Turecká kontemplace a instantní klasika made in USA

Součástí programu Berlinale je také „dětská“ sekce pojmenovaná Generation 14+. Do ní jsou zařazovány filmy s dětskými protagonisty, ale jak ukázala Jîn tureckého režiséra Rehy Erdema, nemusí jít nutně o snímky snadno srozumitelné pro mladší věkovou kategorii. Pokud Erdemův předchozí snímek Kosmos opatrně směřoval k vyprázdněné naraci, pak nový film je v tomto ohledu ještě radikálnější a velkou část pouti sedmnáctileté kurdské „teroristky“ Jîn vypráví jen sledem obrazů a ve velmi rozvolněném tempu.

Meditativní polohu snímku ale opakovaně narušují nečekané vpády vojenské palby, které ničí tichou harmonii přírody a posléze ohrožují Jîn. Odkud střelba pochází, však nevidíme a jsme pouze vystaveni hlasitým ruchům. Tím snímek přenáší na diváka pocit zmatku a náhlého ohrožení, který získává téměř mystický rozměr nepoznatelného nebezpečí.

Se zvukovou stopou, která jakoby přichází z jiné dimenze, Erdem pracoval už ve svých dřívějších filmech. Stejně tak je pro režiséra důležitá provázanost člověka s přírodou, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu. Jîn, kterou na začátku filmu vidíme z neznamých pohnutek utíkat z hor pryč od svých blízkých, se – podobně jako spasitelský hrdina ve snímku Kosmos – stává „člověkem bez ega“; laskavou (ale nikoli naivní) bytostí nezatíženou předsudky. Zvířata, která jsou do některých scén digitálně naklíčovaná, jsou – jakožto válkou vystrašení živočichové – pro Jîn rovnocennými partnery. Jejich postoj není agresivní a útočný, ale spíše mírumilovný a založený na vzájemné a nezištné pomoci.

V konfliktu kurdských povstalců a turecké armády Jîn (film i dívka) zastávají vzácně neutrální pozici, která vychází ze všeobecně sdílených hodnot. S přihlédnutím k symbolismu s nadpřirozeným nádechem má snímek jemný spirituální přesah. Narozdíl od Tenké červené linie, je pacifismus Jînu velmi málomluvný a spoléhající se na řeč hustých lesů, hornatých proláklin a nekonečných planin. Erdemův další film se silnou ženskou hrdinkou je ve výše popsaných jednotlivostech fantastický, jakmile se ale od promyšlených kompozic přírody přesouvá k obyčejným lidským dialogům, na intenzitě trochu ztrácí. Jîn každopádně potvrzuje Erdemův status ojedinělého a poněkud přehlíženého auteura, který velice invenčně zachází se zvukem a dále se rozvíjí ve vyprávěcích postupech.

Když jsem ve svém tweetu psal, že Frances Ha bude kult, zapomněl jsem dodat, že si svůj kultovní potenciál dobře uvědomuje, nebo spíše že jej cíleně přiživuje. Už to, že je snímek Noaha Baumbacha celý v černobílé, je pro mě v tomto případě znakem samoúčelné stylovosti. Téměř každý kritik sice film připodobňuje k Manhattanu Woodyho Allena, ale hlubší opodstatnění za tím nenálézám. Pouhou aluzí jako kdyby byly také otevřeně ikonické scény filmu, v nichž tanečnice Frances rozjančeně běží ulicemi New Yorku za zvuků Modern Love, a odkazuje tak na obdobné skotačení Denise Lavanta ve filmu Mauvais Sang. Hlavně z těchto důvodů Frances Ha připomíná krásnou fotku z Instagramu, která fetišistické uctívání tak trochu předpokládá.

Film ale díkybohu nespadá do skupiny snímků výhradně parazitujících na bezobsažných referencích, a to především díky silnému scénáři, který režisér napsal spolu se svojí hereckou múzou Gretou Gerwig. Baumbachovy filmy vždy vynikaly přesně odposloslechnutými dialogy a vzácně životnými postavami, jež obvykle definoval určitý typ outsiderství. Taková je i sedmadvacetiletá Frances, která si nedokáže udržet (a poté najít) přítele a místo toho se upíná k platonickému vztahu se svou nejlepší kamarádkou Sophií.

Kromě vztahové roviny je snímek především o hledání sebe sama a nalézání životního balancu. Jakkoli otřepaně tento popis zní, sebedestruktivní lpění Frances na vysněném povolání tanečnice je ve filmu naopak ztvárněné s velkou dávkou přirozenosti a pochopení. Celkově mi ale dělalo problém se na hrdinku plně empaticky napojit, takže jsem většinu času jen s odstupem obdivoval, na jak sebejistě nasnímaný, sestříhaný a napsaný film se dívám. Nepochybuji ale o tom, že se najde spousta tápajících, umělecky založených děvčat, které se s Frances Ha okamžitě identifikují a na první pohled  se do ní zamilují. Takže pokud chcete být v obraze, až si vaše kamarádky na Facebooku budou hromadně měnit profilovky, nenechte si tuhle jasnou generační záležitost v budoucnu ujít.