Prolínání fyzického a animovaného světa v celovečerních filmech Ralpha Bakshiho

TÉMA: ROTOSKOPIE – Celovečerní tvorba Ralpha Bakshiho – MARIE MEIXNEROVÁ 

1. Expozice: Kdo je Ralph Bakshi

David Brodwell a Kristin Thompsonová se o Bakshim ve svých Dějinách filmu zmiňují na jednom místě, kde v souvislosti se situací v americkém filmu 70. let píší: „Ralph Bakshi svého Kocoura Fritze (Fritz the Cat, 1972), první animovaný film zařazený do kategorie X, zaměřil na diváky zvyklé na morálku drog a volné lásky z undergroundových komiksů.“1

Takové prohlášení odpovídá a zároveň přiživuje jednorozměrný obraz, který si o Bakshim udělala ta sorta lidí, kteří ho vnímají jako tvůrce animovaných sprosťáren a oplzlostí. I když v řadě jeho filmů nohy nezůstávají u sebe a spodina společnosti s oblibou ve smrtelných křečích chroptí v kalužích krve, jedním z nejznámějších světových animátorů se Bakshi nestal jen díky exploataci. Kromě snímků jako Fritz the Cat (1972), Heavy Traffic (1973) nebo Coonskin (1975) ztvárnil i fantasy světy Pána prstenů nebo Ohně a ledu, před kterými byste patrně nepociťovali potřebu své předpubertální potomky ochránit, a řadu televizních projektů.

V následujícím článku se budeme věnovat jeho devíti celovečerním filmům2, a to převážně v souvislosti s tajemnou technikou rotoskopie, která je mnohými zavrhována stejně jako kinematografický sex a násilí. Bakshi však oběma vtiskává nezaměnitelné umělecké kvality.

Ze zmiňovaných devíti filmů je rotoskopie využita pouze u posledních šesti, její ideové zárodky však mají hlubší kořeny. Úzké propojení prvků vnějšího reálného světa a světa vnitřní imaginace, jež pomáhá ztvárnit právě animace, za cílem zhmotnění kompaktní myšlenky podpořené odpovídajícím stylem, jež by nejen konvenoval publiku, ale také prohloubil dopad příběhu, je Bakshimu vlastní již od prvního filmu.

2.      Kolize:  Prvky typické pro tvorbu Ralpha Bakshiho

A) kombinování různých výtvarných zpracování postav

B) kombinace výtvarných technik

C) kombinace hraného a animovaného filmu, zapojování fotografií nebo hraného filmu do výtvarné skladby scény

C-a) v různých plánech (zejména fotorealistické pozadí s kreslenou akcí na popředí)

C-b) ve stejném plánu – hrané a kreslené postavy spolu „interagují“ – nikoli ve smyslu Falešné hry s králíkem Rogerem (r. Robert Zemeckis, 1988), postavy se stále pohybují jakoby ve dvou různých plánech, které nejsou navzájem propojeny, fakt, že animované 2D postavy se pohybují v „trojrozměrném prostoru“ živých herců3 působí dojmem iluze či kouzla, rozverné hry;  nevzniká zde dojem tělesné blízkosti a sdíleného prostoru)

V tomto kontextu je jedinečný poslední uvažovaný snímek, Senzační svět (Cool World, 1992), který je „králíkem Rogerem“ pro dospělé.

C-c) propojování animovaných sekvencí s hranými (hraná sekvence rámuje animovaný příběh (Coonskin, 1975), animovaný příběh přechází do příběhu hraného, který se stává jeho naplněním (Heavy Traffic, 1973), volné střídání hraných a animovaných sekvencí, pronikání prvků – zejména postav – z jedněch do druhých

Hrané sekvence (s výjimkou užití pouze jako pozadí), jsou-li zasazeny na konec filmu nebo příběh rámují, mohou znázorňovat významovou rovinu, často jakoby měly spíše metaforický charakter a obracely tak poměr mezi hraným a animovaným filmem, na který jsme zvyklí (vyšší míru abstrakce a významovou bohatost připisujeme spíše animovanému filmu, Bakshi nutí své diváky tento poměr znovu přehodnocovat); tento efekt mají zřídka hrané sekvence zasazené přímo do filmu.

D) letecké záběry na město

E) od roku 1977 pak využití techniky rotoskopie (u snímků Wizards či Senzační svět v kombinaci s klasickou animací)

Rotoskopie je technika, kdy pomocí speciálního přístroje nebo počítačového programu dochází k překreslování fotorealistického záznamu živé akce, čímž se dosáhne věrohodnějších pohybů v kresleném filmu. Výsledek se svou mírou realističnosti může lišit podle přání animátora, který se buď snaží co nejvěrněji přiblížit hrané předloze (třeba jako ve filmu Temný obraz, r. Richard Linklater, 2006), nebo dává větší prostor fantazii.

Už z předchozího výčtu můžete vytušit, že Bakshi byl kombinací, nebo spíše symbiózou, kresleného a reálného světa fascinován mnohem dříve, než začal využívat techniky rotoskopie, která se pak v tomto kontextu zdá být logickým krokem k většímu propojení obou světů, mezi nimiž se v bakshiovském univerzu neustále stírají hranice (což je explicitně tematizováno v Senzačním světě, kde hrdinové nejen přechází z jednoho světa do druhého, ale sami se také stávají kreslenými/hranými).

Také motiv existence hrdinů jako kreslených postav a zároveň svých reálných předobrazů je u Bakshiho přítomný už dlouho předtím, než je propojil pomocí rotoskopie (ve snímcích Wizards, Pán prstenů, Hey Good Lookin a ve vyšším stupněm realističnosti kreseb oplývajícím  Americkém popu, Ohni a ledu a Senzačním světě.) – Bakshi na začátek či konec filmu s oblibou integruje hranou akci či fotografie, na nichž můžeme spatřit předobrazy animovaných hrdinů.

 

Svým specifickým přístupem k animaci, kterou pojímá jako spojení stylu a příběhu, se vymezil vůči Disneymu, u něhož je příběhová rovina často otázkou vyprázdněné repetice za účelem exhibování stále stejného, jednotného stylu (Bakshi zde měl na mysli Disneyho krátké animované grotesky). Bakshi naopak zastával názor, že je nutné najít takovou techniku, která by byla schopna vyjádřit příběh tak, aby měl skutečný dopad, propojit oba v symbióze. Dobrý příběh se špatným stylem nebude fungovat, stejně jako nefunguje sebelepší styl, za nímž pokulhává příběh.

A Bakshimu se postupně podařilo nalézt velmi osobitý styl (na který si možná z počátku budete muset trochu zvykat), dokonale umožňující vyjádřit témata, jež ho zajímala způsobem, který „bude mít dopad“. Tento styl spočíval ve stále větším prolnutí fotorealistických a animovaných obrazů, v prolnutí s velmi sugestivním účinem. Ač se přechod k rotoskopii zdá být velmi přirozenou a organickou extenzí tohoto trendu, Bakshi poprvé sáhl k rotoskopii z finančních důvodů a dodnes se v každém druhém interview nechává slyšet, že „rotoskopii nesnáší“. Pravdou je, že dosáhnout dobré animace způsobem, jakým ji dělal Disney, bylo velmi nákladné, proto Bakshi nepohrdnul tím, co vnímal jako ekonomicky přijatelnější variantu a velké usnadnění. Je přeci dost hloupá výmluva nedělat filmy jenom proto, že božský Disney říká, že takhle se to dělat nemá, uvažoval Bakshi.

A jeho filmy se skutečně svým zpracováním i tématy od těch Disneyho drasticky liší. Bakshiho svět byl vždy typický invenčním propojováním různých výtvarných technik a realistických záznamů – rotoskopované postavy zkrátka jen přirozeně zapojil do již tak propracované mizanscény, kde jim občas dělají společnost klasicky animované figurky (Senzační svět, Wizards).

 

3.      Krize: Témata typická pro tvorbu Ralpha Bakshiho4

Stejně jako specifické výtvarné prvky, můžeme u Bakshiho vysledovat i stále se vracející témata. Jsou jimi etnické menšiny – černoši, židé – a přistěhovalci – Italové, Rusové, často uprchlíci před světovou válkou – a světová válka vůbec. Dále zmiňovaný sex, násilí, drogy, politika, ale také specifické dějiště snímků – New York ve své odporné, špinavé, násilné a nebezpečné, přesto uchvacující poetické kráse. Esence života ve vší jeho extatičnosti, hnusotě a směšnosti, která Bakshiho nepřestává fascinovat. A konečně láska k hudbě, adorované, laskané a fetišizované (což vrcholí v Americkém popu, generační sáze rodiny přistěhovalců, jejíž osudy paralelně reflektují vývoj americké hudby od jazzu 20. let až po divoký punk), komiksu a animaci.

Zahrnout bychom sem mohli i surreálné scény prokládající děj – další Bakshiho oblíbený prvek –, prostřednictvím kterých se zhmotňuje nálada těžko vyjádřitelná prostředky hraného filmu. Postavy se propadají do podvědomí, kde fungují snová pravidla (obzvláště účinně jsou tyto scény využity pro znázornění subjektivních pocitů v okamžiku smrti).

Tato témata pramení z Bakshiho minulosti – narodil se na ÚZEMÍ DNEŠNÍHO IZRAELE, odkud s ním rok po jeho narození rodina EMIGROVALA do NEW YORKU, aby unikla před 2. SV. VÁLKOU. V roce 1947 rodina následovala otce za obchodem do Washingtonu, D.C. „Všichni mí přátelé byli černoši, všichni, s nimiž jsme obchodovali, byli černoši, škola naproti přes ulici byla černošská. Naše čtvrť byla segregovaná, takže černí byli všichni. Chodil jsem do kina na černošské filmy a na klíně mi sedaly černošské holky. Chodil jsem na černošské večírky. Byl jsem jen další černošským klukem v bloku. No problem!“  vzpomíná na toto období Ralph Bakshi.5 Zanedlouho se rodina přestěhovala zpátky do New Yorku, kde si v patnácti Bakshi začal osvojovat umění KOMIKSU. V roce 1956 pak absolvoval uměleckou průmyslovku na Manhattanu s oceněním za ANIMACI.6

Animátory jsou i hrdinové jeho snímků, v rámci animovaného světa se objevují diegeticky animované sekvence, vklad kreslíře a vznik animovaného díla je pak zcela fetišizován v Senzačním světě. A nejvíc Afroamerický je ještě klasicky řešený Coonskin, ve kterém Bakshi atakuje stereotypy tím, že je přímo zobrazuje (černoši, mafie, homosexuálové, transvestité, prostitutky, bezdomovci) – což ovšem uniklo Kongresu pro rasovou rovnoprávnost (Congress of Racial Equality), který film považoval za rasistický. Podle stejné dikce bychom však za rasistické museli považovat i tzv. blaxploatiton movies.

Bakshi ve svých filmech se zvláštní něhou, nadhledem a smyslem pro humor, jako by byl přímo jedním z nich, zobrazuje ty nejroztodivnější a nejodpornější figurky newyorského podsvětí: kurvy, děvkaře, bezdomovce, vrahy, mafiány, přistěhovalce, zločince, manželky semetriky, sodomity, transsexuály, homosexuály, panice a animátory.

Výjimku v tomto tematickém výčtu tvoří jen tři fantasy filmy, které Bakshi natočil pro rodinné publikum (Wizards z roku 1977, Pán prstenů z roku 1978 a konečně Oheň a led z roku 1983).

4.      Peripetie: Výtvarné zpracování a cesta rotoskopie do díla Ralpha Bakshiho 

Bakshiho první celovečerní snímek, velmi velmi velmi kontroverzní Kocour Fritz (dokonce tak kontroverzní, že potřebu se o něm zmínit pocítili i Bordwell s Thompsonovou), se stal celosvětovým hitem a s tržbami přes 100 mil. USD vůbec nejúspěšnějším nezávislým animovaným filmem.7 Příběhem nerotoskopovaného kocoura (snímek si naopak osvojuje grafické umění Roberta Crumba, tvůrce předlohy) se Bakshi řádně proslavil, tato aureola kolem jeho osoby i samotného díla však mnohem spíše vznikla proto, že šlo o první animovaný celovečerák pro dospělé (čti „plný prasečinek“), než kvůli výtvarným kvalitám díla.8 (Důrazu na sex, násilí, drogy, politiku a zasazení do reálného prostředí města měst, New Yorku, se však Bakshi nevzdal ani ve svých pozdějších filmech – tedy se zmiňovanou výjimkou trojice fantasy.)

V souvislosti s výtvarnou stránkou a propojováním reality a kresleného světa v Bakshiho tvorbě nás bude zajímat, že pro dokreslení pozadí byly použity atmosférické fotografie z Lower East Side, Washington Square Park, Čínské čtvrti a Harlemu, které byly překresleny technickým perem a tím bylo docíleno realistického, v animovaných filmech nevídaného pozadí (tento postup je používán i v dalších Bakshiho filmech). Dalším prvkem typickým pro celou další Bakshiho tvorbu je pozadí vytvořené pomocí vodových barev ve stylu umělecké školy Ashcan, který je přímo spojen s uměním a atmosférou New Yorku na počátku 20. století. Umělci sdružení v Ashcan School (nazývání též Newyorští realisté nebo Revoluční černý gang, případně Apoštolové ošklivosti)9 byli pro Bakshiho velkým zdrojem inspirace – zobrazovali každodenní život v celé jeho kráse, chudobě i utrpení10.

A konečně se v Kocouru Fritzovi objevuje ještě jeden prvek typický pro Bakshiho filmy: letecký, jakoby rybím okem zdeformovaný pohled na město New York. Dalším trademarkem je pak použití skutečných dokumentárních nahrávek ve zvukové stopě namísto napsaných dialogů.

Po Fritzovi přišel do kin Heavy Traffic a z Bakshiho  se stal první animátor po Waltu Disneym, kterému se povedlo mít dva finančně úspěšné filmy po sobě.11

Prostřednictvím hlavního hrdiny / animátora (který má zřetelné autobiografické rysy) se zde objevuje téma animace jako takové, další Bakshiho oblíbený prvek, stejně jako zapojení hraných sekvencí, které je ještě více využito ve snímku následujícím, Coonskin (1975).

I když postavy v těchto filmech jsou ještě klasicky animované a pracují s v animaci oblíbenou karikaturou, a nejsou tudíž tak realistické jako v pozdních rotoskopovaných dílech (např. American Pop, Oheň a led), v převážné většině si uchovávají vlastnosti fyzických těl reálných postav (nedokážou se nějak natahovat, smrtící úder je skutečně zabije atd. Jejich fyzické schrány jsou křehké a platí pro ně fyzikální zákony – i když se i zde pracuje s nadsázkou typickou pro animovaný film).

S rotoskopií začal Bakshi laškovat až ve fantasy snímku Wizards, kdy jej problémy s rozpočtem donutily financovat bitevní scény ze svého. Sáhl proto k rychlé a účinné technice a protože neměl dostatek prostředků na to, aby najal herce a natočil původní materiál, posloužily mu jako předloha bitevní scény z Ejeznštejnova Alexandra Něvského12 (Uveďme jen pro zajímavost, že s finančními problémy se ve stejnou dobu potýkal i George Lucas při natáčení svých Hvězdných válek; oba tvůrci se společně rozhodli dofinancovat filmy ze svého. Bakshi pak pozměnil původně zamýšlený název svého filmu War Wizards na Wizards, aby název nezaváděl svou podobností s Lucasovými Hvězdnými válkami (Star Wars). Lucas zase laskavě uvolnil Marka Hamilla (Luke Skywalker) z natáčení Hvězdných válek, aby mohl promlouvat ze zvukové stopy Bakshiho filmu.)

V kontextu snímku působí rotoskopované bitevní scény skutečně znepokojivým až děsivým dojmem.

Ve stejné době pracoval také na snímku Hey Good Lookin, neustále odkládaném a nakonec až v roce 1982 dokončeném a uvedeném retro snímku z NYC 50. let. „Chtěli jsme dosáhnout iluze celovečerního hraného filmu a snaha o to nás doháněla k šílenství.“13 Původně byly ve filmu animovány jen čtyři hlavní postavy, (Vinny, Crazy, Rozzy a Eva),14 všichni ostatní byli hraní. Producenty však sžíraly pochybnosti: Dokáže na sebe podobná kombinace živé akce a animace vydělat?15

Uvedení snímku (původně naplánované na rok 1975) bylo stále oddalováno a Bakshi nakonec jeho dokončení financoval ze svého, ze zisku z pozdějších projektů – Wizards, Pána prstenů a Amerického popu. Původně hrané sekvence byly postupně nahrazeny animovanými. Právě v tomto snímku se (spolu se Senzačním světem, kde tyto prvky slouží ke zdůraznění „animovanosti“ animovaného světa a zdůraznění odlišnosti obou (animovaného a skutečného) světů) setkáváme také s animovanými předměty (popelnice povídající si s odpadky v úvodní scéně) a s popřením fyzikálních zákonů (postava mlátící hlavou do zdi, aniž by se jí něco stalo; oči vyletí z důlků při pohledu do kyprého výstřihu apod.).

Vraťme se však ještě krátce k Bakshiho fantasy filmům. Zatímco ve Wizards s rotoskopií zatím „jen tak laškoval“, v Pánu prstenů již do toho praštil naplno: chtěl celý film předtočit (ve Španělsku) a potom jej pomocí rotoskopie zanimovat (ve snímku se však v souladu s Bakshiho zalíbením v kombinacích objevuje také jak animace klasická, tak živá akce). Snažil se vytvořit film pro celou rodinu, který by byl stejně úspěšný jako jeho filmy pro dospělé. Nakonec však byl schopen realizovat jen první díl plánované dvojdílné adaptace. „První díl byl tak špatně přijat, že na druhý díl nebyl nikdy schopný sehnat potřebné finanční prostředky.“16

Ve třetím a nejslabším fantasy Oheň a led (1983) se objevuje prvek vypravěče, který použil už ve filmu Wizards (příběh je rámován statickými monochromatickými kresbami, které ilustrují komentující hlas vypravěče). Je to také jediný snímek, kde je užito zpomalených záběrů jako výrazového prostředku dodávajícího napětí.

 

5.      Katastrofa: Závěr 

Ralph Bakshi rozhodně patří k velikánům světového filmu a jeho snímky stojí za pozornost. I když se věnoval „podřadné“ animaci, používal „podřadnou“ techniku rotoskopie a zobrazoval „podřadná“ témata a „podřadné“ členy společnosti. Kolem a kolem, Ralph Bakshi s kritérii podřadnosti pořádně zamával a všem dokázal, že to s nimi nebude tak žhavé – dokonce právě naopak. Zkuste se na některý jeho snímek podívat a hned pochopíte, co tím myslím.

„It’s animated – but it is not a cartoon. It’s funny, but it’s not a comedy. It’s real. It’s unreal. It’s heavy.“17

0.  Prolog: Medailonek

Ralph Bakshi (nar. 29. října 1938) je americký režisér animovaných/hraných filmů izraelsko-amerického původu.

Kariéru započal u společnosti Terrytoons vyrábějící televizní animované grotesky pro děti, v roce 1968 založil vlastní studio Bakshi Production. V 70. letech svým celovečerním debutem Fritz the Cat (Kocour Fritz, 1972)vnesl do světa animovaného filmu témata pro dospělého diváka. Příběh animovaného kocoura-beatnika byl jako první animovaný film ocejchován ratingem X (udělovaným těm nejexplicitnějším filmům vhodným podle Americké filmové asociace (MPAA) pouze pro diváky nad 18 let) a je nabytý explicitním (i když animací ikonicky zastoupeným) zobrazením sexu, násilí a požívání drog.

Mezi jeho další celovečerní snímky, odehrávající se v tehdejším New Yorku, patří Heavy Traffic (1973) či Coonskin (1975). V roce 1977 začal do svých filmů začleňovat animační techniku rotoskopie (apokalyptická fantasy Wizards), kterou využívá i ve svých dalších filmech: adaptaci Pána prstenů (1978), sáze mapující napříč několika generacemi Americký pop (1981), retrem z prostředí mládeže 50. let Hey Good Lookin‘ (1982), fantasy Oheň a led (1983) či v „králíkovi Rogerovi pro dospělé“, Senzačním světě (1992) s Kim Basingerovou v roli sexbomby, která se vyspí s vlastním animátorem a tím málem způsobí zánik celého vesmíru. Řadu svých filmů také napsal nebo produkoval (viz tabulka).

 

Mezitím se Bakshi věnoval řadě televizních projektů (např. seriál The New Adventures of Mighty Mouse vyvolal nevoli, když hrdina získal po přičichnutí k nějaké kytce sílu, což bylo interpretováno jako analogie šňupání kokainu a tudíž propagace drog). V roce 2003 založil Bakshiho animátorskou školu (Bakshi School of Animation and Cartooning), v současnosti se věnuje spíše malbě.

 

Ocenění obdržel za Pána prstenů (Zlatého Gryphona na Giffoni Film Festival, 1980), v roce 1988 cenu Annie Award za vklad umění animace a v roce 2003 čestné ocenění Maverick Tribute Award na Cinquest Film Festival.

 

6.      Epilog: Ralph Bakshi o rotoskopii

“Nemiluju rotoskop. Mohlo by se zdát, že miluju rotoskop, ale nemiluju rotoskop. Vlastně nenávidím rotoskop.”18

“Veškeré CGI je rotoskop. Co si myslíte, že je CGI dneska? Všechny ty speciální efekty a všechno, co děláte – používal jsem primitivní CGI. (…) Vezmete jejich zkurvenou rotoskopovanou akci a renderujete ji, nikdy jsem neviděl něco takového – vlasy se třpytí, zuby svítí – obalí rotoskop tímhle fantastickým renderováním, ale je to všechno rotoskop! Říkají tomu CGI, já tomu říkám rotoskop s počítačovým renderováním.”19

“Jistě že jsem byl kritizován animátory kvůli užití rotoskopu. Ale kdyby mi někdo řekl, jak mám animovat let k Brodu [v Pánovi prstenů], kde devět Temných jezdců pronásleduje Froda na koni, bez rotoskopu, dejte mi vědět a já to zítra udělám. Na to nebyla tehdy odpověď. Nebylo CGI. Byl bych to radši udělal jinak? Jistě. Mám rád rotoskop? Ne. Bylo možné udělat Pána prstenů bez rotoskopu? Bez rotoskopu to nebylo možné.”20

(vybrala a přeložila Veronika Zýková)

 

Odkazy:

Náš tematický kanál k rotoskopii s ukázkami z Bakshiho děl.

Co všechny Bakshi točil? (Interaktivní časová osa na jeho oficiálních webových stránkách)

Zdroje:

„Ralph Bakshi.“ Wikipedia, the free encyclopedia. Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Ralph_Bakshi. Naposledy upraveno 1. prosince 2011, čerpáno 23. prosince 2010.

BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny Filmu. Přehled světové kinematografie. AMU/NLN 2007.

DUTKA, Edgar. Minimum z dějin světové animace. Akademie múzických umění v Praze, Praha 2004.

Fritz the Cat“. Wikipedia, the free encyclopedia.Dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Fritz_the_Cat#cite_note-Gibson-McDonnell-62-43. Naposledy upraveno 18. prosince 2011, čerpáno 25. prosince 2011.

KUBÍČEK, Jiří. Úvod do estetiky animace. Akademie múzických umění v Praze. Praha 2004.

MILLER, Morgan. „Ralph Bakshi “ (Web Only interview). Bombite. The Artist’s Voice Since 1981. duben 2010. Dostupné z http://bombsite.com/issues/999/articles/3491. Čerpáno 25. prosince 2011.

SMITH, Kentoon.„F______ Disney!“ Uptown. Winnipeg’s online source for arts, entertainment & news. 28. dubna 2011. Dostupné z http://www.uptownmag.com/movies/second-take/Disney-120870949-120870974-120870979-120871009-120871024.html, čerpáno 25. prosince 2011.

THILL, Scott. „In Praise of Ralph Bakshi, Animation Pioneer.“ Underwire. The Beat Goes on. 6. dubna 2010. Dostupné z http://www.wired.com/underwire/2010/04/ralph-bakshi/, čerpáno 25. prosince 2011.

WHITEHEAD, Mark. Animation. Pocket Essentials, 2004.

Oficiální stránky: www.ralphbakshi.com

Bakshi Board Exclusive Interview # 1 

Bakshi Board Exclusive Interview # 2 

Bakshi Board Exclusive Interview # 3 

Bakshi Board Exclusive Interview # 4 

Bakshi Board Exclusive Interview # 5 

Bakshi Board Exclusive Interview # 6 

Bakshi Board Exclusive Interview # 7

Bakshi Board Exclusive Interview # 8 

Perlička na závěr pro ty, kdo se dostali až sem – Bakshiho videoklip pro skupinu Rolling Stones ke skladbě Harlem Shuffle (1986):