He Walked by Night – profil kameramana Johna Altona

John Alton (1901 – 1996) patřil vedle Nicholase Musuracy k nejinvenčnějším a nejplodnějším kameramanům noirových snímků, za svou kariéru jich nasnímal téměř dvacet. Jako přední hollywoodský kameraman se prosadil na konci čtyřicátých let díky spolupráci s režisérem Anthonym Mannem, s nímž natočil čtyři filmy noir: T-Men (1947), Raw Deal (1948), He Walked by Night (1948) a Border Incident (1949). Z ostatních významných noirů, na kterých se Alton kameramansky podílel, jmenujme například Hollow Triumph (1948) Steva Sekelyho, The Crooked Way (1949) Roberta Floreyho, Mystery Street (1950) Johna Sturgese, The Big Combo (1955) Josepha H. Lewise nebo barevný noir Slightly Scarlet (1956) Allana Dwana. Spíše než za zručného řemeslníka byl považován za umělce, například James Naremore o něm píše jako o sternbergovském estétovi.1 Jeho význam spočívá v nesporném vlivu na vizuální styl noirových snímků, který přivedl k vrcholu. Todd McCarthy, přední filmový kritik časopisu Variety a spolutvůrce oceňovaného dokumentárního snímku o filmových kameramanech Visions of Light: The Art of Cinematography (1992) v rozsáhlé předmluvě „Through a Lens Darkly: The Life and Films of John Alton“ k reedici publikace Johna Altona, stěžejní kameramanské příručky Painting with Light (1949) z roku 1995 píše, že: „nemůže být pochyb o tom, že John Alton posunul film noir do jeho nejvzrušivějších vizuálních extrémů. V nejvýznamnějším noirovém období, přibližně v letech 1946–1951, ničí černá nebyla černější, stíny protáhlejší, kontrast výraznější a hloubka ostrosti větší než v případě Johna Altona.“2

John Alton (1901–1996), původem Maďar, který přicestoval do USA v osmnácti letech, v Hollywoodu začínal počátkem dvacátých let prací v laboratořích studií Paramount a Metro-Goldwyn-Mayer, kde o pár let později povýšil na pomocného kameramana. Nezapomenutelnou zkušeností pro něj tehdy byla možnost pozorovat Ericha von Stroheima během natáčení jeho snímku The Merry Widow (1925) a spolupráce s režisérem Woody S. Van Dykem (jehož kameramanovi Clydeovi de Vinnovi dělal asistenta) na sérii westernů s Timem McCoyem. Právě Van Dyke naučil Altona rychlému natáčení a úsporné práci, která ho později tolik proslavila a za niž byl oceňován. V roce 1927 mu Paramount umožnil jedinečnou možnost doprovázet Ernsta Lubitsche do Evropy při natáčení záběrů pro jeho snímek Starý Heidelberk (The Student Prince in Old Heidelberg). Ve třicátých letech působil John Alton v Argentině, kde spoluzaložil jedno z prvních filmových studií a kromě kameramanské práce (snímal zde první argentinský zvukový film, Los Tres Berretines (The Three Amateurs, 1932)) se dokonce sám věnoval režii. V roce 1939 se vrátil do Hollywoodu, kde se jako kameraman podílel na béčkových produkcích menších studií. Řadu snímků natočil například s režisérem Bernardem Vorhausem. Významným mezníkem Altonovy filmové kariéry se stal rok 1947: snímal svůj první film noir The Pretender režiséra Williama Lee Wildera, bratra Billyho Wildera, a začal spolupracovat s Anthonym Mannem, jenž si jej speciálně vyžádal jako kameramana svého nového snímku T-Men. Během následujících let spolu natočili další noirové snímky Raw Deal a He Walked by Night a kostýmní drama o francouzské revoluci Reign of Terror (1949), jež bývá díky svému vizuálnímu stylu často mylně označováno jako film noir. Autor jedné z Mannových monografií, William Darby, uvádí: „Mann v Altonovi našel ideálního spolupracovníka pro realizaci svých děsivých noirových představ.“3 Todd McCarthy zase konstatuje, že: „Alton s Mannem nevynalezli film noir, ale vytvořili některé z jeho neopomenutelných příkladů a posunuli styl dále, než se kdokoli z jejich současníků odvážil.“4 Samotný John Alton o spolupráci s Anthonym Mannem prohlásil: „V Tonym Mannovi jsem našel režiséra, který uvažoval stejně jako já. Nejenže schvaloval to, co jsem dělal, on to přímo vyžadoval.“5

Noirový fatalismus podle Johna Altona. T-Men (nahoře) a The Big Combo (dole).

Jejich spolupráce byla natolik úspěšná, že je oslovil tehdejší nový vedoucí Metro-Goldwyn-Mayer Dore Schary, aby pro jeho studio společně natočili další film. Border Incident (1949) se tak stal prvním filmem noir, který Anthony Mann režíroval u velkého studia a za nesrovnatelně příznivějších produkčních podmínek. Současně se jednalo o jeho poslední noirový snímek, který snímal John Alton. Oba u Metro-Goldwyn-Mayer zůstali: Mann zde režíroval vlastní noirový epitaf Side Street (1950), zatímco Alton se kameramansky podílel na již zmiňovaném Sturgesově snímku Mystery Street. V témže roce ještě naposled navázali na několikaletou spolupráci noirovým westernem The Devil’s Doorway. Alton poté u Metro-Goldwyn-Mayer působil jako jeden z předních kameramanů Vincenta Minnelliho. Poprvé s ním spolupracoval na romantické komedii Nevěstin otec (Fater of the Bride, 1950) a poté i na jejím pokračování Jak je těžké být dědečkem (Father’s Little Dividend, 1951). Minnelli si Altona jako kameramana Nevěstina otce vyžádal speciálně kvůli jeho schopnostem zručně natočit surrealistickou noční můru Spencera Tracyho. V roce 1952 byl John Alton oceněn Oscarem za kameru dvacetiminutové baletní snové sekvence (jeho první práce s barvou) v Minnelliho Američanovi v Paříži (An American in Paris, 1951). Téhož roku byl dokonce najat jako kameraman proslulého muzikálu Zpívání v dešti (Singin‘ in the Rain), ale pro neshody s tvůrci byl po čtrnácti dnech práce propuštěn. V druhé polovině padesátých let se pak podílel na Minnelliho dramatu Tea and the Sympathy (1956) a komedii pohlaví Módní návrhářka (Designing Woman, 1957) s Lauren Bacallovou a Gregory Peckem. V průběhu padesátých let se Alton rovněž kameramansky podílel na několika snímcích Richarda Brookse, kterého obdivoval a respektoval. Svou téměř třicetiletou kariéru pak zakončil sci-fi propadákem 12 to the Moon (1960) Davida Bradelyho, jenž se stal jeho symbolickým návratem k nízkorozpočtové produkci.

Baletní sekvence z Minnelliho Američana v Paříži (1951), jež byla první Altonovou prací s barvou, a která mu vynesla jeho jediného Oscara. Zdroj: www.cinematographers.nl

Ve věku 59 let Alton náhle odešel z filmového průmyslu, čehož později upřímně litoval. Stáhl se do ústraní, odmítal interview a účasti na filmových festivalech (McCarthy ho nazývá „Gretou Garbo hollywoodských kameramanů“6 ). Cestoval po Evropě, Jižní Americe, Asii a Africe a věnoval se malířství. Veškerému veřejnému dění se vyhýbal až do roku 1993, kdy se opět začal účastnit přehlídek a speciálních projekcí. V této době byly prezentovány první pocty jeho práci na filmových festivalech v coloradském Telluride, ve Vídni, San Franciscu a v newyorském American Museum of the Moving Image. Krátce nato vyšla reedice jeho publikace z konce čtyřicátých let, zásadní kameramanská příručka Painting With Light, vůbec první, která kdy byla napsaná předním hollywoodským kameramanem.

V článku byly použity pasáže z autorčiny diplomové práce „Filmy noir Anthonyho Manna“

Filmografie:

1960:
Elmer Gantry
12 to the Moon
1958:
Bratři Karamazovi (The Brothers Karamazov)
Lonelyhearts
1957:
Módní návrhářka (Designing Woman)
1956:
Čajovna u srpnového měsíce (The Teahouse of the August Moon)
Tea and Sympathy
Svatební snídaně (1956)ng Woman (1957)á ho tolik proslavila a za níž byl pozdějiThe Catered Affair)
Slightly Scarlet
1955:
Tennessee’s Partner
Pearl of the South Pacific
Escape to Burma
The Big Combo
1954:
The Steel Cage
Cattle Queen of Montana
Passion
Silver Lode
Witness to Murder
Duffy of San Quentin
1953:
Take the High Ground!
I, the Jury
Count the Hours
Battle Circus
1952:
Apache War Smoke
Washington Story
Talk About a Stranger
1951:
It’s a Big Country
The People Against O’Hara
Jak je těžké být dědečkem (Father’s Little Dividend)
Grounds for Marriage
1950:
Devil’s Doorway
Mystery Street
Nevěstin otec (Father of the Bride)
Captain China
1949:
Border Incident
Reign of Terror
Red Stallion in the Rockies
The Crooked Way
1948:
He Walked by Night
Hollow Triumph
The Amazing Mr. X
Canon City
Raw Deal
1947:
T-Men
Bury Me Dead
Driftwood
The Pretender
Wyoming
The Trespasser
Winter Wonderland
Hit Parade of 1947
The Ghost Goes Wild
1946:
Affairs of Geraldine
The Magnificent Rogue
One Exciting Week
The Madonna’s Secret
A Guy Could Change
1945:
Song of Mexico
Girls of the Big House
Love, Honor and Goodbye
I Was a Criminal
1944:
Lake Placid Serenade
Enemy of Women
Storm Over Lisbon
Atlantic City
The Lady and the Monster
The Sultan’s Daughter
1942:
Johnny Doughboy
Ice-Capades Revue
Moonlight Masquerade
The Affairs of Jimmy Valentine
Pardon My Stripes
1941:
Mr. District Attorney in the Carter Case
The Devil Pays Off
Forced Landing
Power Dive
Melody for Three
1940:
Dr. Christian Meets the Women
Three Faces West
The Courageous Dr. Christian
Remedy for Riches
1939:
Meet Dr. Christian
Caminito de Gloria
El matrero
Doce mujeres
Puerta cerrada
1938:
Madreselva
El último encuentro
1937:
El pobre Pérez
Cadetes de San Martín
1936:
Loco lindo
Compañeros
Amalia
Tararira
Goal
1935:
Big Calibre
Crimen a las tres
Escala en la ciudad
1934:
El hijo de papá
1933:
Los tres Berretines