Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » DVOJRECENZE: Bezstarostní jezdci, zuřící býci

DVOJRECENZE: Bezstarostní jezdci, zuřící býci

DVOJRECENZE: Bezstarostní jezdci, zuřící býci
RECENZE – KNIHA: Bezstarostní jezdci, zuřící býci. Jak generace sexu, drog a rokenrolu zachránila Hollywood (Peter Biskind, překlad: Iva Hejlíčková, Michael Málek) – JANA BÉBAROVÁ, NIKOL ŠUSTROVÁ –

Oddělit zrno od plev

O českém překladu publikace amerického žurnalisty Petera Biskinda Bezstarostní jezdci, zuřící býci, která s podtitulem Jak generace sexu, drog a rokenrolu zachránila Hollywood vyšla v americkém originále v roce 1999, se prozatím hovořilo v duchu splněné povinnosti ve zpřístupňování důležitých knih českému čtenáři zajímajícímu se o filmovou historii. Že je toto tvrzení pomýlené, okamžitě dojde každému, kdo českou edici vydanou nakladatelstvím Mladá fronta vezme do rukou. Překlad Biskindových Bezstarostných jezdců, zuřících býků zase jednou dokládá zaspalost českého knižního trhu s publikacemi o filmu a s ní spojený nevkus a nekultivovanost čtenářské obce, která před hodnotnými texty dává přednost bulváru. V tomto smyslu pak Bezstarostní jezdci, zuřící býci možná jsou klíčovou publikací, ale pouze pro fanzinově laděné weby o filmu (kterých je u nás přebytek), pro něž představuje obrovskou zásobárnu zákulisních drbů o režisérské generaci Nového Hollywoodu, které jejich pisatelé ve svých textech tak rádi zúročují.

Kdyby tato kniha byla napsána v 70. letech, zaměřila by se výhradně na režiséry. Vyprávěla by o umění režie, o tom, jak režisér X natočil záběr Y pomocí čoček Z, protože chtěl vzdát poctu Občanu Kaneovi nebo Stopařům. Existuje řada vynikajících studií a nesčíslně životopisů, které k tématu přistupují přesně tímto způsobem. Pokud by vznikla v 80. letech, kdy se miláčky médií stali manažeři a producenti, šlo by v ní o filmové podnikání. Ale protože byla napsána v 90., pokouší se sledovat obě strany rovnice, obchod i umění, anebo přesněji obchodníka a umělce. Je to kniha o lidech, kteří natočili filmy 70. let a kteří během onoho procesu častokrát zničili sami sebe. Pokouší se vysvětlit, proč Nový Hollywood vznikl a proč skončil.“ (str. 11-12)

Peter Biskind si v úvodu publikace stanovuje ušlechtilé cíle, které se mu však zcela nedaří naplnit. Na prostoru více než čtyř stovek stran reflektuje (jeho slovy) „zemětřesení“, které v Hollywoodu koncem 60. let nastalo po příchodu mladých tvůrců, po celou dekádu zmítalo filmovými studii a jež postupně doznívalo v 80. letech. Hlubší a především systematičtější objasnění procesu transformace Hollywoodu však v Biskindově publikaci ustupuje do pozadí na úkor již zmiňovaných zákulisních fám a skandálů. Již z běžného nahlédnutí do knihy je zřetelný autorův zájem o osobní, až výsostně intimní linie života jednotlivých tvůrců Nového Hollywoodu, který jde ruku v ruce s jeho bulvární snahou šokovat za každou cenu, díky čemuž jeho text bohužel opakovaně ztrácí jakoukoliv výpovědní hodnotu. Bezpředmětně vyznívají kvanta historek ve stylu, kterak Bogdanovich vyhrál sto dolarů v pokeru nad Coppolou, jak se svojí manželkou Polly Platt souložili u Hawkse a Forda doma, kterak se Altman během polední pauzy oddával felaci či jak Scorsese s přítelkyní neměli na sušičku a věšeli prádlo na šňůrách za domem. Jakoukoliv nepředpojatost již tak neobjektivních líčení navíc snižuje forma přímých řečí, k nimž se autor neustále uchyluje, jakoby snad byl očitým svědkem všech popisovaných událostí (či dokonce samotným vnitřním hlasem tvůrců), byť se nezřídka jedná o informace z druhé, třetí ruky. Kromě toho, že svou historii Nového Hollywoodu neustále podrývá dovětky typu „zainteresovaný popisovanou událost popírá nebo si na ni nevzpomíná“, jeho již tak nevýznamné výroky dále devalvuje nepochopitelné rozhodnutí českého vydavatele vynechat poznámkový aparát s uvedenými (ať už jakkoli hodnověrnými) zdroji.

Peter Biskind tedy při svém líčení hollywoodských poměrů v 70. a 80. letech vytváří značně zkreslený psychologický profil jednotlivých tvůrců, přičemž se mu úspěšně daří téměř všechny profesní vztahy převádět na sexuální rovinu. Jeho barvité líčení eskapád rebelujících „filmových spratků“ rádoby květnatým jazykem překypujícím lacinými vulgarismy by si jeden často spletl s deníkovými záznamy průměrného feťáka/alkoholika. Biskind na jednu stranu tvůrce Nového Hollywoodu popisováním jejich drogových a sexuálních úletů deglorifikuje, na stranu druhou však jejich důležitost ve srovnání s jejich předchůdci ze 30. a 40. let, kteří dle něj měli jen „za honorář povinnost zajistit, aby herci stáli na svých značkách“ (str. 13), zase zveličuje. Stejně tak do jisté míry nadsazuje význam filmové kritičky Pauline Kael pro divácký úspěch filmů Nového Hollywoodu. Navíc její Biskindem citované soudy typu „nejlepší debut roku“, „skutečný originál naší doby a trumf osobní filmařiny“ či „nádherný snový film“ jsou natolik nicneříkající, že kritičku spíše zesměšňují.

Kromě toho, že Peter Biskind v Bezstarostných jezdcích, zuřících býcích okázale předvádí své sklony k dramatizování událostí (například když dává do souvislosti vražedný incident na koncertě Rolling Stones v Livermoru s knižním vydáním Vymítače ďábla), pro potřeby své knihy rovněž zkresluje fungování celého Nového Hollywoodu. Byť se mu jako pozitivum může přičíst snaha o postihnutí proměny filmových studií v konglomeráty a personálních změn na jejich vedoucích postech, ono „zemětřesení“ v podstatě zjednodušeně vysvětluje příchodem mladých tvůrců, kteří začali rebelovat proti starým kmetům v čele studií a na režisérských židlích. Ve své úvaze ale zapomíná zdůrazňovat řadu zásadních faktorů, které v transformaci Hollywoodu také sehrály roli, jako např. změny ve filmové cenzuře (nahrazení Produkčního kodexu ratingovým systémem), technické inovace a proměny filmového stylu, a zejména pak vztah mladých tvůrců k filmové historii a jejich revidování filmových žánrů. Slabinou knihy je rovněž autorova selektivnost co se zmiňovaných tvůrců a filmů týče a neomluvitelné opomíjení zásadních postav Nového Hollywoodu, jako jsou Jerry Schatzberg, Monte Hellman, Paul Mazursky a především Brian De Palma, jehož jméno se v Biskindově publikaci jen občas mimoděk zjeví v souvislosti s tím, že někoho pochválil/zkritizoval.

Přestože autor publikaci rozčlenil do čtrnácti kapitol, v nichž usiluje o chronologické postižení událostí konkrétních let, jeho vyprávění obtěžkané nekonečnou sérií zbytečných odboček se nutně jeví jako zmatečné a bezkoncepční. Neustálým přeskakováním mezi jednotlivými filmy a tvůrci (a to nezřídka v rámci jedné podkapitoly, které je právě mají oddělovat) do celé problematiky vnáší chaos. Čtenářovi tak předkládá nesourodou směsici informací, jež si musí sám roztřídit na podstatné a nedůležité, zkrátka oddělit zrno od plev. I přes veškerou Biskindovu snahu o chronologičnost působí Bezstarostní jezdci, zuřící býci nestrukturovaně – příkladem za všechny budiž osmá kapitola věnovaná mj. Martinu Scorsesemu, v jejímž úvodu Biskind líčí režisérovy svízele se sháněním distributora pro Špinavé ulice, načež k jejich předchozí produkční historii se dostává až o několik stránek dál.

Jak již bylo řečeno, podstatné a smysluplné informace o jednotlivých filmových produkcích opakovaně zanikají v přílivu nedůležitých historek z natáčení a nezřídka se o významu a uměleckých hodnotách filmu jako takového nedozvíme prakticky nic. Například o Čínské čtvrti nám po přečtení Biskindovy knihy v paměti zůstane pouze vzpomínka na autorovy infantilní poznámky o vylučovacích návycích Faye Dunaway. Jelikož Peter Biskind neusiluje o analytické postřehy a jeho tvůrčí invence při sepisování historie Nového Hollywoodu se omezuje na skládačku (ne)přímých výpovědí a mýtizovaných vyprávěnek, nemůže být o doporučení jeho knihy pro sebenáročnější čtenáře a zájemce o dějiny filmu řeč. Zdaleka přínosnější informace o Novém Hollywoodu dostanete na pětadvaceti stranách v Dějinách filmu Davida Bordwella a Kristin Thompson.

Jana Bébarová 

K české edici

Iva Hejlíčková při křtu české edice Biskindovy knihy popisovala, jak s nadšením ukazovala svůj objev ve vydavatelství Mladá fronta a jak ji prvotní nadšení opustilo, když jí bylo řečeno, že má knihu přeložit. Následně prohlásila, že vlastně neumí anglicky a že se jí nápad stát se překladatelkou od začátku moc nezdál. Jak se ukázalo, šlo o přehnanou skromnost – Iva Hejlíčková totiž společně s Michaelem Málkem vytvořila překladatelský tandem, který téměř nic neponechal náhodě a vytvořil solidní českou verzi Biskindova Nového Hollywoodu. Kromě překladu byla během křtu několikrát zdůrazňována i absence chyb v textu, a tak mi Málkova věta „Pakliže tam někdo najde chybu, je fakt dobrej.“ při čtení vydržela korzovat v hlavě prakticky až do strany 130, kde se objevil první překlep (muset místo musel) – následován na straně 294 slovem vyroval místo varoval a na straně 329 hravidel namísto pravidel.

Nespornou výhodou Bezstarostných jezdců, zuřících býků je Biskindův historicky-bulvární styl, který svérázné Ivě Hejlíčkové padl jako ulitý (není žádnou novinkou, že bývalá šéfredaktorka časopisu Cinema a současná umělecká ředitelka LFŠ budí respekt a u některých lidí tak trochu strach) a který dokázala do češtiny přenést tak, aby neztratil své kokainové kouzlo. Ve čtrnácti kapitolách rozehrává Biskind formou výpovědí příběhy režisérských, hereckých a producentských velikánů Nového Hollywoodu, což se kromě obrovského množství jmen neobejde bez hovorových výrazů a především kvant sprostých slov. Co se jmen osob i filmů týče, překladatelé nezaškobrtli a pokud ano, určitě šlo o tiskařského šotka (tady se projevuje výhoda angažovanosti překladatelky v oblasti filmové historie a zároveň důležitost precizních korektur textu), ke škodě překladu je ale trhané přeskakování mezi jménem-příjmením (především v případech, kdy se v textu začne objevovat několik „Peterů“, „Bobů“ a „Billů“), které by šlo v rámci české edice sjednotit a tím se vyhnout zmatení čtenáře (například na straně 116 se v historce o Peteru Bogdanovichovi objevuje Peter Fonda, ovšem opět bez příjmení, tudíž spojení „Peterova sestra Jane“ jako by mylně přisoudilo Fondovu sestru Peteru Bogdanovichovi). Co se nefilmového materiálu týče, jsou problémovými oblastmi textu především popisy postav, které často připomínají pokusy o antropologickou studii člověka a kazí tak plynulost textu, např. živá černovláska (str. 48) namísto živelná, vysedlé lícní kosti (str. 49) namísto vystouplé/výrazné, sešikmené oči (str. 51) namísto zešikmené. Dalším nedostatkem jsou potom místy se objevující výrazy (zřejmě) germánského a židovského původu jako například šonde (str. 258), menč (str. 177) anebo pišer (str. 144), které by zasloužily buď nahradit něčím běžně používaným, nebo by měly být doplněny o poznámku pod čarou (pokud je potřeba slova díky jejich zabarvenosti ponechat).

Oproti originálnímu vydání knihy s obálkou vyvedenou v psychedelických barvách se česká edice dočkala střídmého vzhledu. Obálka zachycuje dva mezní snímky Nového Hollywoodu (Bezstarostné jezdce a Zuřícího býka), mezi které je vklíněn název knihy. Bohužel, filmem a americkou vlajkou inspirovaná obálka působí nedotaženě a levně, a trochu připomíná kusy z dílny Levné knihy. Náplastí za neexistenci papírového přebalu a za prvoplánový a levný vzhled se stala kvalitní vazba s látkovou záložkou a typograficky střídmé prostředí jednotlivých kapitol (ačkoliv vyvedení úvodních shrnutí kapitol bílým písmem na šedivém podkladu v kombinaci s recyklovaným papírem dokáže čtenáře potrápit a rozhodně bych nechtěla na šedivém pozadí číst delší citace). Samotný obsah knihy nezahrnuje prakticky nic jiného krom textu, okleštění se dočkalo Biskindovo poděkování, věnování, ale i poznámky ohledně rešerší zahrnující výčet citací a jejich původ (důvodem pro vyřazení poznámek bylo pravděpodobně to, že většina citací pochází z interview, která vedl sám Biskind, ovšem i tak je pro větší přehlednost, důvěryhodnost a pro snadnější dohledání citací jejich vyřazení lehce kontroverzní). Zároveň byl oproti originálu v české edici vynechán filmový rejstřík, tudíž nelze dohledat originální názvy filmů a data jejich uvedení. Dalším neduhem knihy chrlící na každém kroku jména režisérů, producentů a herců zůstává nepřítomnost jakéhokoli doprovodného obrazového materiálu, který by čtenáři pomohl alespoň okrajově se zorientovat mezi všemi Boby, Billy a Barty.

Pokud se v textu objevují faktické nesrovnalosti, pak jde dle slov Málka o chyby přenesené věrně z originálu i do české edice – ty se ovšem nedočkaly žádného označení, a tak je pro člověka neznalého originální verze diskutabilní, zda se jedná o chybu překladatele či chybu Biskinda. Jde o jakési nostalgické gesto a vzdávání holdu autorovi, z mého pohledu by bylo ale mnohem zajímavější, kdyby se v knize objevil překladatelský doslov komentující vznik a formování české edice. Biskindova kniha by si namísto zachování pár chybiček zasloužila především předmluvu či doslov, sloupek o autorovi (Peter Biskind je ceněný žurnalista a spisovatel a Hollywoodem se zabývá na ploše několika dalších knih) a fotografickou přílohu. Pravdou ovšem zůstává, že kvalitní překlad něčeho tak úzce profilovaného je potřeba doslova hýčkat a že rozhodně není na škodu tentokrát přivřít oči nad nedokonalostí české edice. Koneckonců, ať už jsou recenze Biskindova textu jakkoliv rozporuplné, o Novém Hollywoodu stále ještě nevyšla zábavnější a kontroverznější kniha a dostat ji k českému publiku určitě nebylo (a nebude) jednoduché.

Nikol Šustrová

Bezstarostní jezdci, zuřící býci. Jak generace sexu, drog a rokenrolu zachránila Hollywood

Peter Biskind
překlad:  Iva Hejlíčková, Michael Málek
Mladá fronta, 2012
443 stran

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 252

Komentáře (1)

  • Profilový obrázek

    kinderman

    Nebyl bych na tu knížku tak přísný, protože v našich podmínkách představuje přijatelný příklad zábavného, čtivého a ne úplně hloupého populárního čtení („bulváru“). Navíc se jasně ukazuje, že nejhodnotnější vztah můžete mít v showbyznysu (a možná nejen v něm :-) maximálně tak se svým psem (scenárista a režisér Robert Towne a jeho pes Hira). A napadá mě ještě jedna „filmařská“ kniha, u níž jsem se smál nahlas- biografie Toma Cruise od Andrewa Mortona, zvlášť v scientologických pasážích. Není divu, že ji Tom neautorizoval :-))
    P.S. Předpokládám, že tou „absencí chyb“ byly myšleny chyby faktické, třeba překlady názvů filmů, nikoli překlepy.

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru