Příliš mnoho nesprávnejch cest a všechny vedou Podzem…

Publikováno: Michal Večeřa Publikováno dne: 16. ledna 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Criminal (Ed Brubaker) – MICHAL VEČEŘA –

Ed Brubaker je na české komiksové scéně nejznámější svou prací na superhrdinském komiksu o Captainu Americovi, nejúspěšnější část jeho tvorby ale spadá do zcela jiného žánru, a to noirových detektivních příběhů. Tento druh komiksů Brubakerovi evidentně svědčí, ostatně to dokazují úspěchy jeho komiksových sérií Sleeper, Criminal a nejnovější Fatale. Právě Criminal, která vyšla v českém překladu na konci listopadu, je patrně autorovým doposud nejúspěšnějším dílem – vyšla ve větším nákladu než předešlý Sleeper a roku 2007 získal autor Eisnerovu cenu za nejlepší novou komiksovou sérii roku. V českém vydání čtenář dostane do rukou první tři příběhy z této série – Zbabělec, Lawless a Mrtví a umírající – a nádavkem k tomu ještě navíc další tři eseje, kresby, komiksový „trailer“ k prvnímu příběhu a popis tvůrčího vzniku komiksu od kreslíře a Brubakerova spolupracovníka, Seana Phillipse.

Povídky, z nichž se série Criminal skládá, se odehrávají ve fiktivním městě Center City a jejich postavy jsou drobní podvodníčci, zloději a gangsteři, kteří navštěvují jeden stejný bar „Podzem“, a vzhledem k tomu, že se pohybují a žijí na relativně malém prostoru, tak jsou jejich osudy spojeny dohromady složitým propletencem vztahů. Každá ze tří představených povídek je ale odlišná, a to nejen ve smyslu žánrového zařazení, ale i formy vyprávění – doslova tak odpovídají Brubakerově tvrzení: „Věděl jsem, že bych chtěl mít tu svobodu stvořit komiks, kde by se hlavní postava s každým příběhem měnila, aby ten komiks mohl být pokaždé trochu jiný, takový, jaký budu momentálně chtít.“

První příběh sleduje zlodějíčka Lea, jehož nejvýraznější vlastností je právě „zbabělost“, a události vlastně slouží k tomu, aby čtenář mohl poodhalit to, co se doopravdy za jeho povahovým rysem skrývá. V druhém pak vojenský veterán Tracy Lawless pátrá po vrahovi svého mladšího bratra. Nejzajímavější je ale z hlediska vyprávění až třetí příběh Mrtví a umírající – na rozdíl od dvou předchozích totiž není jednoduchou, chronologicky uspořádanou historkou, ale je rozčleněn na tři další krátké minipovídky, přičemž každá z nich je zaměřená na jednu hlavní postavu. To by samo o sobě nebylo nijak zvláštní, pokud by tyto povídky nebyly až tak provázané. První z nich totiž vedle převyprávěného příběhu zanechá ještě další nezodpovězené otázky a neuzavřené narativní linie, které podobným způsobem rozvíjí druhá a nakonec všechny nedořešené problémy uzavírá třetí.

Příběhy nemají jednoho konkrétního hlavního hrdinu, naopak v každém z nich Brubaker zaměřuje svou pozornost na někoho jiného a byť se v příběhu mohou objevit i postavy z jiné povídky, tak jsou odsunuty na vedlejší kolej. Vyprávění je vedené podobnou formou jako v Captainovi America, hlavní postava daného příběhu je totiž zároveň vypravěčem, jehož optikou je příběh zprostředkován čtenářovi. Na subjektivitě mu ještě navíc přidává to, že velká část vyprávění je vedena prostřednictvím vnitřního monologu aktérů příběhu. Byť protagonisté stojí na špatné straně zákona, tak překonávají klasickou černobílou představu o zločincích. V Brubakerově podání jde o postavy, jež se i ve své pokřivené realitě chovají podle svých zvláštních morálních principů, hodnot ale i osobních vášní či emocí – právě v těchto problémech lze hledat společného jmenovatele všech příběhů. Jedna z postav totiž prahne po pomstě, druhá se bojí temné stránky sebe sama a třetí zas řeší dilema, jestli obětovat přátelství, nebo milovanou ženu – postavy jsou díky tomu hluboce psychologicky prokreslené s realistickými motivacemi pro své chování. Chování a psychologii postav ještě více podtrhují další volně provázané motivy rozvíjející možné vedlejší linie, které mohou a nemusí souviset s příběhem nebo přímo okázale zvýrazňované mezery v ději. Ať už jde o comicsové stripy o Franku Kafkovi, motivy upomínající na dětství a dospívání Tracyho Lawlesse či přeskakování jednotlivých obrazů symbolizující opilecké delirium hlavního „hrdiny“. Ve výsledku pak jejich chování, vzájemné konfrontace a interakce nejsou pouhým parodickým panoptikem dovedeným ad absurdum, ale vytváří opravdové, reálné charaktery, jejichž vyprávění diváka doslova vtáhne do děje. Brubakerův scénář funguje v dokonalé symbióze s kresbou Seana Phillipse a neoddiskutovatelně i barvami doplňovanými Valem Staplesem. Ten k drsným replikám a jednoduché strohé kresbě ještě přidává barvy, které nezpochybnitelně záměrně umocňují syrovost a brutalitu světa, v němž se příběhy odehrávají. Ty rozhodně neoplývají žádnými výraznými svítivými odstíny, ba právě naopak – většina použité barevné škály je nevýrazně šedivá, modrá či hnědá. To ale neplatí pro přestřelky, požáry a další vyhrocené situace. V takovou chvíli narušují spektrum svítivě žlutooranžové plameny, sytě rudá krev nebo jen na pozadí použitá výraznější barva podtrhující vypjatý okamžik (může klidně jít jen o to, že je pozadí zbarvené červeně místo šedomodře).

Ve chvíli, kdy se výše popisované jednotlivé části komiksu poskládají dohromady, vzniká neuvěřitelně působivý celek. Jde o zcela vážný, dospělý komiks plný násilí, brutality a zločinů, jenomže zde nic není samoúčelné, vše má ve výsledku motivaci a opodstatnění. Proto nelze Criminal zaškatulkovat mezi rádoby drsné násilné komiksy vyhovující náctiletým čtenářům. Criminal se bude zcela jistě líbit všem příznivcům detektivních noirových příběhů – jde de facto o to nejlepší, co v tomto žánru v komiksové podobě za poslední léta vůbec vzniklo. To vše ve vyšperkovaném luxusním vydání, pevných deskách a se spoustou bonusových materiálů navíc.