Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » AFO 2014: Kuchařka pro vědecké popularizátory

AFO 2014: Kuchařka pro vědecké popularizátory

AFO 2014: Kuchařka pro vědecké popularizátory

TV – AFO 2014 – MONIKA BARTOŠOVÁ –

V rámci čtvrtečního programu Industry 4Science festivalu Academia Film Olomouc se ve Vlastivědném muzeu řešila popularizace vědy. Jak vyprávět vědecké výsledky jako příběhy, jak zjednodušit a být srozumitelný, nezkreslovat a nepovyšovat se nad publikum? Komunikace vědy je evidentně velice náročná disciplína, která připomíná chůzi mezi porcelánem vědecké přesnosti a srozumitelnosti mediálních obsahů.

Otázkou Jak komunikovat vědu? se v diskusním panelu vedeném Malcolmem Lovem zabývali bioložka a televizní popularizátorka Jennifer Gardy, biolog a popularizátor Karl Byrne a neurovědec a televizní i rozhlasový moderátor Jack Lewis. Na ně volně navazoval i pozdější blok, který se podobnými tématy zbýval z hlediska nových médií, na něm se pak pod vedením Michael Londesborougha představila astronomka Pamela Gay, která je už od roku 2005 tvůrkyní podcastů (viz dále), a fyzik Derek Muller, jenž v roce 2011 vytvořil úspěšný youtube kanál Veritasium.

Ačkoliv se první blok věnoval zejména televizi a klasickým médiím či osobní prezentaci a druhý sledoval momentální vývoj a užívání nových médií a sociálních sítí, všichni popularizátoři se velice přesně shodovali na množství pravidel. Vyprávění příběhů vědy už není chápáno jako něco navíc, jako doména těch, kteří nejsou dost brilantní na to, aby byli „opravdovými vědci“. Postupně se stává vyžadovanou schopností podporovanou projekty, jako je soutěž FameLab. (Informace o české odnoži na webu British Council) Vědci mají mluvit o svých výzkumech, mají je prezentovat veřejnosti i kolegům z jiných oborů. Umět prezentovat vědu se stává výhodou.

http://afo.cz/admin/upload/Jennifer%20Gardy%202.jpgMezi opakované rady patřilo: „Vyprávějte příběh.Jennifer Gardy upozorňovala, že věda je ve své podstatě příběh o hledání odpovědí na otázky. Ten jde prezentovat lidem a může jim pomoci pochopit, o co jde. Je nutné diváka zaujmout v prvních 30 až 60 vteřinách pořadu a pak ho nepustit. Vytvářet napětí pomocí cliffhangerů, nabízet dílčí odpovědi a postupně vést diváka k rozuzlení.

Dokumenty mají stejně jako ostatní příběhy postavy. Tím účastníci diskusí mysleli zejména moderátory pořadů, jejichž role je ale obvykle důležitější, než role mluvících hlav (v horším případě anonymních voiceoverů), které někdy stále používají české dokumenty. Moderátor je odborník, vědec, zručný komunikátor, který musí diváky zaujmout. Má specifický charakter a vlastnosti, které se mají projevit. Jack Lewis, jehož životním zájmem je lidský mozek, radil: „Vždy buď sám sebou, nesnaž se hrát. Nejsi herec. Pokud se o to pokusíš, selžeš.“ Orientace na charaktery funguje stejně dobře, i pokud skupina prezentuje skupinový projekt.

Zásadním aspektem popularizace vědy je zjednodušování. „Nepoužívejte velká slova. Ale nezjednodušujte příliš. Neberte svoje publikum jako děti. Budou mít pocit, že je poučujete,“ upozorňoval biolog Karl Bryne. Vědecký žargon, který je užitečný a funkční mezi výzkumníky, zároveň znamená propast při popularizaci. Propast, která musí být překonána. Komunikovat se dá také pomocí metafor a přirovnání. Pokud je nutné odborný výraz použít, musí být přehledně vysvětlen.

Zjednodušování ale zároveň znamená riziko, že se tvůrci pořadu dopustí nepřesností nebo jejich výpovědi budou zavádějící. Hledání rovnováhy mezi jednoduchostí a přesností je jedním z nejnáročnějších aspektů tvorby vědecky popularizačních mediálních obsahů.

Je třeba vybrat jen jednu z linií. Vědecký výzkum je obvykle košatý systém informací, hledání otázek a odpovědí, takový příběh je ale k vyprávění příliš složitý. „Nesmíte být tak okouzleni svou prací. Vynecháním detailů ji neděláte hloupější, ale nabídnete lidem příběh, kterému budou rozumět. Potom se dozví o tom, co úžasného děláte,“ radil Karl Bryne.

Vizuální média jsou nutně závislá na vizuální reprezentaci. Možnosti grafiky a práce s televizním i jiným obrazem umožňují nabídnout více módů vyprávění, které budou vyhovovat co největší škále způsobů, jimiž se lidé učí. Pokud se o něčem mluví, je třeba to ukázat, přidat vizualizaci. A hlavně, jak řekla Jennifer Gardy: „Nemůžete mít vědecký dokument v televizi bez zkumavek naplněných barevnou tekutinou.

Pokud jde o práci producentů s vědci, zásadní je vytvoření důvěry. Vědec si musí být jistý, že jeho slova nebudou překroucena, že nebude zesměšněn. Televizní tvůrci by měli chápat, že nepracují s herci, je lepší zpovídat je v neformálním prostředí, v přátelském rozhovoru. V tom případě se vědec otevře a je schopný popsat svůj výzkum tak, jak by ho popsal v hospodě kolegovi, který je vzdělaný v jiném oboru. A to je to, co dokument potřebuje.

http://afo.cz/admin/upload/Pamela%20gay%201.jpgPodstatnou změnu pro fungování mediálních obsahů přinesl nástup nových médií a sociálních sítí. Podle astronomky Pamely Gay poskytují lidem unikátní prostor ke komunikaci a vytváření komunit. Pamela Gay vytváří kontinuálně od roku 2005 série podcastů komunikujících její vědu. Souběžně se jí v rámci dalších projektů od blogů po komunikaci přes Google+ daří propojovat vědeckou obec se zaujatými laiky. Její práce zajímá obrovské množství lidí na světě, je přístupná, komunikativní a kooperativní. Současná technologie nabízí množství možností, jak vědu popularizovat, jak pomáhat zvedat zájem společnosti o konkrétní obor. Spíš než nedostatek příležitostí přináší úskalí nutnost rozhodnout se, který způsob komunikace je pro konkrétního popularizátora nevhodnější, kam investovat svůj čas.

Podle autora youtube kanálu Veritasium Dereka Mullera je základním předpokladem pro úspěšnost, vedle nápadu a jistého nadání pro komunikaci, trpělivost a konzistence. Oslovování nových uživatelů je kontinuální práce. Po tom, co si kanál najdou jako první nadšenci do vědy, začne být náročné oslovovat lidi, kteří vlastně osloveni být nechtějí, nebo o tom zatím nevědí, že by chtěli. Právě úspěšnost kanálu Veritasum a dalších online projektů je důkazem, že to jde, že je možné vytvořit značku, která si najde místo ve změti dalších a bude pomocí správně užitých prostředků vtahovat uživatele do zájmu o vědu. Podle Dereka Mullera toho lze dosáhnout zejména vytvářením napětí a vtažením diváka do procesu hledání odpovědi. Pokud autor mediálního obsahu chce, aby se uživatel něco naučil, je nutné nutit ho udělat vlastní předpoklady, než se dozví pravdu.

Další cestou, která uzavírá vztah mezi vědou, televizí a novějšími kanály komunikace je potom jejich kombinace. Sue Dando, producentka pořadu The Nature of Things, v rozhovoru, který ve 25fps teprve vyjde, zmiňuje kombinaci televizního vysílání a obsahu nových médií jako cestu, ke které se bude televize ubírat v budoucnosti. Některé kooperace tohoto druhu už fungují, jak ale i Dando přiznává, televizní autoři se stále mají co učit.

Každopádně je nutné mít veřejnost, která se zajímá o vědu a výsledky jejího bádání. Vedle rozšíření vědění jde taky o podporu vědy. Peníze na výzkumy plynou často z veřejných rozpočtů. Lidé si zaslouží vědět, jak je s nimi nakládáno. O distribuci peněz také často rozhodují lidé mimo akademickou obec. Povědomí a tom, co se ve vědě děje, jim pomůže v poučeném rozhodování.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 23

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru