Mytologie online: Zatraceně velká web 2.0 výstava

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – NET ART // GALERIE – Mytologie online («Мифология online») –  Polytechnické muzeum, Moskva,   11. 12. 2012 – 10. 2. 2013 – přeložila KRISTÝNA OSLZLOVÁ –

Hvězdy internetového umění se vyplatí sledovat na sociálních sítích: jsou prakticky neustále on-line a vy tak máte spolehlivý přehled o jejich nejnovějších pracích, veřejných vystoupeních nebo výstavních aktivitách. V prosinci jsem však měla najednou ve feedu ticho – jako by se ty největší hvězdy naráz všechny propadly do země. Informační půst trval zhruba tak dlouho, jako let letadla z různých částí světa do Moskvy. Pak se feed začal znovu pozvolna plnit – fotkami z iPhonů, na nichž umělci svorně popíjeli vodku, projížděli se moskevským metrem, obdivovali matrjošky nebo ledaco kdesi  instalovali.

Čas osvěžit si ruštinu (nebo alespoň taktně využít nápovědy google překladače), protože ruská média začala doslova šílet. V Moskvě se totiž dělo cosi velkého – výstava Mytologie Online, za kterou svět vděčí Polytechnickému muzeu. Protože tahle akce rozhodně stojí za reflexi a protože Rusko je trochu z ruky, takže jsme se tam sami nakonec nevydali, sáhli jsme k taktickému kroku a rozhodli se Mytologii vyřešit dvojicí překladových článků (ano, na stránkách 25fps vůbec poprvé z ruštiny!), které jsme pečlivě vybrali z bohaté úrody na ruském internetu.

Ten první, oficiální a pocházející ze stránek samotného Polytechnického muzea, vyšel v době zahájení (nejen) výstavy (protože Mytologie na sebe nabaluje i celou řadu dalších osvětových akcí po celé Moskvě) a osvětluje její kurátorský záměr.

Ten druhý, jehož autorkou je kritička umění Polina Todorova, byl publikován měsíc po začátku výstavy a nabízí její recenzi, zaměřenou především na díla slavného novomediálního umělce Jeremy Baileyho a flashových mágů Rafaëla Rozendaala a Angelo Plessase. Což jsou jména, o kterých jste na webu nebo facebookových stránkách 25fps nejspíš už hodně slyšeli – pokud ne (třeba proto, že být neustále on-line není zrovna vaše životní filosofie), rozhodně v nejbližší době uslyšíte (protože občas on-line být je docela fajn).

Pokud vás následující počtení nadchne a nebudou vám stačit informace zprostředkované po internetu a spousty fotografií (http://myths-online.com/about nabízí odkazy na všechny sociální sítě), můžete ještě do 10. února stihnout výstavu navštívit osobně. Kdo ví, třeba si tyhle řádky čtete na webu zrovna z Moskvy.

Marie Meixnerová

 

Mytologie online: Bylo nebylo virtuální reality

Polytechnické muzeum uvedlo v Rusku první rozsáhlý mezinárodní projekt „Mytologie online“, věnovaný umění web ideologie. Spojuje v sobě výstavu umění webu 2.0, která byla zahájena 11. prosince v Polytechnickém muzeu, a vzdělávací akce, které probíhají na několika místech Moskvy. Podle kurátorů Mytologie online Polytechnické muzeum demonstruje v projektu multidisciplinární přístup ke zkoumání problému, což se v současnosti stává hlavním trendem výstavní činnosti moderních muzeí.

 

Základní myšlenkou výstavy je zkoumání internetu jako nového mytologického pole, kde mýtus není přežitkem zastaralého myšlení, ale zásadní součástí moderní kultury. Mytologie online nabízí možnost ponořit se do prostoru, kde se stírají hranice „reálného“ a „virtuálního“, pohroužit se do světa „interfejsů“, nových symbolů a možností, které formují naše představy o realitě.

Kurátoři výstavy se obracejí k masové internetové kultuře: jejím hlavním hrdinům, obrazu života a estetice. Je prozkoumáván mýtus, obrácený přímo k uživateli, existující krátkou dobu a neustále se měnící v souladu s tendencemi a prostředím současného internetu.

„Náš projekt je pro muzeum experimentem: Co může být pro publikum zajímavé? S jakým formátem je dnes možné a nutné pracovat? Jak se vydat za běžné hranice? Jaké technologie je k tomu možné využít, jakých témat se dotknout? Abychom našli odpovědi na tyto otázky, zapojili jsme velmi různorodé osobnosti a snažili se je spojit jedinou myšlenkou – jak ukázat internet, tento mýtus naší doby,“ sdělují kurátorky projektu Naděžda Suslikova a Jekatěrina Sinicina. „Pohlížíme na něj nejen z technologické stránky, ale také ze společenského hlediska, přičemž návštěvníkům ukazujeme předmět zkoumání skrze prizma umění, očima výtvarníků. Takto jsme se vynasnažili uplatnit multidisciplinární přístup, který uceleněji odhaluje obraz světa. Mysleli jsme, že pracovat v tomto žánru je obtížnější, jelikož je nutné spojovat různá hlediska, ale ukázalo se, že je to jednoduché a přirozené, což pomáhá zvýšit zájem o projekt.

Výstav se účastní mladí umělci, pro které je internet přirozené „životní prostředí“. Všichni ruští účastníci představili zcela nové práce. Do Moskvy přijíždí také zahraniční účastníci, bylo tedy třeba vytvořit precedens pro spolupráci zahraničních a ruských autorů. Zorganizovali jsme velký vzdělávací program – v přednáškovém sále Polytechnického muzea se budou konat přednášky, dvě debaty u kulatého stolu, velká panelová diskuze a přednášky v Digital October. Zajímavé je, že projekt není ohraničen výstavou a v jeho rámci byly zorganizovány různé aktivity na různých místech.“

Na výstavě jsou představeny různé žánry mediálního umění: interaktivní instalace, digitální obrazy, plastiky, video a webové stránky – práce více než dvaceti nejzajímavějších současných umělců z různých zemí světa, jejichž tvorba vznikla v epoše webu 2.0. V přednáškovém sále Polytechnického muzea je zorganizován rozsáhlý vzdělávací program, věnovaný výzkumu internetu a jeho role v současné kultuře. Během dvou měsíců proběhnou debaty u kulatého stolu, přednášky a diskuze, ve kterých vystoupí filozofové, mediální teoretici i umělci.

 

Výstava potrvá do 10. února 2013.

Umělci: Jeremy Bailey, Artie Vierkant, Matthew Williamson, Constant Dullaart, Jekatěrina Jefimova, Parket Ito, Dmitrij Morozov ::Vtol::, Angelo Plessas, Rafaël Rozendaal, Travis Smalley, Grigorij Selskij, Ilja Smirnov, Alexej Taruc, Saša Frolova,  Aids-3D (Nik Kosmas, Daniel Keller), Electroboutique (Alexej Šulgin, Aristarch Černyšev), Facts of Surface (Taťana Nedělskaja, Claudia Tennant), Matrjoška (Vadim Smachtin, Eduard Chajman), SoundArtist.ru (Sergej Kasič, Oleg Makarov), Stain (Alexandra Gavrilova, Sergej Titov)

Přednášející: Andrej Velikanov, Anna Zubkova, Kirill Martynov, Oleg Paščenko, Zlata Ponirovskaja, Dmitrij Solovjev

Projekt je realizován za podpory Fondu rozvoje Polytechnického muzea a nezávislé nekomerční organizace „Mezinárodní projekty 21“. Partnery výstavy jsou Google a Kaspersky, digitálním partnerem je W-O-S.

Webová stránka projektu – www.myths-online.com.

 

 

 Článek byl s laskavým svolením přeložen z oficiálních materiálů Polytechnického muzea  (http://modern.polymus.ru/ru).

„«Мифология online»: быль и небыль виртуальной реальности“. [on-line] Polytechnické muzeum, http://modern.polymus.ru. 11. 12. 2012. [čerpáno 1. února 2013]. Dostupné z WWW: < http://modern.polymus.ru/ru/news_361>.

 

Mytologie online

Výstava Mytologie online, která začala v prosinci roku 2012 v Polytechnickém muzeu, zpočátku vyvolala pozdvižení u moskevských hipsterů a zástupců generace webu 2.0, kteří se sice přihnali na bouřlivé zahájení, v ospalých postapokalyptických lednových dnech ale na vše úspěšně zapomenuli. Nicméně bezdůvodně. Projekt zobrazuje to, jak internet formuje naše představy o realitě a stává se novou mytologií. Navrhujeme oslavit začátek roku tak, že se na sebe, online maniaky, podíváte z trochu jiné strany.

Co je tedy k vidění?

Interaktivní instalace, digitální obrazy, plastiky, video a webové stránky více než 20 současných mediálních umělců z celého světa (včetně Ruska). Ti všichni si vybrali internet a nové technologie jako předmět reflexe a zároveň nástroje pro výrobu a předvádění umění. Celá výstava se podle názoru kurátorů má stát metaforou naší cesty celosvětovou sítí a formování nového člověka, který už se nemůže obejít bez „webových protéz“ a online prostředí, které jej přetváří.

Téma protéz doslova ztělesňuje kanadský umělec Jeremy Bailey. S pomocí vlastnoručně zhotoveného programu přidává k vlastnímu obrazu jednoduché animované aplikace: místo rukou – zbraně, místo obličeje – video koláž z TV show, místo těla – různobarevnou mozaiku, jejíž kousky vás při pohybu následují. Kromě toho tento umělec také dokáže virtuálně malovat obličejem a dalšími částmi těla a zároveň svým hlasem, jeho intonací a hlasitostí, manipulovat barvou, spojitostí linií a dalšími parametry, a dokonce zahrát obličejem „pianobasketball“.

Obecně dělá dost zajímavé kousky a „rámcem“ jsou pro jeho díla videa, která nahrává na svůj YouTube kanál. Tento kontext není náhodný, je totiž také video-blogerem, nejoblíbenější osobností na YouTube. Náš slavný novomediální umělec (famous new media artist, jak sám sebe skromně nazývá) hledí do web kamery, provádí video performance, ve kterých manipuluje animovanými modely, objasňuje, jak funguje jeho aktuální vynález a proč se jeho tělo, oblečené do bílého prádla, využitého při aktuálním interaktivním výtržnictví, nazývá sochou.

I přes vzhled nerda a excentrické chování před kamerou Jeremy Bailey předkládá filozofické myšlenky hodné opravdového moderního umělce:

„Hraji si s myšlenkou, že jestli technologie modifikují a „rozšiřují“ naše vystupování a naše zájmy, znamená to nové stádium lidské evoluce. Já se většinou dívám na svět skrze svůj notebook a telefon. Chápu tyto přístroje jako brýle, které nosím, abych upravil svou krátkozrakost, jenže tyto brýle nejsou průhledné, ale zrcadlící,“ uvažuje umělec a patrně tak navazuje na dnes už klasické prorocké uvažování kanadského filozofa Marshalla McLuhana o technologiích jako „rozšířeních člověka“.

 http://jeremybailey.net/

 

 Vybrané práce:

Dva další autoři tvoří přímo na internetu. Vytvářejí webové stránky, které jsou samy o sobě uměleckými díly.

Brazilsko-dánský umělec Rafaël Rozendaal  vypráví, že dříve, když prodal své obrazy, už je nemohl nikdy znovu získat nebo vidět. Tehdy se rozhodl vytvářet interaktivní multimediální práce a umístit je na internetu a aby zachoval jejich unikátnost, vytvořil pro každou z nich oddělený web s ironickou doménou, (http://www.kazimirmalevich.org/, http://www.pleaselike.com/, http://www.brokenself.com/, http://www.papertoilet.com/, http://www.pleasetouchme.com/, http://www.muchbetterthanthis.com/) kde uváděl své autorství a jméno sběratele, pokud byla práce koupena. Takovým způsobem sdílel svou tvorbu s celým světem, přičemž si ponechal neustálý přístup ke svým pracím. Charakteristické pro jeho tvorbu je, že ji mohou konzumovat jen uživatelé internetu a pro internet je také určena. Zpravidla je pro současné umělce složité najít odpovídající publikum, nebo je toto pouze nepočetné, ale Rafaël zde cílové publikum přímo zasáhl a podle množství zhlédnutí předstihnul veškeré tradiční umění, protože jeho diváky jsou uživatelé internetu z celého světa. Rafaël si proto nechal dokonce udělat tetování s nápisem Internet.

Vybrané práce:

http://www.pleaselike.com/ je stránka s jediným tlačítkem uprostřed bílé obrazovky. Pokud jej „lajknete“, na Facebooku se objeví zpráva o tom, že se vám líbí práce Rafaëla Rozendaala.

http://www.pleasedonate.biz/ – vytvořená podle stejného principu jako stránky s tlačítkem donate. Pokud na něj kliknete, dostanete se na paypal, z kterého lze skutečně převést peníze. Podle všeho samotnému Rozendaalovi.

http://www.brokenself.com/ – po kliknutí na bílou obrazovku rozbíjíte virtuální sklo, které se rozsype na kousky. Pozor, zvuk je poměrně hlasitý.

http://www.muchbetterthanthis.com/ – pop-artové zobrazení líbajících se obličejů. Samozřejmě s polibky je mnohem lepší než bez nich.

Všechny autorovy práce

Řeko-Ital Angelo Plessas také vytváří zábavné pop-artové stránky. Mým osobním favoritem je dívka-ekvilibristka poskakující na lanu podle pohybu vaší myši:

http://www.elasticenthusiastic.com/

Názvy jeho stránek jsou ještě vynalézavější než u předchozího autora:

http://www.shenevertoldherlove.com/
http://www.alldaydoingnothing.com/
http://www.re-twitteringmachine.com/

 Seznam všech prací

Ruští účastníci expozice – Electroboutique, Mathrioshka (Vadim Smachtin, Eduard Chajman) a Stain (Alexandra Gavrilova, Sergej Titov) – zkoumají vzájemný vztah technologií, prostoru a hmoty, přičemž se věnují videomappingu, přeměňují chemické reakce v zvuková tělesa a vytvářejí „umělecká díla“ na „tři kliknutí“.

Seznam všech účastníků výstavy

 

Výstava bude trvat ještě tři týdny (do 10. února) a poté se Polytechnické muzeum, kde především se výstava odehrávala, zavře až do roku 2016 kvůli rekonstrukci. Takže máte stále ještě šanci vidět web-ideologické umění a jako poslední navštívit Centrální výstavní komplex muzea před jeho dlouhou rekonstrukcí.

Přeloženo s laskavým svolením serveru bein (www.be-in.ru), kde byl  článek  Poliny Todorove  17. ledna 2013 poprvé publikován.

TODOROVA, Polina. „Модная жизнь: Выставка «Мифология online» и еще три события недели“. [on-line]  bein, www.be-in.ru, 17. ledna 2013. [čerpáno 1. února 2013] Dostupné z WWW: < http://www.be-in.ru/art-process/28068-modnaya_zhizn_mith_online/?extref=0>.

Vybrala Marie Meixnerová, z ruského originálu „«Мифология online»: быль и небыль виртуальной реальности“ a „Модная жизнь: Выставка «Мифология online» и еще три события недели“ přeložila Kristýna Oslzlová.