Cracker
Britský seriál Cracker bývá diváky i odbornou kritikou pravidelně řazen mezi nejlepší seriály všech dob. Podívejme se tedy na jeho žánrová specifika, strukturu vyšetřovacího týmu a typu protagonisty, vyobrazení zločinu atd.
Kontext
Britský seriál Cracker1 vysílala televizní stanice Granada v letech 1993-95. Celkem devět případů bylo rozděleno do třiadvaceti epizod (4x dvoudílná část, 5x trojdílná část). V roce 1996 byl odvysílán speciál nazvaný White Ghost a v roce 2006 Nine Eleven. Cracker se v roce 1997 dočkal americké mutace, která obsahovala šestnáct hodinových epizod.2
Autorem seriálu a scenáristou většiny dílů je Jimmy McGovern, který napsal jedenáct dílů seriálu Brookside (1982-2003). Především ale stojí za seriálem The Lakes (BBC, 1997-1999), v jehož centru figuruje nezaměstnaný protagonista, gambler, unikající z Liverpoolu na venkov, kde nalézá místo vytouženého klidu nepřátelskou komunitu, která ho viní z vražd, které se v této oblasti odehrají. Nejnověji má McGovern na svém kontě autorství úspěšného a hvězdně obsazeného seriálu The Street (2006-2009) o osudech rodin v jedné manchesterské ulici.
McGovern je rovněž tvůrce politicky angažovaný, což je v řadě epizod Crackera patrné. BBC uvedlo v roce 2002 k třicátému výročí od událostí v Severním Irsku nechvalně proslulých jako „Krvavá neděle“ jeho film Sunday. Stejně tak najdeme v Crackerovi řadu autobiografických rysů, které popíši později.
Dalším scenáristou je Ted Whitehead, který napsal jeden díl z druhé řady – The Big Crunch, a především Paul Abbott, jenž je autorem dvou dílů ze třetí řady: Best Boys a True Romance, a rovněž prvního speciálu nazvaného White Ghost. Tento renomovaný scenárista a producent během své dlouholeté činnosti v televizi vytvořil řadu výrazných seriálů. Minisérii točící se okolo milostného trojúhelníku – Reckless (1997), komediální drama Linda Green (2001), životní příběhy pracovníků z prostředí továrny v Clocking Off (2000-2003). Především je ale autorem ceněného šestidílného politicko-novinářského dramatu State of Play (2003). Je rovněž tvůrcem amerických seriálů; dramatu z prostředí jednotky FBI zaměřené na sériové vrahy – Touching Evil (2004) – a z poslední doby komediálního seriálu Shameless (2004-?).
Seriál Cracker si vysloužil statut kultovního seriálu, který přetrvává dodnes.3 Přijetí Crackera neproběhlo bez výhrad a kontroverzí, což je vzhledem k ladění seriálu a jasnému stanovisku, které zastává, pochopitelné. Během vysílání seriálu se objevovaly názory, že (…) Cracker posunuje hranice vkusu a mravnosti (…)“.4 Jedna z linií této epizody rovněž tematizuje psychické následky, které na jednom z liverpoolských fanoušků zanechala událost na fotbalovém stadionu Hillsborough (v roce 1989), kde zemřelo vlivem chyb policistů 96 fanoušků Liverpoolu.5 Tato linie údajně v policistech, kteří byli v Hillsborough přítomni, oživila nedávná traumata.6 Pobouřila také otevřeně sexuální scéna mezi učitelem / knězem a jeho žačkou v jiné epizodě.7
Kontroverze spjatá se seriálem logicky vedla ke zvýšení sledovanosti, ačkoli se dá říct, že Cracker takovouto reklamu snad ani nepotřeboval, ty nejlepší preference mu zaručila jeho skutečná kvalita. Seriál dosáhl ve své době velmi vysokých čísel sledovanosti, jedna z epizod, která byla nasazena proti exkluzivnímu interview s princeznou Dianou, dosáhla úctyhodných 12, 4 milionů diváků.8
Uvedení Crackera předcházel McGovernův projekt seriálu Priest9, který ale pro svou kontroverznost (tematizování incestu a homosexuality kněží) neprošel na stanici BBC, a tak se Cracker vlastně stal prostředkem jakési McGovernovy pomsty, protože během tří let vysílání BBC nebylo schopné Crackerovi a potažmo tak ITV konkurovat ve sledovanosti.10
Žánrová specifikace
Definovat žánr seriálu Cracker není úplně jednoduché. Ústřední postavou je psycholog, který pomáhá policejnímu týmu s vyšetřováním, profiluje podezřelé a vyslýchá je. Ve své podstatě jde o variaci na detektiva-amatéra, který se na vlastní pěst pokouší najít vraha a fušuje do práce policii. Zde je situace o něco složitější, ale o tom více v části věnované postavě protagonisty.
Zásada správného detektivního příběhu, že pachatele hledá divák spolu s vyšetřovatelem, není ve většině dílů dodržována, a tak se otázka „kdo“ vytrácí. Ptáme se tedy především „jak“ a „proč“.11 „(…) Ne odhalení, dopadení nebo dokonce zločin sám, ale scény výslechu jsou dramatickým epicentrem seriálu (…).“12
Cracker nenabízí široké spektrum podezřelých, upíná svou pozornost přímo na zločince13 a jeho činy, následně na proces vyšetřování a výslechů, které odkrývají motivaci a uvažování podezřelých / vrahů.
Ačkoli se v několika dílech dlouho můžeme ptát „kdo“, není tato otázka prvotní. „Kdo“, ale spíše „jestli“ se ptáme v prvním dílu seriálu (The Mad Woman in the Attic), kdy nám tvůrci předkládají jediného podezřelého, který (tvrdí, že) trpí amnézií. Zda amnézii předstírá, nebo si skutečně nic nepamatuje, a na tom je vystavěn dramatický konflikt.
Ve třetím dílu (One Day a Lemming Will Fly) vraha dlouhou dobu neznáme, poté, co máme dojem, že protagonista jej odhalil a výtečně „zpracoval“ a on se ke všemu doznal, však dochází k překvapivému obratu a ze zločince je rázem nevinně odsouzený.14
Formát seriálu Cracker je ovlivněn soap operami, které se v době jeho vzniku byly na vzestupu a těšily se velké oblibě. A tak se v tomto seriálu vedle linie řešící zločiny dostává pravidelně do centra pozornosti rovněž linie osobních, rodinných vztahů protagonisty (vztah s manželkou, synem a dcerou, náklonnost ke kolegyni atd.). Obě linie (profesní i rodinná) se pochopitelně prolínají, což zvyšuje dramatičnost.
Prvky soap opery jsou v Crackerovi přítomné rovněž proto, že scenáristé, ale také režiséři jednotlivých dílů měli zkušenosti s tímto žánrem, a tak tyto prvky logicky do seriálu implantovali. V Crackerovi nacházíme v některých epizodách užití cliffhangeru, typického jak pro soap opery, tak krimi a detektivní seriály.15 Mark Duguid16 rovněž píše v souvislosti s prvky soap opery v Crackerovi o třech pohřbech, třech svatbách, dvou narozeních a jednom křtu, tedy „velkých událostech“, se kterými jsme jako diváci zvyklí setkávat se právě v soap operách a které pravidelně posilují naše divácké vzrušení.17
Cracker se soustřeďuje ve velké míře na vyobrazení postavy protagonisty a na jeho interakci s kolegy, rodinnými příslušníky a zločinci. Na prvním místě tedy stojí postava psychologa-vyšetřovatele, na místě druhém je vyšetřovací tým a vyobrazení jeho činnosti. Cracker by mohl být s určitou mírou tolerance vzhledem k důrazu kladenému na vyobrazování vyšetřovacích metod označen jako „police procedural“, spíše by si ale zasloužil kvůli povaze protagonisty vlastní kategorii. Bylo by ovšem chybou se domnívat, že Cracker je první seriál, který do popředí staví excentrického „mezioborového“ hrdinu…
Protagonista vs. zločinci
Mezi divácky úspěšné seriály se řadí právě ty, které mají v popředí svérázného hrdinu, řešícího problémy nejen svého oboru neortodoxními metodami. A nesejde na tom, že jsou jeho postupy často v rozporu se zákonem a jeho soukromý život v rozkladu. Naopak – diváci k němu přilnou o to silněji.
V 70. letech slavil v USA úspěch seriál Quincy M.E. (1976–1983), v němž se forenzní patolog pletl do vyšetřování policistům, řešil případy, nad kterými ostatní mávli rukou a nejednou se ocitl v ohrožení života. Nové tisíciletí nám přineslo sympatického sériového vraha Dextera (2006–?), forenzního specialistu pracujícího u miamské policie, a také nepříjemně upřímného asociálního génia House M.D. (2004–?).
Pro 90. léta byl v tomto ohledu zřejmě nejtypičtější Cracker. Podívejme se tedy na tuto výraznou postavu podrobněji. Jak již bylo řečeno, v centru seriálu stojí protagonista, brilantní psycholog, jehož úkolem je prolomit obranu podezřelých, proniknout do jejich nitra a zvládnout to, na co policie nestačí. Od toho se odvíjí samotný název seriálu. Cracker je lehce zapamatovatelným a výrazným názvem, který v sobě skrývá mnoho významů a konotací.18
Dr. Eddie „Fitz“ Fitzgerald je pětačtyřicetiletý egocentrik, zdánlivě bezohledný a drsný k sobě i okolí. Vedle nesporných kvalit ve svém oboru má několik „závad“, které ho vylučují z kategorie kladných hrdinů a zařazují jej do škatulky „antihrdina“.
„Fitz“ žije v Manchesteru, je gambler (věnuje se sázkám, kasinu, automatům), intenzivní kuřák a alkoholik (popíjí whisky v hojném množství). Tak jako například Dr. House si díky své vysoké inteligenci a aroganci dovoluje říkat ostatním věci, které neradi slyší, a prochází mu to. Protože dokáže pomocí svých schopností vidět pod povrch lidských přetvářek a lží, dokáže odhalit to, co si lidé nechtějí ani připustit.
Neznamená to ale, že by se přese všechny své schopnosti nedopouštěl chyb. Nedokáže odhalit bombu (díl To Be a Somebody), kterou „Albie“ pošle do redakce reportérce, která lživě napsala o událostech v Hillsborough. V dílu True Romance dokonce kvůli němu vraždí studentka, která je Fitzem posedlá. Naopak ale často nasměruje na správnou stopu policisty, kteří v rámci stereotypů pátrají špatně.
Ke zločinu a zločincům je nesmlouvavý. Příkladem může být jeho chování v dílu To Say I Love You. Zde je jednou z obětí nedostatečně opatrný policista, jeden z týmu, který je zabit dvojicí (dívka a chlapec), která protestuje proti okolnímu světu násilím a inspiruje se u vzorů, jakými jsou hrdinové z filmu Badlands Terrence Malicka (viz plakát v pokoji). Při výslechu s dívkou (která na policejní stanici poznává, jaké je to být obklopena nenávistí, protože zabila policistu – v subjektivním záběru sledujeme nenávistné pohledy policistů, je nazývána „murdering bitch“) sehrává psychologickou hru, manipuluje s ní, imituje Colomba a navozuje pocit, že jí rozumí a má stejné pocity. Takto z ní dostává přiznání její fascinace násilím a konkrétní scénou filmu Bonnie a Clyde. To nejen břitce okomentuje: „Myslel jsem, že je to jeden z nejhorších momentů v historii Hollywoodu,“ ale především dívku slovně napadne a vmete jí do tváře, že viděl hrůzy, které lidé jako ona napáchali, a jejich následky –
vdovy, rozbité rodiny…
Fitz cítí lítost a projevuje ji. Již v prvním dílu, kdy se obětí stává jedna z jeho studentek a on se rozpláče. V závěru tohoto dílu se mimochodem naplňuje Fitzův hrdinský status, když zločince dopadne a ještě jej vystaví smrtelné hrůze před projíždějícím vlakem. Pláče rovněž kvůli odmítnutí, které se mu dostává od Penhaligonové, ze strachu o svého syna a v dalších případech. Fitz zjevně nepostrádá lidskost, ačkoli je v mnoha ohledech drsný.
Přestože se velkou měrou o značný úspěch seriálu zasloužila právě konstrukce protagonisty, kterého brilantně ztvárnil Robbie Coltrane, Cracker není jen seriál jedné velmi dobře napsané postavy. Velký důraz je kladen na zločince, kteří jsou obsazeni vynikajícími herci a s Fitzem / Coltranem sehrávají vyrovnanou partii. Tak jako není jednoznačnou postavou Fitz, tak ani oni nejsou jednoduše jenom špatní. Je nám dána možnost poznat jejich sociální zázemí, důvody, které je vedly ke spáchání zločinu.
Ze tří zmiňovaných scenáristů má pochopitelně největší zásluhu na úspěchu Crackera Jimmy McGovern, autor většiny dílů. Často je zmiňována jeho velmi osobní spjatost s jednotlivými tématy, která vnesl do seriálu. Klíčový je v této souvislosti vztek, naštvanost, kterou McGovern přetavuje v jednotlivé epizody. Robbie Coltrane k tomu řekl: „(…) V podstatě čekáme, až se Jimmy McGovern kvůli něčemu opravdu naštve a pak napíše další díl Crackera. (…)“19
Nemálo bylo napsáno o tom, co a jakým způsobem McGovern projektoval do seriálu. Ať už jde o problém s řečí, kdy v dětství nemluvil, později zadrhával, což mu zůstalo částečně dodnes.20 Tento problém projektuje do postavy Sean Kerrigana v To Say I Love You. Již jsem zmínila tragédii v Hillsborough, se kterou se vypořádal v To Be a Somebody. Celým seriálem se prolíná otázka nejen Fitzovy víry, ale celkově příčin a následků zločinu a jeho morálních aspektů.
O McGovernově schopnosti reagovat na aktuální problémy svědčí speciál Nine Eleven, kde propojuje události Severního Irska s teroristickými útoky 11. září v USA a následnou válkou proti terorismu. Domnívám se, že málokoho by napadlo dávat tyto události do souvislostí a nahlížet je optikou vojáka, který se těžce vyrovnává s tím, že utrpení, které prožil on a ostatní, jsou překryty a sníženy v porovnání s tím, co prožívají vojáci v Iráku.
Ačkoli by nebylo vhodné věnovat pozornost pouze vyhodnocení autobiografických prvků v Crackerovi, je třeba uznat, že scenáristé pojali jednotlivé epizody odlišně. Míra osobní angažovanosti a zaujatosti je v případě Whiteheada a Abbotta podle všeho mnohem menší než u McGoverna, což lze usuzovat podle volby zločinců (a způsobu provedení zločinu) a témat, která tyto díly pojednávají.
Ted Whitehead v dílu nazvaném The Big Crunch přivedl na scénu sektu, která by mohla stejně dobře fungovat například ve Vraždách v Midsomeru. Pokračuje zde linie víry a Fitzova katolicismu, kterou nastolil McGovern, postava Deana a jeho smrt, způsobená ze značné části nátlakem seržanta Becka, zapadá vývoje charakteristiky tohoto policisty, přesto jsou ladění epizody a její struktura odlišené od McGovernových – Fitz dochází k doznání poměrně jednoduchou fintou, přičemž předtím se mu ani intenzivním kontinuálním výslechem nepodařilo vynutit doznání.
Paul Abbott v epizodě Best Boys nabízí příběh dvojice mužů, kteří vraždí. Jejich motivace není ale příliš osvětlena, což je výjimečné, protože u ostatních pachatelů je velmi dobře vykresleno jejich zázemí a osobnost. True Romance patří mezi nejzdařilejší z epizod, jelikož činí Fitze nepřímo zodpovědného z vražd studentky Janice, která, jak jsem zmínila dříve, je Fitzem posedlá. Rovněž je do případu zapletena jeho rodina, když se jednou z obětí téměř stane Fitzův syn. V této epizodě kulminuje krize, která nastala rozkladem vyšetřovacího týmu, vztahu Fitze a Penhaligonové, aby v závěru nebezpečí a ohrožení syna sblížilo Fitze s manželkou. Nervozita a napětí jsou znásobeny tím, že je Fitz při výslechu Janice v časové tísni, potřebuje zjistit, kde je jeho uvězněný jeho syn. A tak naprosto mění své chování a jednání a my vidíme jeho odlišnou tvář.
Speciál White Ghost, jehož je Abbott autorem a který se odehrává v Hong Kongu, podle mého názoru představuje vynikající ukázku scenáristické práce. Abbott pracuje s očekáváním, kdy spolu s Fitzem napjatě čekáme na přílet Penhaligonové, a místo ní se k našemu překvapení a Fitzovu zklamání objeví šéfinspektor Wise. V tomto dílu je využito Fitzovy znalosti křesťanství, která policisty dovede ke zúžení okruhu podezřelých na lidi ze Západu.21
Proč nám je tato postava sympatická i přes svůj neatraktivní zevnějšek, závislosti, častou netaktnost, necitelnost atd.? Domnívám se, že je to kvůli jeho brilantnímu myšlení a osobitosti. Jeho závislosti lze chápat jako cenu za vysokou inteligenci. Neodmyslitelnou součástí Fitzovy osobnosti je jeho humor.
Vyšetřující tým (v troskách)
Jak již bylo řečeno, v Crackerovi máme možnost sledovat, jakým způsobem pracuje policejní tým, stejně tak sledujeme hierarchii a interpersonální vztahy v týmu. Seriál Cracker nabízí možnost sledovat vývoj postavy DS (Detective Sergeant / seržant) Jane Penhaligonové, která jako jediná žena v jinak ryze mužském kolektivu musí dokazovat své kvality.22
Svou odolnost prokazuje už tím, že oznamuje rodinám pozůstalých to, co se stalo jejich blízkým. K tomuto aktu nemají dostatek odvahy její mužští kolegové, kteří svou neschopnost v této oblasti maskují a zdůvodňují tím, že Penhaligonová se k tomuto úkonu hodí lépe, protože je žena, je tedy empatická a zprávu o smrti od ní pozůstalí lépe přijmou.
Penhaligonová si dovede zjednat respekt a umí použít ženského šarmu i nátlaku a jinak suverénního Fitze donutí k upřímnosti velmi rychlou jízdou v autě.
Její kolega DS Jimmy Beck představuje šovinistického maskulinního policistu, jehož heterosexualita je později zpochybněna, který nelibě nese narušování suverenity práce policistů psychologem Fitzem, neuznává jiný přístup než nátlak na podezřelé a často se dopouští chybných rozhodnutí, která vedou k tragickým následkům. V tradičněji pojatém detektivním seriálu by mohl představovat protagonistu. Zde je však jeho typ (typ drsného poldy, poněkud jednodušší, šovinista, agresivní, ke zločincům nesmlouvavý, činí ukvapená rozhodnutí) doveden do extrému.
Jejich nadřízený DCI (Detective Chief Inspector / šéfinspektor) Bilborough je ambiciózní, drsný a respektovaný policista, jenž má problém oddělit svou práci od osobního života, a přes určitou nechuť povolává ke spolupráci Fitze. A to nejčastěji v momentě, kdy potřebují sestavit profil hledaného vraha, nebo dosti často, když si policie neví rady a s klasickými postupy je v koncích.
Základní sestavu doplňuje DC (Detective Constable / konstábl) George Giggs. Nejvyšší boss v této hierarchii, Chief Superintendent, se objevuje jen v krizových situacích, kdy je třeba postupovat určitým způsobem před médii a tedy i před veřejností.
Fitz, Bilborough, Penhaligonová, Beck a Giggs tvoří základní pětku, která řeší případy, bojuje proti zločinu, dostává se do bezprostředního kontaktu se zločinem a do nebezpečí, a tak se někteří z členů týmu stávají obětí zločinu. Dokonce se stávají sami zločinci. Úzké sepjetí se zločinem vrcholící v postupný rozklad týmu je jednou z nejsilnějších složek seriálu Cracker. První z obětí je DC George Giggs, který je zabit v To Say I Love You, když neopatrně podlehne svodům podezřelé-vražedkyně.
Následuje jedna z nejsilnějších scén seriálu, vyprovokování, vlákání do pasti a zabití DCI Davida Bilborougha v To Be a Somebody inteligentním Albiem. Smrtí Bilborougha započíná psychická proměna DS Jimmyho Becka, pramenící z výčitek za smrt Bilborougha, protože se dal přemoci lítostí, kterou vždycky odsuzoval, a nechal se oklamat Albiem, který zůstal na svobodě a následně zabil Bilborougha.
Na místo Bilborougha přichází DCI Charlie Wise. Beck se nedokáže vyrovnat se svou vinou, která pramenila ze slabosti, a své frustrace a dlouhodobé touhy si vybije na Penhaligonové, již znásilní během pátrání po maskovaném muži, který znásilňuje ženy (Men Should Weep). Penhaligonová je pochopitelně poznamenána, její proměna se vyznačuje zvýšenou dávkou cynismu a ironie, a poté, co poznává Beckovu vodu po holení, „oplatí“ znásilnění Beckovi, kterého donutí k orálnímu sexu s hlavní zbraně. Díl je rafinovaně ukončen, takže divák si nemůže být jist, zda Penhaligonová Becka zastřelila, či nikoli.
Na začátku třetí řady se tedy dovídáme, že Beck pobývá v sanatoriu. Následně se vrací, zdánlivě suverénní, ale trvale poznamenaný. Trpí návaly úzkosti a odmítá se přiznat, posléze se ke znásilnění přiznává Fitzovi, ale pod slibem mlčenlivosti. V Brotherly Love spáchá vraždu a sebevraždu v jednom, když spolu s vinným, ale propuštěným vrahem skočí ze střechy výškové budovy. Těsně předtím se přiznává Penhaligonové k tomu, že ji znásilnil, a omluví se jí.
Z tohoto výčtu je, myslím, patrné, že v seriálu Cracker neplatí jasné dělení na dobré a zlé, na spravedlnost a zločin. Zločin prorůstá do struktury vyšetřovacího týmu a deptá jej. Inovativně působí vyobrazení policistů jako chybujících tvorů, nesmírně sugestivní a neobvyklé je sledovat smrt policisty, velmi šokující je vyobrazení policisty jako člověka schopného takového činu, kterým je znásilnění kolegyně.23
Zločin a jeho původ
Cracker je ve vyobrazení zločinu velmi přímý a naturalistický. Ať už si vybavíme Bilboroughovu smrt vykrvácením po bodné ráně nožem nebo například poměrně dlouhý, pátravý pohled kamery na krvavou „koupel“ ve vlakovém kupé, kde byla ubodána Fitzova studentka. Ve speciálu Nine Eleven vraždí voják traumatizovaný událostmi v Severním Irsku Američana dokonalým zlomením vazu. Opravdu máloco se děje v tomto seriálu off screen.
Rozpětí kořenů zločinu v seriálu Cracker je velké, vede od zneužití víry, církve po vraždy způsobené nejrůznějšími rodinnými problémy a válečnými a jinými traumaty. Častou příčinou zločinu, prapůvodními roznětkami budoucích vrahů, jsou jejich rodinné problémy. Většinou je důvodem pro jejich jednání kombinace několika motivů:
1. ŘADA (1993)
The Mad Woman In The Attic – výchova + katolická víra1
To Say I Love You – rodina, která věnovala svou lásku výhradně její slepé sestře2
One Day A Lemming Will Fly – nezjištěno (skutečného vraha neznáme)3
2. ŘADA (1994)
To Be A Somebody – rozpad manželství, smrt otce,
události v Hillsborough, pocit nedocenění4
The Big Crunch – zachování božské image, přestože vrah je nevěřící5
Men Should Weep – pomsta bílým mužům skrze znásilňování žen (vychází z dětství)6
3. ŘADA (1995)
Brotherly Love – vztek, pomsta za mrtvé dítě7
Best Boys – potlačovaná homosexuální orientace (?)8
True Romance – svědek zneužívání svých sester otcem9
SPECIÁL (1996)
White Ghost – rodina (konkrétně matka, která ho zavírala potmě v garáži)10
SPECIÁL (2006)
Nine Eleven – následky událostí v Severním Irsku11
V seriálu jsou nabourávány tradiční představy o zločincích, klasické profily selhávají. Je zřejmé, že důvody pro spáchání zločinu jsou různorodé a často komplikované, mají hlubší podtext a souvislosti, než jsem postihla. Pokusila jsem se rovněž vyznačit, jaký je poměr mužů a žen mezi zločinci v Crackerovi. Jak je patrné, většina ze zločinců jsou muži. Přesto ženské postavy hrají v Crackerovi důležitou roli a jsou skutečně výrazné a pamětihodné.
Závěr
Seriál Cracker lze pro jeho kombinaci inteligentně napsaného scénáře, vynikajících hereckých výkonů, kvalitní režie a způsobu, jakým jsou pojednána stále ožehavá a nadčasová témata, bezesporu zařadit vedle Prime Suspect a Edge of Darkness mezi nejcennější klenoty britské televizní produkce. Nastoluje znepokojivé otázky, které diváka nutí k zamyšlení. Poskytuje rovněž hlubší pohled na práci policejního týmu a jeho rozhodnutí.
Tvůrci udrželi velmi vysokou kvalitu jednotlivých dílů všech tří řad24, dokázali narušit navyklá schémata a tabu a poskytnout divákovi inteligentní zábavu, která nezestárla ani po letech.
Literatura
DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009.
Internetové zdroje
THE UNOFFICIAL GUIDE TO CRACKER: http://www.crackertv.co.uk
IMDB: http://www.imdb.com
1 Seriál běžel v 90. letech a v roce 2006 na TV Nova pod názvem Bedna. Já budu ovšem používat v souvislosti s tímto seriálem jeho původní anglický název.
2 Robbie Coltrane, ztvárňující v britské verzi protagonistu, se v americkém remaku objevil jako „guest star“ v jedné ze záporných rolí.
3 Lze tak soudit jednak podle odezvy fanoušků a rovněž prostřednictvím nejrůznějších žebříčků sestavených kritiky.
4 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009, s. 26.
5 Více viz http://en.wikipedia.org/wiki/Hillsborough_Disaster
6 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009, s. 27.
7 Tamtéž, s. 27.
8 Tamtéž s. 28.
9 V roce 1994 se dočkal filmové podoby. Snímek režírovala Antonia Bird, která byla rovněž režisérkou speciálu Nine Eleven.
10 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009.s. 28.
11 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009, s. 19.
12 Tamtéž, s. 19.
13 Volím povětšinou označení zločinec, protože v jednom dílu Crackera je ústředním padouchem muž, který ženy „pouze“ znásilňuje, nikoli zabíjí.
14 Ačkoli ještě ne přímo odsouzený, tak svým doznáním, ač nepravdivým, k trestu odsouzený.
15 Pokud bychom váhali, zda Crackera označit jako seriál nebo sérii, pomůže nám fakt, že kontinuita postav a vztahů mezi nimi je zřetelná a vine se celým dějem. Proto se přikláním k označení Crackera jako seriálu.
16 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009.
17 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009, s. 22.
18 Význame slova cracker se pohybuje od sušenky po louskáček, ještě barvitější je vycházet ze slovesa „crack“ – prorazit, puknout,… „cracker“ implikuje také člověka, který užívá crack (kokain) atd. Český překlad „bedna“ odkazuje k intelektuální kvalitě Fitze i k jeho fyzickému vzezření.
Více o anglickém názvu viz DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009, s. 17.
19 (…) Basically we wait around until Jimmy McGovern has got really angry about something, then he writes another Cracker. (…) RADIO TIMES INTERVIEW „ROBBIE DAZZLER“ (October 2006), Dostupné z: <http://www.crackertv.co.uk/radiotimesinterviewcoltrane.htm>
20 DUGUID, Mark. Cracker. BFI London 2009, s. 16.
21 Fitz zjistí, že ruce obětí jsou spoutány ve stejné pozici jako při křesťanské modlitbě.
22 Jiný výrazný britský kriminální seriál Granada TV a ITV 90. let, Prime Suspect, má za protagonistu přímo ženu, DCI Jane Tennisonovou (Helen Mirrenová)
23 Znásilnění Penhaligonové McGovernovi prošlo, protože se podvolil pracovat ještě na třetí řadě seriálu, což původně nechtěl. Ale výkonná producentka postavila podmínku jasně: buď znásilnění a 3. řada, nebo žádné znásilnění… Smrt Bilborougha a Becka byla tahem z nutnosti, oba herci se rozhodli opustit seriál, a tak museli být odstranění. Že se tak v obou případech stalo velmi památným způsobem, to svědčí o McGovernově vynikající scenáristické práci.
24 Domnívám se, že rovněž speciály dosahují vysoké kvality, ačkoli zvláště Nine Eleven působí díky dlouhému časovému rozestupu sedmi let poněkud odtrženě od předchozích dílů.
Autor
