Bratrstvo neohrožených válčí v Pacifiku?
40. číslo – ROZHLEDY – SERIÁL
Před pěti lety měla premiéru válečná série Bratrstvo neohrožených. A byl z toho jeden z vrcholů televizní sezóny – zajímavý příběh inspirovaný knihou historika Stephena E. Ambrose, jenž nás společně s vojáky roty E provedl závěrečnými boji 2. světové války. Zapamatovatelní hrdinové, technické zpracování ani vzdáleně nepřipomínající obvyklou televizní kašírovanost a pevné zakotvení děje v realitě, podpořené účastí válečných veteránů z roty E na začátku každého z dílů. Dokonalost sama, kritika chválila a diváci byli nadšeni.
Nyní se na televizní obrazovky dostává podobně laděná série Pacific. Pánové Spielberg a Hanks mají naštěstí tolik soudnosti, aby věděli, že kdyby jen zkopírovali vzorec z Bratrstva, těžko by zaznamenali podobný úspěch. Došlo k mnoha změnám, tu větším, tu menším, některé byly více ku prospěchu, jiné méně.
První a nejvýraznější změnou je přenesení děje série na velmi odlišné bojiště. Přesouváme se tak ze sychravé a dešťovými mraky zatažené Evropy let 1944 a 1945 na sluncem prozářené i monzuny zkrápěné ostrovy v Tichém oceánu. Příběh pokrývá období od roku 1941 (kdy USA po útoku na Pearl Harbor vstoupily do války) do srpna roku 1945. Na bitevní pole se divák poprvé podívá ve dvou dílech věnovaných vylodění a boji na Guadalcanalu. Na tři díly se zastaví na Peleliu, dvou ostrůvcích o rozloze pouhých 13 kilometrů čtverečných. Krutá bitva se rozhoří zejména o letiště, z něhož se Japonci stáhnou do blízkých kopců, kde probíhají další boje. Další části série se odehrávají během akce na mysu Gloucester, na sopečném ostrově Iwo Jima a předposlední díl sleduje americké vojáky v průběhu krutých bojů na Okinawě. Zdánlivým zklidněním mohou pro diváky být dva díly bez jediného výstřelu. Oba naznačují neslučitelnost dvou světů: toho v zázemí, relativně poklidného, kam se zprávy dostávají jen v přenesené formě z novin nebo rozhlasu, a toho druhého, který už ztratil veškeré lidské hodnoty a lidi nutí bojovat o holé přežití. První z těchto dílů popisuje dovolenou hrdinů v Melbourne, druhý sleduje jejich návrat domů. Tento díl patří k nejzajímavějším z celé série. Ukazuje, jak se hrdinové proměnili, jaké stopy v jejich duších válka zanechala a jak je pro ně těžké zařadit se zpět do společnosti, která je sice vítá jako hrdiny, jenže oni sami se jako hrdinové necítí. Díl z Melbourne zase vojáky ukazuje v jiném světle, než bylo válečné peklo na Guadalcanalu a odkrývá jejich povahy i z druhé strany. Pochybnosti mám jen o romantické vložce tvořící dvě třetiny dílů o Iwo Jimě. Silně totiž připomíná jen recyklovanou verzi romance z Melbourne, byť přenesenou do prostředí armády.
Jedním z důvodů k natočení Pacificu možná bylo ukázat jinou a v mnohém barbarštější formu války, než byla ta v Evropě, kde měl nepřítel tvář a dokázal si zachovat důstojnost a lidství. Na ostrůvcích Tichého oceánu američtí mariňáci bojují proti zákeřnému nepříteli, který často útočí v noci a ze zálohy, je schopen vmísit se mezi civilisty a neváhá posílat k americkým liniím matky s dítětem, na jejichž těle je upevněna výbušnina. Od barbarského chování nepřítele se odvíjí i rasistický pohled, jakým se na Japonce američtí vojáci dívají. Je nepochybné, že tento postoj nezůstal v puritánské Americe bez odezvy a vyvolal značné kontroverze[1]. Bylo ale nezbytné tento pohled do série vložit. Slovy hrdinů na obrazovce se vlastně odsoudí způsob vedení války, proti kterému Američané v Pacifiku stáli. I když mohou někteří lidé tvrdit, že série celý konflikt zbytečně odlidšťuje, stále je více důkazů pro ty, co tvrdí, že válka, tak jak je zobrazená v sérii, se realitě blíží v maximální možné míře.
Od Bratrstva se Pacific odlišuje i rozdělením vyprávění mezi tři stejně důležité hrdiny. Každý z nich vychází z jiného prostředí, každý válku prožívá svým vlastním způsobem a často na odlišných bojištích. Tyto tři oddělené dějové linie se protnou jen čas od času, ale rozhodně toto rozdělení není na škodu. Naopak to významně rozšiřuje pohled na celou válku v Pacifiku a možnosti, o čem vyprávět, aby se divák nezačal nudit. Prvním průvodcem po bojích je novinář Robert Leckie (James Badge Dale), podle jehož knihy[2] vznikl scénář k sérii. S Leckiem divák prožívá nejen útrapy na bitevním poli, ale sleduje jej i v nemocnici a během dalších klidných scén, což velmi rozšiřuje pohled na vojenský život, v mnoha filmech redukovaný jen na boj a chlapácké pošťuchování mezi bitvami. Druhým hrdinou je John Basilone (John Seda), pocházející z rodiny italských přistěhovalců, který je za svoje hrdinství v bitvě o Guadalcanal vyznamenán Medailí cti.[3] Jako hrdina odjíždí zpět do Spojených států, kde pomáhá prodávat válečné dluhopisy. Tato služba vlasti ale Johna příliš nenaplňuje. Na bitevní pole se vrátí společně se svou jednotkou nováčků na Iwo Jimě. Posledním protagonistou je Eugene Sledge (Joe Mazzelo), taktéž autor knihy[4], která posloužila jako základ scénáře. Tohoto mladého muže poznamená válka ze všech tří protagonistů nejvíce. Konflikt s Japonskem se pro něj stává jakýmsi iniciačním rituálem. Mění se z chlapce v muže, přejímá dospělé návyky, začíná kouřit, ale zároveň dochází ke změnám i v jeho duši a domů se vrací jako zničený člověk, který ztratil svoje mladá léta – obvykle vyplněná studiem a užíváním si života – na bitevním poli. Jeho představitel, Joe Mazzelo, si s touto náročnou rolí poradil na výbornou. To samé lze říct i o ostatních hercích. Všechny postavy, od hlavních protagonistů přes řadové vojáky až po civilisty nebo zdravotní sestry, jsou skvěle obsazeny.
Seriál je pro diváka přehledný, v postavách se dobře orientuje. Ke zmatku čas od času dochází v bitevních scénách, to je však nepochybně záměr. Pokud tvůrci chtějí, abychom některou postavu na bojišti bezpečně identifikovali, nechávají nám dostatek času na zorientování. Vizuálně si tyto sekvence hodně berou ze Spielbergova filmu Zachraňte vojína Ryana (1998), ale zároveň tuto formu posouvají dál. Kamera je roztřesená, stává se jedním z prvků na bojišti, občas na ni padne bláto, krev, vojáky sleduje poměrně zblízka. V neakčních scénách je o poznání klidnější. Zde nejsou s orientací ani nejmenší problémy. Rozpočet seriálu, 200 milionů dolarů, umožnil tvůrcům zachovat velkou historickou věrnost všech použitých rekvizit, techniky a uniforem, a ještě zbylo na počítačové triky, které výrazně převyšují současný televizní standard. Všechny prvky dohromady vytvářejí pohlcující atmosféru.
V recenzi často srovnávám Pacific s Bratrstvem neohrožených. Obě série mají několik styčných bodů, za všechny jmenujme edukativní charakter, který se skrývá pod efektní slupkou válečného filmu. Zároveň se ale v mnohém liší, v Bratrstvu neohrožených byl např. kladen velký důraz na celou jednotku jako tým a vztahy v ní, zde se do popředí dostává identita jedince a jeho vývoj. Rozhodnutí, která z obou sérií je lepší, je ale jen a jen na divácích. V mém případě z tohoto srovnání vychází lépe Bratrstvo neohrožených, které přeci jen působilo poněkud sevřeněji a svižněji. Na druhou stranu, Pacific je, i přes svou roztříštěnost a několik hluchých míst (viz například druhá romantická vložka) mnohem propracovanější. Výrazný je zejména důraz na psychologii postav a jejich proměnu v průběhu války.
Série Pacific patří k absolutní špičce toho, co lze dnes na poli dramatické seriálové tvorby najít. Pro ty, kterým se líbilo Bratrstvo neohrožených, je naprostou povinností. Doporučit se dá i milovníkům poctivě natočené dramatické tvorby a historických filmů. Snad jen diváci bezvýhradně sledující jen sitcomy a jiné odnože „nekvalitní televize“[5] tuto sérii nedocení. Ti ostatní, co se na Pacific podívají, mohou jen uznale pokyvovat hlavou nad tím, jak se Stevenu Spielbergovi a Tomu Hanksovi podařilo model Bratrstva posunout dál a vytvořit tak sérii, která se zapíše do televizních dějin.
Jiří Vladimír Matýsek
The Pacific (USA, 2010), 10 epizod / 50 min
Produkce: Steven Spielberg, Tom Hanks
Režie: Carl Franklin, Timothy Van Patten, David Nutter, Jeremy Podeswa
Hrají: Joe Mazzelo, Jon Seda, James Badge Dále, Ashton Holmes, Rami Malek, Brendan Fletcher, Betty Buckley, Matt Craven, Jacob Pitts, Alice Parkinson a další, Kamera: Remi Adefarasin, Stephen F. Windom
Střih: Alan Cody, Marta Evry, Edward A. Warschilka
Hudba: Hans Zimmer, Blake Neely, Geoff Zanelli
Premiéra v ČR: 15. března 2010, HBO
[1] Více o těchto kontroverzích např. zde: http://www.japanprobe.com/2010/03/21/tom-hanks-remarks-about-racism-in-the-pacific-war-anger-american-nationalists/ nebo zde: http://www.cnsnews.com/news/article/62716
[2] Helmet for My Pillow. Bentam Books, 1957. ISBN 978-0553593310 (česky nevyšlo)
[3] Medaile cti je nejvyšší vojenské vyznamenání udělované vládou Spojených států amerických. Je udělována příslušníkům Amerických ozbrojených sil, kteří riskovali život vysoko nad rámec svých povinností během akce proti nepřátelům Spojených států. (Wikipedia.cz)
[4] With the Old Breed: From Peleliu to Okinawa. Presidio Press, 1981. ISBN 019-5067142 (česky nevyšlo)
[5]Jako protiklad k tzv. „kvalitní televizi“ – viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Quality_television. Pozn. redakce.
Autor
