PAFácká Pestrá padesátá

FESTIVALY: 12. Přehlídka animovaného filmu – LUCIE ZUBKOVÁ –

Pestrá padesátá, tak se nazývá hlavní téma dvanáctého ročníku olomoucké Přehlídky animovaného filmu (PAF), jež se uskuteční 5.–8. prosince 2013 v Uměleckém centru UP – Konvikt. Má divákům představit vizuální pestrost padesátých let dvacátého století; ačkoli se jednalo o „šedivé bezčasí“ českého (československého) národa, jemuž tou dobou totalita ubírala možnosti tvůrčího vyjádření, animovaný film kvetl. Cenzura k němu byla o něco shovívavější, neboť prvoplánově se přeci jednalo o tvorbu pro děti. Průkopnické osobnosti českého animovaného filmu, jako Hermínu Týrlovou nebo Jiřího Trnku, však na PAFu nečekejte – ty můžete vidět i jinde. Jako vždy, PAF jde tou méně prošlapanou cestou a vybírá si spíše upozaděná jména vizuální kultury. K plátnu se tak dostane neprávem opomíjená práce Jaroslava Maláka, který je ve vodách animace znám hlavně jako komiksový kreslíř přispívající veselými postavičkami hrdinů do Čtyřlístku, ABC či Dikobrazu (Polda a Olda, Alenka z planety Země). Přehlídka animovaného filmu tak připomene Malákovo úmrtí; zemřel před rokem, měl osmdesát tři let. Tento autor s osobitým rukopisem se přes ilustrování tendenční komunální satiry, kterou po několika letech odmítl, propracoval k vynalézavým vizuálním metaforám. PAF představí jeho krátkometrážní snímky jako Tucet mých tatínků (1959) nebo Špatně namalovaná slepice (1963).

Jaroslav Malák, Jel malíř chudě do světa… Dikobraz číslo 45 z roku 1956.

Komentovaná přehlídka karikatur se souhrnným názvem Autogram v Bažině hniloby ukáže příklady karikování Sovětského svazu a jeho nestabilního vztahu k USA na počátku kosmické éry lidstva (a s tím související Studené války). Triumfální úspěchy sovětského raketového programu byly potvrzením Marxova proroctví o „nevyhnutelném“ dějinném vývoji ke komunistické budoucnosti. A jak se na to dívali tehdejší kreslíři?

Krom karikování Sovětského svazu si brali pod ruku také USA. Podnikli kulturně politické tažení proti nekonformní mládeži – sráželi západnickou módu „pásků“ a demaskovali „falešnou romantiku“ příběhů z Divokého západu. Zejména v plátku Dikobraz si kreslíři, jako již zmiňovaný Jaroslav Malák (aneb ukázka oné tendenční komunální satiry), Ondřej Sekora nebo Josef Žemlička, dobírali módní výstřelky amerických mladíků; jejich křiklavě barevné kravaty s výraznými vzory, načesané vlny ve vlasech, tenké knírky nebo boty s vysokými podrážkami. Ve společnosti se tehdy vytvořila celá kampaň nejen proti módě, ale také proti západnickým hudebním žánrům nebo „necudným“ tancům. Veškeré tyto výstřelky byly spojovány s kriminální činností, k čemuž jako názorný příklad posloužilo soudní přelíčení z roku 1953, které se týkalo asi dvacetičlenné skupiny mladistvých násilníků a lupičů (Královští Vyšehradští jezdci) oblékajících se právě v tomto stylu. To vše na PAFu přiblíží podsekce Strašidla z Trafouše (více zde).

Výchovné tendence měl v padesátých letech také zvláštní televizní formát (převzatý od americké společnosti Telecomics Inc.), který kombinoval dramatické rozhlasové hry s vizuálním stylem komiksů předchozích desetiletí. Ve studiu Bratři v triku tak např. vzniklo jakési filmové leporelo zabývající se komplikovaným vznikem makového koláče. Prostřednictvím televize se takto odvyprávělo několik dětských knížek.

O makovém koláči. Výtvarník: František Freiwillig, režie: Zdeněk Miler. Československo, 1953.

Součástí sekce Pestrá padesátá, kterou dramaturgicky připravil Pavel Ryška, bude také přednáška Od propagandy k reklamě, která vysleduje pozvolnou transformaci obrazů v osvětové a hospodářské propagaci slibující budoucí blahobyt budovatelské éry. Média umně formovala socialistickou verzi konzumní společnosti – čím dál tím „lákavějším“ zobrazením spotřebního zboží, a to jak v tiskovinách, tak např. v animovaných reklamách z produkce Studia kreslených a loutkových filmů. Proběhne také diskuze se současnými českými a slovenskými designéry a vizuálními umělci (Janem Šrámkem, Pavlem Fuksou, Jánem Šickem a Puk-Pukem). Ani letos totiž – v rámci PAFu – nepůjde o „pouhou“ přehlídku animovaného filmu, jako spíše o širší pojetí fenoménu animace… v kontextu kinematografie, dějin, vizuálního umění i mediálních studií.