Blade Runner 30th Anniversary Collection

Třicet let letos v červnu uplynulo od premiéry Blade Runnera v amerických kinech. Premiéry, která se tehdy nedočkala jednoznačně pozitivního a nadšeného přijetí a která ani zdaleka nevydělala tolik, kolik by si producenti filmu přáli. Jak je všeobecně známo, nebyla to první ani poslední verze Scottova kultovního filmu, která se dostala mezi diváky. Podstatně odlišnou verzi měli ještě předtím možnost spatřit diváci v Denveru při neúspěšném preview a jiná šla do mezinárodních kin. Rozdílná byla posléze pod názvem „režisérský sestřih“ k vidění počátkem 90. let a konečně (snad) finální sestřih filmu, který nejlépe splňuje představy jeho režiséra, byl distribuován pětadvacet let po premiéře v roce 2007. Až nyní však mají čeští příznivci sci-fi noiru Ridleyho Scotta možnost koupit si českou blu-ray kolekci shromažďující všechny tyto verze (pracovní, americkou kinoverzi, mezinárodní kinoverzi, režisérský a finální sestřih), pokud tak samozřejmě již neučinili před pěti lety, kdy vyšla v zahraničí.1 Zahraniční blu-ray edice z prosince 2007 však zahrnovala celkem pět disků s více bonusovými materiály (dokumenty a rozhovory), než kolik se jich v rámci třídiskové edici distribuované v listopadu tohoto roku společností Magic Box dostalo k nám. I tak ale edice k 30. výročí nabízí přes  úctyhodných dvacet hodin materiálu, od kterého lze jen těžko odtrhnout oči. Podívejme se tedy na jednotlivé disky blíže:

Disk 1: final cut (2007) + tři komentáře

Digitálně restaurovaná a remasterovaná verze, která je Scottovou revizí režisérského sestřihu z 90. let a která je doplněná o nové záběry a zvláštní efekty, je k vidění i se třemi komentáři: (1) Ridleyho Scotta, (2) scenáristů Hamptona Fanchera a Davida Peoplese a producentů Michaela Deelyho a Katherine Haber, (3) autorů výpravy a zvláštních efektů Syda Meada, Lawrence G. Paulla, Davida Snydera, Douglase Trumbulla, Richarda Yuriciche a Davida Dryera. I když se Ridley Scott ze začátku zajímavě vyjadřuje ke konkrétním scénám (voiceover, kde a proč se natáčelo), jeho povídání vám v paměti příliš neutkví, neboť se s postupem času vzdaluje od dění na plátně (stačí tak jen poslouchat audiostopu). Jeho projev rovněž není natolik entuziastický, aby se vyrovnal např. Martinu Scorsesemu či Stevenu Spielbergovi, kteří by své filmy jistě okomentovali poutavěji. V tomto směru se zajímavěji jeví druhý komentář scenáristů a producentů. Přestože komentáře těchto dvojic evidentně vznikaly odděleně, díky citlivému střihu se navzájem neruší. Postřehy Fanchera a Peoplese jsou nicméně pozoruhodnější, neboť většina informací od producentů se dubluje s obsahem fanouškům dobře známého dokumentu Nebezpečné dny: Jak se točil Blade Runner (Dangerous Days: Making Blade Runner, 2007), který je součástí bonusů na třetím disku. Komentář scenáristů pro změnu často sklouzává ke vzájemnému popichování a handrkování se o to, kdo napsal tu kterou scénu, přičemž si oba opakovaně a s přehnanou skromností skládají pochvaly. Jejich emotivní projev nutně udrží divákovu pozornost, byť někoho postupem času může začít iritovat vzájemné skákání do řeči. David Peoples se kupříkladu přiznává, že nikdy nečetl předlohu Philipa K. Dicka, a oba poukazují na změny oproti původním verzím scénáře. Z hlediska stylu filmu je bezesporu nejpřínosnější třetí komentář výtvarníků, architektů a tvůrců zvláštních efektů, jehož vadou je snad jen nepřehlednost – v šestici hlasů se velmi těžko zorientujete a bez obrazového vjemu konkrétních tváří si zkrátka nezapamatujete, který hlas patří kterému jménu. Tvůrci osvětlují design a funkčnost jednotlivých rekvizit a popisují, jak budovali konkrétní scény, přičemž stejně jako scenáristé a producenti v předchozím komentáři neskrývají nadšení z castingu.

k náročnému natáčení v Bradbury Building v centru Los Angeles se ve vzpomínkách vrací řada tvůrců

Disk 2: původní kinoverze (1982), mezinárodní kinoverze (1982), režisérská verze (1991) 

Pokud si chcete udělat bladerunnerovský maraton, pak doporučuji začít u druhého disku a v chronologickém sledu si před final cutem pustit nejprve původní americkou kinoverzi, poté tu mezinárodní a nakonec režisérský sestřih (bohužel jsou všechny tři bez české podpory). Všechny jsou opatřeny kratičkým úvodem Ridleyho Scotta poukazujícím na hlavní rozdíly: poměrně nadbytečný Deckardův voiceover a happy end velkou měrou sestavený z nepoužitých leteckých záběrů krajiny z Kubrickova Osvícení v obou kinoverzích, větší míru násilí ve verzi mezinárodní či momenty (např. scéna s nosorožcem) podporující teorii o Deckardově replikantském původu v režisérském sestřihu. Je škoda, že k hlubší reflexi odlišností mezi jednotlivými verzemi nesměřoval režisérův komentář k final cutu. Všechny, které tyto drobné nuance fascinují, proto nejvíce potěší komentovaná pracovní verze filmu na disku č. 3.

Disk 3: pracovní verze filmu + komentář Paula M. Sammona, dokumenty All Our Variant Futures a Nebezpečné dny, HD galerie

Pracovní verze Blade Runnera je úplně prvním sestřihem určeným pro veřejné projekce, který byl promítán na zkušebních (preview) projekcích, a poté počátkem 90. let v Los Angeles a San Franciscu jako neoficiální režisérský sestřih. Její poslední známá kopie posloužila jako základ final cutu. Ridley Scott o ní v miniúvodu hovoří jako o hrubém sestřihu, který je třeba vnímat jako work in progress. Paul M. Sammon, autor publikace Future Noir: The Making of Blade Runner (1996) podrobně rozebírající fenomén filmu a jeho produkční historii, ji ve svém komentáři označuje za jemu nejbližší verzi (v té době však ještě neviděl final cut). Pracovní verze, jež dle něj obsahuje přes sedmdesát (!) podstatných rozdílů (od úvodní slovníkové definice replikanta až po unikátní Deckardův vnitřní monolog v závěrečné scéně Battyho smrti), je podle jeho názoru nejatmosféričtější. Sammonův komentář je bezesporu nejpřínosnější ze všech v této edici, co se týče kvantity i kvality informací. Jako jediný se pouští do reflexe rozdílů, a to dokonce napříč všemi dostupnými verzemi. Není pochyb, že Blade Runnera zná detailněji než sám jeho režisér. Sammonův svižný mluvený projev vás možná bude ze začátku mírně deprimovat, nicméně brzy se naladíte na stejnou vlnu a od jeho zapáleného povídání sluch až do konce neodtrhnete. Vedle vlastních postřehů Sammon pracuje se vzpomínkami a výpověďmi herců a štábu, které zakomponovává do vlastního komentáře.2 Poukazuje na důležité stopy směřující k teorii, že Deckard je replikant, rozebírá charaktery jednotlivých postav a předkládá vlastní teorie a interpretace.

Sammonův vyčerpávájící přehled změn doplňuje a uzavírá půlhodinový dokument All Our Variant Futures: From Wrok Print to Final Cut (2007) o práci restaurátorského týmu na finálním sestřihu od prvotního nápadu, lokalizace a kategorizace negativů až po digitální korekce. Jsme svědky dotáček s Joannou Cassidy po pětadvaceti letech před zeleným pozadím, díky kterým má Zhora ve scéně smrti ve výkladní skříni konečně pravou tvář své herecké představitelky namísto kaskadérky Lee Pulford. Odhalován je i proces dodatečné synchronizace zvukové stopy ve scéně rozhovoru Deckarda s Abdulem Ben Hassanem za klíčové pomoci Fordova syna Benjamina, který v inkriminované scéně svému otci propůjčil pohyby rtů. V závěru přihlížíme vylepšování pozadí záběru s holubicí vzlétající z Battyho náruče. Vším nás provází supervizoři restaurace Kurt P. Galvao a Charles De Lauzirica.

digitálně remasterovaná scéna smrti Zhory ve final cutu

Druhý jmenovaný je rovněž autorem zmiňovaného bonusového dokumentu Nebezpečné dny, jehož tříapůlhodinovou stopáží se rozhodně nenechte odradit. Rozdělením do osmi tematických bloků chronologicky sledujících všechny fáze produkce, potažmo recepce, dokument plyne velmi svižným tempem. Pokud se tedy chcete o zákulisí Scottova snímku dozvědět něco více, Nebezpečné dny jsou nejlepším odrazovým můstkem. Dozvíte se, jak vznikl námět, jak jej zpracovali oba scenáristé a jaký vklad do něj měli Ridley Scott či Rutger Hauer s Harrisonem Fordem. Uvidíte řadu zajímavých nepoužitých záběrů či kamerové zkoušky pro role Pris a Rachel a jak probíhala práce výtvarníků, tvůrců vizuálních efektů, ale i kaskadérů. Přiblížen je režisérův styl vedení herců a štábu a dojde i na jejich památný konflikt během svízelného natáčení, které ztěžovaly opakované tlaky ze strany producentů ústící v problematickou postprodukční fázi. Její zpětnou reflexi ozvláštňují komentáře Franka Darabonta a Guillerma del Tora vyjadřující jejich (ne)sympatie k voiceoveru použitému v původní kinoverzi. V záverečné kapitole o recepci Blade Runnera přijde řada i na otázku vlivu (rozmach cyberpunku, estetika videoklipů). Na dokonalosti Nebezpečným dnům ubírá snad jen nedostatečná eliminace překlepů a hrubek v českých titulcích. Že zřejmě vznikaly, aniž by překladatel dokument viděl, dokazují nedorozumění typu „měl jsem argument“ namísto „pohádal jsem se“, „příběhy“ místo „patra“ nebo záměna výrazu „dej si přestávku“ za „záběr 5“. Výjimkou není ani chybné přiřazení pozice ve štábu u jedné z řady mluvících hlav či používání koncovek ženského rodu v případě mužského mluvčího.  

V případě, že byste toho stále měli málo, můžete donekonečna listovat přehledně rozdělenou galerií s více než tisíci obrázky, mezi nimiž najdete výživnou sérii detailně propracovaných storyboardů k řadě klíčových, ale i z finální podoby scénáře vynechaných sekvencí, dále Scottovy vlastní nákresy scén (tzv. ridleygrams), grafické návrhy rekvizit od Syda Meada, ilustrované koncepty města od Mentora Huebnera, návrhy kostýmů, grafické návrhy nejrůznějších log, značek a nápisů použitých ve filmu, nebo fotografie zachycující přípravu miniatur pro speciální efekty.

Přestože se k nám bonusy nabitá kolekce všech dostupných verzí Blade Runnera dostala se zpožděním a v mírně osekané podobě a přestože tři z pěti verzí filmu nemají českou podporu, stále se jedná o zásadní distribuční počin druhé poloviny tohoto roku. Koupi třídiskové edice nemohu než vřele doporučit!

Blade Runner

Režie: Ridley Scott 
Scénář: Hampton Fancher, David Peoples podle románu Philipa K. Dicka
Kamera: Jordan Cronenweth
Hudba: Vangelis
Střih: Marsha Nakashima, Terry Rawlings
Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer, Sean Young, Edward James Olmos, M. Emmet Walsh, Daryl Hannah, Joanna Cassidy ad.
USA, 1982/1991/2007, 113/112/118 min. + 110 min (pracovní verze)
V ČR na Blu-ray (kolekce k 30. výročí) od: 7. 11. 2012
USA/Velká Británie/Hong Kong, 1982, 113 min. (původní kinoverze), 112 min. (režisérská verze), 118 (final cut)
Zvuk: česky DD 5.1 / anglicky DD 5.1 / anglicky DTS-HD Master Audio 5.1 / maďarsky DD 5.1 / polsky DD 5.1 / rusky DD 5.1 / thajsky DD 5.1 
Titulky: česky, anglicky pro neslyšící, arabsky, bulharsky, čínsky, estonsky, hebrejsky, chorvatsky, islandsky, korejsky, litevsky, lotyšsky, maďarsky, polsky, portugalsky, rumunsky, rusky, řecky, slovinsky, srbsky, thajsky, ukrajinsky
Obraz: 1080p High Definition / 16:9 / 2,40:1 
Doporučená cena: 699 Kč
Blu-ray si můžete objednat zde