„Is it a revolt? No… it’s a revolution“

Francie, 1989. Talentovaný profesor literatury, třicátník Laurence Alia, oslavuje. Oslavuje úspěšnou kariéru, láskyplný vztah s přítelkyní Fred, obdiv studentů i fungující přátelské a rodinné vztahy. Jen jako by k tomu všemu chtěl hrdina ještě něco dodat. Když jednoho dne přítelkyni oznámí, že umírá, nemá tím na mysli svůj konečný odchod z tohoto světa, umírá jen muž v jeho těle a na scénu přichází nové, dosud skrývané já – žena. Pro mnohé osoby z Laurencova nejbližšího okolí je to neakceptovatelná skutečnost. Fred si však po prvotním šoku uvědomuje, že bez Laurence nemůže žít, a tak se na pouť jeho transsexuální přeměny vydá s ním.

Drastický i fatálně něžný příběh lásky dvou lidí, kteří se bezmezně milují, avšak přes veškerou snahu postupují k neodkladnému zjištění, že spolu nemohou zůstat, natočil jako svůj třetí celovečerní film teprve třiadvacetiletý enfant terrible queer filmu Xavier Dolan. Dolan se proslavil již snímky Zabil jsem svou matku (J’ai tué ma mère, 2009) a Imaginární lásky (Les Amours imaginaires, 2010), jejichž uvedení do distribuce odstartovalo na závěrečné noci Mezipater 2010. Herec a režisér, který se netají svou homosexualitou, opět projevil svůj cit pro výtvarnou stránku filmu, koncepčně se podílel na kostýmech, hudebním podtextu a napsal také scénář. Ve filmu se představí v hlavní roli Melvil Poupaud po boku s nonkonformní kráskou Suzanne Clément a Moniou Chokri, která si ve filmu zahrála sarkastickou sestru Fred a v předchozím snímku Imaginární lásky po boku Dolana ztvárnila druhou hlavní roli. Laurence Anyways je také první Dolanův film, ve kterém on sám nehraje (až na krátký záběr jeho tváře na večírku).

Nosnou linkou celého filmu je milostný vztah Laurence a Fred, od kterého se odrážejí a vstupují do něj představy postav v jejich okolí – přátel, rodiny, kolegů i náhodných spoluobčanů. Příběh se odehrává v rozmezí deseti let, během nichž Laurence prochází pomalou proměnou, která navzdory všem osobním překážkám a ztrátám není tak těžce snesitelná pro hrdinu samotného, jako pro všechny ostatní.

Laurence Anyways je i přes svou nadstandardní délku značně vyzrálý film. Nejen po narativní stránce, ale především díky zdařilému a citlivému převedení síly emocí na plátno. Dolan je mistrem v zhmotnění pocitů svých hrdinů, k čemuž mu dopomáhá práce s formou – podmanivým hudebním podkresem hudby 90. let, zpomalenými záběry, vizuální estetizací konkrétních scén (ať už prostřednictvím výrazného líčení, extravagantních účesů a couture kostýmů nebo hry se světlem). Všechno dohromady tvoří vyvážený celek, nic není použito náhodně či lacině, ale vždy úměrně, aby jedno nezaniklo v druhém. Nutno dodat, že Laurence Anyways by byl strhujícím příběhem i bez těchto okrasných doplňků.

Neobvyklou milostnou romanci v neposlední řadě dotváří také strhující herecké výkony, především herečky Suzanne Clément v roli Fred, jež za svůj výkon získala v Cannes cenu za nejlepší herečku v sekci Un certain regard, Melvila Poupauda jako okouzlujícího Laurence a francouzské stálice Nathalie Baye v roli jeho matky. Z Cannes si snímek odnesl ještě speciální Palmu za nejlepší queer film. Příjemným kladem tříhodinového opusu je také režisérova mladistvě vyhrocená vášeň, která sálá téměř z každé vteřiny filmu, jakoby se nám snažil říct: „Podívejte se, tohle je život.“ A i přesto, jak naivně to zní, se mu tímto přístupem podařilo představit komplikované sociální téma širokému publiku přívětivou a pochopitelnou formou, aniž by upadal do předramatizovaného patosu ze zpracování těžké látky nebo se naopak pokoušel použitím sarkasmu přiklonit k mainstreamu, kterým by chtěl téma přiblížit i ne-queer publiku, což by se paradoxně mohlo stát starším a zkušenějším režisérům. Prostě být sám sebou se vyplácí. Anyways.

Laurence Anyways

Scénář a režie: Xavier Dolan
Kamera: Yves Bélanger
Výprava: Colombe Raby
Hrají: Melvil Poupaud, Suzanne Clément, Nathalie Baye, Monia Chokri ad.
Kanada, Francie, 2012, 159 min.
Uvedou 13. Mezipatra:
Praha: 10. 11. 2012 / 20:30 / Kino Lucerna
Brno: 17. 11. 2012 / 20:30 / Kino Art – velký sál