Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Povolání: workoholik

Povolání: workoholik

RECENZE – KNIHA: Tough as Nails. The Life and Films of Richard Brooks (Douglass K. Daniel, 2011) – JANA BÉBAROVÁ –

Anglická verze recenze je dostupná zde / English-language version of the review is available here

Tak jako Samuel Fuller, kterému jsme v září věnovali celé tematické číslo, by se letos dožil stovky i americký scenárista a režisér Richard Brooks, jenž společně s Fullerem patřil k posledním hollywoodským tvůrcům proškoleným studiovým systémem. Staří přátelé však měli společné nejen to: oba jakožto potomci nemajetných židovských emigrantů z Evropy, kteří se usadili na východním pobřeží Spojených států, od dětství snili o novinářské kariéře, k níž se dopracovali vlastní pílí, aniž by potřebovali vysokoškolský titul (byť Brooks žurnalistiku krátce studoval na Temple University). Novinařině pak oba v začátcích své filmové dráhy složili hold ryze osobními snímky ceněnými pro jejich autenticitu v zobrazení dané profese, Deadline – USA Park Row (oba 1952). Oba v mládí, v éře hluboké hospodářské krize, cestovali po Státech a psali o neutěšené situaci a chudobě, které byli očitými svědky. Zhruba ve stejné době (na přelomu 30. a 40. let) oba směřovali za prací do Los Angeles; v Hollywoodu se nejprve profilovali jako scenáristé a teprve až na přelomu 40. a 50. let debutovali na poli režie. Jak Fullerovi, tak i Brooksovi během jejich služby v armádě v průběhu 2. světové války1 vyšly úspěšné romány, které téměř okamžitě upoutaly pozornost Hollywoodu a později byly zfilmovány v noirovém stylu.2 Jako zanícení individualisté oba odmítali být svazováni žánrovými konvencemi a nebáli se kontroverzních témat, stejně jako je úzce spojovala touha režírovat vlastní scénáře a mít kreativní kontrolu nad realizovanými projekty. Ta ovšem nezřídka musela jít stranou na úkor práce v rámci studiového systému, a tak se oba raději vydávali cestou rychlejších a levnějších nezávislých produkcí.

Zatímco Fullerův život a dílo byly ze strany filmových historiků a kritiků komplexně reflektovány již v sedmdesátých letech, o Brooksovi nevyšla jediná ucelená publikace až do loňského roku, kdy se tento stav rozhodl změnit americký žurnalista Douglass K. Daniel. Ve dvousetšedesátistránkové biografii Tough as Nails, kterou s podtitulem The Life and Films of Richard Brooks loni v dubnu vydalo The University of Wisconsin Press, se rozhodl představit život Richarda Brookse na pozadí jeho filmů. Daniel v knize dává čtenářům nahlédnout především do nitra Brooksovy komplikované osobnosti a snaží se přiblížit jeho tvůrčí přístup k psaní scénářů a režii. Brookse charakterizuje jako vznětlivého workoholika, který práci vždy stavěl nad osobní život (díky čemuž mu zkrachovalo několik manželství, včetně sedmnáctiletého svazku s herečkou Jean Simmons) a který vždy, stůj co stůj, prosazoval svoji vizi a nebral ohledy na názory ostatních členů štábu. V jejich očích zůstával zarytým individualistou a neurvalým kritikem, co si nebral servítky. Právě o výroky jeho kolegů a spolupracovníků se Douglass K. Daniel ve své publikaci opírá především. Vedle herců Karla Maldena, Russe Tamblyna, Ernesta Borgninea, Debbie Reynolds, Rocka Hudsona, Shirley Jones, Burta Lancastera či Lee Marvina cituje například rozhovory se scenáristou Millardem Kaufmanem či kameramanem Conradem Hallem, který na sebe výrazně upozornil prací na Brooksově westernu Porfesionálové (The Professionals, 1966) a adaptaci Capoteho bestselleru Chladnokrevně (In Cold Blood, 1967). Cituje ovšem i Brookse samotného, mimo jiné v začátcích každé z jedenácti kapitol. Autor své vyprávění začíná Brooksovým režijním debutem u studia MGM v roce 1950 (Crisis), načež se vrací k jeho kořenům ve Philadelphii a chronologicky sleduje průběh jeho kariéry, kdy se ze sportovního reportéra a rozhlasového hlasatele vypracoval až mezi hollywoodskou elitu.

Daniel v publikaci poukazuje na určující vliv na Brooksovu kariéru ze strany producentských osobností, jako byli Mark Hellinger, pro něhož během svého raného působení v Universalu napsal scénáře k Zabijákům (The Killers, 1946) a Brute Force (1947), dále Arthur Freed v době jeho dlouhodobého působení u MGM nebo vedoucí studia Columbia Mike Frankovich a nezávislý producent Freddie Fields, se kterými spolupracoval v pozdní fázi kariéry. Autor neopomíjí ani důležité Brooksovy mentory Humphreyho Bogarta a Johna Hustona, s nímž jako scenárista spolupracoval na Key Largu (1948) a jenž mu jako první režisér dovolil účastnit se natáčení, čímž zásadně ovlivnil budoucí směřování jeho režisérské dráhy. Dále mj. vykresluje Brookse jako opatrného tvůrce, který si ze strachu z plagiátorství ostražitě chránil svoje scénáře a který raději pracoval za malý honorář, jen aby mohl dostát své vizi. Reflektuje režisérův přístup k adaptaci literárních děl, jež si často volil jako předlohy svých filmů (např. Džungle před tabulí /Blackboard Jungle, 1955/, Kočka na rozpálené plechové střeše /Cat on a Hot Tin Roof, 1958/, Elmer Gantry /1960/, Profesionálové, Chladnokrevně, Hledání pana Goodbara /Looking for Mr. Goodbar, 1977/), sleduje změny, které ve filmovém přepisu nastaly, a poukazuje na spory ohledně ztvárnění jejich kontroverzních témat spjatých se sexualitou a násilím, což nebylo zcela kompatibilní s požadavky Production Code Administration. Vedle těchto aspektů se Daniel u každého filmu dále zabývá procesem obsazování jednotlivých rolí a na pozadí nejrůznějších historek z natáčení i režisérovou prací s herci a ostatním štábem. Zmiňuje přijetí jednotlivých snímků u diváků a kritiky, přičemž vybírá citace z dobových recenzí klíčových periodik té doby a hodnotí jejich finanční úspěch (podle seznamu nejvýdělečnějších filmů roku podle Variety) a případné (ne)docenění ze strany americké Akademie filmového umění a věd.

Vzhledem k dosavadní absenci ucelenější reflexe režisérovy tvorby nelze význam publikace Douglasse K. Daniela zpochybnit. Jeho úspěšný pokus o vhled do života a díla předního hollywoodského tvůrce druhé poloviny 50. let a let šedesátých však zdaleka není vyčerpávající a nechává prostor dalším filmovým odborníkům pro hlubší a komplexnější analytickou reflexi. Už jen pro tehdejší kontroverznost témat a opakované přezkoumávání scénářů ze strany Production Code Administration by si Brooksovy snímky zasloužily podobně detailní revizi, jaké se například před čtyřmi lety dostalo dílu jeho kolegy Samuela Fullera od americké filmové historičky Lisy Dombrowski.

Tough as Nails. The Life and Films of Richard Brooks

Douglass K. Daniel
The University of Wisconsin Press, 2011
260 str.
kniha je k dostání na webových stránkách vydavatele

Print Friendly, PDF & Email
  1. Brooks, který působil u námořnictva, se na rozdíl od svého kolegy neúčastnil bojů a válečná zkušenost pro něj tedy nebyla tak určující jako pro Fullera, jenž se k ní v rámci svých filmů opakovaně vracel.  []
  2. Brooksův román The Brick Foxhole pod názvem Křížový výslech (Crossfire, 1947) režíroval Edward Dmytryk, Fullerův román The Dark Page pod názvem Scandal Sheet (1952) zfilmoval Phil Karlson []

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 232

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru