Kolínka, Behrens a duše Festu Anča 2014

FESTIVALY: Fest Anča – ŠTĚPÁNKA IŠTVÁNKOVÁ –

Na zašlou slávu Žiliny sedá prach z opadávajících omítek, naštěstí zde ale působí řada aktivistů, kteří jsou schopni ho rozfoukat. Shlukují se vevnitř a vně občanského sdružení Truc sphérique a výsledky jejich práce je opravdu „vidno“.

Právě tito lidé stojí také za organizací mezinárodního festivalu animovaných filmů – Fest Anča, jenž má své domovské sídlo v Zářečie. Stanica Žilina-Zářečie je kulturním centrem vytvořeným na základech původní železniční zastávky. Stále ho míjejí vlaky směřující do Rajce a z něj. A právě tyto vlaky společně s ruchem aut z nedalekého obchvatu specificky narušují kulturní akce, které zde probíhají. Nejinak tomu bylo při letošních Aniččiných projekcích.

Ruch však není jediným, co toto místo nabízí. Je komunitním prostorem, potkávacím uzlem, inspirativní platformou i odpočinkovou zónou. Můžete vychutnávat výbornou kávu a čekat na příchod vlaku či další projekci. Místní lidé jsou vstřícní a kreativní. Poctivě zužitkují každou rouru a každou bednu od piva – černohorská reklama zaručena. Krom rekonstrukce tohoto železničního bodu se zasloužili také o obnovu chátrajícího architektonického skvostu – synagogy Petera Behrense.

Peter Behrens byl významným německým architektem účelového modernismu. Je autorem mnoha továrních budov – především berlínské Allgemeine Elektricitäts-Gesellschaft. Ve svých realizacích se vždy pokoušel o smysluplné propojení funkce a formy. Jeho nejznámější církevní stavbou je Krematorium Eduarda Müllera v německém Hagenu, jehož návrh byl inspirován Nietzscheho filozofií – okny tvořenými kvadraturou kruhu se zde pokouší o transformaci nemožného na možné.

O podobnou proměnu se pokouší také výše zmiňované sdružení Truc sphérique. Před několika lety přijali nabídku žilinské židovské obce využít tuto stavbu ke kulturním účelům a za pomoci grantů, dobrovolnické práce a příspěvků ze strany veřejnosti se zde s vervou snaží vybudovat galerijní prostor – Kunsthalle Nová Synagóga. V následujícím roce by měl jejich sen dospět do zdárného konce. Prostor však funguje i ve své syrové nedokončené fázi. Genius loci je přítomen v každé situaci a není tvořen pouze Behrensovým umem, ale také lidským faktorem, který prostor obývá. Zvolení tohoto místa jako sálu ke slavnostnímu zahájení letošního festivalu tak nebylo pouze volbou stylovou, ale především adekvátní. Mimo jiné tento stále značně rozbořený prostor vhodně doplnila závěrečná postapokalyptická performance Stálým tempom až do konca vycházející z počítačové hry Entropy od Stixe, doplněná o hudební doprovod Braňa – Mrtvého školníka.

V bezprostřední blízkosti synagogy se už jedna rozměry nepatrná a projekty výrazná galerie nachází. Jedná se o Galerii ± 0, 0, v níž se v rámci druhého dne Festu Anča uskutečnila vernisáž výstavy Frejm baj Frejm. Ta se zde objevuje už potřetí a stejně jako v předchozích letech představuje technologické a koncepční možnosti média filmu a animace v galerijním prostoru. S různorodými tematickými přístupy tu vystavují: časosběrný Krišs Salmanis, interaktivní Slávo Krekovič, Eszter Szabó parafrázující tradiční malířské kompozice či Nemanja Nikolič, který překreslil políčko po políčku scénu z Hitchcockova filmu. Tato dobrodružství v UV přítmí galerijního prostoru „Plusmínusnula“ můžete zažít do 11. 7. 2014.

Fest Anča a celá skupina tvůrčích lidí, která se (nejen) na tomto animovaném festivalu podílí, spojuje ve svých projevech minulost místa i budoucnost „nadšenectví“, bezprostřednost komorních akcí a internacionalitu. I jako návštěvník můžete táhnout přetěžký kufr americké hostce s holkou ze štábu, se kterou jste se seznámili před několika minutami, nebo se toulat městem se společenstvím tašek „animace neexistuje“. Můžete vnímat atmosféru zpovzdálí, můžete být součástí. Na odjezd dalšího vlaku je vždycky času dost.