Rozpravy k výročí televizního vysílání
TV – Report: Rozpravy o vývoji a současnosti televizního vysílání v ČR (24. 4., FSV UK Hollar) – TOMÁŠ VOVSÍK –
Už léta můžeme v rádiu poslouchat pořad Média v postmoderním světě na stanici Český rozhlas 6 nebo přeznačkovanou obdobu téhož pojmenovanou jako Média Plus na nově zavedeném Českém rozhlase Plus. Nenechte se zmást změnou názvů, jedná se o stejný pořad na stejné stanici, jehož záměrem je podle vlastní anotace vedení veřejné diskuze o médiích (kriticky a otevřeně – samozřejmě).
Součástí pořadu je také cyklus Rozpravy o českých médiích, na kterém se spolupodílejí internetový deník Česká média a Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. To je také důvodem, proč se Rozpravy pořádají v budově na Hollaru a proč je zde jako jeden z diskutujících pravidelně přítomen někdo z místních vyučujících.
Než ale zhodnotím aspekty provedení a pojetí Rozprav, shrnu nejdřív něco z toho, co se dalo dozvědět nového i starého o historii televizního vysílání z úst pozvaných hostů. Kým byli oni hosté? Ředitel programových okruhů na ČT Milan Fridrich, člen Rady ČT Jiří Závozda, rektor Literární akademie Martin Štoll a vedoucí Katedry mediálních studií FSV UK Petr Bednařík.
Jaké výročí vlastně slavíme?
Diskuze začala pěkně od začátku. Tím začátkem je první veřejné televizní vysílání na českém území, které proběhlo 1. května 1953. Nyní tedy oslavujeme šedesáté výročí. Jak ale poznamenal Martin Štoll, nejedná se o výročí vysílání Československé televize, protože zákon o jejím zřízení přišel až v roce 1964, ale o zahájení zkušebního televizního vysílání. Štoll ještě upřesnil, že televize nejprve spadala pod Československý rozhlas.
Petr Bednařík zase shrnul, jaký má televize vliv na společnost. Televize strukturuje naše životy a ovlivňuje to, jak se díváme na události nebo jak vnímáme kulturní život. Lidé se dříve dívali na stejné věci a o stejných věcech mluvili. Tím pádem měli i společné vzpomínky.
Milan Fridrich se dotkl aktuálních otázek, když mluvil krom jiného o televizních studiích. Podle něj jsou pro Českou televizi danajským darem. Studia byla totiž stavěna do odlišných podmínek, ve kterých se nepočítalo s pokrokem, a tak jsou dnes v mnohém nevyhovující. Studia disponují prostorově limitovanými krychlovými místnostmi, u kterých se například (pochopitelně) nepočítalo s použitím širokoúhlého obrazu nebo robotických kamer.
Diskuze se také stočila kolem působení politických vlivů. Jak podotkl Štoll, provozní fungování televize souvisí už od jejího vzniku s politikou. Podle Štolla měla být naše televize jakousi bariérou proti Západu. Signál německých televizí se dal totiž chytit i 100 km od hranic. Zajímavou politickou souvislost zmínil i Bednařík, když zdůraznil, že televize přišla v době, kdy lidi přišli o své peníze důsledkem měnové reformy z 1. června 1953, což příliš nepomohlo rozšíření televizních přijímačů.
A jak je to s budoucností televize? Přežije? Nad touto otázkou panovala v diskuzi shoda – televize bude fungovat dál, ale podle Bednaříka se zároveň nevyhne tomu, aby čelila krizi v hledání nových forem. Závozda zdůraznil význam veřejnoprávní televize jako důležitého média v pluralitním prostředí a Štoll vyjádřil svůj názor, že bude televize splývat s jinými technologiemi.
Nevděční diváci
Dlouhý prostor na závěr dostal Fridrich. Snažil se vysvětlit, že Česká televize nemůže nikdy stoprocentně naplnit očekávání diváků. „Televize není originální každou minutu, co si jí pustíte,“ tvrdí. Na diváky si tím vlastně postěžoval, protože podle něj mají vůči televizi přehnaná očekávání. Diváci se navíc chovají rozporuplně, když žádají inovace, ale posléze vše vyhodnocují podle stereotypů.
Fridrich zároveň zdůraznil, že má Česká televize nastartované projekty, které půjdou za horizont toho, na co je divák zvyklý. Podle něj je ale v případě, kdy se hodí kámen do stojatých vod, potřeba podpory od odborné veřejnosti. Fridrich ještě zmínil trend specializace televizních obsahů. V této souvislosti se diváci České televize od srpna dočkají kanálu pro děti Déčko a kulturního kanálu Art.
Suma sumárum, Fridrich byl hostem, kterého šlo v diskuzi nejvíce slyšet. Je pochopitelné, že má ze své pozice velký přehled o aktuálním dění v České televizi. Tento svůj rozhled dokázal aktivně využít k pozitivní prezentaci veřejnoprávní televize. Jako největší odborník na historii televizního vysílání se pak jevil Štoll, který znal detailně i organizační vývoj televize nebo podrobnosti technického rázu. Naopak Bednařík příliš prostoru nevyužil a Závozda neřekl skoro nic.
Víc hlav víc ví
U pana Bednaříka bych se ještě na chvíli pozastavil. Jak už bylo řečeno v úvodu, na Rozpravy je vybrán vždy jeden z „domácích“ vyučujících. Je pochopitelné, že si Institut komunikačních studií a žurnalistiky nárokuje jedno křeslo u mikrofonu, když akci spolupořádá, ale přesto: nemáme v Česku dostatek mediologů na to, aby se museli recyklovat ti samí? Co takhle občas pozvat více mimopražských, ať Rozpravy netrpí pragocentrismem. O to víc v zájmu plurality, když se sestřih vysílá do veřejnoprávního Českého rozhlasu.
Druhá výtka směřuje směrem k moderátorovi akce, kterým je rozhlasový reportér Radko Kubičko. I když žánr diskuze umožňuje moderátorovi komentovat jednotlivé příspěvky, podle mého názoru by to neměl přehánět. Kubičko ale často klade otázky, na které si sáhodlouze odpovídá, na což ho nicméně upozornil i Štoll. Jako člověk v publiku bych byl raději, aby byl efektivně využit omezený čas hostů.
Kubičko navíc dle mého mínění podceňuje obecenstvo, ke kterému se občas obrací. Nemyslím si, že by mladí lidé, které zajímají média, nikdy neslyšeli například o seriálech Třicet případů majora Zemana nebo o Nemocnici na kraji města, o kterých byla řeč. Stejná situace nastala u „poučování“ publika o měnové reformě.
Rozpravy jsou nicméně pozoruhodným počinem. Přímá účast na diskuzi je jistě ještě o něco zajímavější než zprostředkovaný audiozáznam. Proto je škoda, že na Rozpravy dorazilo poměrně málo lidí. Zřejmě by to chtělo větší propagaci nebo vzbudit větší zájem u studentů, kteří se zde mohou zapojovat do diskuze se zajímavými hosty.
Autor
