte si.

D: Médium mi jednou řeklo, že Garth nepíše své knihy; pekelná příšera je za něj plodí v jiné dimenzi. Pokud je to pravda, tak odvádí zatraceně dobrou práci. Ale samozřejmě, Garth je píše, což zjednodušuje copyrightové záležitosti.

Garthe Marenghi, řekněte nám, co vás poprvé inspirovalo v hororovém žánru?
G: Myslím, že mé vyvolání přišlo při porodu. Pamatuju si, jak jsem si pomyslel, „Garthe, tohle musíš přežít. Tohle je jeden z mnoha testů. Vydrž sakra.” Pro mou matku to taky nebyl piknik, ale já to měl mnohem horší. Ona měla aspoň prášky proti bolesti. Mně nedali nic. Bylo to strašné, příšerné, ale naučilo mě to, jak bojovat. Ke zrození odkazuji neustále. Ať už je to na stránkách knih, nebo na plátně.

Kolik hororových románů jste napsal a mohl byste uvést některé tituly?
G: Mnoho, mnoho, mnoho, můj příteli. Vlastně jsem jeden z mála, kdo napsali víc knih, než přečetli. Moje dílo zahrnuje Černý tesák (krysy se učí řídit), Bahno (může voda zemřít?) a Pozrod (zmutovaná placenta útočí na Bristol). Všehovšudy jsem musel napsat tak sto plus jednu…

Garthe, jste na prvním rande. On/ona se vám opravdu líbí. Jaký film navrhnete? A zaplatíte za jídlo?
G: Proč se nezeptáte Blazin’ Squad? Jsem dospělý muž. Mám ochlupení. Zůstal bych doma, dal bych si salámovou mísu se svou ženou Pam a pak bychom se konvenčním způsobem pomilovali.

Jak vypadá perfektní večer Gartha Marenghiho doma?
G: Velká večeře s rodinou, následně recitace mých hrůzostrašných veršů. Pak pudink.

Rozhovor vedli a otázky si vymysleli Garth Marenghi a Dean Learner

Z angličtiny přeložila a vybrala Veronika Zýková

(Původní znění rozhovoru najdete zde: http://www.garthmarenghi.com/things.htm)

Print Friendly

Autor

Veronika Zýková
Editorka, garantka rubriky Český film

Zajímají mě méně probádané či neprobádané oblasti československé kinematografie, nerealizované scénáře, krimi inscenace Čs. televize 60. a 70. let, současný český film, současné britské TV seriály a série (opět zejména krimi), videohry (především adventury), české i světové komiksy a další oblasti a témata. To vše střídavě, průběžně, současně, jak to přichází, odchází a navrací se ke mně...

Počet článků : 255

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru