MARK THER: Ther v etheru a taky hlavně Ther medailonek

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – Mark Ther: medailonek – MARIE MEIXNEROVÁ

„Mezi mé oblíbence patří Garfield, Der Grüne Punkt, Andy Warhol, Maria Callasová, dále mě zajímají mouchy, Japonsko, použité žvýkačky nebo nalezené srsti.“1

Ther v etheru

Ačkoli Mark Ther se na naší umělecké scéně pohybuje již pěknou řádku let, od listopadu loňského roku na jeho jméno reaguje i širší veřejnost. I když se dostalo do zasutého povědomí řady lidí (tedy „normálních smrtelníků“, kteří se nijak aktivně nezajímají o dění okolo filmu, televize či nedejbože videoartu), kde by nebýt zpráv v tisku, televizi a rozhlase nemělo šanci vůbec být, a rozletělo se do nejzazších koutů naší drahé vlasti, většina takto zasažených nebožáků nejspíš nikdy neměla příležitost některé Therovo dílo vidět.2

A nač ten náhlý mediální zájem? Mark Ther se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2011, čemuž předcházela výstava finalistů v Pražském centru současného umění DOX (doprovázená obviněním této instituce ze šíření pornografie, právě díky Therovu videu) a různá představování, o čem tvorba finalistů je, pro nejrůznější média3; letos se finalisté také rozjeli svá díla představit přímo mezi lid (Ther promítl své videofilmy v severočeských Kytlicích4 ). No a pak samozřejmě samotné vyhlašování ceny, kterou Ther převzal telefonicky, protože právě uděloval v Brně cenu od Václava Stratila umělci nad 35 let.

Nebyl ostatně v Brně sám, společnost mu dělali i ostatní finalisté Chalupeckého ceny, kteří se rozhodli podpořit a vyjádřit respekt k práci svých starších kolegů. Cena, která letos doputovala od Václava Stratila k Daliboru Chatrnému (a předtím ke Stratilovi od Martina Poláka a Lukáše Jasanského a k Polákovi a Jasanskému od Adrieny Šimotové a k Šimotové od Vladimíra Skrepla a k Vladimíru Skreplovi od Jiřího Kovandy, což z Dalibora Chatrného činí šestého laureáta), vznikla v roce 2007 díky aktivitě Umělec má cenu a je gestem uznání mladší generace5 vůči generaci starší.6

Cena Jindřicha Chalupeckého je na druhou stranu nejvýznamnější ocenění, kterého u nás v současnosti může dosáhnout výtvarný umělec mladší generace.7 A letos byla poprvé, po 21 ročnících, udělena za video (zní spíše propagační než fakticky zcela bezproblémová floskule).
Více o ceně si můžete přečíst zde, záznam přímého přenosu (mj. vtipně demonstrující povědomí veřejnosti o tomto ocenění) je dostupný zde.8 V rychlosti jen tedy zmiňme, že tato cena byla založena v roce 1990 z podnětu Václava Havla, malíře Theodora Pištěka a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře, a mezi její laureáty v minulosti patřili Kateřina Šedá, David Černý, Michal Pěchouček, Ján Mančuška, Jiří Černický, Eva Koťátková a další.

Nejvíc mediální pozornosti se pak Therovi samozřejmě dostalo po vyhlášení ceny.9 Mohli jsme se dozvědět, zda a jak velkou má radost, proč tak rád točí o sudetských němcích a zda v tom hodlá pokračovat, co připravuje na výstavu v Galerii Václava Špály, kterou tam má jako laureát v roce 2012 mít,10 opominuta nezůstala ani jeho sexuální orientace či provokativnost Therových videí.

Kdo je tedy letošní laureát, Mark Ther, a čím jsou jeho videa tak zvláštní?

Mark Ther: medailonek

Dlouhou dobu se mu dařilo úspěšně tajit svůj věk, proto ve starších textech naleznete jako údaj o narození 197? s obligátním otazníčkem, dnes už však víme, že se Mark Ther narodil v srpnu 1977.11 Po prarodičích z otcovy strany má sudetoněmecké kořeny a k problematice sudetských Němců a jejich odsunu se opakovaně vyjadřuje ve svých videofilmech.

Vystudoval Střední uměleckou školu Václava Hollara a Akademii výtvarných umění v Praze (1998–2005),12 kde z původního malířství (ateliér Vladimíra Skrepla) přešel na Nová Média I. (Michael Bielický).

V roce 2004 odjel do New Yorku, kde studoval na Cooper Union for the Advancement of Science and Art (z tohoto „amerického období“ pochází např. videa Burger und Ther, ve spolupráci s holanďanem Gebrantem Burgerem, nebo Chevrolet Caprice Classic, Chevrolet Malibu). Videotvorbě se věnuje už bezmála 11 let, jeho tvorba byla prezentována na celé řadě výstav (viz soupis v dalším článku tohoto čísla, Mark Ther by strejda Google). 25. 11. 2011 se stal s dvacetiminutovým videofilmem Das wandernde Sternlein (Putující hvězdička), tematizujícím kromě sudetoněmecké problematiky také homosexuální pedofilii a oživujícím zaniklý dialekt, laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. V současné době působí v internetové televizi Artyčok.TV, pro kterou připravuje autorský pořad Alpy im vranním sluníčky (viz samostatný článek v tomto čísle), svébytně mapující kulturní dění.

Therovy videofilmy

Therovy videofilmy často provokují, neboť zpracovává témata, která jsou pro řadu lidí neúnosná; je ovšem také autorem „dokumentárních videí“ či znělek pro Festival Stimul nebo Festival otrlého diváka. Odhlédneme-li od kontroverzní obsahové složky jeho děl, ke které se ještě vrátíme, zaujme jejich zpracování. Ther sám svá díla nenazývá videi, ale videofilmy – k filmu mají totiž údajně dost blízko. Nejen délkou (Das wandernde Sternlein cca 20 min, video připravované na výstavu v Galerii Václava Špály má svou délkou atakovat hodinu a Ther se nechal slyšet, že jeho mekkou je celovečerní film, který by mohl jít do kin – například o délce 111 min.), ale také přípravou. Ther netočí spatra, ale pečlivě si připravuje storyboardy, píše scénář a v realizaci mu pomáhá tým lidí. Paroduje postupy hollywoodských filmů – kompozicí záběru, výpravou i kostýmy13, experimentuje s narativem a obzvláště si nechává záležet na zvukové složce svých děl.

Hranici mezi filmem a videoartem sám Ther vnímá jako mlhavou a od vymezení přesných rozdílů nebo zařazení svých děl se raději distancuje: „Přenechávám to profesionálům. O mých věcech dobře píše Ladislav Zikmund-Lender a Travis Jeppesen.“14

Jak je trefně shrnuto v souvislosti s jednou výstavou Therových videí, „Therovy záměrně maximálně matoucí movies se vyznačují maximální formální vytříbeností a jejich působivé vyznění umocňuje perfektně volená hudba,“15 Přes úmyslný cynismus a prázdnotu bývá dokonce občas naznačována vývojová linka mezi ním a Warholem.16

 „Ther’s videos – incredibly short, cinematic, hilarious, and confusing…“17

 Od videí se svým alter egem, operní pěvkyní Marií Callas (Callas byla ztělesněna samotným Therem) M.C. A A.H. (2001) a My Pleasure (2003), přes americká videa, dýchající láskou k autům, hudbě a 80. létům Chevrolet Caprice Classic (2004), Chevrolet Malibu (2004) a Burger und Ther (2004), ve kterém „s lehkostí experimentuje s prolínáním hudebních žánrů, zvuk „posiluje“ vůči vizuálu, který zpětně výmluvnou gestikulací akustický efekt zdůrazňuje. Optimistickým tanečním rytmem ovládané video se vymyká z ostatních prolongovaných, jakoby mimo čas situovaných Therových sekvencí,“18 a kolaborace s Ondřejem Brodym (např. Miss Krimi z roku 2005, na kterou se můžete podívat zde, rozsáhlá analýza z pera Jana Martince19 je dostupná zde) se Ther dostal až k videím usvědčovaným z propagace nacismu, pornografie či pedofilie.

V německy mluveném (zde ještě Ther použil Hochdeutsch – spisovnou němčinu, která se učí na školách; ve svém posledním videu naopak klade důraz na rekonstrukci téměř zaniklého nářečí, kterým se skutečně mluvilo v Sudetech) Was für Material (2007)20 propojuje nacistický pozdrav s nepokrytě homosexuální estetikou21. Německé názvy, naci estetika, němčina a homosexuální estetika se pak nese většinou jeho dalších děl (Ruhe! Im Stalle furtzt die Kuh! / Ticho, v maštali prdí kráva! )

„Nacizmus fascinuje svozu estetičností. Vypasované a vypracované uniformy, lesklé symboly, důraz na ideál krásy a kult krásného těla, impozantní architektura… to dnes třeba hodně přitahuje odborný zájem ve Spojených Státech,“ vysvětluje.22

 „…pitoreskní fetišismus při zpracování témat druhé světové války…“

Doposud poslední Putující hvězdička23, kvůli níž jeden z konsternovaných návštěvníků podal na DOX trestní oznámení pro šíření pornografie (bylo ovšem uznáno, že Therův snímek má nesporné umělecké kvality a je tedy uměním, nikoli pornem), je náhodně24 pravdivým příběhem chlapce, který se ztratí v lese a stane se obětí násilí. Není téma dětské pedofilie až příliš velké společenské tabu? Podle závěrů řady článků, které vyšly po Therově vítězství v klání o Chalupeckého cenu, se mu jej podařilo úspěšně překonat. Jiní v něm i nadále vidí starého prasáka.25

„…Já jsem přitom chtěl ukázat i jiné cesty k tomuto tématu. Dávám prostor divákovi; nechci být doslovný, ale nechávám na každém, aby si našel vlastní cestu, jak vše chápat. Rozhodně nechci jen šokovat a být samoúčelný; jde mi opravdu o otevírání společenského tabu a to s sebou kontroverzi zkrátka přináší,“ vyjadřuje se ke snímku Ther v jednom z četných rozhovorů.26

Pro srovnání ocitujme radikální a zcela kontrastní názor jednoho z konsternovaných diváků díla, který ventiluje v článku s úderným názvem „Prase, nebo umělec? Sudetoněmecká tématika jako zástěrka pro propagaci homosexuální pedofilie?“: „…Přičemž samotná sudetoněmecká tématika se do Therova filmového snímku, jehož hlavní poselství spočívá především v detailním a dlouhém obrazovém vylíčení znásilnění malého chlapce homosexuálním pedofilem, přimotala jaksi náhodně a dodatečně a tvoří pouhou trendy zástěrku a omáčku okolo samotné pedofilní orgie, ve které si Marek Ther očividně libuje.“27 Lukáši Beerovi asi uniklo „to světlo, to jak je ta tvář toho chlapečka krásně nasvícená“, nad kterým se rozplýval Petr Fischer v pořadu ČT 24 Před půlnocí (a opět jsme u toho precizního, filmového provedení Therových videí, ve kterém je dbáno na každý detail).28

Dovolte mi ještě na závěr připojit několik výstižných citací, které trefně shrnují Therovo působení:

 „V oblasti českého videoartu začátku 21. století zaujímá Mark Ther pozici vyprofilované osobnosti. Od doby studií na pražské AVU (1998-2005) se účastní domácích a zahraničních výstav aktuálního umění, kde jeho pregnantní, stále propracovanější projekce poutají pozornost odborné i laické veřejnosti.“29

„Ther si záhy vytvořil svébytný „filmový“ styl, k jehož charakteristickým rysům patří příběh záměrně zbavený pointy (na rozdíl od Antonioniho principu otevřeného konce z legendární Zvětšeniny není někdy ani jasné, jestli se vůbec něco stalo).“30

„Therova videa nejsou dlouhá, vyznačují se na práh únosnosti prodlužovanými jednotlivými záběry, které mají paradoxně schopnost udržet diváka v napětí. Zdá se, že nejde ani tak o to, co se děje (příběh je znejasněn a framentarizován), ale jak se to děje.“ (( ARTservis. internetový časopis o výtvarném umění. Dostupné z: http://www.artservis.info/index.php?option=com_content&task=view&id=328&Itemid=5, čerpáno 28. 1. 2012 ))

„Vaše videa mají filmové parametry. Proč dáváte přednost štábu a postprodukci před flexibilní ruční kamerou?“

 „Donedávna jsem také točil na koleně, ale když využiju kameramana, je to lepší. On rozumí barvě a dalším věcem, já kreslím storyboardy. Tým lidí dává dohromady hodně, člověk v tom není sám, výsledek je krásnější. Když se jeden záběr snímá klidně celý den, je krásně nasvícený, divák to ocení. Ale technická kvalita není to hlavní. Hranice mezi videoartem a filmem je nejasná, říkám raději videofilm.“31  (otázku klade Magdalena Čechlovská na serveru IHNED.cz, odpovídá Mark Ther)

„Nezajímaly mě videoartové efekty, které jsou většinou podstatné ve videích v 80. letech; spíš jsem chtěl zachytit narativní příběh, který se většinou objevuje ve filmu. Měl jsem pocit, že se víc blížím právě k filmu, ale tenkrát nebyly takové technické možnosti jako dnes. Přesto mi to v té době stačilo. V letech 2004 až 2005 tak začala první spolupráce AVU s FAMU – kdy nám z FAMU zapůjčili techniku, abychom mohli točit. Bylo to především díky spolužačce a spoluautorce mého film My Pleasure z roku 2003 Silvii Málové, která s FAMU navázala první kontakt. Ovšem z počátku to bylo hodně rozpačité – pamatuji si otázku „A proč chcete vlastně točit, když tam malujete?“. Až později vznikla užší spolupráce fakult.“32

„Nebojácné zkoumání lidské sexuality, přesahy do transgenderismu, explicitní pojetí Queer Theory. Sofistikované experimenty s narativitou. Fascinující dlouhé záběry, významové repetice, tenze mezi přirozeností záměru a umělostí stylu. Fascinace osmdesátkami, metamorfózy v Madonnu i Marii Callasovou. Symbióza hudby a tance. Absurdita přenesená do digitální éry. EGO ART. Jestliže v dobré básni se prý nikdy nic nestane, lze říci, že krátká a svůdně matoucí videa absolventa AVU Marka Thera (197?) jsou důkladným druhem poezie: „nic“ se v nich děje tím nejneobyčejnějším způsobem.“33

Literatura, odkazy

Miss Krimi (Ondřej Brody, Mark Ther) http://artycok.tv/lang/cs-cz/520/miss-krimi  

DROBNÁ, Zuzana. Umění má svou cenu (Ceny a ocenění výtvarného umění udílené v České republice po roce 1989) (bakalářská diplomová práce). Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Katedra výtvarné výchovy. Vedoucí práce  doc. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D. Brno 2006. 45 stran. Dostupné z: is.muni.cz/th/14794/pedf_b/Bakalarka_1-5-1.doc, čerpáno 1. 2. 2012

KOPŘIVOVÁ, Kristýna. „Cena Jindřicha Chalupeckého 2011: Kdo se v DOXu stal vítězem?“ Topzine.cz, 18. listopad 2011. Dostupné z: www.topzine.cz/cena-jindricha-chalupeckeho-2011-v-doxu-kdo-se-stane-vitezem čerpáno 24. ledna 2012

MARTINEC, Jan. „Miss Krimi“. Studio Trinact, www.s13.cz. Dostupné z: http://www.s13.cz/blog/miss-krimi-reakce/, čerpáno 1. 2. 2012.

SCHEUß, Christian. „Der queere Provokateur.“ queer.de. Das schwul-lesbische Magazin. 26. 5. 2009. Dostupné z: http://www.queer.de/detail.php?article_id=10476, čerpáno 28. 1. 2012.

…odkazy na více zdrojů a on-line článků, jakož i seznam filmů dostupných on-line a další naleznete v příspěvku Mark Ther by strejda Google.

Za ilustrace therovského čísla děkujeme (c) merry.