Jednorožci v krabičkách a jiná zvířena

Málokterý snímek z poslední doby se pyšní tak zavádějícím trailerem jako Chata v horách (The Cabin in the Woods, 2011). Nedopatření PR, nebo čirý kalkul? Ovšemže to druhé. Za projektem totiž stojí nejen herec, scenárista a díky Chatě v horách také debutový režisér Drew Goddard, ale producentsky a spoluscenáristicky jej zaštiťuje i mistr postmoderní televizní tvorby Joss Whedon. Spojení obou autorů známých z jejich předešlých projektů Angel (1999) a Buffy, přemožitelka upírů (Buffy the Vampire Slayer, 1997) nebo Goddardova scenáristická účast na Ztracených (Lost, 2004) a Alias (2001) slibovaly přinejmenším nápaditou podívanou, stejně jako obavy o naplnění tohoto příslibu. Goddard a Whedon ovšem udělali mistrnou žánrovou kličku a takříkajíc vytřeli všem zrak. Ať už tedy byla nebo budou vaše očekávání jakákoli, připravte se na filmovou jízdu, která bude doprovázena a ukončena jedním velkým WTF.

Takřka ihned po uvedení Chaty v horách do kin (opožděnému kvůli postprodukčním průtahům)1 se začaly objevovat víceméně nadšené a beze vší pochybnosti podezřelé kritické ohlasy nejen ze strany publika, ale také filmových kritiků a kritiček. Sjednocení neslýchané příliš často, zejména v případě snímků, které jsou propagovány jako slasher horor a krom drobného, leč podivného žánrového vybočení ve filmové upoutávce zdánlivě nabízí tisíckrát okoukaný narativní vzorec a herecké představitele, kteří se za dobu čekání filmu ve skladu stačili řádně proslavit. Objevily se i superlativy častující Chatu v horách jako dosud nejlepší film roku či filmovou událost, která změní žánr hororu. Jen čas ukáže, zdali tomu tak bude, či nikoli. Našlápnuto má ovšem tento snímek směle. Žánrové zařazení Chaty v horách do škatulky hororu totiž nemůže být blíže a zároveň dále od pravdy. A to je ono Goddardovo a Whedonovo Chatou v horách aktualizované know-how, které si pohrává s žánrovým očekáváním, a po vzoru dyády Umberta Eca dělí diváky a divačky na ty naivní, kteří budou film vnímat jako překombinovaný, podivný a nepovedený horor, a ty kritické, kteří se s pány scenáristy po stopách hororu s chutí vydají.

Už v úvodních scénách Chaty v horách je zdařile naznačeno, avšak neprozrazeno, že Goddard ani Whedon nehodlají hrát tak úplně podle pravidel. Dvojice unylých kravaťáků, Richard Sitterson (Richard Jenkins) a Steve Hadley (Bradley Whitford), kráčí svižně chodbami sterilně pojatého tajemného komplexu, aniž bychom tušili, kdo jsou, kde to vlastně jsou, proč tam jsou, o co vlastně jde a proč se jimi režie vůbec zabývá. Vtip střídá vtip, narážka narážku, vysvětlení nikde. Scénka jako by vypadla z Ajťáků či Kanclu a v hororovém žánru neměla žádné opodstatnění. Pátrání po smyslu úvodní pasáže znenadání přerušuje retro titul Chata v horách a my se ocitáme v klasickém intru slasher hororů plném sotva dospělé omladiny oplývající krásou, zvědavostí, energií, drogami a blbostí. Nebo že by to nebylo tak jednoduché? Goddard i Whedon se doznávají jak k neskonalé lásce ke klasickému žánru hororu, tak k jisté znuděnosti a někdy až naštvání nad posunem tohoto klasika mezi žánry od hitchcockovských variant až k soudobé exploataci a příliš snadné předvídatelnosti. Jak sám Whedon poznamenal, Chata v horách má být takový „loving hate letter“, tedy milující nenávistný dopis určitému subžánru dnešního hororu (nikoli parodií nebo prostou poctou hororu, i když tu z něj mimoděk přece jen asi dělá). Výsledkem je vpravdě postmoderní mišmaš několika různorodých žánrů, které zdařile a po právu znesnadňují divákům a divačkám Chatu v horách žánrově identifikovat a naplnit tak divácká očekávání. Pokud tedy snad čekáte klasický horor plný děsu a znechucení z monstra, dočkáte se jen částečně a pravděpodobně se unudíte k smrti. Pokud ovšem přistoupíte na hru, kterou s vámi oba scenáristé nenápadně rozehrávají už od detailně propracované a leccos vyzrazující úvodní titulkové sekvence, čeká vás jistojistě pravá žánrová šipkovaná od jednoho hororového schématu ke druhému, protkaná briskním humorem, nepředvídatelnou zápletkou na úrovni zastřešujícího narativu a v neposlední řadě také možná odkrývání zažitým stereotypům nastavovaných zrcadel a skoro až neviditelná dekonstrukce žánrových vzorců.

Není totiž stereotypem všechno, co jako stereotyp vypadá. Alespoň ne v diegetickém světě Chaty v horách. Postavy pěti vysokoškoláků, kteří jsou předurčeni projít si peklem, aby mohli být ostatní vykoupeni, nejsou totiž konstruováni tak, jak v hororech bývá zvykem. Panny nemívají tajný poměr se svým profesorem (Kristen Connolly), huliči marihuany (Fran Kranz) nebývají nejvšímavější z celé skupiny, šprti neoplývají atletickými postavami a rozhodně nechytají fotbalový míč s takovou jistotou jako Jesse Williams. A koneckonců ani hororové vnadné a odbarvené blondýnky (Anna Hutchison) nejsou inteligentními studentkami s atleticky založeným přítelem (Chris Hemsworth), který pracuje na doktorátu ze sociologie. A po vzoru ženských hrdinek Whedonovy a Goddardovy dosavadní tvorby nejsou ani „panna“ ani „prostopášnice“ vlastní vůlí pasivními hrdinkami, které by si nechaly vše líbit a strachy se krčily kdesi v temném rohu místnosti. Na druhou stranu, žádná Ellen Ripleyová v lesích kolem chaty taky nepobíhá. Ačkoli…

Hrdinové a hrdinky Chaty v horách překračují a upozorňují na hororové stereotypy nejen díky svým individuálním charakteristikám, ale také díky formě narativu, který jim scenáristé dopřávají. Není totiž horor jako horor, obzvláště pokud se jedná o metahoror. Celkové pojetí narativu je jednou z inovací, která dělá z Chaty v horách onu již zmiňovanou originální aktualizaci. Na scénu se opakovaně vrací Richard a Steve a dílčí narativní linii dávají smysl a širší rozměr příběhu o partě mladých vysokoškoláků, kteří si vyrazili na víkend na chatu v horách, aby se pobavili a byli předurčeni k vyvraždění tajemným monstrem. Zjevná překombinovanost příběhu, zdánlivá předvídatelnost, podivná „nesmrtelnost“ a fyzická výdrž aktérů a aktérek nebo ubíjející žánrová klišé totiž neznačí tvůrčí selhání dua Goddard–Whedon, ale mistrně promyšlenou hru o hledání hororu v hororu.

The Cabin in the Woods

Režie: Drew Goddard
Scénář: Drew Goddard, Joss Whedon
Kamera: Peter Deming
Střih: Lisa Lassek
Hudba: David Julyan
Hrají: Kristen Connolly (Dana), Fran Kranz (Marty), Jesse Williams (Holden), Chris Hemsworth (Curt), Anna Hutchison (Jules), Richard Jenkins (Richard Sitterson), Bradley Whitford (Steve Hadley), Brian White (Daniel Truman), Amy Acker (Wendy Lin), Sigourney Weaver (Ředitelka) ad.
USA, 2011, 95 min
Na DVD v ČR od: 10. 10. 2012 (Bonton)