Je libo jednu vidláckou exploataci?

Johna Constantina, ošuntělého mága a cynického okultního detektiva s kousavými průpovídkami a vášnivou zálibou v cigaretách, poznal český komiksový čtenář již dvakrát. Nejprve v knize Hellblazer: Syn člověka (scénář Garth Ennis) a krátce nato v příběhu Hellblazer: Těžké časy, v němž scenárista Brian Azzarello přivedl tohoto anglického blonďáka v uváleném plášti do Spojených států. Po dlouhých šesti letech navazuje CREW na Těžké časy a v Dobrých úmyslech sledujeme Constantina, kterak se po propuštění z vězení vydává na venkov. Nikoli však kvůli pomstě, jak bychom možná očekávali, ale spíše za jakýmsi rozhřešením. Trest si totiž odpykával za vraždu jistého Richarda „Klikaře“ Fermana, a ačkoli jej nezabil, má pocit, že dluží jeho rodině vysvětlení. Tou rodinou je míněna nejen Klikařova manželka, ale také jeho dva bratři Dickie a Ritchie, žijící v lesích Západní Virginie v městečku se zvukomalebným názvem Whylisz (v originále tuším Doglick).

S oběma bratry pojí Constantina společné zážitky z minulosti (Dickie pojal za manželku Rose, dívku, s níž se John kdysi seznámil ještě v Londýně), co však netuší, je skutečnost, jakým způsobem Fermanovi obyvatelstvu Whylisz šéfují. A aby toho nebylo málo, v lese se prohání něco, co žere malé děti…

Pokud je vaše jediná představa o sérii Hellblazer formována filmem Constantine (2005), v němž se do slušivého obleku navlečený a vždy hladce oholený Keanu Reeves procházel digitálním peklem, bojoval s démony (snaživého poskoka mu dělal Shia LaBeouf) a nakonec pohovořil se samotným Luciferem, pak pro vás bude tvář, jakou tomuto anti-hrdinovi vtiskl Brian Azzarello, obrovským překvapením. Ten totiž rezignoval na žánr fantasy, zbavil Constantina okatých nadpřirozených projevů a udělal z něj normálního chlapíka, který sice má neuvěřitelně vulgární slovník (překlad Štěpán Kopřiva), ovšem v podstatě jej popohání upřímně míněná touha udělat něco dobrého ve svém životě plném špatných věcí. A pokud mi Dobré úmysly něco připomněly, pak tzv. hixploitation, filmy, v nichž se hrdinové dostanou do necivilizovaného prostředí a zde jsou konfrontováni s úchylným chováním místních obyvatel. Takovou hutnou (téměř hororovou) atmosféru navozuje kreslíř Marcelo Frusin s koloristou Jamesem Sinclairem hned od počátku, kdy auto, které si Constantine stopnul, zajíždí za úplňkové noci čím dál hlouběji do lesů, silnice je lemována zvířecími zdechlinami a také další náznaky vedou k přesvědčení, že tahle cesta (i bez magie a okultismu) vede někam do pekla.

Takže: pokud jste fandové výše zmíněného hororového subžánru, pokud se vám neudělá zle z nějakého toho „gore efektu“ (ne, nemá souvislost s bývalým americkým viceprezidentem Alem Gorem), pokud vám nevadí hodné hrubé výrazivo (i ve spojení s „křesťanskými“ frázemi), větší než malé množství spotřebovaného kuřiva a alkoholu a k slzám vás dojímá pouto, jaké může mít slabomyslná hrouda svalů ke svému stejně ošklivému psovi, pak se při čtení Hellblazera: Dobrých úmyslů budete jistě tetelit blahem. Ti ostatní ať raději vyčkají na další sešit s Garfieldem…

Brian Azzarello, Marcelo Frusin: Hellblazer: Dobré úmysly
Nakladatelství CREW, Praha 2012
140 stran
349 Kč