Mám rád vlaky, co někam jedou…

Za zlatý věk hongkongské kinematografie bývá často označována dekáda 1985-1995. Na jeho počátku stál úspěch Jackieho Chana s filmem Police Story, konec se nesl ve znamení nejistoty z blížícího se předání britské koloniální správy do rukou Čínské lidové republiky (1. 7. 2007). Během tohoto období obsadil hongkongský filmový průmysl třetí příčku v počtu vyrobených filmů, hned za Spojenými státy a Indií. Režisérskou a producentskou tváří nové vlny se sice stal Hark Tsui (nar. 1950), považovaný za asijskou obdobu Stevena Spielberga, největší vliv ve vodách populární kinematografie si ovšem držel někdo jiný.

Sammo Hung Kam-Bo

Letošní šedesátník Sammo Hung Kam-Bo absolvoval nejprve pekingskou operní školu, ústav, v němž se za extrémně tvrdých podmínek žáci učili vedle bojových umění také tanci, zpěvu, akrobacii a herectví. Ve filmu začal jako kaskadér, později kaskadérské výstupy koordinoval, asistoval režisérům akčních scén (ve studiu Shaw Brothers) a akční scény sám režíroval. K práci pomohl i svým dvěma spolužákům, Jackiemu Chanovi a Biau Yuenovi. Trojici se říkalo „Tři bratři“ nebo také „Tři draci“, před kamerou se společně objevili třeba roku 1976 ve snímku Pěsti smrti, jejich role však byly jen vedlejší, na starosti měli především koordinaci akčních sekvencí. Není bez zajímavosti, že tento znamenitý film režíroval John Woo. Opravdová spolupráce začala až počátkem 80. let filmem Vítězové a hříšníci a počítá se do ní dalších pět filmů1, které Sammo Hung režíroval a spolu s oběma „bratry“ v nich i hrál. Rychle pochopil, že historické kung fu filmy se přesunuly na okraj diváckého zájmu, a bojová umění prezentoval v současných (městských) kulisách s přidanou hodnotou komediální nadsázky. V případě série s komickou skupinou Šťastných hvězd2 jde o humor poněkud přisprostlý. V Projektu A namíchal koktejl z martial arts, komedie a dobrodružného (pirátského) žánru, Milionářský expres je pak jedním z vrcholů Hungova tvůrčího snažení. Do této multižánrovky (western, tedy vlastně eastern, komedie, dobrodružný film, romance a samozřejmě martial arts) se mu pod svou režijní taktovku podařilo nejen zlákat všechny kolegy a kamarády, mistry bojových umění3, ale také coby scenárista dokázal dát filmu hlavu a patu tak, aby nepřipomínal chabě motivovaný slepenec akčních kousků.

Uprostřed bitvy je třeba zchladit rozpálenou hlaveň. Ano, hádáte dobře…

Oním titulním expresem je ze Šanghaje vypravený vlak, v němž se veze společenská smetánka. Na obsah peněženek nic netušících pasažérů si brousí zuby Fong-Tin Ching (Sammo Hung), zloděj a dobrodruh, který hodlá vlak vykolejit u svého rodného městečka Hanshui (zapadlá díra uprostřed pustiny) a cestující přinutit k návštěvě hotelu, kasina a veřejného domu, jež v něm právě otevřel. Ve vlaku ovšem cestují také tři japonští samurajové, převážející mapu s umístěním legendární terakotové armády. Po plánku pase banda darebáků, která se za účelem přepadení expresu spojí s horskými bandity (mezi členy jsou i Richard Norton a Cynthia Rothrocková). Připočteme-li k tomu fakt, že v inkriminovaném městečku vrchní strážník (Eric Tsang) zorganizoval přepadení banky a situaci se snaží zvládnout velitel hasičů Tsao (Biao Yuen) a že Ching má za patami mezinárodního agenta (Kenny Bee), nemluvě o záletném Hanovi (Richard Ng), jenž se pokouší (nejprve ve vlaku, posléze v hotelu) uniknout ze spárů své korpulentní manželky do náruče milenky, není divu, že může hrozit akutní ztráta orientace.

Jeden z kaskadérských kousků na uhánějícím vlaku.

Snímek se odehrává v jakémsi příjemném bezčasí, v němž vedle sebe normálně existují motocykl se sajdkárou, automobil, parní vlak, kalhoty americké kavalerie i ikonická postava lékaře a mistra bojových umění Fei-Hung Wonga (1847-1924), prezentovaná v dětském věku. V první polovině se divák seznamuje s postavami a jejich motivací, navrch má situační i verbální humor. Sammo Hung vytahuje z rukávu i průběžné gagy, jako je setkávání Hana s jedním z banditů, odehrávající se zásadně na střechách, nebo soupeření malého Fei-Hung Wonga se synem mistra Seka nejprve na nástupišti a pak ve vlakovém kupé. Jako první jsou představeni Ching (při okrádání zdánlivě mrtvých ruských vojáků) a jeho pronásledovatel, posléze se pozornost soustřeďuje na velitele hasičů, který se stává přirozeným vůdcem lidí v městečku, kde se postupně všichni sejdou. Vlak zde tedy neslouží jako klaustrofobické prostředí, z něhož se jen těžko uniká (Nebezpečný útěk), neovladatelný těžkotonážní kolos (Splašený vlak, Nezastavitelný), ale funguje coby důležitý dopravní prostředek, který aktéry (přímo či nepřímo) svede na jedno místo, kde teprve dojde k akčnímu rozuzlení.

Sammo Hung versus Biao Yuen

Po několika groteskních kaskadérských číslech (v paměti utkví zejména skok tlusté ženy z hořícího domu a snaha banditů naskočit do uhánějícího expresu) přichází první ostrý kung fu fight na železniční stanici – Sammo Hung versus Biao Yuen. Ten má však za úkol diváka pouze namlsat na závěrečnou čtvrthodinku, kdy se téměř všechny (víceméně) kladné postavy octnou za mřížemi a městečka se zmocní bandité. Teprve když si hrdinové uvědomí, že musí na chvíli zanechat vzájemných sporů a táhnout za jeden provaz, následuje nonstop řežba s choreografií té nejvyšší kvality. Ke slovu tak přijdou kulomet, katany (Yukari Ōshima), akrobacie ve výškách (Yuenův únik z terasy během boje s Dickem Weiem) a pochopitelně propracované kung fu souboje (Richard Norton versus Yasuaki Kurata a nejspíš akční vrchol snímku Sammo Hung versus Cynthia Rothrocková, za kterou při jednom složitém kopu zřejmě zaskočil Biao Yuen).

Dobře zaostřená Yukari Ōshima v centrální pozici širokoúhlého záběru.

Milionářský expres tak funguje na všech zvolených úrovních. V té komediální vychází poněkud vstříc západnímu divákovi (rozuměj: nepřivádí jej do rozpaků infantilním humorem toho nejhrubšího zrna), svého se nakonec dočkají i milovníci akce. Ta je místy tradičně zrychlená a občas jistě vypomohly dráty (hongkongští kaskadéři jsou blázni se sníženým pudem sebezáchovy, ne sebevrazi), působí ovšem dostatečně realisticky. Není těžké si všimnout, že Sammo Hung svého přítele Yuena na začátku vzájemného souboje prvním kopem nepředstíraně poslal k zemi.

Zbývá otázka, kam se v té plejádě slavných jmen ztratil Jackie Chan. Ten se po zmíněném kasovním úspěchu Police Story (kombinaci kung fu a komediálně laděné kriminálky) od ostatních dvou „draků“ oddělil. Navíc natočil pokračování jejich společného Projektu A, v němž na svoje kamarády jaksi pozapomněl. To byl konec jednoho krásného přátelství. Chan (poté co konečně prorazil ve Státech) nastoupil cestu mezinárodní hvězdy a neúnavný dříč (režisér, akční choreograf, producent, herec) a sympatický tlouštík Sammo Hung zůstal pojmem především ve své domovině a mezi příznivci populární hongkongské kinematografie.4 Rok po Milionářském expresu s několika zúčastněnými (např. Biao Yuen, Yasuaki Kurata, Dick Wei) natočil drsné válečné drama Poslední kondor, mix Ramba, Tuctu špinavců a v závěru opravdu tvrdé kung fu akce.

Foo gwai lit che

Režie: Sammo Hung Kam-Bo
Scénář: Sammo Hung Kam-Bo
Kamera: Arthur Wong
Hudba: Anders Nelsson
Hrají: Sammo Hung Kam-Bo (Ching Fong-Tin), Biao Yuen (Tsao Cheuk Kin), Rosamund Kwan (Chi), Kenny Bee (Fook Loi), Yasuaki Kurata (samuraj), Cynthia Rothrock (bandita), Eric Tsang (Jook Bo), Richard Norton (bandita), Yukari Ōshima (samuraj), Richard Ng (Han), Olivia Cheng (Siu-Hon), Hsiao Ho (Siu Hau), Jang Lee Hwang (Yukio Fushiki) ad.
Hong Kong, 1986, 98 min.
Premiéra: 30. 1. 1986

Závěrečné akční kung fu inferno lze zhlédnout zde: