Umění kompilace jako jedna z lekcí tvůrčího psaní?

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 19. října 2010 Rubrika: Světový film | Komentář : 0

RECENZE – KATTY JOYCE: NESPOKOJENÝ MELANCHOLIK HUGH LAURIE – JAROSLAV STUCHLÝ –

Není to tak dlouho, co jsem někde zaslechl (četl?) tak trochu cynickou, ale pravdivou poznámku o tom, že „stojí za to vydat cokoli, pokud se to prodá“. Již šest let trvající televizní seriál Dr. House, který na sebe nabaluje stále nové fanoušky, je bezesporu fenoménem, tak proč se nepřiživit na popularitě Hugha Laurieho (1959)?

Kdo by hledal v knize Nespokojený melancholik Hugh Laurie od Katty Joyce hercovu biografii podloženou studiem všech dostupných materiálů, případně rozhovory s lidmi z hercova blízkého okolí, bude zklamán. Katty Joyce totiž není žádná uznávaná zahraniční filmová publicistka, jak by mohlo napovídat jméno, nýbrž Kateřina Hejlová (nar. 1984), absolventka pražské Literární akademie Josefa Škvoreckého. Varovný je v tomto směru již její medailonek na záložce knihy (který si zřejmě stvořila sama) s infantilnostmi typu „tajně si do noci čítávala dobrodružné příběhy Neználka a dětí z Bullerbynu“ nebo „první pohádku vytvořila se svou kamarádkou“. Publikuje od roku 2007 (příspěvky v povídkových sbírkách a dvě samostatné knihy, z nichž první se týká soužití Brada Pitta s Angelinou Jolie) a „bezbřehou studnicí nápadů a inspirace“ se pro ni stalo Irsko (Joyce?!), kde žije.

Čtenář zmlsaný pečlivými překladovými biografiemi Audrey Hepburnové, Elizabeth Taylorové, Barbry Streisandové, Caryho Granta či Clarka Gablea (abych jmenoval aspoň svou Top 5, vše pod hlavičkou BB/Artu a v současnosti k dostání „za hubičku“ v síti Levných knih) nemůže brát Nespokojeného melancholika Hugha Laurieho vážně. Vždyť se jedná o (nepřiznaný) kompilát, jehož zdrojovým materiálem je internet (se zvláštním přihlédnutím k článku o Lauriem v Men´s Vogue z roku 2007), s nanejvýš problematickým autorským vkladem. Zatímco každá lichá kapitola se snaží z útržků rozhovorů, poznámek, článků a kompletně citovaných recenzí sestavit hercův soukromý a profesní portrét, každá sudá kapitola se nese ve znamení celonočního fiktivního rozhovoru Hugha Laurieho se Stephenem Fryem, do něhož později zasáhne i Emma Thompsonová, a dokonce hlas seriálové postavy doktora House. Tento rádoby psychoanalytický hovor (čerpající informace opět ze zahraničního tisku a pokoušející se vysvětlit onoho nespokojeného melancholika z názvu) dokazuje pouze to, nakolik Katty Joyce zvládla umění dialogu a jak „obratně“ se v uvozovacích větách dokáže vyhýbat zprofanovanému slovesu „říci“.

Také se dá s úspěchem pochybovat o tom, že (snad s výjimkou seriálu Dr. House, který je „pitván“ v poslední třetině knihy) má Hugha Laurieho nakoukaného. Proč by jinak místo vlastních postřehů jen citovala zahraniční recenze? Asi proto, že je jednodušší přeložit několik odstavců z angličtiny, než sedět hodiny před obrazovkou a soustředit se na herecké výkony objektu svého zájmu. Příznačná je například pasáž, která v Laurieho hereckém vývoji směrem k postavě House správně zmiňuje postavu pana Palmera z austenovského Rozumu a citu (1995). Nikoli však proto, že do nemnoha replik této vedlejší postavy vložil Laurie „housovskou“ ironii a cynismus, díky nimž každou svou scénu kolegům doslova ukradl, ale protože „po Rozumu a citu začala Hughova osobnost směřovat ke kriminálnímu žánru a dále pak přímo k postavě nevrlého lékaře“. Chápete? Já tedy ne.

Bohužel, Katty Joyce nemá (pravděpodobně) Hugha Laurieho ani načteného. V opačném případě by jeho zatím jediný román neuváděla pod názvem Obchodník se zbraněmi, ale pod českým titulem Obchodník se smrtí. Ale třeba četla knihu The Gun Seller v originále. Každopádně se i při referencích o ní uchyluje pouze k superlativům ze zahraničních recenzí, ačkoli tato Laurieho prvotina určitě není bez chyb. Osobně mi vadila únavná jazyková sofistikovanost (metafory jsou spíše květnatě vieweghovské než úsporně chandlerovské), která děj špionážně akčního vyprávění mnohdy nemístně zdržuje.

Produkt Nespokojený melancholik Hugh Laurie je oproštěn od seznamu citovaných zdrojů, tabulky s filmografickými údaji a informacemi o cenách, jež Laurie za výkony v seriálu Dr. House získal (nebo na něž byl nominován), vypadají jako překopírované z Wikipedie. Osobně nevidím jediný důvod, proč si jej kupovat, zvláště když hutný hercův portrét je zahrnut do publikace Aleny Prokopové Charisma: Nejpřitažlivější filmové hvězdy současnosti. V něm se čtenáři na několika stránkách dostane v podstatě těch samých informací a 10 dalších herců může brát jako příjemný bonus.

P.S. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že kniha Katty Joyce (budeme-li tedy srovnávat srovnatelné) o třídu převyšuje kompilát Jolany Matějkové (vydávaný za biografii Huga Haase) a o dvě třídy blábolení Šárky Horákové (Podobenství o Františku Vláčilovi). Dalších literárních výbojů na poli zahraniční kinematografie by se však měla Katty Joyce napříště raději vzdát a vrátit se pod svým pravým jménem třeba k těm pohádkám.