Stallonovo m(a)uz(ol)eum podruhé

Před dvěma lety vtrhl do kin akční film s eRkovým ratingem, který přímo oslovoval cílové publikum mužů nad dvacet let a snažil se oživit umírajícího ducha akčního žánru se specifickým béčkovým odérem. A uspěl. Uspěl nejen v rovině nostalgického vzpomínání na „osmdesátkové“ hrdiny, ale taktéž v rovině tvůrčí resuscitace Sylvestera Stallona a zařadil se do subžánru týmovek (G. I. Joe [G.I. Joe: The Rise of Cobra, 2009], Rychle a zběsile 5 [Fast Five, 2011], A-Team [The A-Team, 2010], Avengers [The Avengers, 2012] ad.) se vztyčenou hlavou. Stallone vybičován vesměs kladnými ohlasy a reakcí fanoušků nepolevil a naopak do druhých Postradatelných (The Expendables 2, 2012) rokoval ještě se zvučnějšími hereckými jmény. Výsledkem je ultimátní skvadra akčních herců napříč žánrem od 80. let až po současnost. Kromě stálého týmu kolem Barneyho Rosse (Sylvester Stallone), jenž je navíc doplněn o další členy, se setkáváme s novými postavami – samotářem Bookerem (Chuck Norris), hlavním záporákem Vilainem (Jean-Claude Van Damme) a jeho sidekickem Hectorem (Scott Adkins). Více prostoru dostávají i Trench (Arnold Schwarzenegger) s Churchem (Bruce Willis) a vzhledem k velmi podobné délce  projekce jako u prvního dílu (tedy lehce přes hodinu a půl) tu najednou není pro všechny postavy dostatek místa.

Postradatelní 2 obsahují téměř deset hereckých jmen, které by utáhly titulní roli či jim kdysi tento statut náležel. Pro snadnější orientaci v obsazení si rozdělíme postavy do tří typů. Prvním z nich je samotný tým Postradatelných – Sylvester Stallone, Jason Statham, Dolph Lundgren, Jet Li, Terry Crews, Randy Couture, Liam Hemsworth a Nan Yu. Většina postav již byla etablována v prvním díle, ale pouze dvě z nich své charaktery a schopnosti dostatečně prokazují a využívají – jsou jimi Barney Ross (minulost se ženami, prsten pro štěstí, rychlopalný revolver) a Lee Christmas (postup ve vztahu s Lacy, inklinace k nožům). Zbytek týmu je zoufale nevýrazný a buď se jen na motivy z prvního dílu fragmentárně odkazuje (Caesarova puška a břitva) nebo se neřeší vůbec (Roadova křehká psychika). Postava Dolpha Lundgrena otočila o 180 stupňů a místo rebelujícího drsňáka a zajímavého charakteru pendlujícího mezi dobrou a zlou stranou z prvního dílu je najednou Gunner hlavní bavič a glosař, který je v očích týmu (a diváků) pouhou rozpustilou figurkou s ne vždy trefnými a vtipnými poznámkami. Jet Li pro jistotu svou pozici vyklidí hned po úvodu a už se do závěrečných titulků nevrátí. To Liamu Hemsworthovi je věnován dostatek prostoru a času na plátně. Pracně se dozvídáme veškerý „background“ postavy a její motivy, abychom posléze mohli se zbytkem týmu náležitě soucítit. Druhým nováčkem je Nan Yu, jediná žena v týmu. Její opodstatněnou přítomnost bohužel kazí téměř nulová interakce s ostatními postavami a element opačného pohlaví v testosteronem napěchovaném mužstvu není patřičně využit. Tato první entita funguje v rámci fikčního světa Postradatelných jako tým žoldáků.

Druhým typem postav jsou vedlejší postavy a známí Barneyho Rosse z „dob minulých“ – Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis a Chuck Norris. Tato trojice funguje ve filmu jako deus ex machina. Na plátno přichází a odchází, když je to zrovna vhod, a rozzáří svou přítomností úsměv na rtech všech jejich skalních fanoušků. Nestarají se ani tak o aktuální dění na plátně jako spíš o citace ze svých nejúspěšnějších filmů, měření svého ega a maximální nadsázku sklouzávající často až do parodických vod. Tato camea jsou pomyslnou třešničkou v narativu a co nejvíce využívají popkulturní povědomí svých představitelů. S tímto triem je v konfrontaci ještě Stallone, který jako jediný funguje jako spojovník mezi prvním a druhým typem postav a jako jediný dohlíží nad pravidly obojí hry – hry se znalým a s neznalým divákem.

Do třetice tu máme postavy záporné. S chutí si je zahráli Jean-Claude Van Damme a Scott Adkins, kteří ignorují „svatou trojici“ a konfrontují své motivy a touhy s týmem Postradatelných. Van Damme z hereckých hvězd funguje v rámci fikčního světa nejpřirozeněji, jelikož má na druhé straně barikády prostor de facto sám pro sebe a může se svou postavou různým způsobem pracovat a rozvíjet ji. V závěrečném dějství se dohromady střetnou všechny tři typy postav a kupodivu to funguje lépe, než by kdo čekal. Trio hvězd na sebe během přestřelky hází jednu hlášku za druhou a mezitím Stallone s ostatními mstí padlého člena a zároveň se snaží Van Dammovi zkazit jeho plány. Zábavu plnou akce a hlášek samotný snímek zadrhne v momentech, kdy se začne brát vážně. Že má Stallone slabost pro sentiment a patos se vědělo už dávno. Mickey Rourke by mohl povídat… Druzí Postradatelní však bohužel v tomto trendu pokračují a ještě onen sladkobolný nános citových výlevů hromadí. Hlavně uprostřed filmu si vyslechneme několika životních mouder a nostalgických povzdechnutí. To, že z filmu čiší maskulinita a přátelství až za hrob, je věc chvályhodná a na film podobného ražení i vhodná, ale nic se nemá přehánět. Když jsme v jednu chvíli svědky dialogu o zesnulém kamarádovi za smutného hudebního doprovodu a o pár okamžiků dále Chuck Norris říká vtip o sobě samém, nejde se necítit jako na emoční houpačce. Vážná nota odlehčenému tónu filmu pouze ubližuje a je tu napasována jako pěst na oko, aby jakž takž fungoval nějaký dramatický oblouk.

Co však filmu naopak vydatně pomohlo, je změna na postu režiséra a zároveň přeci jen dohled Stallona nad projektem. Simon West je režisér, který po řemeslné stránce akční film natočit dokáže (Con Air [1997], Lara Craft – Tomb Raider [2001]). Oproti prvnímu dílu značně ubylo střihu a chaotické kamery. Ty tam jsou velké detaily pohledů kopírující Leoneho nezaměnitelný styl, místo nich se dočkáme spíše velkých celků a hlediskových záběrů. Akční sekvence jsou ve druhém díle mnohem přehlednější, dlouhé záběry dají vyniknout propracované choreografii (Jet Li s pánvičkami) a ve spolupráci se Stallonovou zálibou v explicitním násilí a gore efektech si Postradatelní 2 můžou směle podat ruce se stejně nekompromisním čtvrtým Rambem (2008). Hlavy padají, krev stříká všude kolem a údery do svalnatých těl mají řádné razance. Výjevy násilí se ovšem na rozdíl od Ramba IV shodí nějakým funkčním vtípkem či ironicky vybraným hudebním podbarvením. Co se soundtracku týče, klasicky řízný styl Briana Tylera se tentokrát skloubil s písničkovým výběrem a výsledkem je mnohem čitelnější a zapamatovatelnější hudba („Beautiful morning“ scéna).

Druhá týmovka akčních důchodců má své ambice, ale přišla především bavit a ukázat přetechnizovaným moderním PG-13 letním blockbusterům, že tihle vrásčití pánové drželi vlajku akčního žánru na nejvyšší metě téměř dvě dekády. Ti, kdo byli u toho a pamatují si je z kazet nebo televize, budou plesat nadšením. Ti ostatní si užijí maximálně oddechovou zábavu s partou legendárních akčních ikon.

The Expendables 2

Režie: Simon West
Scénář: Sylvester Stallone, Richard Wenk, Ken Kaufman, David Agosto
Kamera: Shelly Johnson
Střih: Todd E. Miller
Hudba: Brian Tyler
Hrají: Sylvester Stallone (Barney Ross), Jason Statham (Lee Christmas), Jet Li (Yin Yang), Dolph Lundgren (Gunner Jensen), Chuck Norris (Booker), Jean-Claude Van Damme (Vilain), Arnold Schwarzenegger (Trench), Bruce Willis (Church), Terry Crews (Hale Caesar), Randy Couture (Toll Road), Liam Hemsworth (Billy The Kid), Scott Adkins (Hector), Nan Yu (Maggie)
USA, 2012, 103 min
Česká premiéra: 6. září 2012 (Bontonfilm)