AFO 2014: Umění milovat podle Sommerové a Špátové

TV – AFO 2014 – KLÁRA FEIKUSOVÁ –

Láska a mezilidské vztahy patří mezi nejvíce zobrazovaná témata v médiích. Logicky nás budou vždy zajímat, protože tvoří neopomenutelnou část našich životů. Navíc sledováním vztahů jiných lidí se můžeme ledacos přiučit o těch našich. I to je účelem sekce Podoby lásky na festivalu Academia Film Olomouc. V jejím programu najdete také dokument Láska včera, dnes a zítra, který bude promítnut v neděli 20. dubna v 10:30 v Divadelním sále Konviktu.

Dokumentární film natočený (pro Českou televizi) Olgou Sommerovou a její dcerou Olgou Špátovou se zabývá mezilidskými vztahy, respektive vztahy partnerskými. Téma mezilidských vztahů je pro Olgu Sommerovou typické, stejně tak jsou pro ni typická sociální témata a portréty obyčejných lidí. To vše se v tomto dokumentu promítá. Sommerová patří k našim nejznámějším režisérkám dokumentárního filmu a také k těm nejčinnějším – natočila ohromujících devadesát sedm filmů. Byla oceněna třiceti cenami na českých i zahraničních festivalech, což jen potvrzuje, že její dílo není pouze rozsáhlé, ale především kvalitní. Na tomto snímku zaujme fakt, že jej spolurežírovala dcera Olgy Sommerové, nadějná mladá dokumentaristka Olga Špátová. Ta sama natočila kolem deseti dokumentárních filmů a byla mnohokrát oceněna. Spolupracovala také na sedmi filmech své matky jako kameramanka.

Láska včera, dnes a zítra má dvě části – první sleduje vývoj vztahů tří párů a natočila jej Olga Špátová. Olga Sommerová režírovala druhou část, jež také zabírá víc než polovinu stopáže. Věnuje se zhruba pěti párům, které jsou velmi rozmanité.

Špátová se zaměřuje především na mladé lidi, kteří teprve začínají partnerský život. Režisérka si tyto páry zvolila možná proto, že jsou jí blízcí věkem a lépe jim rozumí. Je kladena otázka výběru správného partnera, co od něj ten druhý očekává a může-li to splnit. Zároveň jeden ze zpovídaných párů tvoří manželé romského původu, jejichž vztah působí velmi ideálně, ačkoli jejich zázemí s touto idylou vytváří kontrapunkt.

Film začíná záběrem na večerní Prahu, kde se v tramvaji potkávají tři první páry. To evokuje určitou paralelu, která se mezi těmito páry vytváří, ač je jeden z nich zcela odlišný. Diváka to instinktivně přiměje je srovnávat. Rozdílnost vztahů však nedovoluje dostat se k nějakému propracovanému závěru.

Sommerová se zabývá partnerstvím v různých stádiích (snoubenci, novomanželé, manželé po pětašedesáti letech, rozvedená svobodná žena) a různorodých věkových, sociálních i sexuálních skupin. Jedná se o rozmanitou paletu, ukazující lásku ve všech podobách. Režisérky samotné snímek nazývají „generačním dílem“. Dokument dokazuje, že každý z nás má jiný přístup ke vztahům a životu, nelze stavět na konvencích. Skutečně naplněný vztah může člověk zažít i v pozdějším věku, dokonce nemusí mít žádný vztah, aby byl spokojený.

Jedná se o časosběrný dokument, obě režisérky páry sledovaly v průběhu jednoho roku. Je zajímavé pozorovat, co se za tak relativně krátkou dobu ve vztazích protagonistů změnilo či nezměnilo. Časosběrný dokument má u nás velkou tradici. Jejími nejznámějšími představitelkami jsou právě Olga Sommerová nebo Helena Třeštíková (Manželské etudy). Dokumentaristika obvykle vyžaduje odstup filmaře a víceméně objektivní pohled, u časosběrného filmu je to těžší. Bývají náročné na emoce sledovaných lidi i postoje autora k nim, pro téma mezilidských vztahů je to ovšem výhodou. Formát totiž dokáže tuto tematiku sledovat velmi zblízka, filmař tráví se sledovanými lidmi delší čas, je pravděpodobnější, že se mu otevřou a film tak zachytí autentičtější reakce. Zároveň postihuje fenomén proměnlivý v čase. Snímek nemá jednomyslné poselství, navíc se ani nesnaží předkládat objektivní závěr. Autorky nenabízejí žádný explicitní komentář, pouze zpovědi postav. Vytváří koláž různorodých vztahů a každý divák si sám vybere (nebo nikoli), s čím sympatizuje.

Můžeme však zpozorovat implicitní sociální podtext, což je patrné už na výběru zpovídaných párů. Máme zde romskou rodinu žijící v nuzných poměrech, která ale dojímá očividnou spokojeností svých členů a harmonií, která mezi nimi panuje. Dále se v dokumentu představí mladý fotograf s homosexuální orientací. V průběhu snímku si najde přítele a hovoří před kamerou o svém snu mít svatbu a děti, což současné zákony v Česku nedovolují. Registrované partnerství je pouhou náhražkou legitimního manželství, to je podrženo svatbou odehrávající se v zadním plánu snímaného záběru, když mladý pár o svých přáních mluví. Další pozoruhodnou dvojicí jsou Láďa a jeho přítelkyně Slávka, upoutaná na invalidní vozík. Utvořili pár ve středních letech, a to i přes Slávčin handicap. Nejedná se pouze o dojemné příběhy. Autorky ukazují škálu lidí z různých sociálních vrstev a staví je do opozice. Za tím lze najít prosté poselství, že vztahy nelze stavět na konvencích, nejen protože každý funguje jiným způsobem.

Škála lidí a jejich partnerských vztahů je velmi rozmanitá a fascinující. Bohužel stopáž filmu nedovoluje dostat se hlouběji do nitra jednotlivých účinkujících a psychologie jejich vztahů. Právě jejich počet ubírá prostor, jehož by na tento rozbor bylo potřeba. Navíc se dokument zdá lehce nevyvážený, což podporuje i fakt, s kolika páry každá režisérka pracuje. Tak se zdá, že obě dokumentaristky pouze kloužou po povrchu. Přesto film stojí za pozornost kvůli tématu a místy až drsné upřímnosti, která je jím prodchnutá.

Láska včera, dnes a zítra

Režie: Olga Sommerová (2. část), Olga Špátová (1. část)
Scénář:  Olga Sommerová, Jakub Sommer (2. část), Olga Špátová (1. část)
Hudba:  Tomáš Kubec
Kamera:  Jakub Sommer (2. část), Olga Špátová (1. část)
Produkce: Marcela Týcová, Jiří Synek
Střih: Jakub Voves
Česká republika, 2006, Česká televize