Kniha (nejen) o nerealizovaných filmech nakonec nevyjde

KAUZA: Režisér Jan Němec zrušil bez uvedení důvodu vulgárním dopisem vydání knihy Rozhovory 1964-2014 –  JAROSLAV STUCHLÝ – 

Marnost, samá marnost. Mantru podobnou té z úvodu starozákonní knihy Kazatel si nejspíš stále opakuje Miloš Fryš, ředitel příbramského nakladatelství Camera obscura, díky jehož péči vyšlo několik pozoruhodných titulů z oblasti kinematografie (mj. o osobnosti a díle Andreje Tarkovského, soubor rozhovorů s Jimem Jarmuschem nebo Ermannem Olmim). Projekt, který připravoval dlouhých patnáct let, knihu rozhovorů s režisérem Janem Němcem (nar. 1936), odpískal tvůrce s nálepkou enfant terrible nové vlny těsně před vydáním.

Celou anabázi popsal nakladatel v tiskové zprávě na svém webu. Vyplývá z ní, že vedle starších rozhovorů měla rozsáhlá publikace obsahovat i šedesát stran nového materiálu, který s režisérem připravil přímo Fryš a jenž se měl týkat především nenatočených, nedokončených a ztracených snímků z Němcova exilového působení (ale určitě byla řeč také o Němcově ročníkové práci podle povídky Marka Hlaska, jejíž negativ někdo ukradl na FAMU). Tuzemskému čtenáři se tak mohl dostat do rukou bilanční text o jedné z nejvýraznějších osobností československé kinematografie 60. let, osobní vzpomínání tvůrce surrealistických Démantů noci (1964) či pronikavého podobenství o fungování totalitní moci O slavnosti a hostech (1966). Neméně zajímavá mohla být (sebe)reflexe Němcovy porevoluční tvorby, kdy ve vlastní produkční společnosti natočil oceňované experimentální snímky, jako např. Noční hovory s matkou (2001) nebo Toyen (2005). Nic z toho se však nestane, neboť v květnu letošního roku vypověděl režisér vydání knihy nakladateli e-mailem bez udání bližšího důvodu. Situace je o to tristnější, že text rozhovoru byl předán k autorizaci už v roce 2000 (!) a po létech brikulí konečně Jan Němec s vydáním knihy souhlasil. Publikaci měla doprovázet i 2 CD rozhovorů, na vše nakladatel sehnal štědré státní dotace (přes čtvrt milionu korun), které ovšem nyní musí vrátit, protože podmínkou bylo vydání do konce roku 2014.

Zatímco z hlediska za všech okolností precizního Miloše Fryše jde o těžkou nakladatelskou ránu, Jan Němec reagoval vyjádřením o „malé bouři ve sklenici vody“ a „prkotině, kterou nehodlá čtenáře obtěžovat“. Navíc operuje nepřesnými (nepravdivými?) informacemi o svém finančním podílu (podle Němce žádný nebyl, podle Fryšova elektronického archivu byl pro něj připravený honorář, režisér dokonce žádal o jistou zálohu z této částky) a uzavírá tím, že podoba knihy pro něj byla stejně nepřijatelná (viz článek na iDNES).

Josef Škvorecký charakterizoval Jana Němce coby popudlivého sangvinika (střelba pod parapet bytu Marty Kubišové je dnes už legendární historkou), této kategorizaci by odpovídaly jak režisérovy občasné hysterické záchvaty, tak slovník užitý v inkriminovaném e-mailu. Nic to však nemění na tom, že se tato složitá osobnost nesmazatelně zapsala do dějin kinematografie, že nakladatel Miloš Fryš je na ni právem naštvaný a že všem, kteří se hlouběji zajímají o film a lidi kolem něj, vznikla Němcovým nepochopitelným vrtochem (zřejmě) nenapravitelná škoda.

P.S. O tom, že Jan Němec rozhodně má co říct (a říká to zajímavě), se lze přesvědčit třeba tady.