Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Čekání na život

Čekání na život

RECENZE: Puškvorec (režie: Andrzej Wajda, 2009) – JANA JEDLIČKOVÁ –

Zatím poslední snímek polského režiséra Andrzeje Wajdy Puškvorec (Tatarak, 2009) je v českých kinech uváděn jako součást Projektu 100. A zcela po právu . Do oficiální kinodistribuce se sice nedostal, zato patří mezi ty snímky světové kinematografie, které mají vysoký umělecký potenciál.  Film obdržel cenu Alfreda Bauera na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, kde byl Wajda také nominován v režisérské kategorii. V rámci Evropských filmových cen Wajda pro změnu obdržel Cenu mezinárodní filmové kritiky. Komorní drama v čele s předními polskými herci a herečkami pod taktovkou režiséra světového formátu tak do jisté míry Wajdovi navrátilo – v posledních letech spíše skomírající – pověst filmového mistra. Tak trochu jiný, a přece stále stejný polský režisér dokázal zaujmout nejen zpracovaným tématem, ale také jeho formou. Kromě herectví je třeba upozornit i na vizuální stránku Puškvorce, na funkční narativní strukturu a dokumentární postupy, kterých Wajda využívá u fikčního díla pro podpoření realističnosti a navození empatie.

Narativ Puškvorce námětově vychází z povídky Puškvorec (Tatarak) Wajdova oblíbeného a několikrát adaptovaného polského spisovatele Jaroslawa Iwaszkiewicze, povídky Nagle wezwanie Sándora Maraie a vzpomínek polské herečky Krystyny Jandy na svého zesnulého manžela a renomovaného polského kameramana Edwarda Klosinského. Děj snímku je rozčleněn do tří na sobě časově nezávislých narativních linií, které působivě propojuje námět příběhu, motivace postav a Krystyna Janda. To, co je přehledně a logicky odděluje, je rozdílná forma, která definuje jak „realističnost“ prezentované fikce, tak vnitřní stav hrdinů a hrdinek, potažmo stav celé společnosti v rámci dvou ze tří prezentovaných linií.

Jak už bylo řečeno výše, Wajda do Puškvorce obsadil polskou hereckou elitu. V hlavní trojroli se objevila jeho dvorní herečka Krystyna Janda jako paní Marta, Krystyna Janda a Krystyna Janda hrající paní Martu. Jejími hereckými kolegy a kolegyněmi byli Jan Englert jako Martin manžel, Jadwiga Jankowska-Cieslak ztvárňující Martinu přítelkyni, Pawel Szajda jako mladý idealista Bogus a Julia Pietrucha v roli Bogusovy přítelkyně Halinky. Děj tohoto trojpříběhu není ve své podstatě nijak složitý. Nejvíce rozvinutý je příběh paní Marty odehrávající se v 50. letech dvacátého století v poválečném Polsku. Válka skončila a lidé se snaží zapomenout. Život jde dál, za sebou ale zanechává člověka, který se krůček po krůčku snaží vymanit z krvavé historie. Večerní tancovačky ani každodenní shon ale moc nepomáhají. Paní Marta je ženou v domácnosti. Pomáhá manželovi v jeho lékařské praxi a před minulostí uniká zamykáním dětského pokoje ve válce zesnulých synů a procházkami kolem řeky. Když potkává mladého Boguse, plného nadšení a plánů do budoucnosti, nechává se na okamžik znovu okouzlit samotným životem. Druhým příběhem je inscenované natáčení samotného Puškvorce, které působí jako protiklad vůči příběhu paní Marty. Hektické natáčení celovečerního snímku, stejně jako jeho nenadálé přerušení nervovým kolapsem hlavní herecké hvězdy, ostře kontrastuje s na první pohled poklidnými výjevy poválečného Polska. Nejkomornější je však třetí příběh, který vypráví sama hlavní herečka. V potemnělém pokoji vzpomíná na poslední dny života svého manžela, který zemřel v průběhu skutečného natáčení Puškvorce.

Celý film je věnován památce Edwarda Klosinského, světově známého a filmovými kritiky vyzdvihovaného polského kameramana, manžela Krystyny Jandy, Wajdova dlouholetého spolupracovníka a přítele, který podlehl rakovině. Je pravděpodobné, že kdyby se tato tragická událost neodehrála, Wajdův film by zcela ztratil svoje „kouzlo“. Jakkoli morbidně a dost možná nevhodně to zní, téma smrti jako hlavní prvek Puškvorce funguje jako stmelující veličina napříč jednotlivými narativními liniemi. Fungoval by, i kdyby byl Klosinski na živu, bez onoho doplňujícího příběhu vzpomínající vdovy by ale s největší pravděpodobností neměl takový účinek. Natáčení bylo po rozhodnutí režiséra na celé měsíce přerušeno, aby mohla Klosinského manželka strávit poslední dny s umírajícím mužem. Nebylo vůbec jisté, zda se film dotočí s původním hereckým obsazením. Krystyna Janda se ale po smrti manžela vrátila a Wajda jejího emočního stavu „využil“, jak jen mohl. Právě její zpověď je alfou a omegou celého snímku. A to nejen na úrovni narace, ale také na úrovni stylu. Absence hudby, využívání stínu, stejně jako minimální zasvětlení scény, statická kamera a schopnost Krystyny Jandy vtáhnout diváky a divačky do děje „jen“ prostřednictvím vzpomínek, jsou jen několika málo částmi mnohem detailněji propracovanějšího celku.

Výrazná vizuální stránka Puškvorce jde ruku v ruce se samotným příběhem. Odlišné způsoby využívání střihu, herecké akce v rámci jednotlivých scén, ne-využívání hudby, ruchů a dialogu nebo hra s intertextovými odkazy nejen na Wajdovy předchozí snímky beze zbytku podporuje a generuje jednotlivé narativní linie. Poválečné Polsko je vykresleno lehce poeticky, poklidně, řada záběrů jako by vypadla z impresionistických obrazů. Pohoda všedního dne, každodenní rutina a vynuceně rozveselené tváře místních jsou jako ticho před masivní bouří. Shon na natáčecím place vyjádřený ruční kamerou, rychlými a ostrými švenky a zvuková stopa zaplněná nejrůznějšími ruchy zdařile vytvářejí atmosféru chaosu moderní společnosti. A statická kamera úpěnlivě sledující truchlící ženu v zatemněném pokoji téměř dokonale zprostředkovává pocit nekonečné samoty a odtržení od okolního světa ženy, která je i přes permanentní chvění ustrnulá na jednom jediném místě kdesi v blízké minulosti.

Puškvorec patří nesporně mezi ta Wajdova díla, která si zaslouží kladné ohodnocení jak ze strany diváků a divaček, tak ze strany kritické filmové obce. Patrně nevyhraje cenu pro nejprodávanější DVD roku nebo nejnavštěvovanější snímek posledních let, zato se nepochybně řadí mezi ty filmy, které by milovníci kinematografie rozhodně neměli opomenout.

Puškvorec / Tatarak

Scénář a režie: Andrzej Wajda

Předloha: Jaroslaw Iwaskiewicz (povídka Puškvorec), Sándor Marai (povídka Nagle wezwanie), Krystyna Janda (deník)

Kamera: Pawel Edelman

Hudba: Pawel Mykietyn

Hrají: Krystyna Janda (Marta), Pawel Szajda (Bogus), Jan Englert (Martin manžel), Julia Pietrucha (Halinka), Jadwiga Jankowska-Cieslak (Martina kamarádka) a další

Polsko, 2009, 85 min.

Premiéra 13. 1. 2010, AČFK

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 77

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru