Z Teheránu do Vídně, zpátky a pak navždy pryč

Komiksová tvorba Marjane Satrapi, obracející se k „malé“ historii íránské rodiny na pozadí „velkých“ dějin, není českým čtenářům neznámá. BB/art v minulosti vydal vedle prvního a druhého svazku nejslavějšího díla autorky, kterým je bezesporu Persepolis (2006 a 2007), také Šitíčko (2008), obsahující důvěrné a zároveň vtipné (ale i smutné) hovory mezi ženami tří generací Satrapiových, a Kuře na švestkách (2008), příběh autorčina prastrýce, slavného hudebníka Nassera Aliho Khana. Vedle těchto děl vyšel v Mladé frontě obrázkový příběh pro děti s názvem Ajdar (2008).

Po celosvětovém úspěchu Persepole coby komiksu následovalo převedení do filmové podoby. Silná látka, která je podpořena jednoduchou, ale vtipnou kresbou Marjane Satrapi, byla zdařile adaptována: zachování příběhu i vizuální podoby získalo snímku uznání kritiků (cena poroty v Cannes, nominace na Oscara) i diváků. Filmové adaptace, v tomto případě hrané, se dočkalo také Kuře na švestkách (Poulet aux prunes, 2011), které sklidilo pozitivní ohlasy, ale vcelku pochopitelně nedosáhlo proslulosti Persepole.

Jednoduchost a přitom rafinovanost černobílé kresby1 je výborným prostředkem k vyprávění, ve kterém sledujeme pohledem malé Marji její dětství v rozbouřeném Íránu, dospívání a studium ve Vídni na francouzském lyceu a následně návrat do reality Íránu, studium, manželství a znovu odjezd, tentokrát natrvalo. Osobní příběh a komentář k divokým převratům v Íránu, které se dotkly Marjiných nejbližších, tedy pohled „zevnitř“,  je stejně zajímavý jako pohled „zvenčí“ – na lidi a zvyky v Rakousku, kde se Marjane na čtyři roky ocitá. Její vtipné postřehy připomínají cestopisné komiksy Guye Delisla (Šen-čen: Cestovní deník z Číny, Barma, Jeruzalém) a v této linie je na místě zmínit také proslulý komiks Fotograf Guiberta a Lefèvra nebo tvorbu Joe Sacca, které čtenáři také poskytují velice zajímavý vhled do prostředí, kultury a zvyklostí východních zemí.

Persepolis se vyznačuje výrazným ženským pohledem, ženy v něm logicky hrají důležitou roli (vedle samotné Marji je to především matka a babička), ale mužské postavy (otec, strýc, dědeček) mají své nezastupitelné místo. Bylo by však mylné označovat Satrapi za feministku, takovéto označení sama autorka odmítá.2 Její komiks je  především humanistickým dílem, jakkoli pateticky takovéto označení může vyznít. Autorka své zážitky popisuje s humorem, s dávkou sebereflexe i kritiky, nevynechává ani věci, které ji neukazují v nejlepším světle3. Černobílá kresba naprosto výstižné zachycuje postavy a jejich výrazy: do paměti se vryje roztomilá Marji promlouvající s vousatým Bohem, přísné učitelky a strážci revoluce nesoucí děsivost a absurditu (s. 119: „Mučednická smrt je jako transfúze krve do žil celé společnosti.“). V případě vyjádření silných emocí (nejčastěji negativních) je mimika postav opravdu expresivní, přecházející až do karikatury. Autorce se skvěle daří evokovat atmosféru strachu z náletů i smutek nad ztrátou blízkých. Depresivnost Persepole naštěstí zdařile mírní humor, kterého je v celém komiksu dostatek.

Stručně: Souborné vydání obou svazků Persepole potěší ty komiksové fanoušky, kteří již nesehnali rozprodaný první díl, a samozřejmě všechny, kdo chtějí mít tuhle komiksovou lahůdku pěkně vcelku a své oblíbené pasáže (třeba kapitolu Kim Wilde) si čas od času znovu připomenout.

Marjane Satrapi: Persepolis

BB/art, Praha 2013
vázaná, 344 stran, 599 Kč