48 hodin s dokumenty zdarma

STREAM:  5 snímků z festivalu CPH:DOX na DAFilms.cz (11.-12. 11. 2013)

Dánský dokumentární festival CPH:DOX nabízí mezinárodnímu publiku jako poslední festivalový partner Doc Alliance jedinečnou ochutnávku aktuálně uváděných snímků, které dokazují tematické i formální rozpětí kodaňského programu. Sledujte zdarma od pondělí 11. listopadu do úterní půlnoci 12. listopadu 5 vybraných festivalových snímků, které po celý týden (do 17. listopadu) doplní retrospektivně snová dokumentární esej The Art of Catching uváděná v rámci CPH:DOX v minulých letech.

První z pětice vybraných snímků, Pine Ridge, reprezentuje mladou dánskou generaci filmových režisérů. Skandinávský debut filmařky Anny Eborn míří do prostředí americké indiánské rezervace, již nahlíží pohledem jejích nejmladších obyvatel. Snímek Google and the World Brain anglického novináře Bena Lewise se naopak vydává z míst zastavené minulosti směrem do blízké budoucnosti. Kritický dokument sleduje projekt vytváření světové knihovny vedený internetovým gigantem Google. Od kritiky korporátní a konzumní společnosti se odráží také nekompromisní osobní a filmařský experiment My Stuff Fina Petri Luukkainena. Ten se po dobu jednoho roku rozhodl vzdát všech materiálních statků a prožít osamocený život bez zakupování nových věcí v nezařízeném sklepním prostoru. Kritika kapitalistické současnosti zabalená do vysoce uměleckého zpracování provází i snímek The Real Life francouzského autora Arnauda Gerbera. Paříž je také hlavním motivem posledního nabízeného snímku britského režiséra Richarda Miseka Rohmer in Paris. Autor formou filmové eseje vzdává hold představiteli francouzské Nové vlny Ericu Rohmerovi, v jehož filmu, jak na začátku snímku zjišťuje, se během své návštěvy Paříže nevědomky objevil.

Nastane na CHP:DOX Velká noc?

Rozhovor s vítězem MFDF Ji.hlava Petrem Hátlem

Snímek Velká noc mladého českého režiséra Petra Hátleho se stal jedním z překvapivých vítězů na nedávném Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Nejvyšší ocenění snímku definitivně potvrdilo, že Petr Hátle je nepřehlédnutelným filmovým autorem nejmladší české generace, i to, že jihlavská festivalová porota nepodléhá vábení známých jmen. Své putování po prestižních zahraničních filmových destinacích však Velká noc v Jihlavě pouze začala. Snímek je totiž aktuálně k vidění na dánském CPH:DOX. Bude i zde tak úspěšným? Na příběh vzniku, aktuálního vítězství i budoucí existence filmu jsme se ptali přímo režiséra snímku Petra Hátleho.

Velká noc představuje noční tvář české metropole Prahy. Čím Vás téma života v noci přitahovalo a co Vám, paradoxně, pomohla noční tma o Praze a jejích obyvatelích odhalit?
Dnes si to už tolik neuvědomujeme, neustále obklopeni světlem umělých zdrojů, ale noc bývala až do zavedení veřejného osvětlení skutečnou tmou sestoupenou na zem, nebezpečným, nejistým prostorem. Symbolicky taková stále zůstává. A to mě fascinuje. Ne zbytečně se ještě dnes říká dětem: „Buď do tmy doma“. V noci se nejvíce vraždí, chlastá, blázní, umírá. Nespavost, výčitky svědomí, vzpomínky jsou v noci strašnější, nabývají obludných rozměrů, městem stále chodí duchové a strašidla. Noc je spojená i se sněním, otevírá cesty do skrytých oblastí našeho vědomí. V noci se snad i jasněji přemýšlí, směje a miluje. Svým filmem jsem se snažil nahlédnout do tmavého prostoru za zavřenými dveřmi. Za průvodce jsem si zvolil skutečné lidi, kteří poznali noc na vlastní tělo i duši.

Jak dlouho probíhalo natáčení filmu? Bylo náročné dostat se do blízké komunikace s některými osobami z obyvatel noční Prahy, které ve snímku zobrazujete (např. prostitutky, narkomani)?
Natáčeli jsme v průběhu deseti měsíců, dohromady asi 40 natáčecích dní. Každý měsíc jsme se navíc na pár dní zavřeli do střižny a se střihačem diskutovali nad natočeným materiálem. Postupně jsme hledali cestu, jakým filmovým jazykem budeme vyprávět. Většinu postav ve filmu znám dlouhá léta, scházeli jsme se v jednom pražském nonstopu, kam podobné typy lidí chodí, takže blízcí jsme si byli už před tím, než jsem se rozhodl film natáčet. Trochu náročnější byla organizace natáčení. Většina z postav nemá mobilní telefon, stěhují se z místa na místo, případně do kriminálu nebo do nemocnice. Ale zvláštní shodou okolností jsme se vždycky nějak setkali.

Jaké byly Vaše reakce po vítězství na MFDF Ji.hlava? Byl jste překvapený, anebo jste alespoň zčásti o možném úspěchu uvažoval?
Z vítězství v Jihlavě jsem měl samozřejmě radost. Překvapení to bylo velké, po premiéře svého filmu jsem se z řad diváků setkával spíše se zápornými, až rozhořčenými reakcemi. Po tak dlouhé době strávené s mými postavami a prací na filmu jsem výsledné dílo považoval za docela normální, standardní film. Nečekal jsem, že tolik lidí osobně rozčílí. Ale s odstupem času z toho mám i potměšilou radost, jako každý, když někoho může naštvat.

Aktuálně snímek Velká noc uvádíte na dánském festivalu CPH:DOX. Jaké jsou Vaše budoucí plány s filmem? Jak podle Vás vypadá jeho ideální budoucí cesta?
Film bych rád promítal co nejvíce, samozřejmě. Bez diváků je film jen prázdný digitální šum bez významu. Jeho budoucí cestu přenechávám práci svých schopných producentů a osudu. Skutečná kvalita filmu se pozná až po pár desítkách let od jeho vzniku, takže není kam spěchat.