Rusové vycpali Lenina, Američané Homera

Kultovní žlutá rodinka právě zakončila již třiadvacátou sérii, během níž počet odvysílaných epizod překročil pět set. Nabízí se velmi hloupá otázka, jestli si show udržela déle než dvě desetiletí stejnou laťku kvality. Samozřejmě neudržela. Je osudem většiny seriálů kvalitativně klesat tak dlouho, dokud najdou diváka, který to toleruje. Proto není divu, že Simpsonovi v tuto chvíli existují na bázi zombie, jež vás bude honit po lese, dokud nechcípne hlady. Můžeme jen doufat, že ten okamžik není daleko.

 Jak k tomu vlastně došlo?

Nezačínejme ale od konce. Už samotnou skutečnost, jak dlouho si animovaný vesmír Matta Groeninga udržel pozornost, můžeme považovat za velký úspěch a důkaz jeho nepopiratelné chytlavosti. A to od samého počátku.

Ačkoliv zárodky seriálu bychom našli už v krátkých epizodách vyplňujících v roce 1987 The Tracey Ullman Show, plnohodnotné podoby se dočkal až o dva roky později. Dodnes překvapí, jak rychle a sebejistě Simpsonovi nabrali své trademarky. První řada byla možná umírněnější, ale bizarnosti a záměrná přetaženost na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo to k popukání.

Kritika konzumní společnosti, maloměšťáctví i amerikanocentrismu smíšené s odkazy na největší umělecká či popkulturní díla a s jednoduchým situačním humorem, později i s hostujícími celebritami nejvyšší svítivosti (Michael Jackson, Mel Gibson, Stephen Hawking a mnoho dalších), jež se neváhaly trefně zesměšňovat, si našly nejen své diváky, ale rovnou obdivovatele mezi všemi věkovými kategoriemi, postupně i po celém světě. Se Simpsony se navíc dalo stárnout, pro některé dokonce vyrůstat, aby každá další repríza přinesla novou vrstvu zábavy, což je pro každý seriál nebo delší filmovou sérii víc než jen příjemný bonus. Od kusých vtípků Homera narážejícího do předmětů po citace Stanleyho Kubricka, Orsona Wellese a dokonce literárních klasiků jako Victor Hugo a Edgar Allan Poe nabízeli Simpsonovi komplexní zábavu pro celou rodinu.

Za zlatý věk seriálu, kdy se tyto prvky velmi inteligentně mísily a vždy dokázaly překvapit svou originalitou, můžeme považovat první až osmou sezónu. Krom Groeninga a Jamese L. Brookse, kteří si ponechali titul „show runner“ pouze do roku 1993 a nadále si vystačili s titulem „výkonný producent“ (a jejich vliv se snižoval – dnes již prakticky zanikl), pojí tuto etapu výkonný konzultant Brad Bird. Toho dnes známe jako režiséra úspěšných snímků studia Pixar (např. Úžasňákovi) a nedávného debutanta na poli hraných filmů s Mission: Impossible 4. Bird se jeví jako hlavní tmelící prvek kvalitního období seriálu, protože se za tuto dobu vystřídaly čtyři etapy „show runnerů“ a zúčastnila se nepřeberná škála scenáristů.

Po Birdově odchodu si Simpsonovi udržovali stravitelnou kvalitu až do roku 2002, kdy se stal show runnerem Al Jean (krátce jim byl již dřív, hned po odchodu Groeninga v roce 1993, spolu s Mikem Reissem, až nyní ale zodpovídá za seriál výhradně on sám). Právě od roku 2002 začala klesat kvalita, s ní pak i sledovanost až na dnešních pět šest milionů diváků za epizodu, což už lze skutečně považovat za velmi nedostatečné. Je přitom paradoxní, že ačkoliv se na Jeana sype kritika ze všech stran a ztrácí diváky takřka s každým dalším dílem, vydržel v čele show skoro tak dlouho, jako všichni předchozí producenti dohromady.

Radši Gagu než Kubricka

Al Jean sesadil seriál z pozice popkulturního glosátora a komentátora na pouhého následovníka trendů. Citace velkých klasik nahradilo vysmívání se nejznámějším hvězdičkám a nejsnadnějším obětem, jako jsou Stmívání a Piráti z Karibiku. Jistě že se jednou za čas objeví nějaký odkaz na „vyšší umění“, připomíná to ale spíš utěšování naštvaných než upřímné pocty. Mnohovrstevnatost totiž prakticky zmizela a na obdivuhodnou kadenci dějových linií na jednu epizodu můžeme zapomenout. Seriál se zacílil výhradně na teenagery a obecně zjednodušil své pointy i premisy. S rostoucí negativní kritikou zahodil sebeshazování a nahradil ho naopak výsměchem nespokojencům. Postava „komiksáka“ najednou začala parodovat rozladěné fanoušky, jako by nekvalita seriálu byla jejich chyba a nesmělo se na ni poukazovat. Jako by měli fanoušci povinnost zůstat věrnými. I pětistá epizoda končí nápisem: „A teď si běžte klidně stěžovat na internet, jak příšerné to bylo.“

Simpsonovi se stali tím, čemu se dřív vysmívali. Zápletky třiadvacáté série, namátkou Bart závislý na pobytu ve zvířecí kleci nebo armáda robotů najatých jako pracovní síla, by se v době před Jeanem staly terčem posměchu, ne že by na ně epizody doopravdy spoléhaly. Pokud by scenáristé využili něco tak směšného, postavili by to nakonec na hlavu a dali najevo, jak nevhodné to vlastně je – k tomu už nedochází. Současní tvůrci už si sebeshazování nemohou dovolit, protože jsou terčem shazování u každého druhého diváka.

Z inteligentní satiry se pak stalo spíš nekoordinované pokřikování „pořád umíme být i drzí“, i když zmizel vyšší smysl. Honba za senzacemi podkopává základní prvky seriálu – například úvodní znělka podle slavného streetartového umělce Banksyho nemá žádnou souvislost s čímkoli předtím ani potom.

S tím souvisí i natahování jednotlivých gagů. Kde by dřív stačilo vteřinové pomrknutí, se nyní spouští několikaminutová scéna odkazující na Star Wars, během níž se zastaví děj a zahazuje smysl. Stejně tak gaučové gagy mají několikanásobnou délku, jako by na to, abychom pochopili citaci Hry o trůny, bylo skutečně potřeba několik desítek vteřin. Příčinou je samozřejmě uvědomění si, že už moc dlouho nepůjde vymýšlet další a další příběhy a zprvu zajímavá volba nabídnout nestárnoucí hrdiny už se začíná tvůrcům nevyplácet. Pak v podstatě dává smysl, že poslední epizoda třiadvacáté série si zakládá pouze na dlouhém cameu Lady Gagy a krom týdny propagovaného výstupu si z ní nelze zapamatovat ještě něco dalšího.

Ukončete už to trápení

Sledovat nyní Simpsonovi už je skutečně spíš žalostné, protože pominuly doby, kdy jsme mohli předstírat, že jsou epizody mizerné jen vůči dosavadní laťce. Poslední řada už je skutečně podprůměrná podívaná bez nutného hledání kontextu se starými Simpsony nebo čímkoliv jiným.

Vypadá to, že stanice Fox už kultovní rodinku zcela vědomě udržuje při životě „přes moc“ a její neživotný stav si sama připouští. Snahy snížit štábu rozpočet a usměrnit sebejisté dabéry, kteří pobírají enormní platy (např. Dan Castellaneta, Homer, má nyní 300 000 dolarů za epizodu oproti 400 00 za předminulou sérii), naznačují, že seriál přestává mít tak výsadní postavení. Jenže má potenciál trhnout ještě pár televizních rekordů co do délky vysílání a to se Foxům zamlouvá. Že koukat se na jejich výtvor už připomíná spíš výlet do mauzolea na Rudém náměstí, to je cena, kterou zřejmě stojí za to zaplatit.

Simpsonovi nyní prožili (ne první) krizi, kdy byli kvůli zmíněným škrtům v rozpočtu málem zrušeni. Nestalo se tak. A my tak můžeme jen hádat, jak dlouho budou tvůrci to utrpení prodlužovat. Snad ne navždy.

The Simpsons

Tvůrce: Matt Groening, James L. Brooks, Sam Simon
Hudba úvodní titulkové sekvence: Danny Elfman
Hudba: Alf Clausen
Hrají (namluvili): Dan Castellaneta (Homer Simpson), Julie Kavner (Marge Simpson), Nancy Cartwright (Bart Simpson), Yeardley Smith (Lisa Simpson), Harry Shearer (Ned Flanders), Hank Azaria (Wiggum), Pamela Hayden (Milhouse van Houten), Tress MacNeille (Agnes Skinner), Marcia Wallace (Edna Krabappel), Chris Latta (pan Burns) ad.
USA, 1989-???, FOX, 23 sérií/508 epizod, 24 minut