Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Hadí pevnost

Hadí pevnost

Hadí pevnost
ANALÝZA: PEVNOST (Drahomíra Vihanová, 1994) – JAN ČERNÍK –

V roce 1994 se Drahomíra Vihanová svým filmem Pevnost zařadila mezi další z tvůrců československé nové vlny, kteří měli ambice vyjadřovat se filmovými prostředky k společensko-politické situaci České republiky a Slovenska po Sametové revoluci. V případě Drahomíry Vihanové šlo ovšem o její teprve druhý celovečerní film, protože celá 70. a 80. léta směla pracovat pouze na dokumentárních filmech.[1] Oproti např. Věře Chytilové, která Dědictvím sklouzla do mainstreamu, byla však Pevnost určena náročnějšímu publiku.

Okolnosti vzniku Pevnosti jsou jako u dalšího filmu Vihanové (Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba) spojeny se zahraniční koprodukcí[2]. To se z filmařů nové vlny podařilo v 90. letech ještě například Juraji Herzovi (Pasáž), který ale oproti Vihanové v zahraničí před revolucí působil. Šlo však spíše o výjimky než pravidlo.

Pevnost je podobenství, které není blíže časově určeno a místní zařazení je jen mimoděk uvedeno v závěru filmu formou nádražní cedule.[3] Dobu, ve které se odehrává příběh měřiče vody Evalda (Gyorgy Cserhalmi)[4], lze určit jako těsně porevoluční kvůli ironizujícím narážkám na svobodu, odmítání dávání a přijímaní rozkazů, nevyhraněnost vůči východu i západu nebo poznámce, že šanci dostane každý, kdo o ni má zájem. Syžet, vyprávěný lineárně, začíná příjezdem Evalda do obce a prvním setkáním s místními obyvateli. Dále nám omezená a objektivní narace ukazuje jeho střety s úřady. To se změní ve druhé polovině filmu, kdy je divák oproti postavě hlavního hrdiny obohacen o fakt, že je postava Evalda sledována. Evald představuje pasivního hrdinu, který občas zmíní svou minulost (učitel historie a hudby), ale jím sdělené informace nikdy neobsahují důvody jeho současné situace.

Ostatní postavy jsou pak redukovány pouze na reprezentanty složek společnosti bez jakéhokoliv osobního života (farář, úředník, „místní blázen“…). Výjimku tvoří snad jen postava důstojníka, ztvárněná Miroslavem Donutilem, který si k Evaldovi najde vztah skrze alkohol a pevnost. Tak jako Evald trpí blízkostí pevnosti, tak i bezejmennou postavu důstojníka sžírá její hlídání. Voják oproti Evaldovi o svém osobním životě nemluví vůbec, a tak zůstává stále jen prvkem, který Evalda spojuje s pevností, a nikoliv plnohodnotnou postavou.

Samotná pevnost pak představuje hitchcockovský McGuffin, který poutá pozornost diváků a k němuž směřují rozhovory postav. Pevnost má bohatou minulost a je z nějakého důvodu hlídána. Evald nijak netouží ani nepotřebuje se do pevnosti dostat a jeho návštěvy za jejím oplocením jsou spíše náhodou, která se však stane katalyzátorem událostí potlačení neznámého prvku, představovaného Evaldem, v okolí pevnosti. Evald totiž pro úředníky a vojáky představuje nebezpečí právě proto, že nemá minulost a jeho pasivita a poslušnost je podezřelá.

Stylistická stránka je výrazná hlavně kvůli černobílé kameře, což byl prvek v 90. letech v České republice a na Slovensku velmi výjimečný.[5] Kamera přehledně zobrazuje události syžetu a doplňuje tak lineární vyprávění. Pomalé švenky nechávají diváka zorientovat se jak v prostoru, tak v příběhu. Detaily jsou využívány především v davech, kdy kamera sleduje svraštělé a upocené tváře starousedlíků. Zoomování je využíváno jen zřídka, ale o to je dynamičtější a výraznější.

Nejvíce extravagantní scény po stránce střihové (rychlý střih) nebo po stránce snímání (rychlý zoom, extrémní podhled, nezvykle dlouhý záběr) jsou spojeny s náboženskými motivy. Evald je postaven vedle ukřižovaného Ježíše. Jeho kočka je na konci zabita a naaranžována do pozice Ježíše na kříži. Motiv křesťanství je spojený také s postavou vesnického faráře, se kterým se Evald schází a někdy hovoří o své minulosti.

Stejně jako je většina náboženských motivů spojena s farářem a události kolem pevnosti spojeny s postavou důstojníka, tak je i s dalšími postavami spojen některý z opakujících se motivů. „Místní blázen“ v podání Josefa Kemra loví hady a je protiváhou obecného strachu z hadů v obci. Tato postava nese mystický prvek příběhu, který doplňuje poučný ráz farářových promluv. Úředníci a vojáci představují skrývanou represi a sledování. Alkoholismus potom všechny postavy spojuje a míra jeho abuzu může reprezentovat morální a společenský úpadek postav, ale také přátelství, které si s Evaldem vytvořily.

Právě náznaky přátelství nebo náklonnosti jsou tím, s čím se Evald v průběhu filmu vypořádává. Zatímco k faráři cítí úctu a lovce hadů obdivuje, k postavě vojáka ho nic podobného netáhne a Evaldův postoj k němu je spíše pohrdavý. Voják tajným sledováním přilnul k hlavní postavě, ale kvůli rozkazům je i strůjcem Evaldova konce.

Pevnost

Režie: Drahomíra Vihanová

Scénář: Alexandr Kliment, Drahomíra Vihanová

Kamera: Jiří Macák

Střih: Drahomíra Vihanová, Martin Čihák

Hudba: Jiří Stivín

Hrají: György Cserhalmi, Miroslav Donutil, Josef Kemr, Zuzana Kocúriková, Jan Schmid, Ilja Prachař, Vítězslav Jirsák a další

Premiéra: 24. 11. 1994, ČR

Délka: 95 min.

DVD: Levné knihy


[1] Po Zabité neděli z roku 1969, která šla rovnou do „trezoru“ se Vihanová stala nežádoucí a po letech mimo filmovou produkci chvíli točila pod pseudonymem a od druhé poloviny 70. let už pod svým jménem v Krátkém filmu.

[2] Konkrétně francouzskou společností Margo films, která se podílela i na filmu Ivana Vojnára Lesní chodci z roku 2003

[3] Jde o skutečně existující obec Saky nacházející se mezi Kladnem a Slaným ve středních Čechách.

[4] Jméno Evald patří spolu s motivem pozorování, armádou a kristovskými motivy snad k připomínce Schormova filmu Den sedmý, osmá noc.

[5] Podobnou vyjímku tvořil např. Vojtěch, řečený sirotek Zdeňka Tyce a variací práce s černobílou byl ještě Krvavý román Jaroslava Brabce.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 382

Komentáře (1)

  • Jiri Slavik

    honzo, trochu mi tady chybi nejake zamysleni nad kafkovskymi motivy, ktere jsou ve filmu jednoznacne obsazeny – meric vody, pevnost (zamek), byrokracie (proces). jinak zajimavy text na opravdu zajimavy film, ktery jsem rad videl. jurij

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru