Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » S Marvelem na věčné časy a nikdy jinak

S Marvelem na věčné časy a nikdy jinak

S Marvelem na věčné časy a nikdy jinak
RECENZE: Avengers (režie: Joss Whedon, 2012) – ONDŘEJ PAVLÍK 

V sezóně, která byla pro Hollywood spíše komerčním zklamáním, se Avengers (The Avengers, 2012) stali nejúspěšnějším blockbusterem. Celkově vydělali přes 600 milionů dolarů, měrou vrchovatou uspokojili komiksové fanoušky, geeky všech velikostí a kategorií, běžné i náročnější diváky. Všeobecné nadšení poněkud překvapivě sdíleli také filmoví recenzenti a kritici1, kteří se nezdráhali mluvit o „Hvězdných válkách nové generace“ a vychvalovat film jako grandiózní spektákl. Koncepčně šlo jistě o unikátní záležitost, kdy Avengers představovali vytoužené setkání superhrdinů, jejichž jednotlivé příběhy nám byly postupně ukázány v předchozích samostatných filmech, často již dopředu počítajících s prvkem seriality. Avengers byli zároveň vnímáni jako film vybočující z aktuálních trendů komiksových adaptací, které roli superhrdiny různým způsobem relativizují a pokouší se zrcadlit společensko-politické dění a reálné historické události (nejvýrazněji Strážci – Watchmen [Watchmen, 2009] a Nolanovi Batmanové). Snímek byl rychle přijat jako vrchol nenáročné zábavy a splněný sen každého milovníka „marvelovek“.

Přestože se Avengers již od premiérového víkendu nad očekávání dařilo, došlo na internetu ke zvláštnímu, znepokojivému jevu. Novináři, kteří film nehodnotili pozitivně a naopak v něm nacházeli četné nedostatky, byli okamžitě zavaleni množstvím rozzlobených, někdy i nenávistných reakcí nespokojených fanboyů2, jejichž soukromá idea o nejlepším filmu všech dob v tu chvíli získávala nepatrné (byť z jejich pohledu jistě ohromné) trhliny. Zástup zuřivých anonymních diskutérů vedl a podporoval herec Samuel L. Jackson (v Avengers ztvárňující lstivého Nicka Furyho), jenž v návaznosti na sarkastickou recenzi A. O. ScottaNew York Times ve svém tweetu kritikovi doporučil najít si jiné, vhodnější zaměstnání.3 Veřejné pranýřování menšinových nesouhlasných hlasů na jednu stranu prozrazuje silné emocionální pouto, které si fanboyové vytvořili k oblíbeným komiksům, superhrdinům a posléze i k samotnému filmu, na stranu druhou nepochybně vybízí k důkladnější úvaze nad tímto pozoruhodným fenoménem – snímkem, který údajně není „ničím víc než skvělou zábavou“ a který přitom není radno kritizovat.

Ideologičnost hollywoodských filmů se stala předmětem mnoha odborných článků a studií a těžko si lze představit, že blockbuster s Kapitánem Amerikou by tento rozměr mohl postrádat. Oslava patriotismu a hrdinství amerických vojáků, zachraňujících před zkázou často celý svět, je v některých filmech Michaela Baye (Pearl Harbor [Pearl Harbor, 2001]) nebo Rolanda Emmericha (Den nezávislosti [Independence Day, 1996]) tak zjevná, že ji bez problémů rozpoznali i příležitostní diváci, kteří jinak jakékoli symptomatické čtení takových filmů spíše odmítají. Ačkoli se i dnes dají některé nově vzniklé snímky charakterizovat jako náborové (Světová invaze [Battle Los Angeles, 2011]), přístup americké mainstreamové kinematografie ve vztahu k zobrazování armády a ideologii obecně přece jen prochází určitou proměnou. Hollywoodské filmy svoje nejoblíbenější motivy sice stále používají, ale zároveň je určitým způsobem komentují nebo jinak reflektují. Vyšší míra sebeuvědomělosti je například patrná v letošní Bitevní lodi (Battleship, 2012), která typickým zpomaleným záběrem ironizuje (ale zároveň oslavuje) spásný nástup vysloužilých námořníků do boje. V nechvalně proslulé sérii Transformers je pak americké vojsko odstaveno na vedlejší kolej a obvykle jen sekunduje soubojům obřích robotů, zatímco na další ideologické prvky jako misogynie, konzumerismus a infantilizace je především ve třetím dílu upozorňováno tak extrémně, až film ve své nenávisti místy přechází do zvrácené satiry sebe sama a vyvolává hrůzné zděšení. Pro oba výše zmíněné tituly je přitom typické, že vyjadřují lásku k hračkám či ke hře a tuto buď s vlastenectvím spojují, nebo ji před ní upřednostňují. Merchandising není jen podpůrným mechanismem vycházejícím z úspěchu filmu, ale přímo se ve fikčním světě zhmotňuje a citový vztah k vybrané komoditě má ve vyprávění zásadní úlohu.

O Avengers se sice píše, že ukazují kontrastně barevný pohádkový svět odříznutý od reality a že rezignují na společenský přesah, ale takové vyjádření není úplně přesné. Jak jsem už nastínil v předchozím odstavci, film jako tento se zkrátka nevyhne zastávání jistého politického postoje, za nějž lze počítat i pokus o jeho marginalizaci. Je také potřeba vzít v potaz, že dosavadní marvelovské adaptace, jichž jsou Avengers pokračováním a vyvrcholením, byly mnohdy politické docela zřetelně. Captain America: První Avenger (Captain America: The First Avenger, 2011) nejprve ukazuje domácí válečnou propagandu jako směšné divadélko, ale nakonec se – podobně jako Bitevní loď – k národním symbolům hrdinství vřele přihlásí. Oba filmy o Iron Manovi jsou zase neokonzervativní pohádkou o miliardářském playboyovi, který si po vzoru sociopatických hrdinů z románů Ayn Randové hodlá uzurpovat nárok na soukromý, na zásazích státu nezávislý vojensko-průmyslový komplex a při záchranné intervenci v blízkovýchodní zemi vnímá jeho navigační systém muslimy dehumanizující optikou „terorista nebo oběť“.

Avengers jsou osobní příběhy jednotlivých superhrdinů upozaděny na úkor jejich vzájemné interakce, ale základní povahové rysy zůstávají, aby mohly být vytěženy primárně ke komickému efektu. Ještě v úvodním aktu film budí zdání, že ochrana svobody a potřeba tradičních hodnot ztělesněných Kapitánem Amerikou odehraje klíčovou roli v konfliktu proti armádě Chitauriů, ale už v první šarvátce Kapitána s Lokim na německém území začne být zřejmé, že tyto motivy zůstanou izolovány v jednotlivých scénách jako banální vtípky. Explicitním přirovnáním Lokiho k Hitlerovi film vyvolává dojem, že jsme svědky (třebaže nadsazené) rekonstrukce traumatických historických událostí, ale právě tímto vytlačením dějinné paralely na povrch (do roviny dialogu) a jejím doslovným vyjádřením se vytrácí jakákoli pádná symbolika. Avengers ovšem nejsou promyšlenou satirou, v níž by jednotlivé odkazy byly součástí komplexní sítě směřující k zajímavému stanovisku – sestávají se z ikonických skečů, u nichž je možné se v danou chvíli zasmát a při odchodu z kina si je s kamarády znovu připomínat, ale tím jejich užitek končí. Ve vztahu k možným významům se snímek zkrátka chová alibisticky: zcela opustit je nedokáže a předstírá jejich sebeuvědomělou reflexi (Tony Stark okomentuje selhání Lokiho kopí poznámkou o erektilní dysfunkci), ale zůstává pouze u předstírání a – v lepším případě – u humorných, z celku vytržených hlášek.

Obdobným způsobem se Avengers vzdávají tradičního vytváření napětí, kdy jeho nejčastějším zdrojem je v podobných filmech hrozivá přítomnost hlavního záporáka a zlověstné následky, které z jeho destruktivních úmyslů plynou. Chitauriové, schovávající se až do samého závěru kdesi v hlubinách kosmu, ani démonický Loki, sledující vlastní agendu, nikdy nepředstavují pro hrdiny citelné nebezpečí. Otázkou v Avengers není, zda bude svět zachráněn, ale za jakých podmínek. Aby mohlo být zlo zastaveno, musí být překonáno hašteření jednotlivých Avengerů – od střetu dobra se zlem jsme po většinu času přesměrováni k šarvátkám mezi jednotlivými zástupci „dobra“. Co tedy nakonec soubor superhrdinských individualit přiměje ke vzájemné spolupráci? Překvapivě to není uvědomění si všeobecně platných morálních hodnot nebo touha po zachování svobody – tím je sice nejdříve argumentováno, ale ke sjednocení to nijak nepřispívá.

Zde se musíme zaměřit na postavu agenta Coulsona, všudypřítomného kravaťáka ze S.H.I.E.L.D.u, který se opakovaně objevoval v předcházejících filmech marvelovské série a v Avengers je od začátku spojujícím prvkem postav. Coulson se tu navíc projevuje jako správný fanboy: v rozhovoru s Kapitánem Amerikou nedokáže zakrýt dětinské nadšení a svému vzoru marně nutí k podepsání sběratelskou kartičku. Tato postava komiksového fanouška představuje zástupce typického diváka – geeka ve filmu a její osud je pro následující vývoj klíčový. Coulsonovo odhodlání srdnatě se zapojit do souboje s Lokim končí jeho smrtí, která je následně Nickem Furym manipulativně využita právě ke sjednocení Avengers. Fury jeho sběratelskou kartičku potřísní krví a vyčítavě ji předhodí Kapitánovi, který oddaného fanboye do té doby přezíravě ignoroval – mučednický skon fanouška superhrdinů je v tu chvíli povýšen nad jakékoli vznešenější principy, pomsta smrti ideálního konzumenta komiksu a diváckého identifikačního bodu je v důsledku katalyzátorem úspěchu při záchraně vesmíru.

Jak nám nakonec definitivně potvrzuje závěrečná montáž, v níž na monitorech sledujeme šťastné obyvatele Země, kterak se z vítězství radují napodobováním vybraných superhrdinů, nejstrašnější hrozbou ve světě Avengers je absence zbožňujícího publika a koncept fanboyství je tím, bez čeho není možné si představit fungování světa, a tím, co musí být bezpodmínečně obnoveno. Jestliže tedy snímek vyjadřuje touhu po svobodě, pak po té nejpřízemnější – možnosti zvolit si svého oblíbeného superhrdinu, svůj idol. Vztah mezi fanoušky a superhrdiny je v Avengers líčen jako ekvilibrium, za které jediné stojí za to bojovat a jež je nutné uchovat, aby komerční frančízy jako je tato mohly vůbec existovat. Avengers jsou milovaným filmem, který miluje zpět svoje nejoddanější fanoušky, a to nejen tím, co jim dává a jakým způsobem, ale v samém svém jádru. Láska je to ovšem zrádná, poskytující cílovému publiku falešný pocit přehnané důležitosti a v širším kontextu divácké recepce schvalující, nebo dokonce podporující nekritický obdiv k dílu. Stejně jako Transformers, také Avengers staví lásku k hračkám (komiksům) na první místo a při srovnání s typickým blockbusterem let devadesátých ukazují ideologický posun odehrávající se v Hollywoodu. Vlastenecké city jsou nahrazovány hlubším vztahem ke korporaci, k univerzálnímu a ryze komerčnímu produktu, jehož existenci je nutno bránit za každou cenu.

The Avengers

Režie a scénář: Joss Whedon
Kamera: Seamus McGarvey
Střih: Jeffrey Ford, Lisa Lassek
Hudba: Alan Silvestri
Hrají: Robert Downey Jr., Chris Evans, Mark Ruffalo, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Jeremy Renner, Tom Hiddleston, Clark Gregg, Cobie Smulders, Samuel L. Jackson, Gwyneth Paltrow, Paul Bettany a další
USA, 2012, 143 min  
Na DVD v ČR od: 29. 8. 2012 (Magic Box)
Zvuková verze/formát: česky DD 5.1, anglicky DD 5.1
Obrazový formát: 16:9
Titulky: české, anglické, slovenské
DVD si můžete objednat zde

Print Friendly, PDF & Email
  1. Tomatometer ukazuje 92 % pozitivních recenzí: http://www.rottentomatoes.com/m/marvels_the_avengers/ []
  2. Ustálený termín pro zaníceného, obvykle zcela nekritického fanouška určitého popkulturního fenoménu, viz http://www.urbandictionary.com/define.php?term=fanboy []
  3. http://www.huffingtonpost.com/2012/05/03/samuel-l-jackson-avengers_n_1475237.html []

Autor

Počet článků : 36

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru