Queer umění ve střední Evropě: Travis Jeppesen o Marku Therovi

O mých věcech dobře píše Ladislav Zikmund-Lender a Travis Jeppesen.1
Mark Ther

V následujícím překladovém článku vám přinášíme text amerického romanopisce, básníka, dramatika a kritika umění Travise Jeppesena, který pobýval několik let v Praze2 , kde se věnoval kritice umění. Během tohoto období se seznámil s dílem a osobou Marka Thera, o jehož pracech pojednává i následující příspěvek, původně přednesený na konferenci v Polsku. Poznámky o tom, v kterém bodě textu pustit jakou audiovizuální ukázku, objevující se v anglickém originále (viz zde), jsme v překladu vypustili, zato jsme text doplnili o screenshoty z děl, o kterých Jeppesen hovoří.

Autor románů Victims (2003), Wolf at the Door (2007) či básnických sbírek Poems I Wrote While Watching TV (2006) či Dicklung & Others (2009) již několik let vede a svými kritikami pravidelně sytí internetový blog disorientations.com, na kterém jsme objevili i následující překladový článek o Marku Therovi. O tom ostatně píše i ve své knize z roku 2008, Disorientations: Art on the Margins of the „Contemporary“, kolekci textů o umění ve střední a východní Evropě. (Knihu lze získat zde.)

Jeppesenovy kritiky a texty o umění a literatuře se objevují v periodicích takového formátu jako Artforum, Bookforum, Flash Art, New York Press a mnohých dalších.3

Z anglického originálu „Queer Art in Central Europe: Travis Jeppesen on Mark Ther“ pro nás s laskavým svolením autora přeložil Ladislav Zikmund-Lender. Oběma pánům velmi děkujeme. Marie Meixnerová

JEPPESEN, Travis. „Queer Art in Central Europe: Travis Jeppesen on Mark Ther“. disorientations.com, 30. dubna 2009. Dostupné z: http://disorientations.com/2009/04/30/queer-art-in-central-europe-travis-jeppesen-on-mark-ther

BLOG TRAVISE JEPPESENA | PROFIL TRAVISE JEPPESENA NA ARTYČOKU | WIKIPEDIE | ABOUT

Zdroj: disorientations.com

Queer umění ve střední Evropě: Travis Jeppesen o Marku Therovi

Toto je přepis mé nedávné přednášky o Marku Therovi, která proběhla v rámci šestého festivalu kulturní tolerance v Krakově v Polsku. Přednáška byla upravena z eseje o Marku Therovi Disorientations: Art on the Margins of the “Contemporary” (Dezorientace: Umění na hranici současného) /Social Disease, 2008/. Bohužel většina videí, které jsem prezentoval, není v současnosti dostupná online.

V České republice jsem bydlel pět let, během nichž jsem nikdy nezaznamenal žádný fenomén jako „queer umění“, přestože se živím především jako kritik umění. Dokonce ani nevím, jestli vůbec bylo v této době na gay scéně povědomí o konceptu „queer“. Pokud bylo, tak se o tom příliš nemluvilo. Co bylo dost zvláštní, že celou dobu, co jsem v České republice bydlel – mezi lety 2001 a 2006 – neexistoval žádný virtuální překryv mezi umělci, s nimiž jsem se přátelil, a mými gay přáteli. Umělci nebyli gayové – nebo alespoň ti, kteří byli, o tom nechtěli mluvit – a gayové nebyli umělci a neměli přehled o umění. Jediná osoba, která přirozeně obývala oba tyto světy podobně jako já, byl Mark Ther, s nímž jsem se ale nesetkal až do roku 2005. Ther byl v této době v posledních ročnících umělecké školy, ale už měl za sebou pozoruhodný soubor videí a krátkých filmů, které vytvořil buď sám, nebo ve spolupráci s jinými. Nevzpomínám si, co bylo dřív – zda jsem ho nejprve potkal osobně, nebo se seznámil s jeho prací. Myslím, že to byl Ondřej Brody, umělec, s nímž Ther v této době často spolupracoval, kdo mě pozval na návštěvu jejich společného ateliéru. Tam mi ukázali videa, která Ther a Brody vytvořili společně, ale též jejich samostatnou tvorbu. Jedno z videí – Ther z roku 2003 – bylo společnou prací.

V této době byli Brody a Ther součástí EgoArt, jakéhosi smyšleného uměleckého hnutí, založeného mladým slovenským umělcem Viktorem Frešem. Toto hnutí bylo postaveno na absurdní filozofii sebeprezentace a sebeglorifikace. (Což může být vnímáno jako satirická odpověď na hyper-kapitalistické impulzy, které motivují globální trh s uměním.) Frešo a jeho následovníci šli tak daleko, že založili Cenu EgoArt – myslím, že  v roce 2004 ji vyhrála polská skupina Azorro –, jejímž hlavním pravidlem bylo nominovat sám sebe. Ther a Brody začali pojmenovávat své společné práce variací vlastních jmen – Ther, Brody, a v případě  AndyTher & MarkBrody jejich sloučením – efektivně pojímaje koncept EgoArtu a zároveň rozrušujíce veškeré snahy o vytvoření identity autorské značky. Pokud dnes v českém umění existuje něco jako „queer estetika“, jsou patrně tyto rané spolupráce mezi dvěma umělci tím, kde to začalo. Brody se možná identifikuje jako heterosexuál, ale koncept „queer“ se samozřejmě odchyluje od takovýchto normativních nálepek, stejně jako Brody a Ther hravě narušují jakési autorské značkování, které EgoArt hravě prosazuje – jako parodie parodie.

Chevrolet Malibu. Zdroj: archiv LZL

V roce 2004 Mark Ther odjel do New Yorku studovat na Cooper Union for the Advancement of Science and Art. Brody zůstal v Praze a jeho tvorba se orientovala spíše na performance.4

Ther využil svůj pobyt v New Yorku k vytvoření videí, zkoumajících jeho vášeň pro tanec, cheeseball hudbu 80. let a americké retro automobily. Ve videu Chevrolet Caprice Classic (2004) se atraktivní mladý muž oblečený do černých obtažených kalhot a neonově růžové a zelené bundičky vesele promenuje uprostřed ghetta. Ale co je to, na co se upínají jeho zraky kdesi v dálce? Možná další dobře vypadající chlapec? Ne. Je to bílý Chevrolet Caprice Classic zaparkovaný na opuštěné krajnici. Hraje boome-wogie hymna Motown. Kamera je v této chvíli mnohem více zaujatá autem, nežli mladíkem. Pohybuje se nahoru a dolů po plytkém exteriéru auta podle toho, jak hudba dál zesiluje a zrychluje, pak ztrácí zájem a pomalu pozoruje smetiště vedle místa, kde auto stojí, dokud není její líné zkoumání přerušeno botou, kterou mladík najednou hází naším směrem. Obrazovka zčerná, objevují se titulky, hraje hudba.

Další video vytvořené během pobytu v New Yorku bylo Burger und Ther.

Burger und Ther. Zdroj: archiv LZL

Je to „queer umění“? Pro mě má tato otázka vždycky co dělat s jazykem – tedy, že existuje pouze v rámci jazyka, jazyka jako externalizovaného systému kategorií pro porozumění světu. Pokud začneme zde, můžeme být schopni přijít s definicí „queer“ skrz práci Marka Thera.

Když jsem poprvé zhlédl tyto rané práce, byl jsem v raném období rozvoje své básnické tvorby. Ve své práci jsem se snažil používat jazyk jako plastický materiál, vzdálený svému významu, oproti tomu jsem se soustředil na podoby jeho zvuku, a tak hravými a často protichůdnými formami vytvářel významy zcela nové – takže jsem používal jazyk více jako sochařský materiál nebo jako by skladatel používal různé nástroje – skutečně oboje najednou – pak jsem byl spisovatel v tradičním významu tohoto termínu. Tak se mé chápání jazyka posunulo od zacházení s ním jako s mluveným a psaným fenoménem – což, jak věřím, je způsob, jak většina lidí nahlíží na jazyk – k něčemu s daleko širším využitím, k něčemu, co může být dokonce zahrnuto do vizuálních a hudebních prostředků. (Vzpomeňme, že toto byla také doba, kdy jsem začal provádět první exkurze do oblasti umělecké kritiky.) V Burger und Ther mne zaujalo, jak se Mark Ther pohybuje kolem jazyka v tradičním smyslu skrz vytváření vizuálního jazyka, který je v každém případě mnohonásobně sofistikovanější. Byl to jazyk naplněný jednoduše pochopitelnými symboly, které se neobtěžovaly s významy. Myslím, že tohle pro mě znamenalo asi nejvíce – odmítnutí toho, co akademik může nazývat „suverenitou narativu“ nebo, co jsem vždy považoval za právo umělce, nikoliv za jeho povinnost – nedávat smysl, alespoň ne v místech, kde panuje všeobecná shoda. Ve světě normálního jazyka, ve světě, v němž právě hovořím, tomu tak je. Ve světě prezentovaném v Burger und Ther samozřejmě zvuky a obrazy nabývají funkce autonomních částí formace komplexního celku – avšak sdělení nemůže být přeloženo, stejně jako se emoce často zdají nepřítomné v písmenech slov, jimiž je nazýváme.

Toto byl jeden z prvních Therových filmů, v nichž přináší skutečný děj – v tomto ohledu je to pro něj velmi experimentální film!

Der Kleine Blonde und sein roter Koffer. Zdroj: archiv LZL

Der Kleine Blonde und sein roter Koffer

Jedná se o jednoduchý příběh ve skutečnosti převzatý z učebnice němčiny, ale je to zavádějící jednoduchost, protože se zabývá emocemi tak komplexními, že často znemožňují naše pochopení. Jsou to často takovéto nesmyslné děje, které se ukládají do naší paměti nejhlouběji, věci, k nimž se vracíme znovu a znovu, když nostalgicky myslíme na minulost, jíž jsme ani nemuseli být součástí. Je to smutek, který přichází s těmito tužbami, jež nás uchovávají v jednotě současnosti; bez ohlížení se zpět máme jen velmi málo pohnutí postupovat dopředu; avšak polapení v minulosti zabrzdí naše kroky. Co je nakonec lákavější, avšak nedotknutelnější, než právě samotná struktura našich životů?

Toto dvousečné prokletí, kdy se nepoznatelné setkává s nezvládnutelným, je znovu vyzdviženo ve videu I Will Get You Out and Chop You Up in Midair, krátkém filmu z roku 2007, kde neviděný mužský hlas promlouvá francouzsky k mrtvému muži plazícímu se po travnaté zahradě:

Je ubohé, že věříš na instinkty. Všechno, čím jsme prošli, přemýšlej…
Dělá se mi z toho špatně, z toho, jak jsi se mnou zacházel…
Nechceš mi otevřít své srdce, proč? Protože mě považuješ za muže, je to tak?
Je mi smutno z toho, že se tě nemohu dotknout a ty to nechceš, to je to…
Takže chceš být jako všichni ostatní, zkurvení heteráci s komplexem méněcennosti a bez jakékoli fantazie?
Je v tobě tolik, tolik podob…
Degenerovaný chlap?…
Strkat péro do páchnoucí kundy, díry, z které teče krev… Je to pěkný pocit?
Proč nechceš zkusit něco jiného, něco, co není společností oceňováno?
Znamenáš pro mě hodně, to přece víš…
Péro ti upadne po tom, co ho strčíš do kundy…
Chybíš mi…
Ta něžnost, která v tobě je, nemůže být překryta mužností…
[…]

I Will Get You Out and Chop You Up in Midair . Zdroj: archiv LZL

Pro mě je otázka závažnosti „autorových záměrů“ nezajímavá. Co je zajímavé, je konceptuální paradigma, které je ukryto v tomto textu – převrácení hodnot. Zatímco všichni dobře známe společenské stereotypy vnímání gayů, zřídka artikulujeme prostě to, co na heterosexuálech nenávidíme. Je to proto, že jsme příliš politicky korektní – nakonec se nechceme snížit na jejich úroveň – nebo jsme skutečně neschopni artikulovat důvody, proč se cítíme od nich tak odlišní, z hlubšího strachu, hořkosti z faktu, že nejsme schopni se identifikovat s majoritou? V tomto videu je vypravěč skrz svou lásku k heterosexuálnímu muži schopen zjistit, proč přesně ho nenávidí a s ním všechny heterosexuální lidi: nedostatek životní fantazie, dědičný pocit méněcennosti, který typicky definuje „mužnost“, touhu zapadnout. Toto samozřejmě není pravda o všech heterosexuálních lidech, ale není to osvěžující vidět v umění pro jednou okamžik nenávisti vůči heterosexuálům, straight-bashing?

Pro mě znamená queer odpor, vzpříčení kódu – ne nutně jen sexuálního, ale čehokoli, co se snaží rozčeřit normativní jazyk, kulturu, myšlenkovou tradici, hodnotový systém. Pro mě jako pro umělce jsou tato témata mnohem důležitější než formace politiky identit a jsem si jist, že totéž může na základě své práce říct i Mark Ther. Když to začíná být politické, zřídka nás to vede pohodlným směrem a nezáleží na tom, na jaké straně barikády zrovna jsme.

Ruhe, Im Stalle Furzt die Kuh. Zdroj: archiv LZL

Nakonec bych rád představil jedno z mých nejoblíbenějších Markových videí – možná proto, že je o mně! (Hanes, pozn. editora) Je to Markův film vytvořený o mně a mém tehdejším příteli Mariu Dzurilovi a našem stěhování z Prahy do Berlína. Neměli jsme na natáčení čas, tak nás Mark musel nahradit herci, aby nás ztvárnili. Dokonce našel psa, který hrál naši kočku, Atmose.

Hanes. Zroj: archiv LZL

Z anglického originálu „Queer Art in Central Europe: Travis Jeppesen on Mark Ther“ s laskavým svolením autora přeložil Ladislav Zikmund-Lender.

JEPPESEN, Travis. „Queer Art in Central Europe: Travis Jeppesen on Mark Ther“. disorientations.com, 30. dubna 2009. Dostupné z: http://disorientations.com/2009/04/30/queer-art-in-central-europe-travis-jeppesen-on-mark-ther