AFO 2014: Co si (ne)pamatujeme?

Publikováno: Iveta Jansová Publikováno dne: 14. dubna 2014 Rubrika: Festivaly a přehlídky, TV | Komentář : 0

TV – AFO 2014 – IVETA JANSOVÁ –

Hned první AFO-den na nás brojí těžkými kalibry. Dokument Jak funguje paměť?, který pochází ze série Horizon britské televizní stanice BBC, rozhodně není nic, co by nás mělo odradit, naopak! V necelých padesáti minutách doslova pronikáme do hlubin svého mozku a sledujeme, jakým způsobem si pamatujeme. Uchopujeme tedy proces, který je pro nás stejně automatický jako dýchání a kterému běžně vůbec nevěnujeme myšlenky. Jak tento zdánlivě magický postup tedy ve skutečnosti vypadá, se můžeme na festivalu AFO dozvědět 15. dubna od 17 hodin.

Dokument nemusí být synonymem nudy

V první řadě je nutné si uvědomit, že se setkáváme s žánrem faktuální TV, ten má sice mnohem větší referenční potenciál než fikční produkty, a tedy jakýsi punc reálnosti, neopomínejme však, že se tak jako tak jedná o pečlivě konstruovaný formát. V případě díla Jak funguje paměť? se setkáváme s představováním jednotlivých rozhovorů s vědci zabývajícími se funkcí paměti, následovaných konkrétními záběry na jejich vybrané pokusy. To je prokládáno osobním příběhem člověka, který je nucen žít „pouze“ v přítomnosti, jelikož jeho paměť se nikdy zcela nevyvinula. Tato promyšlená juxtapozice je dohlížena klidným a vševědoucím vypravěčem, jenž jednotlivé úseky uzavírá svými, tedy pro nás sympaticky obyčejně lidskými vysvětleními.

Pamatuji si, tedy jsem

Aniž bychom si toho byli vědomi, paměť je schopna formovat naši identitu, jsme v konečném důsledku naší vlastní pamětí, přesto o ní mnoho nevíme. Dokument nám přibližuje postupný vývoj lidského mozku a lidského jedince vůbec v kontextu utváření jeho paměti. Zajímavě vykresluje vztah mezi mozkovými centry paměti a abstrakce či představ budoucnosti, které se zdají být totožné. „Proč se zajímáme o zítřek je proto, že si pamatujeme včerejšek.“ Přese všechna filosofická, biologická a jiná vědecká tvrzení o naší dominantní pozici v hierarchii živočichů zjišťujeme, že je to především paměť, která nás od zvířat odlišuje.

Vzpomeň si!

Některé události si pamatujeme, aniž bychom chtěli, jiné nemůžeme polapit. Pozastavme se v naší věčné snaze nebýt zapomenuti a zajděme na tento dokument, můžeme tak zjistit, jak to s tou pamětí vlastně vypadá.