Videoklipy Michaela Jacksona II: Od HIStory po Michael

Americký zpěvák Michael Jackson dosáhl svého tvůrčího vrcholu albem Dangerous, které vyšlo v roce 1991. Na popovou nahrávku poměrně složité album doprovázelo devět singlů a devět hudebních klipů. S klipem k písni Gone Too Soon jsme ukončili článek, který vyšel vloni v červnu jako součást tématu sekce TV, která se zabývala hudebním videoklipem. Po více než roce se vracíme tam, kde jsme přestali.

Následující text se proto snaží napravit dluh čtenářům a Jacksonovým fanouškům, přináší analýzy klipů z alb HIStory: Past, Present and Future, Book I (1995), remixové Blood on the Dance Floor (1997) a poslední za zpěvákova života vydané desky, Invincible (2001)1. Závěrečná část článku se zabývá čtveřicí „krátkých filmů“, které vznikly na základě písní z posmrtně vydaného alba Michael (2010)2

Deváté Jacksonovo album HIStory: Past, Present and Future vyšlo na značce Epic Records v červnu 1995. Skládá se ze dvou disků: První z nich je kompilační album největších hitů, druhý disk obsahuje nový materiál. Album bylo po celém světě velice úspěšné – do roku 2010 se jej prodalo více než dvacet milionů kopií a  stalo se nejúspěšnější deskou, která obsahovalo více než jeden disk, v historii3. Audiovizuální podobu dostalo šest písní z alba.

Scream

Vesmírná epika v černobílé, porušování gravitačních zákonů, Jackson a jeho mladší sestra Janet. To vše nalezneme v klipu, který režíroval Mark Romanek 4. Tento zdravě naštvaný klip se vyjadřuje k přístupu bulvárních médií k nařčení zpěváka ze sexuálního obtěžování dětí. Sourozenci Jacksonovi jsou uzavřeni v bílém, kubistickém prostoru a sledují je všudypřítomné obrazovky. Svoboda není ani v ubytovacích místnostech, ani v galerii (kde najdeme vše od antických soch po Syna člověka od René Magritta), ani ve vyhlídkové místnosti. V poslední třetině klipu se na obrazovce objevuje tajemný „Muž“. Motiv vesmírné lodi v sobě implikuje snahu utéct někam hodně daleko, opustit Zemi. Média jsou ale všude, nelze jim uniknout. Jediné co zbývá, je křičet („scream“). Po choreografické stránce Jackson nepřevádí nic nového, dosud neviděného. Efektní a stále funkční je však zdvojení pohybu ve scénách, kdy tančí se svou sestrou.

Childhood

Ač vyšly oba singly společně, Childhood oproti hrubému a strohému videu k písni Scream staví na jemnosti a fantaskní atmosféře. Tematicky jsou obě písně úzce svázané, tato se stává intimní Jacksonovou výpovědí o jeho vztahu k dětem („People say I’m not okay /’Cause I love such elementary things…“5 ). Jacksonovo „hledání jeho vlastního dětství“ v klipu dostává konkrétní obrazové ztvárnění: Zpěvák zůstává opuštěn v hlubokém lese a po hvězdném nebi nad jeho hlavou plují loďky se šťastnými dětmi. Dětské sny a hry (a vůbec touha po dobrodružství) jsou zobrazeny velice konkrétně. Jackson se už ale do svých dětských let vrátit nemůže, jediné, čeho je schopen, je se dětství přiblížit. Minulost – dětství (pojímáno obecně) si musí k němu cestu najít sama. Video režíroval Nicholas Brandt.

You’re Not Alone

Klip postavený na výrazném kontrastu. V textu zpěvák zpívá své dívce (dost možné vysněné) – představuje ji tehdejší Jacksonova žena, Lisa Maria Presley – že není sama, že je na světě pro ni. Zpěvák však sám je – na poušti, na mořském pobřeží nebo uprostřed prázdného divadla, všude jej obklopují jen prázdné prostory. Scény v divadle představují nosnou část klipu – Jacksonova performance je utlumená, choreografie jednodušší, zdánlivě až ledabylá, tím připomíná záběry ze zkoušky. Funkčnost celého klipu (bohatě by stačily scény z divadla) poněkud narušují právě snové milostné scény s Lisou Marií Presley. Odehrávají se v jakémsi bizarním chrámu, Jackson je v nich na vrcholu štěstí – až nerealisticky a přehnaně, ale jejich až příliš okatá snovost a kontrastnost vůči obsahu textu vnášejí do klipu režiséra Waynea Ishama6 spíše zmatek, než aby mu přidávaly interpretační možnosti.

Earth Song

Video „a la thése“ jdoucí přímočaře za poměrně jednouchým sdělením. Zřejmé ekologické poselství je přímo navázáno na člověka. Jako by ani nešlo o samotný akt „záchrany přírody“, ale spíše o snahu návratu ke kořenům, zpět k zemi. Tyto myšlenky jsou však v klipu režiséra Nicka Brandta předávány v epické a extrémně působivé formě, byť některé z použitých symbolických obrazů místy mohou překročit hranici kýče. Narativně je klip vystavěn na „povstávání z popela“. Svět je ničen, stromy v Amazonii padají, slon v Africe umírá jen pro své kly, mezi lidmi zuří válka. Nakonec zůstává jen spálená krajina apokalypsy se zpěvákem, který jí nevěřícně prochází („What have we done to the world?/ Look what we’ve done“7. Jedině on – samozvaný spasitel, mírotvůrce, zachránce, smutný Čaroděj – má moc, která dovede tento neutěšený stav zvrátit, a vrací zpět čas. Apel směrem k divákům je jasný – stále je ještě čas, zachraňte Zemi, zachraňte svou půdu8 pod nohama.  Je to mnohdy právě hloubka, co může poselství, ať už je sebemoudřejší, zabít. Jackson zvolil jednoduché, tezovité varování a předává je v dvojité formě – básnické (text písně) a vizuální (videoklip). Earth Song ukazuje na sílu, kterou může videoklip jako vrcholná forma audiovizuálního vyjádření mít.

They Don’t Care About Us

Skvělá ukázka toho, jak vizuální forma dovede posunout text písně. K singlu They Don’t Care About Us totiž vznikly klipy dva. První verze vznikla (i přes velkou nepřízeň místních úřadů) v ulicích brazilského Ria de Janeira. Dotýká se zároveň sociálních problémů místních obyvatel a také Jacksonovy celosvětové popularity. Mnohé záběry použité v klipu jsou autentické (např. Jackson objímaný při tanci nadšenou fanynkou a jeho následný pád na zem). Slogan klipu – „Nezajímáme je“ – je díky očividnému nadšení všech zúčastněných posunut spíše do roviny „Nezajímáme je, ale nevadí nám to, máme svou svobodu“. Co na tom, že policie stojí u našich domů. Klip režírovaný Spikem Lee vrcholí bubenickým jamem, který se v albové verzi písně nevyskytuje. Pokud jde o samotného interpreta, Jackson v tomto videu nepředvádí nic, co bychom již dříve neviděli. Jen přirozeně vpluje do tohoto pozitivního, barevného reje a nechává se nést na vlně autentické radosti z možnosti žít.

Na nejvyšší míru rozčilená druhá verze videa ke stejné písni zdůrazňuje úplně jiné emoce a předkládá odlišné řešení problémů. Video otevírá jízda kamery podél plotu, za nímž stojí manželky odsouzených. Záběry na vězně v jídelně (natáčelo se se skutečnými mukly), výhružně používající tácy s jídlem a pěsti k dotvoření charakteristického pochodového rytmu písně, jsou prostřídány záběry, které zobrazují násilí páchané člověkem na člověku: Bílé kápě Ku Klux Klanu, slavný výjev z Náměstí nebeského klidu v Pekingu, testy jaderných střel, válka ve Vietnamu, kruté policejní zásahy i pouliční bitky. Spike Lee své diváky nešetří, krutost jim servíruje ve všech možných podobách a rozhodně před ní neuhýbá. Není divu, že první verze videa, ve své barevnosti velmi pozitivní, patří k těm, které bylo možné vidět na televizních obrazovkách, zatímco „vězeňská verze“ je zde spíše raritou. Co spojuje obě verze (kromě písně samozřejmě) je, vedle posledního záběru, jež vznikl na stejných místech, také nezlomné rebelství a touha bojovat do posledního dechu: Hit me, kick me / You Can Never Get Me…9

Stranger In Moscow

Méně výrazná položka v Jacksonově klipové filmografii je jakousi studií osamělosti ve světě, který je přeplněný lidmi. Ve videu se objevuje šest na sobě nezávislých postav: Žena v kavárně, muž sledující ulici z okna, chlapec vyloučený z baseballové hry, bezdomovec, neznámý krmící holuby a konečně sám Jackson jdoucí ulicí. Ulice je všechny propojuje, všichni se pohybují světem, který je zpomalený. První polovina klipu je zaměřena na přestavení těchto „hrdinů“, v druhé tyto postavy spojí dohromady hustý déšť. Obyčejní lidé se utíkají schovat. Tito „cizinci“ však na ulici zůstávají, samotní, neschopní najít přátele, či jen spřízněnou duši. Klip (a píseň) tak může referovat k pocitu, který je velmi často spojen se slávou a popularitou. Ač obklopena lidmi, je „hvězda“ paradoxně sama. Nick Brandt, režisér klipu, celý krátký film vystavěl na jednoduché černobílé kameře a zpomaleném pohybu všech postav. Tento formální postup je pak nejpůsobivější ve spojení pohybu postav s nekonečným proudem padajícího deště, celkově se však jedná o poměrně nevýrazný a celkem snadno zapomenutelný videoklip.

Blood on the Dance Floor: HIStory in the Mix rozhodně není tradiční položkou v Jacksonově diskografii, ale své místo v tomto výčtu hudebních videoklipů si dozajista zaslouží. Už kvůli dvěma singlům, Blood On the Dance Floor a Ghosts, k nimž vznikla doprovodná videa. Jak je u remixových alb zvykem, podílela se na nich řada hostů, nejznámějším z nich je kytarista Guns ‚n‘ Roses Slash. Z mého pohledu se však toto album jeví spíše jako šance prodat pětici nových písní a díky tomu tak udržet Jacksona v povědomí posluchačů – byť své nepochybné místo mezi ostatními alby má.

Blood on the Dance Floor

O režii tohoto víceméně nenarativního klipu se podělil samotný Jackson s choreografem Vincentem Patersonem. Video začíná i končí obrazem vystřelovacího nože zabodnuvšího se do obrazu srdce s nápisem „Susie + Me“, z kterého kape krev. Klip postavený výhradně na choreografii tak může být interpretován jako obraz zpěváka, jenž je tělesně přitahován jednou z tanečnic. Sexuální napětí výrazně podporuje ladění celého videa do temně rudé, krvavé barvy. Protentokrát zůstává opuštěn jeden z trademarků Jacksonových videoklipů – synchronizovaná skupinová choreografie. Tanec je v případě Blood on the Dance Floor neuspořádaný. Do popředí se tak dostává individuální pohyb každého tanečníka/páru, jež dohromady vytváří velmi výraznou, pulsující tanečně-erotickou energii.

Ghosts

Videoklip, původně prezentovaný jako součást čtyřicetiminutového filmu10, jde ve stopách slavného Thrilleru. Jen zombies a vlkodlaky nahradili duchové, choreografie i láska ke starým hororovým filmům však zůstává na svém místě.  Klip, tak jak je v současné době prezentován, vznikl poskládáním stěžejních momentů výše zmíněného filmu: Do strašidelného domu, který obývá tajemný taneční „Maestro“, přichází skupina místních obyvatel, vedená starostou. Maestro – Jackson, ovládající schopnost se čarodějně proměňovat – nakonec místní uhrane tancem. Do něj se zapojí i skupina duchů, kteří tajemný dům také obývají. Tyto scény představují jasný most k Thrilleru, video však nepůsobí jako nějaké „znovuvaření“ z již použitých ingrediencí. Vhodnější by bylo napsat, že jde o „variaci na stejné téma“ – podobnou, ale přece jinou: Hudebně méně hitovou, ale technicky mnohem vyspělejší, v klipu je hojně využíváno počítačových efektů, zejména při proměnách postav. Hororovost klipu je však přenesena spíše do roviny směšnosti, viz např. kostra předvádějící slavný moonwalk, a rozhodně tak o ní nelze mluvit jako o nosném motivu klipu11.

Posledním Jacksonovým za života vydaným albem je do stříbrné barvy laděná deska Invincible. Vyšla v roce 2001 a měla se stát Jacksonovým comebackem. Deska však byla přijata se smíšenými pocity. Podle kritika Stephena Thomase Erlewinea je to „nejlépe znějící Jacksonovo album od Dangerous“12. Jiní kritici, např. James Hunter z magazínu Rolling Stone mluví o albu jako o „příliš dlouhém“13. Do jisté míry lze však mluvit o úspěchu, album podle všech očekávání okamžitě vystoupilo na první místo žebříku Billboard 200. V kvalitativním pohledu však Invincible zůstává hluboko za Jacksonovými tvůrčími vrcholy z let 1981 až 1991.

You Rock My World

Co do délky druhý nejdelší videoklip Michaela Jacksona 14. Podobně jako před lety v klipu k písni Smooth Criminal se dostáváme do gangsterského prostředí, tentokrát jsou to spíše 50. léta, období kubánské krize. Jackson a Chris Tucker přestavují dva pouliční „flákače“, kteří si, soudě podle jejich oblečení, žijí na vysoké noze. Zaujme je kolemprocházející dívka (Kishaya Dudley), sledují ji a nakonec skončí v podezřelém nočním klubu. Vše vrcholí tanečním výstupem, který se přirozeně promění ve rvačku, a následným požárem celého objektu. Krátký film se může chlubit hvězdným obsazením – vedle Tuckera má v ději klíčovou roli také Michael Madsen a cameo mafiánského bosse si s grácií střihnul legendární kmotr Marlon Brando 15. Taneční číslo patří k tomu nejlepšímu, co Jackson ve své kariéře udělal, a to ani ne tak pro samotnou choreografii, jako spíše pro zvukový doprovod jeho druhé části. Ten je totiž poskládán ze zvuků, které pohybem předmětů vyluzují osoby v baru – cinkání sklenic, pohyb koštěte po podlaze, zvuk zapalovače atd., a i přes svou krátkost by se dal označit za samostatný hudební kus. Klip též v dialozích obsahuje řadu narážek na názvy starších Jacksonových skladeb (The Girl Is Mine, Pretty Young Thing, Beat It apod.). Režisérem videa byl Paul Hunter, který kromě Jacksona pracoval např. s Mariah Carey, Snoop Doggem, Marilyn Mansonem nebo kapelou Deftones.

Cry

Další Jacksonova spolupráce s režisérem Nicholasem Brantem je postavena kolem oblíbené zpěvákovy teze – změně světa, která může jedině docíleno, pokud se lidstvo sjednotí a „potáhne za jeden provaz“. To je výmluvně demonstrováno jednoduchým obrazem: Nekonečným řetězem lidí různých ras a náboženství, který se táhne různými místy – od mořského pobřeží, přes louky, mosty až po města a hory. Lidé jsou zpočátku spojeni fyzicky, držením rukou, později je toto pouto přetrženo, aby bylo nahrazeno poutem metaforickým – společným zpěvem. Samotný Jackson se v tomto videoklipu neobjevuje.

Vydání alba Michael v roce 2010 přineslo otázku, zda se nejedná o snahu vydělat na hysterii, kterou způsobila zpěvákova smrt. Nízká kvalita materiálu, stejně jako jeho celková nevýraznost (kde jsou časy inteligentních rádiových singlů jako Black or White, Thriller nebo They Don’t Care About Us?) by tomu napovídala. Málokdy končí „vymetání muzikantských šuplíků“ dobře a odkazu geniálních hudebníků obvykle nepřispívá. Nejinak je tomu i v tomto případě. Ve spojitosti s albem se objevily i pochybnosti o autenticitě nahrávek a v případě samostatně vydaného singlu This Is It dokonce nařčení z plagiátorství16. Až do dnešních dnů byly z alba vybrány tři písně, které se staly podkladem pro videoklipy17.

One More Chance

Klip k této baladické písni ve středním tempu hned na začátku překvapí vtipným narušením zažitých konvencí: Do sálu, kde je jen pár kulatých stolků a židlí před jevištěm, vchází diváci. Neusazují se ale na židle, jak by se dalo očekávat. Začátek písně je zastihuje na vyvýšeném pódiu, prostor se stoly se pro Jacksona stává tanečním parketem, zpěvák je tak oproti všem zvyklostem POD svým publikem. Není to publikum, které ke své hvězdě natahuje ruce. Je to naopak performer, který s úctou vzhlíží ke svým fanouškům. Celé video je laděné do modré, bílé a stříbrné a rozhodně nepředstavuje nějaký vrchol v Jacksonově filmografii. Klip zaujme právě tímto obrácením konvencí a je spíše labutí písní za zpěvákovou kariérou, neboť se jedná o poslední hudební video, v němž se Jackson objevil za svého života.

Hold My Hand

První videoklip vzniklý po smrti „krále popu“. Video se snaží dál předávat Jacksonův odkaz hlásající jednotu a spojení lidí a využívá podobných vizuálních motivů jako klip k singlu Cry. Jedná se zejména o motiv spojených rukou, na začátku videa se dokonce objevuje obraz lidského řetězu, který jako by vypadl z výše uvedeného videa. Jacksonova přítomnost je tentokrát přenesena spíše do duchovní roviny. Sám zpěvák se vyskytuje pouze jako stín převádějící charakteristické pohyby nebo na archivních záznamech. Tyto jsou však značně fragmentární, Jackson je málokdy viděn „en face“, bývá otočený bokem, zezadu, případně je využit jen charakteristický detail (rukavice apod.). Stěžejní pro klip jsou jeho fanoušci, reprezentanti myšlenky sjednocení. Pěvecký výkon vnáší do klipu Jacksonův „kolega“ Akon, jeho účast na samotném poselství klipu je však mizivá.

Hollywood Tonight

Příběh chudé Popelky (= servírky), kterou její sen dovede až do Los Angeles. Sní o tom, že prorazí jako tanečnice. Jak dopadne, to je otázka. Klip začíná a končí na stejném místě – na ulici uprostřed rušného velkoměsta. Vše ostatní je jen sen plný pohybu, barev a úspěchu. Jackson je všudypřítomný: Nejen že v pohybech hrdinky a ostatních tanečníků můžeme jasně rozpoznat jeho charakteristická taneční gesta, Jackson se míhá i na reklamních plochách, které hrdinka míjí. Snadno rozpoznatelné jsou sekundové úryvky z klipů Billie Jean, Jam nebo Black or White. V hlavní roli klipu se objevuje herečka Sofia Boutella, video režíroval Wayne Isham.

Behind the Mask

Behind the Mask je poměrně ojedinělým projektem nejen ve filmografii Michaela Jacksona, ale i mezi videoklipy obecně. Na jeho vzniku se podílely tisíce lidí z celého světa, výsledný tvar je pak kompilací šestnácti set individuálních klipů. Ty jsou v klipu spojovány pomocí rozděleného obrazu a obsahují fanoušky (a jejich zvířecí mazlíčky) zpívající, tančící, hrající a vůbec vzdávající poctu hudební legendě. Jako koncept je video k písni Behind the Mask zajímavým nápadem, bohužel je spíše než vizuálním doprovodem k hudbě a textu ilustrací celosvětového jacksonovského šílenství. To je ostatně nosný motiv i pro klip Hold my hand a svým způsobem můžeme jeho odrazy najít i ve videoklipu Hollywood Tonight.

Michael Jackson má nesporný podíl na tom, že se hudební video stalo něčím víc než jen pouhým propagačním materiálem pro písničku. Pomohl definovat hudební videoklip jako svébytnou uměleckou formu, kterou se v dnešní době zabývá řada badatelů. Jacksonovy klipy by si bezesporu zasloužily mnohem hlubší analýzu, než jakou mohou poskytnout tyto články.