Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Anna Sten – ruská hvězda

Anna Sten – ruská hvězda

Anna Sten – ruská hvězda

PORTRÉT: Herečka Anna Sten (část 2.) – KVĚTA LUJKOVÁ –

První část portrétu Anny Sten si můžete přečíst zde.

Po světovém úspěchu Moskevské modistky se Sten navrátila k dramatu a spolupráci Fjodorem Otsepem. Její čtvrtý film Žlutá knížka (1928) zobrazuje typický příběh, jaké se snažila sovětská montážní škola vyjádřit pomocí montáže a depersonalizace. Je však evidentní, že na masové publikum mělo větší apel klasické drama, než intelektuální montáž. Žlutá knížka vypráví příběh bílé otrokyně, ženy z venkova, která byla zneužita ve své sociální pozici a naivitě bohatou buržoazií. Patrně to byl jeden z důvodů, proč byl film tak srozumitelný po celém světě, protože se dočkal širokého distribučního okruhu a ohlasu. Anna Sten zde opět ztělesňuje postavu silné ženy, kdy se její herecký výkon posunuje z počáteční naivity do prozření a ztráty iluzí, avšak nakonec i znovunalezení naděje. Takový charakterový vývoj postavy vyžadoval druh herectví, kterého si u Sten všímali i českoslovenští recenzenti, kteří poukazovali na emotivní účinek filmu ve spojitosti s její rolí:

„Anna Stenová je umělkyní nejvyšších mimických schopností. Kolikrát jsme již viděli na plátně prostou radující se nebo trpící zdeptanou ženu. Bylo to buďto dobře nebo špatně zahráno, ale nikdo snad nedovedl vzbudit až fyzickou bolest a úzkost sugestivní realitou, jako výkon této skvělé představitelky.“1

Anna Sten ve Žluté knížce (1928)

Sten spolupracovala s Otsepem ještě několikrát – v Německu na filmu Der Mörder Dimitri Karamasoff (1931) a v Americe na Three Russian Girls (1943). V roce 1928 natočila Anna Sten ještě dva další filmy – Moj syn and Belyj orjol. První z nich patří k unikátnímu dílu sovětské kinematografie. Červjakovův film představuje jeden z artefaktů ruské kinematografie, který byl po mnoho let považován za ztracený. Při zpětném pohledu na tento film se musím ptát, o jaké kapitoly byla ruská kinematografie ošizena, když přišla o celé dílo tohoto režiséra. Moj syn se pohybuje na pomezí mezi poetickou kinematografií a psychologickým filmem. Film je evidentně více ovlivněn francouzským impresionismem, než kterýkoliv ruský němý film, který jsem kdy viděla. Červjakov ukazuje odvrácenou stranu každodenního života. V příběhu manželské nevěry staví Sten na druhou stranu barikády, než dosud představovala. Je to ona, kdo přináší nevěru a rozvrat do vztahu. Gennadij Mičurin v roli jejího manžela vytváří ve filmu subjektivizující prvky – jeho napětí, jeho obavy a emoce jsou zobrazovány v detailech. Detaily představují důležitý prvek filmu, je na nich vystavěna psychologie postav, takže jsou užity k naprosto jiným účelům, než bylo v době montážní školy typické. Pokud vezeme v úvahu, že Anna Sten byla už po Moskevské modistce známá a po Žluté knížce se jí dostalo mezinárodního úspěchu, tak Moj syn její talent jen potvrdil – prokázala, že se její herecký výkon dokáže pohybovat od komedie přes drama po lehce avantgardní film, ve kterém dokonce představuje ambivalentní postavu.

Moy syn (1928)

Historické drama Belyj orjol je naproti tomu film, který Anna natáčela velmi krátce po Moskevské modistce. Je zajímavé sledovat, že její skokové přechody mezi jednotlivými žánry nebyly často ovlivněny jejím přímým rozhodnutím, ale třeba v tomto případě to bylo vlivem známého přátelství mezi Barnětem a Protazanovem. Přesto se nedá říct, že by tento film představoval velký přínos pro její kariéru. Příběh o carském pohlavárovi, který trpí výčitkami svědomí, díky svému rozhodnutí krvavě potlačit stávku dělníků, jí poskytl jen vedlejší roli jeho ženy, která ovšem působí mírně schematicky. Nebyl to však případ jen její role. Při bližším pohledu na ostatní postavy, i ony představují více typové kategorie než reálné postavy. Na jednu stranu je to zajímavé, protože se tím nabízí různé způsoby čtení idejí filmu, na druhou je zase důležité se ptát, zda tato nejednoznačnost byla myšlená záměrně. Přikláním se spíše k možnosti, že tato rozporuplnost vznikla spojením několika typů herectví, avšak ne záměrně. Vsevolod Mejerchold a Vasilij Kachalov, kteří také hrají ve filmu, představují každý jiný způsob herectví. Vsevolod Mejerchold razil v rámci biomechaniky vlastní cesty stylizovaného divadla, soustřeďujícího všechny prostředky k razantnímu divadelnímu účinku, který strhával diváka k akci, oproti němu je herecký výkon Sten a Kachova umírněnější, ale ne lepší.

Belyj orijol (1928)

Poslední film, který Sten v Rusku natočila, byl Torgovtsi slavoj (1929). Příběh o vojákovi z bohaté rodiny, který byl považován za zabitého a nyní se nečekaně vrátil domů, přinesl Sten vedlejší roli dívky, která je do něj zamilovaná. Je zde však ještě Anna Sudakevič, která hraje vojákovu přítelkyni. Film v sobě obsahuje jak melodramatickou linii, tak ideologickou tematiku o falešnosti buržoazní společnosti. Obě tato témata obsahuje, ale nespolupracují a nefungují pohromadě. Chvílemi se zdá, že film zapomněl na svoji ideu a ukazuje lesk buržoazní společnosti, aby za chvíli v jiné scéně, za pomocí montáže, ukazoval její prohnilost a zkorumpovanost. Z původní stejnojmenné hry si bere pouze základní prvky, které ještě používá nahodile. Příkladem je vztahový trojúhelník, který vlastně ani není trojúhelníkem. Anna Sudakevič na svou femme fatale strhává celou pozornost, takže jí Anna Sten v roli ustrkované ženy-dítěte nemůžu být dostatečnou konkurencí. Není divu, že Sten byla a je často zaměňována se Sudakevič, protože v případě tohoto filmu se zdá, že zde žádná Sten není. Pokud tedy Belyj orjol obsahoval nejednoznačné či protichůdné herecké výkony, film Torgovtsi slavoj trpí nesourodostí celého svého konceptu.

V poslední části hereckého profilu nás čeká emigrace Anny Sten do Německa a posléze do Hollywoodu, přičemž v obou případech se cesty její kariéry diametrálně proměňovaly.

Zdroje: IMDb.com, katalog Pordenone Silent Film Festival (2012), Russiancinema.ru, Rozpravy Aventina

Print Friendly, PDF & Email
  1. Rozpravy Aventina, říjen 1928, č. 4, str. 42. []

Autor

Květa Lujková
Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru