Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » O filmech Visegrádské čtyřky v angličtině

O filmech Visegrádské čtyřky v angličtině

RECENZE – KNIHA: Visegrad Cinema: Points of Contact from the New Waves to the Present (Casablanca, 2010) – MILAN HAIN –

V roce 2009 se na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy uskutečnila série přednášek o visegrádském filmu, na které participovali zástupci všech čtyř spřátelených regionů, tedy České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska. Přímým výstupem projektu, podpořeného Mezinárodním visegrádským fondem, se stal i anglicky psaný sborník Visegrad Cinema: Points of Contact from the New Waves to the Present vydaný nakladatelstvím Casablanca a z pozic editorů ošetřený Petrou Hanákovou a Kevinem B. Johnsonem. Publikace primárně určená pro studenty, pedagogy, badatele a cinefily z anglofonního prostředí usiluje o reflexi filmové produkce Visegrádské čtyřky od 50. let do současnosti. Jednotlivé příspěvky do svého středu staví zejména styčné body mezi jednotlivými národními kinematografiemi, čímž je zviditelňován proces vzájemného ovlivňování a uměleckého dialogu.

V úvodní studii se Piotr Zwierzchowski z Bydhošťské univerzity zaměřuje na obraz druhé světové války v polském filmu 60. let. Cíleně se tak soustředí na období, kdy polská kinematografie podléhala striktním nárokům a omezením diktovaným vládnoucí mocí. Snímky zasazené do období druhé světové války byly charakteristické formálním konzervatismem, stereotypním zobrazováním přátel (Sověti) a nepřátel (Němci) a pozitivním vyzněním. Zwierzchowski v této souvislosti mluví o snaze přetvořit paměť – filmy nevypovídají o tom, co se skutečně stalo, jako spíše o tom, co si pamatujeme či co si pamatovat chceme. Kevin B. Johnson ve svém příspěvku využívá konceptů erotičnosti, moci a osudu (eroticism, power, fate), aby podrobil zkoumání snímky vybraných středoevropských tvůrců – od Gustava Machatého přes Istvána Szabóa a Věru Chytilovou až po Krzysztofa Kieslowského. Studie, metodologicky opřená o práce Laury Mulvey a Michela Foucaulta, je členěná tematicky a její jednotlivé části se zaměřují například na motiv sledování, architektonické prostory moci (zejména za socialismu populární paneláky) nebo momenty, v nichž se zdá, že se ženské postavy vzpírají svým tradičním rolím (Sedmikrásky). Monika Mikušová podává ucelený přehled zobrazovaní holocaustu ve středoevropském filmu od prvních dokumentů z poloviny 40. let až po hrané snímky z konce let šedesátých. Primárně se soustředí na polskou kinematografii, která má v tomto ohledu „nejbohatší“ historii, v samostatných oddílech se však zmiňuje i o produkci z Československa a Maďarska.

András Szekfü nabízí „maďarský pohled na vzájemný vliv a uměleckou spolupráci v 60. letech mezi filmaři ze států, které dnes označujeme za země Visegrádu.“ (s. 86) Toto umělecké ovlivňování demonstruje mimo jiné na Polanského krátkometrážním snímku Dva muži a skříň (předobraz Szabóova Koncertu) nebo Formanově Konkursu, který se stal výchozí inspirací pro Guylu Gazdaga. Text je doplněn seznamem českých a polských titulů promítaných během 60. let v Maďarsku. Iwona Kurz z Varšavské univerzity využívá populární rodiny Homolkových jako výchozího bodu pro svoji studii o obyčejných lidech v československém a polském filmu kolem roku 1968. Další příklady jí poskytují především snímky Miloše Formana a Marka Piwowského.

Jana Dudková se snaží vrhnout nové světlo na slovenskou kinematografii po roce 1993 prostřednictvím některých konceptů postkoloniálních teorií. Dochází k závěru, že současné slovenské filmy jsou v zobrazování minorit či jiných národností veskrze nedialogické: menšiny v nich slouží pouze jako prostředek k definování majoritní části společnosti. Jedinou výjimku představuje dokumentární film O Soni a jej rodine, v němž jsou Romové netypicky vykresleni jako partneři pro dialog. Na polskou kinematografii po roce 1989 se zaměřuje Ewa Mazierska, která filmy vyprodukované v tomto období člení na základě tří analytických nástrojů: auteurismu (například filmy A. Wajdy nebo J.J. Kolského), žánru (v Polsku populární gangsterky, historické spektákly a romantické komedie) a tzv. vernakularismu (snímky vyprávějící o obyčejných lidech a zasazené do určité specifické lokality). Petra Hanáková si klade otázku, jak psát o národních kinematografiích v době pokročilé globalizace a následně nabízí zajímavou kategorizaci českého filmu po roce 1989, která může posloužit jako výchozí bod pro obsáhlejší analýzu. Snímky člení na teplé a studené, přičemž tyto termíny je nutno brát jak doslovně (práce s barvou), tak metaforicky (nálada, světonázor). Jako příklady teplého filmu Hanáková uvádí snímky Jana Svěráka či Jana Hřebejka, které se idylicky ohlížejí do minulosti a vyzdvihují silného ducha obyčejných českých lidi. Naopak pro studené filmy jako Mistři či Kamenný most jsou typické pocity deziluze či zbabělosti. V závěrečném textu se jedna ze studentek semináře o visegrádském filmu, Agnieszka Zielińska, zabývá střetem ženské individuality a tělesnosti s politickou mocí ve snímcích 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny a Nic, jež tematizují citlivou otázku potratů.

Publikace Visegrad Cinema: Points of Contact from the New Waves to the Present je velmi vítaným příspěvkem k diskuzi o kinematografiích Visegrádské čtyřky – příspěvkem o to cennějším, že na problematiku nabízí několik různých, vzájemně se však doplňujících pohledů (od historizujících textů ke studiím konkrétních filmů; od textuálních analýz po příspěvky zviditelňující například feministické hledisko). Doufejme, že se sborníku podaří zužitkovat potenciál a osloví čtenáře i za hranicemi Visegrádu.

Obsah (převzato z webových stránek nakladatelství Casablanca):

Introduction (P. Hanáková)

1. World War II in Polish Cinema of the 1960s (P. Zwierzchowski)

2. Eroticism, Power, and Fate in the Cinema of Central Europe (K. B. Johnson)

3. Images of the Holocaust in Polish and other Cinemas of the Visegrad region, 1948–1968 (M. Mikušová)

4. Artistic Dialogues in the Visegrad Cinema of the 1960s (A. Szekfü)

5. “Our Folks”: Ordinary People in Czechoslovak and Polish Cinema around 1968 (I. Kurz)

6. The Problematic Other and the (Im)possibility of Cross-Cultural Dialogue in Slovak Cinema after 1993 (J. Dudková)

7. Leading Tendencies in Polish Postcommunist Cinema: Auteurism, Genre, Vernacularism (E. Mazierska)

8. Imagining national identity in Czech post-communist Cinema (P. Hanáková)

9. State Power and the Body The (Anti-)Abortion Legacies of Communist Romania and Postcommunist Poland… (A. Zielińska)


Visegrad Cinema: Points of Contact from the New Waves to the Present (edice AKTA F)

ed. Petra Hanáková a Kevin B. Johnson

Praha: Casablanca, 2010

200 stran, brožovaná, ilustrace čb i bar.

doporučená cena: 299,- (na stránkách nakladatelství 240,-)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Milan Hain
Počet článků : 129

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru