Herecký chameleon David Bowie

David Bowie je bezpochyby jedním z nejvlivnějších hudebníků v historii moderní hudby. Přezdívka „chameleon“ odkazující k jeho schopnosti přizpůsobovat se aktuálním hudebním trendům už je sice trochu klišé, ale dá se lehce aplikovat i na jeho hereckou dráhu. Ta, ačkoli nikdy nedosáhla takového věhlasu jako jeho kariéra hudební, je rovněž nepřehlédnutelná. A to i přesto, že v jeho filmografii nad rolemi hlavními drtivě převažují ty vedlejší a drobnější camea. Nejednou se rovněž ozvaly kritické hlasy, že Bowieho herecké ambice překračují hranice jeho skutečného talentu. Jedno se mu však upřít nedá: jeho nesmírné charisma by mu mohl závidět snad každý profesionál.

Man from Outer Space

Jak známo, David Bowie svou hězdnou kariéru odstartoval coby androgynní rocková hvězda z jiné planety. Excentrický bisexuál Ziggy Stardust mu po letech nepříliš úspěšného působení v hudebním showbyznysu přinesl kýžený obdiv a uznání. Díky jeho pozdější filmové transformaci, Thomasovi Jerome Newtonovi z Roegova Muže, který spadl na Zemi (The Man Who Fell to Earth, 1976), v němž na poli celovečerního filmu herecky debutoval1, se pak vyšvihl i do hledáčku řady filmových tvůrců.

Muž, který spadl na Zemi

Bowie byl pro Nicolase Roega ideálním představitelem2 mimozemšťana, který se vydá na Zemi, aby našel vodu, pro jejíž nedostatek jeho rodná planeta skomírá. Finančními prostředky získanými z jím patentovaných vynálezů založených na mimozemské technologii dotuje Newton vesmírný program, který mu má umožnit vrátit se domů. Na Zemi však podléhá čistě lidským slabostem (alkoholu, televizi a sexu) a nakonec je unesen tajnou vládní jednotkou, která na něm provádí experimenty.

Bowie jako Thomas Jerome Newton v Muži, který spadl na Zemi

Obal Bowieho experimentálního alba Low z roku 1977

Thin White Duke

Muž, který spadl na Zemi je dnes kultovní záležitostí právě zejména díky Bowieho účasti (podobně jako Roegův debut Představení/Performance, 1970 s Mickem Jaggerem). Z hlediska vyprávění se totiž jedná o narativně nesnadno uchopitelný snímek, jehož divácké porozumění znesnadňují především neobjasněné elipsy a značná narativní rozvolněnost.3 Film uznávaného britského režiséra se navíc natáčel v době, kdy zpěvák procházel svým nechvalně známým kokainovým obdobím. Bowieho těžká závislost na drogách a s ní spojené výrazné výkyvy na jeho váze komplikovaly práci celému štábu.4 Bowie později přiznal, že během natáčení byl absolutně mimo realitu a T. J. Newtona vlastně vůbec nehrál: „Byl jsem prostě sám sebou, protože jsem se pro tu roli dokonale hodil. V té době jsem vůbec nepocházel z této planety.“5 

Že Bowieho herecká a hudební kariéra šly ruku v ruce, dokazuje fakt, že se jeho lidská stylizace mimozemšťana v Muži, který spadl na Zemi stala základem pro jeho další pódiové alterego, Thin White Dukea spojeného (zejména) s jeho následujícím albem Station to Station. Bowie se inspiroval v účesu i stylu oblékání T. J. Newtona a přímo z natáčení Roegova snímku si dokonce odnesl některé kostýmy, v nichž pak vystupoval.

Čtyři roky po Roegově snímku ztvárnil David Bowie hlavní roli v retro filmu Krásný gigolo, ubohý gigolo (Schöner Gigolo, armer Gigolo, 1979), ambiciózním, ale nepříliš zdařilém projektu režírujícího britského herce Davida Hemmingse, známého především díky roli fotografa v Antonioniho Zvětšenině (Blow-up, 1966). Snímek, který Hemmings původně zamýšlel jako černou komedii, nakonec ztroskotal a neupadl v zapomnění rovněž jen díky Bowiemu coby gigolovi a Marlene Dietrich v její poslední roli zestárlé baronky (paradoxem je, že i když Bowie vystupuje s Dietrich v několika scénách, ve skutečnosti se s ní během natáčení vůbec nesetkal).

Nekorunovaný popový král

Rok 1983 znamenal pro kariéru Davida Bowieho určitý vrchol. Jeho tehdejší, v pořadí patnácté studiové album Let’s Dance z něj definitivně udělalo popovou hvězdu mezinárodního formátu. V témže roce si rovněž zahrál ve dvou zásadních snímcích – po boku Catherine Deneuve a Susan Sarandon se v pozoruhodné roli upíra objevil v hororu Hlad (Hunger) debutujícího Tonyho Scotta6 a rovněž nezapomenutelně ztvárnil vedlejší postavu majora Jacka Cellierse v koprodukčním válečném snímku uznávaného japonského režiséra Nagisy Óšimy Veselé Vánoce, pane Lawrenci (Merry Christmas, Mr. Lawrence, 1983). Byť se na první pohled jednalo o naprosto odlišné postavy, charakterově si byly velice blízké a ve své podstatě identické s J. T. Newtonem z Muže, který spadl na Zemi. Jak zmiňuje Adam Trainer ve svém článku „Well, I Wouldn’t Buy the Merchandise: David Bowie as Postmodern Auteur“ pro Senses of Cinema, ztvárnil Bowie ve všech třech filmech mučedníka obětujícího vlastní život.7

Veselé Vánoce, pane Lawrenci

Bowieho status komerční (a sama sebe vykrádající) hvězdy osmdesátých let stvrdilo účinkování v čistě mainstreamové pohádkové fantasy Labyrint (Labyrinth, 1968) Jima Hensona, která viditelně kopírovala narativní schéma Alenky v říši divů a Čaroděje ze země Oz (The Wizard of Oz, 1939). Ve filmu, který byl podle scénáře Terryho Jonese natočen v produkci George Lucase, vystoupil David Bowie v roli záludného krále skřítků. Jeho vysoce extravagantní kostým však nechtěně působil pouze jako špatná karikatura Ziggy Stardusta. Nepříliš zdařilé, tentokrát však nejen po umělecké, ale i komerční stránce, bylo i Bowieho účinkování v bizarní americké komedii Velká sázka (The Linguini Incident, 1991) na počátku devadesátých let. Jeho postava zhrzeného barmana usilujícího za každou cenu získat zelenou kartu se v kontextu jeho herecké tvorby zdá jako naprosto bezvýznamná.

Labyrint

Čekání na Bowieho

Filmaři si však moc dobře uvědomovali velký potenciál Bowieho coby herce. Již výše jmenované filmy Hlad a Veselé Vánoce, pane Lawrenci dokazují nezměrnou sílu jeho charisma. Přestože totiž Bowiem ztvárněné postavy svým prostorem odpovídají vedlejším (v Hladu je na plátně pouze několik minut!), strhávají na sebe značnou pozornost. Ačkoli je tedy reklama řady filmů (vcelku logicky) postavena na Bowieho jméně a tváři, ve výsledku často vystupuje opravdu jen v několika scénách a nezřídka až v druhé polovině filmu. Divácká aktivita při sledování těchto snímků se tak často omezuje v jakési „čekání na Bowieho“.

Takto například hudebníkovu personu využil Julien Temple v retromuzikálu Úplní začátečníci (Absolute Beginners, 1986). Výrazné cameo si zpěvák zahrál i ve Scorseseho Posledním pokušení Krista (The Last Temptation of Christ, 1988), kde ztvárnil rozsahem sice téměř zanedbatelnou, ale v rámci příběhu naprosto klíčovou postavu Piláta Pontského. Coby Andy Warhol v životopisném snímku Basquiat (1996) Juliana Schnabela o kontroverzním černošském malíři na sebe jakožto vedlejší postavu rovněž strhával veškerou pozornost v každém záběru, ve kterém se objevil. Roli stárnoucího Warhola, který pro Bowieho samotného jistou dobu představoval múzu, můžeme rozhodně považovat za jednu z jeho nejlepších.

Bowie jako Andy Warhol v Schnabelově Basquiatovi

Řada dalších drobných cameo rolí ve filmech jako Žlutovous (Yellowbeard, 1983), který parodoval pirátské filmy, thrilleru Do noci (Into the Night, 1985), Lynchově prequelu televizního seriálu Twin Peaks (1992), Stillerově Zoolanderovi (2001), druhém pokračování fiktivního dokumentu parodujícím slávu Beatles The Rutles 2 (2004) či v nedávno uvedeném snímku Srpen před bouří (August, 2008) dokazuje Bowieho status respektovaného umělce, jehož účinkování je pro dané tvůrce poctou. Vedlejší, leč klíčovou roli psychopatického pistolníka mu koncem devadesátých let svěřil italský režisér Giovanni Veronesi ve spaghetti westernu Il Mio West (1998), v poněkud bizarním debutu Andrewa Gotha Everybody Loves Sunshine aka B.U.S.T.E.D (1999) pro změnu ztvárnil vůdce gangu a zásadní roli si zahrál i v mysteriózním kanadském snímku Tajemství pana Rice (Mr. Rice’s Secret, 2000).

Il Mio West

Nepochybně nejvýraznější cameo po Warholovi pro něj znamenala role excentrického vědce Nikoly Tesly v Dokonalém triku (The Prestige, 2006) Christophera Nolana, který je ukázkovým příkladem síly Bowieho charismatu. „Už jako dítě jsem byl jsem jeho velkým fanouškem. Pro obsazení Tesly, který měl tuto malou, ale stěžejní roli, potřebujete někoho, kdo dokáže okamžitě vyjádřit jakousi nadpozemskou kvalitu a mimořádné charisma. Měl jsem pocit, že jakákoliv filmová hvězda by působila rušivě, zatímco Bowieho charisma pochází z odlišných končin, někde nalevo od středu. Bylo to docela fascinující a skutečně vzrušující. Skvěle se s ním spolupracovalo,“ uvedl Nolan.8

Bowie jako Nikola Tesla v Nolanově Dokonalém triku

Při bližším pohledu na hereckou kariéru Davida Bowieho odhalíme jeho patrnou zálibu v často neobvyklých, bizarních filmových projektech, jejichž umělecká kvalita je navíc značně nevyvážená. Pozvolnými poklesy a vzestupy jakoby kopírovaly jeho dráhu hudební: sedmdesátá léta a počátek let osmdesátých v Bowieho herectví byly stejně jako v jeho hudbě ve znamení pozoruhodných, vlivných experimentů, poté přichází zřejmý propad do (pod)průměrných popových vod, ve kterých se málem utopil, dokud nepřišla léta devadesátá a s nimi obroda jeho kariéry a ustanovení jeho pozice respektovaného umělce.

POUŽITÁ LITERATURA:
PEGG, Nicolas. The Complete David Bowie. London : Reynolds & Hearn Ltd, 2009.