Fotbalová komedie mravů a charakterů

Režisér a scenárista Jan Prušinovský debutoval průměrnou komedií František je děvkař (2008) s Josefem Poláškem v hlavní roli. Na podobném komediálním principu vystavěl i zdařilý seriál Okresní přebor (2010) z prostředí vesnického fotbalu, jenž by se dal zařadit kamsi mezi tradiční sitcom a humoristický povahopis ve stylu Chalupářů (1975). Televize Nova se pak údajně dlouho bála nasadit (v reálu natočený a tudíž relativně drahý) seriál do vysílání, což jen svědčí o tom, jak pokroucený a kvalitativně zdegenerovaný trh s televizní zábavou v současnosti panuje. Po uvedení se stal Okresní přebor hitem a zdá se, že díky jeho kvalitě a oblibě jej televize může reprízovat dlouhou řádku let. Nebylo tudíž žádným překvapením, když tvůrci oznámili, že na úspěšný seriál navážou celovečerním filmem.

Příběh se, jak už asi všichni vědí, odehrává před seriálem a středobodem vyprávění je postava fotbalem mimořádně posedlého trenéra Pepíka Hnátka (Miroslav Krobot), jehož náhlým úmrtím začíná první epizoda seriálu. Scenáristé (režisér Prušinovský na předloze pracoval společně s dramatikem Petrem Kolečkem) se museli popasovat nejen s prequelem, ale pokusili se i „rozvíjet“ vedlejší postavy, o nichž leccos víme, a to ještě tak, aby to fungovalo i pro diváky, kteří s jejich následujícími příběhy nejsou obeznámeni. Vidíme tedy, jak se z Ády Větvičky (Leoš Noha) stává proutník, u jiných postav se jde i proti očekávání (viz zápletka s prokarbaněnými věcmi).

Každou z postav zastupují jisté vlastnosti, na nichž staví komika jednotlivých situací a konfliktů, mohli bychom tedy přeneseně hovořit o komedii mravů a charakterů. Hnátkův fanatismus a sobecká touha Jiřího Luňáka (Ondřej Vetchý) vyniknout namíchaná s dětinským řiťolezectvím baví a děsí zároveň. Sotva je můžeme s lehkým srdcem obdivovat, ale o to více nás jejich postavy fascinují a působí i věrohodněji. Ostatní hrdinové na rozdíl od seriálu nemají takový prostor, a tak se jejich povahy pouze naťuknou, z čehož mají přeci jen větší požitek znalci seriálu. I přes své slabosti jsou však ve filmu všichni vesměs sympatičtí či pochopitelní, možná ovšem i díky tomu, že takřka nenahlédneme mimo svět fotbalu a hospody (jedinou výjimku tvoří rodinné zázemí hlavního hrdiny). Nevíme, kde pracují, jaké mají vzdělání, jak se chovají k svým blízkým, jaké jsou jejich společenské či politické postoje. Samozřejmě cílem tvůrců nebylo natočit sociální sondu ani jízlivě satirický šleh. Prušinovský netíhne k přesahu a hlubší výpovědi jako Bohdan Sláma nebo Robert Sedláček, drží se komediálního žánru.

Film stejně jako seriál zobrazuje postavy, situace a prostředí v realistickém, civilním duchu, netlačí z každého momentu nějaký vtip, gag či hlášku. Někdy herci situace mírně přehrávají, například ve scéně, kde Jiří Luňák chlapům v hospodě nadšeně oznamuje, že Hnátka odvezli s infarktem. I kdyby z tohoto neštěstí měl upřímně radost, byl by zřejmě natolik inteligentní, aby věděl, že mu to kladné body v kolektivu nepřinese. Přitom by onu emoci šlo pouze naznačit.

Zdánlivě samoúčelně se může jevit přítomnost „světských“, kteří vedle fotbalového hřiště bivakují. Jde však o umný scenáristický trik, jehož účelem je provázat jednotlivé postavy s hlavní dějovou linkou. Například právě Áda (Leoš Noha) se zakouká do dcery (Pavla Beretová) jejich předáka (Norbert Lichý). To se nelíbí jejímu bratranci (Jaroslav Plesl), který si ji zřejmě střeží pro sebe, což je mimochodem vtipně použité klišé z filmů o cirkusácích a kolotočářích, jak je známe třeba z Romance pro křídlovku (1966). Ostatní z týmu s kolotočáři různě kšeftují apod.

Z realistického modu, v jehož rámci celý film funguje, bohužel trochu vyčnívá systematicky budovaný a vypointovaný gag s lokálním železničním přejezdem cinkajícím naopak (motiv karambolu na vlakovém přejezdu je mezi českými filmaři v posledních letech mimořádně oblíbený). Poslouží jako entrée pro příjezd „světských“, aby se na konci tragicky propojil s osudem hlavního hrdiny, čímž se posune do absurdní roviny. Situace je ještě méně uvěřitelná než vlak z populární trilogie Slunce, seno…, jenž pro zpoždění nezastavuje. Rovněž stěží se chce uvěřit, že by na smrt nemocný sparťan odmítl přijmout srdce od slávistického dárce, byť by byl sebeumanutější. Na druhou stranu, v rámci komediálního žánru má scéna svou funkci.

Trochu unáhleně a bez gradace, ovšem ne nečekaně, příběh skončí, přesněji řečeno přestane. O Hnátkově smrti se dozvíme ze závěrečného titulku, stejně jako nám byly přiblíženy další osudy postav na konci seriálu. Díky tomuto „nedotažení“ se však tvůrcům podařilo vyhnout sentimentálním a zbytečně tklivým scénám.

Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka dokazuje, že lidová komedie nemusí být díky přesným hercům, vtipně napsaným a přitom z reálného života odpozorovaným situacím a dialogům urážkou vkusu a inteligence. Při jeho sledování si lze uvědomit, nakolik má humor komedií již zmiňovaného Zdeňka Trošky v posledních dvaceti letech mimozemský původ a nakolik sestupnou cestou se od Slunce, sena, jahod (1982) vydal. Snad jej Prušinovský nebude následovat. Jako tvůrce je nejsilnější v situacích, dialozích a vedení herců. Budování smysluplně provázaného příběhu trochu vázne, ale pokud bude spolupracovat s kvalitními scenáristy či dramaturgy, mohl by se těchto úskalí vyvarovat.

Vcelku lze říci, že film na poetiku seriálu smysluplně navázal, jeho diváci a fanoušci by měli být spokojení a i ti, kteří seriál nesledovali, by neměli být nijak ochuzeni (svědčí o tom vysoká návštěvnost). Přes dílčí dramaturgické nedostatky se podařilo natočit komedii, která není pitomá a může se stát „klasikou“ stejně jako Sirového Černí baroni (1992) nebo Dědictví aneb kurvahošigutntág (1992) Věry Chytilové.

Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka
Režie: Jan Prušinovský
Scénář: Jan Prušinovský, Petr Kolečko
Kamera: Petr Bednář
Střih: Otakar Šenovský
Hudba: Vratislav Kydlíček
Hrají: Miroslav Krobot, Ondřej Vetchý, Luděk Sobota, Jaroslava Pokorná, Leoš Noha, Jan Hartl, Pavel Kikinčuk, David Novotný, Norbert Lichý, Jaroslav Plesl, Pavla Beretová, Jakub Kohák, Ladislav Hampl, Václav Kopta
ČR, 2012, 104 min
Premiéra: 29. března 2012 (Bontonfilm)