Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Samuel Fuller: Nefalšovaný americký primitiv (1. část)

Samuel Fuller: Nefalšovaný americký primitiv (1. část)

Samuel Fuller: Nefalšovaný americký primitiv (1. část)
TÉMA – SAMUEL FULLER: Život a dílo Samuela Fullera v datech a souvislostech (1. část) – JANA BÉBAROVÁ –
  • 12. srpna 1912 ve Worcesteru ve státě Massachusetts přichází na svět Samuel Michael Fuller, syn židovských emigrantů z Evropy (matka Rebecca je původem Polka, otec Benjamin Rus – po příchodu do Ameriky si změnili příjmení z Rabinovitch na Fuller); někdy se jako rok Fullerova narození mylně udává 1911 – například v publikacích Andrewa Sarrise,1 Phila Hardyho,2 Drewa Caspera,3 u Davida Thompsona a Iana Christieho4 nebo u Roberta Porfiria a Jamese Ursiniho5
  • 1923 umírá Fullerův otec, ovdovělá matka se stěhuje se sedmi dětmi do newyorské čtvrti Upper West Side
  • 1924 Fuller ve dvanácti letech začíná pracovat na Park Row jako poslíček pro New York Evening Journal, kde je dva a půl roku osobním poslíčkem Arthura Brisbanea, klíčového editora Hearstových deníků, který pro něj představuje otcovskou figuru; má ambice stát se kriminálním reportérem

„Ekonomické podmínky v době mého mládí měly velký vliv na můj dnešní postoj. Je mi líto dnešních bohatých dětí, které nemusí o nic usilovat. Když jsem vyrůstal, měla moje rodina velmi skromné prostředky. Moje matka potřebovala finanční podporu. Neměli jsme tvrdě pracujícího otce nebo bohatého strýčka, který by nás živil. Nemohl jsem si dovolit být rebel. Nic nepromění flákajícího se teenagera v zodpovědného dospělého tak spolehlivě jako práce.6

  • 1928 Fuller odchází od Brisbanea do tehdy nových skandálních novin New York Evening Graphic; zde je mu mentorkou matka Johna Hustona, žurnalistka Rhea Gore, která mu předává spoustu cenných zkušeností; rovněž zde poznává mladého Eda Sullivana (tehdy sportovního reportéra) a Normana Krasnu (v té době divadelního kritika);  je vyloučen ze střední školy kvůli článku, který údajně pošpinil její pověst a na jehož realizaci se podílel
  • 1929 přichází jeho první sólokapr – článek na titulní straně o tragické smrti herečky Jeanne Eagels, která se v třiceti devíti letech předávkovala drogami

„Každý novinář je potenciální filmař. Všechno, co on či ona musí udělat, je převést skutečnou emoci v emoci filmovou a podpořit ji trochou imaginace.“7

  • 1931 Fuller dostává nabídku od MGM na napsání scénáře inspirovaného případem vraždy, o níž napsal článek; odmítá ji s odůvodněním, že si nechce vymýšlet konec (případ totiž nebyl vyřešen); jak píše ve svém životopise, tehdy ho ještě nezajímala fikce, ale pravda;8 téhož roku odchází z New York Evening Graphic a několik let cestuje po Státech a jako novinář na volné noze píše o svých cestách a o lidech, které na nich potkal (píše například o bezdomovcích a Ku-Klux-Klanu)

„Mladí lidé, pokud chcete pochopit Ameriku, zvedněte své zadky a jděte ji poznat! Je to obrovské, dechberoucí místo!“9

  • 1934 krátkou dobu působí v San Franciscu (je zde svědkem generální stávky) a jako kriminální reportér píše pro San Francisco Chronicle, poté na čas odchází pracovat do San Diega; když se k němu donesou zprávy z domova o závažném onemocnění jeho bratra Toma, vrací se zpět do New Yorku (bratr však umírá)
  • ve dvaadvaceti letech, v době, kdy je ještě na cestách, dokončuje svůj první román Burn, Baby, Burn o těhotné ženě, která je odsouzena k trestu smrti na elektrickém křesle; hlavním hrdinou je newyorský reportér, který o ní píše článek a který posléze dostává nabídku z Hollywoodu na psaní scénářů; formou seriálu román vychází v American Weekly, v roce 1935 jej publikuje nakladatelství Phoenix Press

„Kdyby novinář dostával tisíc dolarů za hodinu jako režisér, byl bych jím dodnes.“10

  • 1936 vychází druhý Fullerův román Test Tube Baby inspirovaný tehdejším výzkumem o umělém oplodnění; kniha tematizuje touhu matky po dokonalém synovi; podle svých vlastních slov se v ní Samuel Fuller vyrovnával se vztahem k vlastní matce;11 v té době je poprvé uveden v titulcích jako scenárista muzikálové komedie Hats off (i přestože, jak uvedl, z jeho původního námětu ve finální verzi příliš nezůstalo)12
  • 1937 Fuller se stěhuje do Los Angeles a píše scénář ke komedii s Fay Wray a Richardem Dixem It Happened in Hollywood o kovbojovi z dob němé éry, který nechce hrát v gangsterkách (přiznává inspiraci Tomem Mixem); v téže době dostává nabídku od významného newyorského vydavatele na anonymní psaní knih pro jednoho autora bestsellerů a rovněž na anonymní psaní scénářů podle slavných knížek (v titulcích jsou místo něj uvedeni zavedení scenáristé); anonymně například psal pro Otto Premingera (Margin for Error) – o této zkušenosti Fuller ve svém životopise hovoří jako o scenáristické škole
  • 1938 píše scénář ke kriminálnímu dramatu Gangs of New York a dodává náměty k filmům Adventure in Sahara a Federal Man-Hunt; vychází další jeho román Make Up and Kiss o kosmetickém průmyslu; pracuje na detektivním románu z Park Row The Dark Page
  • 1940 je v kinech uvedena kriminální komedie Bowery Boy podle jeho scénáře
  • 1941 s Henrym Walesem píše scénář ke snímku Confirm or Deny, který má režírovat Fritz Lang, studio však trvá na úpravách ve scénáři, které Lang odmítá a z produkce tak odchází; snímek místo něj režíruje Archie Mayo
  • 8. 12. 1941 po útoku na Pearl Harbor Fuller vstupuje do armády
  • 1942 je přidělen k pěší divizi nazývané „Velká červená jednička“ (Big Red One), se kterou odjíždí bojovat proti Němcům v Severní Africe
  • v červenci 1943 Fuller a Velká červená jednička podnikají invazi na Sicílii, odkud se po mnoha bojích přesouvají do Velké Británie, kde podstupují několikaměsíční strategická cvičení; v Hollywoodu je mezitím realizován jeden z jeho dřívějších scénářů Power of the Press
  • 6. 6. 1944 se účastní invaze na Omaha Beach v Normandii; posléze bojuje proti ustupujícím Němcům ve Francii a Belgii; doma v USA mezitím vychází jeho román The Dark Page, jehož filmová práva později kupuje Howard Hawks a plánuje jej zfilmovat s Humphreym Bogartem a Edwardem G. Robinsonem; nakonec však projekt nerealizuje a prodává práva studiu Columbia za více než šestinásobnou cenu, za kterou je pořídil (v roce 1952 jej pod názvem Scandal Sheet zfilmuje Phil Karlson)
  • 1945 s americkou armádou postupuje Německem a podílí se na osvobození zajateckého tábora v Sokolově; na 16mm kameru v Sokolově natáčí dvacetiminutové záběry, které později použije mj. ve svém snímku Verboten!; na podzim téhož roku se vrací zpět do Hollywoodu, kde je mezitím podle jeho námětu natočen snímek Gangs of the Waterfront
  • po válce Fuller pokračuje v anonymním psaní, tentokrát pro známého dramatika z Los Angeles
  • 1946 se žení s Marthou Downes
  • dostává nabídku od Warner Bros., pro něž píše scénář k policejnímu filmu o korupci Murder – How To Get Away With It inspirovaný skutečným skandálem; není však realizován; další nerealizované scénáře píše pro RKO a MGM (Unlce SamCrime Pays); Louis B. Mayer nabízí Fullerovi sedmiletý kontrakt, on jej však odmítá
„Všechny ty prachy pro mě nikdy moc neznamenaly. Nikdy jsem po nich neprahnul. Všechno, po čem jsem kdy toužil, bylo psát příběhy a režírovat je. Peníze mi to umožňovaly. Ke štěstí mi stačil psací stroj, spousta tiskařské černi, doutníky a vodka.“13
  • 1948 jeho scénář The Lovers, který napsal pro Columbii, pod názvem Shockproof režíruje Douglas Sirk; v lednu 1949 je uveden do kin; s Fritzem Langem, s nímž sdílel zájem o psychopatické postavy, připravuje projekt s názvem Straitjacket situovaný do psychiatrické léčebny, kvůli neshodám ohledně hlavní postavy (Lang údajně prosazoval, aby to byla žena a hrála ji Joan Bennett) však k realizaci projektu nedochází; Fuller námět o patnáct let později zužitkuje v Chodbě šoků (Shock Corridor)
  • 26. 2. 1949 má premiéru jeho první režijní projekt, psychologický western I Shot Jesse James, který napsal a natočil pro nezávislou produkční společnost Roberta Lipperta; jako inspirace mu posloužila známá balada „The Ballad of Jesse James“, jejíž melodii použil jako hlavní hudební téma filmu; do hlavní role zrádce a vraha Roberta Forda obsadil Johna Irelanda, který jej zaujal v Hawksově Červené řece (Red River); film natočil za deset dní; I Shot Jesse James sklízí úspěch a Fuller pro Lipperta točí další dva snímky
  • v březnu 1950 je do kin uveden The Baron of Arizona vycházející ze skutečného příběhu falzifikátora z 19. století Jamese Addisona Reavise; jeho postavu chtěl Fuller původně obsadit Fredricem Marchem, kvůli omezenému rozpočtu však upřednostnil Vincenta Price, který mu učaroval na Broadwayi; pro pozici kameramana se mu podařilo získat Jamese Wonga Howea, který byl ze zájmu podílet se na produkci ochoten pracovat za zlomek svého běžného honoráře; snímek natočil za patnáct dní

„Nikdy se na place nepletu kameramanovi do cesty. Jednoduše mu řeknu, jak jsem si scénu vizualizoval v době, kde jsem ji psal, aniž bych ovšem zacházel do přílišných detailů. (…) Kameraman je sám sobě pánem. Stejně to mám i s ostatními členy štábu: se zvukaři, maskéry, kadeřníky, kostýmními návrháři. Společně se bavíme o tom, jaký film chci ve výsledku natočit, a pak jim dám volnost, aby odvedli svou práci.“14

  • přestože se filmu Baron of Arizona nedostalo takové pozornosti ze stran kritiků i diváků jako I Shot Jesse JamesJames Wong Howe chce s Fullerem pracovat na dalším filmu, který má zájem sám produkovat; snímek Sampan odehrávající se v Číně však nikdy není doveden k realizaci
  • v únoru 1951 má premiéru třetí Fullerův snímek produkovaný společností Lippert Pictures, Ocelová přilba (The Steel Helmet), který do dějin filmu vchází jako první celovečerní snímek o korejské válce distribuovaný v USA; s rozpočtem něco málo přes sto tisíc dolarů jej Fuller natočil během deseti dní; exteriéry pořídil v losangeleském Griffith Parku s pětadvaceti univerzitními studenty jako statisty; Gene Evans se objevuje ve své první hlavní roli; snímek sklízí enormní úspěch a Fuller dostává nabídky od velkých studií, nakonec přijímá nabídku Darryla Zanucka, jehož se stává velkým obdivovatelem

„Bylo mi naprosto ukradené, jestli se film líbil levičákům nebo pravičákům. Ocelovou přilbu jsem nenatočil proto, abych jí potěšil příznivce nějaké politické strany. Ve své podstatě je umělecké dílo apolitické, až dějiny a vkus publika jej mohou transformovat. Co z toho, že se Hooverovi a McCarthymu můj film nelíbil? Naše země by měla být založená na svobodě slova: kontroverze by se neměla povolovat, ale přímo podporovat. Mým cílem bylo ukázat organizované šílenství války. Film asi několika lidem pocuchal nervy. O to jsem sice neusiloval, ale sakra, žijeme ve svobodné zemi, nebo ne?“15

2. část
3. část
4. část

Print Friendly, PDF & Email
  1. Viz SARRIS, Andrew. The American Cinema, Directors and Directions 1929-1968. Cambridge : Da Capo Press, 1996, str. 93. []
  2. Viz HARDY, Phil. Samuel Fuller. New York : Praeger Publishers, 1977, str. 20. []
  3. CASPER, Drew. Postwar Hollywood 1946-62. Malden : Blackwell Publishinng Ltd., 2007, str. 333. []
  4. CHRISTIE, Ian, THOMPSON, David (eds.) Scorsese on Scorsese. London : Farber and Farber Limited, 1989, str. 66. []
  5. PORFIRIO, Robert, URSINI, James. „Samuel Fuller (1912-1997)“ In PORFIRIO, Robert, SILVER, Alain.URSINI, James. Film Noir Reader 3. Interviews With Filmmakers Of The Classic Noir Period. New York : Limelight Edition, 2002. Str. 49. []
  6. FULLER, Samuel, LANG, Christa, RUDES, Jerome Henry. A Third Face. My Tale of Writing, Fighting, and Filmmaking. New York : Alfred A. Knopf, 2002, str. 355. []
  7. DUMBROWSKI, Lisa. The Films of Samuel Fuller. If You Die I’ll Kill You! Middletown : Wesleyan University Press, 2008, str. 11. []
  8. FULLER, Samuel, LANG, Christa, RUDES, Jerome Henry. A Third Face. My Tale of Writing, Fighting, and Filmmaking. New York : Alfred A. Knopf, 2002, str.65. []
  9. Tamtéž, str. 68. []
  10. SERVER, Lee. Sam Fuller. Film is a Battleground. Jefferson : McFarland & Company, 1994, str. 4. []
  11.  FULLER, Samuel, LANG, Christa, RUDES, Jerome Henry. A Third Face. My Tale of Writing, Fighting, and Filmmaking. New York : Alfred A. Knopf, 2002, str. 79. []
  12. Tamtéž, str. 85. []
  13.  Tamtéž, str. 267. []
  14.  Tamtéž, str. 255. []
  15. Tamtéž, str. 262. []

Autor

Jana Bébarová
editor-in-chief

Počet článků : 219

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru