Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Odvážně jít do temnoty vesmíru

Odvážně jít do temnoty vesmíru

Odvážně jít do temnoty vesmíru
RECENZE: Star Trek: Do temnoty (režie: J. J. Abrams, 2013) – TOMÁŠ KOMÍNEK –

Novou hvězdnou výpravu lodi USS Enterprise pod velením kapitána Jamese T. Kirka předcházela hodně rozporuplná, ale přesto napjatá očekávání. Předchozí film J. J. Abramse z roku 2009 se pokusil vzkřísit svět Star Treku a více ho otevřít širšímu diváckému publiku, které předcházející série této slavné sci-fi buď minuly, nebo nezaujaly. Oba tyto cíle se mu naplnit podařilo, ale za cenu dost výrazné kritiky ze strany původních fanoušků. Abramsův „obrodný“ proces totiž i přes snahu vrátit se až k samotným kořenům nejstarší série nenechal v mnoha ohledech na předloze kámen na kameni. Nejcitelnější zásah v inovovaném, alternativním Star Trek univerzu představoval přesun celkové koncepce směrem od původní snahy věnovat se široké škále společenských, morálních a filozofických témat a otázek v kontextu dobrodružné sci-fi spíše směrem k efektní akci, působivé výpravě a řešení vesměs čistě vztahové problematiky mezi hlavními postavami, zcela v duchu populárních trendů současného filmu. Další (a možná ještě větší) kontroverzi pak vzbudila nová, mladá a značně neklidná verze kapitána Kirka (Chris Pine), který se ani vzdáleně nepodobal původnímu šarmantnímu donchuánovi v podání Williama Shatnera a místo potenciálního velícího důstojníka průzkumné lodi připomínal spíše zbloudilou neřízenou střelu.

Současný druhý díl Star Trek: Do temnoty tak za sebou od začátku vlekl zvědavost většinového publika a obavy pravověrných trekkies, jestli bude prostě jen dál pokračovat v přímočaré barevné a efektní akci, provázející eskapády zdivočelého mladého kapitána skrz kolosální zápletku, nebo jestli se tentokrát režisér pokusí celou záležitost podat trochu vyrovnaněji a odvážně se ve filmu vydá nejen do temnoty prosvícené výboji z phaserů, ale také trochu více do hloubky vlastního obsahu. Ačkoliv trailery prezentované v průběhu posledního půl roku se zaměřovaly hlavně na střípky toho nejakčnějšího a divácky nejatraktivnějšího, co bude na zatím posledním dobrodružství lodi Enterprise k vidění, je na filmu samotném hodně patrné, že J. J. Abrams bral v potaz kritiky minulého dílu a pokusil se zaměřit o něco víc na tu druhou cestu.

Už z předběžných ukázek filmu bylo znát, že celkový styl se nejspíš posune od velkolepé vesmírné akce k pravděpodobně o něco osobnějšímu příběhu orientovanému více na postavy, byť především na ústřední trojici kapitána Kirka (Chris Pine), prvního důstojníka Spocka (Zachary Quinto) a komunikační důstojnice a překladatelky Uhury (Zoe Saldana). Informace poskytované v trailerech a vyjádřeních samotných autorů naznačovaly, že nás už tentokrát nečekají hry s černými děrami, pohlcování celých planet takřka na počkání nebo obří těžařská loď, která je mocnější než téměř všechno ostatní v galaxii. Nový film se naopak měl pokusit o obrat k umírněnější, ale intenzivnější a patrně také propracovanější zápletce s nádechem kriminálně-špionážního thrilleru o honbě za jedním mužem, který dokáže sám ohrozit budoucnost celé Spojené federace planet. Je nutno říct, že pokus to byl nakonec relativně úspěšný, ale bohužel ne ve všech ohledech.

Celková snaha o zapojení prvků thrilleru se špionážní a teroristickou tematikou působí ze začátku velmi slibně, jenže už v průběhu své první poloviny film naráží na některé patrné mezery v zápletce, které příliš neprospívají věrohodnosti příběhu. V druhé polovině pak začne být další vývoj událostí docela brzy silně předvídatelný. Nové dobrodružství ale ze všeho nejvíc trpí řadou logických lapsů a nedořešených skutečností, které přisuzují některým postavám rozhodnutí a činy mnohdy výrazně odporující jejich známé povaze, způsobu uvažování a motivacím. To pak u pozornějšího diváka nevyhnutelně vyvolává množství otázek, a to navíc už od samotného úvodu filmu.

Na začátku se autoři v rámci dramatické pasáže snaží otevřít otázku vůle obětovat vlastní život v zájmu pravidel, splnění mise nebo v zájmu ostatních (k čemuž se film později opakovaně vrací). Spock se tu ocitá tváří v tvář téměř jisté smrti a jediná cesta k jeho záchraně vede přes porušení jedné ze základních direktiv pro průzkumné mise flotily Federace. Dějový úsek, který v rámci narativu plní určitou roli přemostění mezi stylem předchozího filmu a toho aktuálního, ovšem posílá Spocka ochotně do samotného epicentra události způsobem tak riskantním, že se u postavy proslulé svým lpěním na zodpovědném, logickém a racionálním rozhodování jedná téměř o protimluv. Stejně tak třeba rozhodnutí jedné z ústředních postav ochránit to, co je jí na světě nejcennější, zabudováním do své supermoderní zbraně, kterou flotila může kdykoliv chtít otestovat a ukrytý obsah tím nadobro zničit, také poněkud kontrastuje s jinak nadprůměrným intelektem a schopnostmi dané postavy. Samotná flotila Federace se pak při několika příležitostech vyznamená svým až překvapivě špatným zabezpečením, které dovolí při teroristickém útoku bez velké námahy téměř vyhladit nejvyšší velení celé flotily a umožňuje nepovolaným osobám zcela nepozorovaný průlet v raketoplánu hlavním vchodem i do těch nejpřísněji utajených instalací.

Tvůrci se však tentokrát vyvarovali alespoň zmíněných přestřelených dějových prvků, na kterých stavěl minulý film. I v tomto díle se posádka Enterprise sice střetne s nepřáteli, kteří proti ní v přímém poměru sil mají značně navrch, tento poměr už má ale určitou fixní a navíc relativně uvěřitelnou hodnotu a nemá tendenci se přizpůsobovat tu ve prospěch nepřátel a tu ve prospěch protagonistů podle aktuální potřeby scénáře, jak se to dalo postřehnout u předchozí části. I přesto občas nesedí některý drobný detail, jako když Scotty (Simon Pegg) dokáže jistou postavu omráčit jedinou ranou z phaseru, zatímco Uhura to později během závěrečného střetu nedokáže z těsné blízkosti ani na pátý až šestý pokus.

Určité míře přehnané akce se nakonec Star Trek: Do temnoty také nevyhnul, takže se staneme svědky záchrany Kirka, Spocka a Uhury ze střetu s přesilou klingonských bojovníků ve vpravdě rambovském stylu, nebo bleskového průletu mezi dvěma loděmi jen ve skafandrech skrz pole trosek, který je ovšem na druhou stranu technicky dost zajímavě zpracovaný. I přes některé stále povážlivé nedostatky se však nové Enterprise podařilo provést slušný warpový skok kupředu celkovým přechodem od monstrózní akce, překračující všechny hranice včetně časoprostoru, logiky a zdravého rozumu, k mnohem umírněnější fabuli, která ubírá na ohromnosti a přidává víc prostoru postavám.

Poměrně výraznou proměnou prochází postava kapitána Jamese Kirka, který pomalu začíná dospívat do své role velitele hvězdné lodi, schopného nést zodpovědnost za svou funkci, za životy své posádky a za jejich (i svá vlastní) rozhodnutí. Asi nejpůsobivější je v tomto ohledu moment, kdy se v okamžiku nejvyšší nouze Kirk odhodlá k rozhodnutí hodnému skutečného kapitána a to i navzdory tomu, jak zoufale se to tváří v tvář dané hrozbě jeví. Stále si sice zachovává rebelantskou povahu a pro Kirka typickou tendenci dodržovat pravidla jen tak dlouho, dokud mu dávají smysl, rozhodně je však už na dobré cestě, aby si časem jako postava vybudoval respekt podobný tomu jeho staršího jmenovce.

O poznání větší prostor v tomto filmu dostává také komandér Spock, který se vrací z minule poněkud upozadněné pozice zpět do role Kirkova rovnocenného kolegy. V průběhu filmu se musí vypořádávat nejen s otázkou nasazení vlastního života a konfliktu jeho vulkánského způsobu uvažování s uvažováním člověka, ale také s rizikem ztráty svých blízkých a nutností vyrovnat se i s ním v rámci obou stránek své složité osobnosti. A v závěru filmu je to nakonec také právě Spock, kdo tentokrát vezme do vlastních rukou celé finále a konečné zúčtování s tou největší hrozbou.

Asi největším lákadlem filmu je ovšem bezpochyby zmíněný záhadný terorista John Harrison (Benedict Cumberbatch), kterého divákům film nejprve představí jako zběhlého elitního agenta Federace na cestě za osobní vendetou. Cumberbatch, jenž v posledních letech získal velkou popularitu ztvárněním úspěšné moderní reinkarnace klasického Sherlocka Holmese v produkci BBC, se chopil své role v novém Star Treku na výbornou a určitě si právem zaslouží jedno z předních míst mezi antagonisty z celé historie této sci-fi. Jeho postava tajemného renegáta by jistě dokázala obstát i sama o sobě, ale jak nás syžet filmu zavádí hlouběji do příběhu, ukáže se, že kořeny tohoto muže sahají hluboko do kontinuity světa Star Treku a vycházejí z podobných základů, na kterých svého času stavěla i dějová linka klasické série.

Návraty a odkazy ke klasickému Star Treku dostaly napříč filmem obecně také trochu více prostoru. Setkáme se s různými úsměvnými drobnostmi, jako když si poručík Sulu (John Cho) přivyká na posez v křesle kapitána Enterprise, když doktor McCoy (Karl Urban) experimentuje s tribblem, nebo když poručík Čechov (Anton Yelchin) dostane rozkaz „obléct si červené tričko“. To ho ale naštěstí nevystaví žádnému zvýšenému nebezpečí (ne více než zbytek posádky), ba právě naopak ho později čeká jeden malý hrdinský čin. Dojde také na silnější momenty a vysloveně zrcadlové citace některých známých klasických scén, které trochu vykompenzují smutnou skutečnost, že po koncentrované dávce velkých odhalení a dramatickém střetu s hrozbou známou i skrytou je celá závěrečná třetina filmu značně předvídatelná a až do konce už nenabídne nic opravdu překvapivého.

Co na posledním Star Treku v žádném případě nezklame, je prvotřídní vizuální stránka, precizně zpracované interiérové i exteriérové scény s dokonale kvalitním obrazem a se špičkovými efekty z dílny studia ILM v duchu toho nejlepšího, co současný film nabízí. Jediná věc, která reálně zaslouží výtku, je hodně divoký a místy (v přestřelce s klingony) až nepřehledný střih akčních scén, ke kterému se v posledních letech uchyluje řada filmařů, i když jsou zpravidla více ke škodě než k užitku. Použití velkého formátu IMAX v celkem zhruba třiceti minutách stopáže se výrazněji projeví jenom v některých panoramatičtějších scénách, které jsou roztroušené napříč filmem, ale na jejich působivosti přidává znatelně. Využití 3D efektu se už ve filmu zdaleka neprojeví v tak velké míře, protože vyniká skoro výhradně tam, kde je možné zdůraznit prostorovou vzdálenost většího množství objektů v záběru a výrazně tak zesílit dojem hloubky pole. Divák ho tak nejvíc postřehne v některých dialozích zabraných v detailu a křížovým střihem, jako při jednom z káravých „otcovských“ rozhovorů, kde admirál Pike opět zastihne mladého Kirka nad pultem v baru.

Samostatnou zmínku si v tomto filmu také zaslouží kostýmy, které rozšířily kolekci hvězdné flotily Federace o několik nových, velice stylových a skvěle provedených uniforem. Běžné služební úbory členů posádky nedoznaly oproti dřívějšku příliš výrazných změn, ale inovované formální oděvy důstojníků flotily a členů admirality patří k těm nejzajímavějším, které zatím byly v celém Star Treku k vidění.

Výsledný dojem z celého filmu rozhodně není špatný, ale ke konci ho kazí poměrně uspěchaný závěr, čítající jeden dost stereotypní, krátký a nicneříkající proslov (během kterého se na mysl derou některé zcela vynechané otázky, například jak je to teď vlastně s nejvyšším velením flotily…) a po něm pak už jen velmi stručnou startovní sekvenci, ve které se za doprovodu známých slov „Space, the final frontier…“ z úst kapitána Kirka vydává Enterprise vstříc dalším dobrodružstvím.

Můžeme už pouze doufat, že ta další dobrodružství v dalekém vesmíru se budou v budoucnu nejen dál držet více při zemi (obrazně řečeno), ale budou se také vyhýbat velkým přehmatům patrným už na první pohled, jež notně podrývají i vlastní míru uvěřitelnosti, o kterou se film jako sci-fi snaží. Faktem ale zůstává, že inovovaný Star Trek prodělal v řadě ohledů mezi prvním a druhým dílem znatelný posun k lepšímu. S ohledem na nedávné spojení jména J. J. Abramse s chystanou novou generací filmů ze světa „konkurenčních“ Star Wars teď bude velmi zajímavé sledovat, jak si tento filmový tvůrce povede v následujících letech také s pokračováním slavné ságy George Lucase.

Star Trek Into Darkness 

Režie: J. J. Abrams
Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman, Damon Lindelof
Kamera: Dan Mindel
Střih: Maryann Brandon, Mary Jo Markey
Hudba: Michael Giacchinno
Hrají: Chris Pine (James T. Kirk), Zachary Quinto (Spock), Zoe Saldana (Nyota Uhura), Benedict Cumberbatch (John Harrison) a další
USA, 2013, 132 min.
Premiéra v ČR: 6. června 2013 (CinemArt)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Profilový obrázek

Příznivec filmu žánrů detektivních, špionážních, vojenských i historických. Nadšenec do téměř všech podžánrů fantastiky. Svého času také student Anglické filologie a Filmové vědy na FF UPOL.

Počet článků : 16

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

sex toy in india
Zpět nahoru