Filmové obrazy zla

Sborník Film a dějiny 2 s podtitulem Adolf Hitler a ti druzí − filmové obrazy zla navazuje na podobně laděnou knihu (Film a dějiny) vydanou před pěti lety Nakladatelstvím Lidové noviny. Tentokrát publikaci vydavatelsky zaštítila Casablanca za spolupráce Ústavu pro studium totalitních režimů. Obě knihy tematicky odkazují k historickým seminářům Film a dějiny, a zatímco páteří první z nich byl český historický film, druhý díl (znovu editorsky připravený Petrem Kopalem) se zaměřil na filmové dějiny totalitních režimů, resp. jakým způsobem byla ve filmech vznikajících v totalitních režimech reflektována jejich současnost. Příspěvky (většinou mladých historiků) jsou řazeny víceméně chronologicky, tedy po textech zabývajících se fašistickou/nacistickou a bolševickou produkcí 30. a 40. let následují ty, které odrážejí totalitu v komunistickém Československu, se zvláštním přihlédnutím k roli normalizačního (rozuměj Dietlova) seriálu.

Čtenáře jistě zaujme text Jana Jaroše Film ve službách hnědé a rudé totality, protože zasvěceně sumarizuje snímky, jež běžný divák nemá šanci zhlédnout, podobně je tomu s analýzou italského filmu Pád Kartága (1937) Pavla Helana. Příspěvek Jana Adamce o mechanismech kontroly kinematografie ve stalinském Rusku je cenný také zařazením přílohy se záznamem rozhovoru Stalina, Ždanova a Molotova s režisérem Ejzenštejnem a hercem Čerkasovem. Luboš Ptáček připomíná, že tvorba Akiry Kurosawy nezačala Rašomonem, nýbrž filmy natáčenými během druhé světové války. V další části sborníku vyniká Kopalova analýza ideologie „skryté“ v divácky populární žánrovce Král Šumavy (a zavírá tak ústa všem Kachyňovým apologetům snažícím se po režisérově smrti vykládat tento snímek téměř protirežimně) a text Kamila Činátla o provázanosti normalizační filmové a seriálové produkce s ideologií obsaženou v Poučení z krizového vývoje.

Výše učiněný výběr z příspěvků neznamená, že by ty ostatní byly snad méně hodnotné, rozpaky vzbuzuje zařazení vášnivé obhajoby stávající školské reformy Film a dějiny v pedagogické praxi gymnaziálního učitele Jaroslava Pinkase. Ten v minulém sborníku v rámci (taktéž poněkud nadbytečné) sondy do historického povědomí gymnazistů usoudil, že (ve vnímání studentů) „kniha je důležitější než film a film než IT technologie“ a učinil závěr, že „vliv moderních technologií poroste, ale nijak dramaticky.“ O pět let později už ale píše o psaném slovu jako o „relikvii…žactvem spíše ignorované“ a „éře obrazů vítězících nad slovem.“ Co ale překvapí ještě více, jsou hrubé pravopisné chyby, snad mohl Pinkas dát svůj článek zkontrolovat některému kolegovi češtináři. Aby v tom ale nezůstal sám, Petru Kopalovi by měl někdo konečně vysvětlit, že skupina písmen –pje– v češtině neexistuje (v obou sbornících opakované „sepjetí“). Absence pravopisné korekce1 (míněno nyní na sborník jako na celek, v němž jen málokdo dokáže rozpoznat rozdíl mezi slovesy zhlédnout – shlédnout) tak zbytečně do jisté míry devalvuje záslužnou práci (mladých) akademiků. Onu záslužnost pak spatřuji zejména v tom, že oba sborníky dokazují, jak zajímavě mohou psát o filmu (z hlediska své profese) i lidé, kteří filmovou vědu zrovna nevystudovali. Nepřehlédnutelným posunem oproti první knize je i obrazový doprovod, který ve většině případů není jen náhodným zařazením fotografie, jež byla právě k dispozici, ale skládá se ze screenshotů, přesně korespondujících s textem.

Na závěr zbývá otázka (nebo očekávání), s jakým tématem vyrukují historikové příště a komu připadne ta čest ozdobit obálku sborníku – po Janu Pivcovi v roli krále Zikmunda a emblematickém Darthu Vaderovi z Hvězdných válek. Ačkoli vzhledem k podtitulu, který sice (podle vysvětlení v úvodu) má být (filmovou) zkratkou, symbolem či personifikací zla2, bych očekával spíše (některý z hereckých portrétů) knírkatého diktátora.

Film a dějiny 2: Adolf Hitler a ti druzí – filmové obrazy zla
Petr Kopal (editor)
Casablanca, Praha 2009
V koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů
350 stran
Doporučená cena: 349 Kč
(na icasblanca.cz 280 Kč)