„Víš, co nechápu? Proč sis jí bral. – Promiň.“
Rok ještě ani pořádně nezačal a už tady máme první rádoby „hezkou českou komedii“, která má ambice zapojit se do vlny filmů podobného ražení, započaté v roce 2005 Renčovým Románem pro ženy. Láska je láska ovšem selhává již v základu – věrohodnosti (živosti) postav.
Maruška (Aneta Krejčíková) je osmnáctiletá dívka, která brilantně hraje na klavír a studuje konzervatoř. Od narození žije se svým dědečkem Vlastíkem (Petr Nárožný), maminka jí zemřela při porodu. Vroucně touží potkat toho pravého a vysněného – dokonce se o něj chodí modlit do kostela. Jak už to tak bývá, pravá láska je vždy vedle vás – stačí otevřít oči a uvidíte ji! Jenže Maruška je slepá, a to doslova. Odpoledne chodívá hrát do nedaleké restaurace, kde pracuje také Marek (Maciej Cymorek), jenž se do ní zamiloval. Své city jí projeví a můžou začít prázdniny plné radovánek, které překazí až první hořkost ze lži. Vlastík se mezitím snaží najít svou bývalou lásku Libušku (Eliška Balzerová), která trpí roztroušenou sklerózou, a proto hodně „hulí“ (kouří marihuanu). Vedle v bytě bydlí Fuksovi, kteří řeší své vlastní problémy – autoritativní matka Zdena (Simona Stašová) nedokáže přenést přes srdce, že její syn Honza (Petr Vančura), Maruščin nejlepší kamarád, je gay. Zdena se ho snaží, seč může, přivést na „správnou“ stranu síly (tedy sexuality). Táta Karel (Ondřej Vetchý), bývalý fotbalista, nyní správce hřiště, naopak synovi rozumí a tajně doufá, že alespoň ve vnoučatech najde spřízněnou (fotbal aktivně hrající) duši.
Filmu chybí pevné uchopení – v tomto tvaru je pouze sledem několika epizod ze života sedmi hlavních postav, které jsou propojeny jen volně. Rozptyl mezi epizodami, který se v druhé půli filmu zvětšuje, znemožňuje divákovi vcítit se do některé z postav. V popředí je Maruška, jejímž monologem film začíná i končí. Bohužel, krom její touhy po milenci se o ní mnoho nedozvíme. Jen v málo scénách vidíme její normální život (přeříkávání filmu Ostře sledované vlaky [1966, Jiří Menzel], hraní na piano) a prakticky nemáme možnost více s dívkou sympatizovat. Z toho pramení mírná lhostejnost vůči jejímu osudu. Režisér Milan Cieslar se snaží tuto prázdnotu vyvážit určitými „poetizujícími“ scénami, které jsou ale jen další epizodkou bez vybudované patřičné atmosféry či rytmu (pouštění listů po Vltavě). Jakékoliv pouto, které měl divák s postavou navázané, je v druhé půli filmu (po návratu z prázdnin) rozbito několikaměsíčními skoky v čase, ubíjejícími přímočarostí a nepochopitelným odcizením. Jako by tvůrci nechtěli, aby divák prošel s postavou kýženou proměnu. Na škodu filmu je také absence jakéhokoliv znázornění obtížnosti pohybu v Praze pro slepé občany.
Vedlejší postavy jsou povrchní, nepropracované a jestliže o Marušce mnoho nevíme, u těchto je prakticky vše záhadou (především motivace v různých situacích). Vlastík – přísný, ale hodný dědeček, který ovšem pustí svou slepou vnučku na prázdniny s klukem, kterého nikdy neviděl! Libuška – nejstarší dealerka marihuany v Čechách, má i po zabavení pěstírny policií stále velkou zásobu, aby ji mohla kouři, pít a jíst (pro léčebné účely). Gay Honza se snaží svou orientaci skrývat před rodiči tak „dobře“, že se líbá se svým učitelem v autě přímo před schody do domu. Není tedy divu, že ho matka přistihne, když u auta chvályhodně odklízí psí exkrement. Postava Zdeny se bohužel ve filmu nikterak nevyvíjí – ustrnuje ve slizce odporné póze matky, jež neuznává sexuální orientaci syna (chtíc ji změnit za pomoci pornočasopisů či návštěvou luxusního nočního klubu) a utlačuje svého manžela. Ten je pouze další filmovou karikaturou ztvárnění fotbalisty/fotbalového fanouška, který doma chodí jen v trenýrkách, pije pivo z lahve, která na stolku zanechává mokrá kolečka, a sleduje fotbal, při němž má v koutku zorného pole vyvěšenou vlajku oblíbeného klubu. Na škodu tvůrci ani nezavadí o téma fotbal a tolerance gayů.
Vrcholem nevkusu je pojetí epizodních postav. Rudolf Hrušínský ml. hraje Vlastíkova kamaráda/spolupracovníka, pana Jehličku, jehož hlavní funkcí ve filmu je udělat reklamu na prášky podporující erekci. O věčně rapujícím/souložím cikánském kamarádovi Marka či neustále zkouřeném vnukovi Libušky už raději pomlčím.
Hodnotit herecké výkony je velice pofiderní, jelikož jim scénář prakticky nedovolil nic ukázat. Aneta Krejčíková je určitě příslibem do budoucích let (což dokázala také v Poupatech [2011, Vladimír Jiráský]). Zkušenější herci většinou variují již dříve hrané role – Eliška Balzerová postavu Vilmy z Žen v pokušení, Simona Stašová Janu z Románu pro ženy a Ondřej Vetchý Jirku Luňáka z Okresního přeboru.
Režie Milana Cieslara filmu také nepomáhá – v úvodu je obraz příliš popisný k ději (dívka zmíní kapku vody – střih – kapka vody padá do čaje ad.), posléze se snaží s pomocí kamery Marka Jíchy poetizovat – podivné znázornění mladistvé lásky na prázdninách, které je navíc násilně přerušeno (U táboráku Marek hraje na kytaru a divák tuší blížící se milostné vzplanutí. Do toho jsou nástřihy Zdeny a Karla Fuchsových, kteří, každý pod svou dekou, ve svém pokoji masturbují.). Popisně působí také promlouvání s vodou (Dvojice z mostu volá: „Ahoj, Vltavo!“. Řeka odpovídá [?!?] pomocí probleskující třpytivé hladiny.). Film je navíc snímán, jako by se jednalo o televizní snímek, kde v záběru nesmí být víc než tři herci najednou – jak typické pro české filmy posledních let.
Scenárista Martin Horský v propagačním rozhovoru na stránkách filmu projevil přání, „aby se Láska je láska dostala i za hranice České republiky“. Osobně doufám, že se tak nestane. Podobné filmy, které se tváří, že jsou něco lepšího než opusy pánů Magnuska a Trošky, a přitom patří do stejné sorty, škodí českému filmu více než cokoliv jiného. Bohužel, podle plánu premiér bude podobných filmů letos více.
Láska je láska
Režie: Milan CieslarScénář: Martin Horský, Milan Cieslar
Kamera: Marek Jícha
Střih: Alois Fišárek
Hudba: Ondřej Brousek
Hrají: Aneta Krejčíková (Maruška Kalátová), Petr Nárožný (Vlastimil Kalát), Eliška Balzerová (Libuška Nová), Maciej Amorek (Marek), Simona Stašová (Zdena Fuksová), Ondřej Vetchý (Karel Fuks), Petr Vančura (Honza Fuks), ad.ČR, 2012, 108 min.
Premiéra: 19. ledna 2012 (Blue Sky Film Distribution a.s.)
Zdroj fotografií: http://www.koule.cz/cs/laska-je-laska/uvod.shtml
Autor
