Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Svérázně (nejen) o rekordmanství

Svérázně (nejen) o rekordmanství

REFLEXE: Největší z Čechů (režie: Robert Sedláček, 2010) – TOMÁŠ MIKLICA


Režisér Robert Sedláček je skutečným dokumentaristou. Palčivá témata naší společnosti mu přijdou ještě palčivější než ostatním filmařům a cítí potřebu je ve svých filmech reflektovat. Ať je to lidovost české politiky či zkorumpovaná národní morálka, Sedláčkem zvolené téma se na pozadí jeho celovečerních příběhů vždy projevuje. Největší z Čechů nejsou výjimkou. Úsměvné snažení tuzemských rekordmanů, s nimiž se postupně potkává ústřední čtveřice režiséra (Jaroslav Plesl), producentky (Simona Babčáková), kameramana (Jiří Vyorálek) a zvukařky (Johana Švarcová), je v podstatě odrazem státní povahy. Někdo vidí smysl ve sbírání čtyřlístků, jiný se přejídá párky. Sedláček nenásilnou formou vede k tomu, aby se naše pousmání nad cíly guinnessovských šampiónů nakonec změnilo v nic menšího, než je obecné zamyšlení nad lidskou existencí.

Zároveň díky tomu, že ústřední dějovou linkou je natáčení dokumentu o rekordech a jejich držitelích, dostává Sedláček prostor i k pohledu na samotný tvůrčí proces filmu a také na to, co mu předchází. Není pochyb o tom, že vychází z vlastní zkušenosti, když zobrazuje nadějného režiséra, jehož potenciál je opakovaně zarážen grantovou radou a on tak musí přijímat různé menší projekty, aby se vůbec uživil. Ač jinak údajně nejde o autobiografický snímek, zde můžeme podobnost Pleslova režiséra s osobou Roberta Sedláčka oprávněně hledat. I on totiž, ač kritikou oceňovaný držitel řady filmových cen, nenalézá cestu k divákům. Příkladem jsou i samotní Největší z Čechů – 7 nominací na Českého lva kontrastuje s vlažným diváckým přijetím snímku v kinech.

Sedláčkova frustrace z diváckého neúspěchu letos vyvrcholí premiérou filmu Rodina je základ státu (2011). Ale nepředbíhejme a vraťme se zpět k diváckému neúspěchu Největších z Čechů. Ten je totiž smutnou ukázkou tuzemské divácké povrchnosti. Čím jiným si totiž lze vysvětlit neúspěch inteligentní, přesto humorem nabité komedie, jež navíc může stavět i na dobrých hereckých výkonech? Jistě, výše rozpočtu způsobila televizní aranžmá filmu se stylem krajně dokumentárním čili bez zbytečných experimentů jak s kamerou, tak výpravou či střihem. A ano, skutečně to působí, jako kdyby si Robert Sedláček natočil s přáteli příběh o tom, jak těžké je tvořit film. Může tomu tak skutečně být, jenže pokud těmi přáteli jsou Plesl, Babčáková, Marek Taclík, Igor Chmela, David Švehlík nebo Martin Myšička, neskončí podobný pokus amatérským počinem.

Leč český divák, zdá se, kvalitní a (díky Sedláčkově režii) civilní satiru neocení. Tam, kde jsou mu minimalisticky a s jistou dávkou autenticity předkládány vtipné narážky na (ne)fungování naší společnosti, čeká hrubozrnný humor. Místo Sedláčkovy fascinace lidským snažením by raději sledoval automobilové honičky. Dokumentárně neefektní styl je mu taktéž cizí. Civilní herectví bez jakéhokoliv přehrávání, jehož vyžadováním je režisér známý, běžného diváka uspává. Co také mate konformní publikum tuzemských kinosálů, je žánrová maska snímku. Největší z Čechů se na první pohled zdají být typickým fiktivním dokumentem, ve skutečnosti však jde o kombinaci dokumentu a (tragi)komedie, jak naznačuje finální ucelenost filmu. Rovněž scenáristicky je prolnutí žánrů dobře zvládnuté. A jak již bylo téměř zmíněno, vedle skutečných rekordmanů se objevují i ti, jejichž osudy vznikly na papíře – Chmela, Taclík, Švehlík a Myšička ztvárnili každý po svém a každý skvěle fiktivní celebrity rekordmanského světa. Zde se sluší zmínit i další vedlejší postavy, k nimž patří šéf agentury pro propagaci rekordmanů (Igor Bareš) nebo znuděná servírka (Aňa Geislerová) v hotelu, kde se filmaři zastaví. Sedláček také rozdal camea Janu Hřebejkovi a Wabimu Daňkovi – dal jim role členů grantové rady.

S omezováním svého tvůrčího ducha ziskuchtivými úředníky se Robert Sedláček vyrovnal, jak se na režiséra sluší a patří. Jeho „na truc“ natočený film ovšem nezmění divácký pohled na jeho tvorbu. Pro jemu věrné je to dobře, ostatní ho nadále budou ignorovat. Stane-li se Sedláček někdy mainstreamově oblíbeným a prominentním režisérem, doufejme, že k tomu povede konečné přijetí jeho osobitého stylu tvorby konformní diváckou obcí a ne naopak ztráta Sedláčkovy osobitosti.

 

Největší z Čechů

Režie: Robert Sedláček

Scénář: Robert Sedláček

Kamera: Petr Koblovský

Střih: Matouš Outrata

Hudba: Tomáš Kympl

Hrají: Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, Johana Švarcová, Jiří Vyorálek, Igor Bareš, Marek Taclík, Igor Chmela, Martin Myšička, Aňa Geislerová

ČR, 2010, 96 min.

Česká premiéra: 26. 8. 2010 (Bontonfilm)

Print Friendly

Autor

Počet článků : 8

Komentáře (1)

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru