Severská filmová zima počtvrté

I když na konci února už je zima na ústupu, rozhodně byste si neměli nechat ujít Severskou filmovou zimu. Letos probíhá již čtvrtý ročník tohoto festivalu, který, jak již z názvu vyplývá, se zaměřuje na u nás spíše minoritně známou evropskou kinematografii, což potvrzují i slova ředitelky festivalu Lenky Bezinkové: „Jsme skupinka lidí, kterou spojuje zájem o severských film. Naším cílem je jejich zprostředkování českým divákům, neboť si myslíme, že severská kinematografie je svým způsobem jedinečná, ale bohužel u nás (…) poněkud méně zastoupená.“1

Organizátorem festivalu je Severský filmový klub, který ho realizuje za podpory Hlavního města Prahy a severských ambasád. Zajímavostí je, že letošní ročník vznikl i díky přispění samotných příznivců severských filmů, kteří v rámci veřejné internetové sbírky na portálu hithit.cz přispěli částkou přes osmdesát tisíc korun.

Severská filmová zima zavítá od 24. února do 25. března 2014 do celkem jedenácti měst po celé republice.2 Letošní ročník slibuje pestrou přehlídku snímků, které v posledních letech vznikly na severu Evropy, konkrétně v ní je zastoupeno dvěma filmy Dánsko, čtyřmi Norsko, jedním Švédsko i Finsko a třemi Island.

Na základě ohlasů organizátoři do programu znovu zařadili divácky oblíbenou dánskou absurdní komedii Adamova jablka (Adams abler, 2005, r.: Anders Thomas Jensen) o neonacistovi, který v rámci veřejně prospěšných pracích přijíždí na faru, kde zjišťuje, že farář není úplně normální. Do Severské filmové zimy je zahrnut i výpravný norský velkofilm nominovaný na Oscara Kon-Tiki (Kon-Tiki, 2012, r.: Joachim Rønning, Espen Sandberg), který jste mohli vidět na posledním ročníku Severského filmového podzimu. Vypráví o cestě norského mořeplavce a dobrodruha Thora Heyerdhala, který se spolu s několika přáteli plavil na primitivním voru přes Tichý oceán, aby dokázal svou teorii, že Polynésie byla osídlena z Jižní Ameriky.

Žánrová i tematická nabídka letošní ročníku je opravdu pestrá a těšit se můžete jak na komedie s jedinečným drsným absurdním humorem, tak na vážněji laděná díla zaměřená na vztahovou problematiku a hledání sebe sama, či filmy námětově čerpající z minulosti.

Za předpokládaný hit letošního ročníku označují organizátoři norský historický film Vzpoura v Kautokeinu (Kautokeino-opprøret, 2008, r.: Nils Gaup). Režisér v něm přibližuje život Sámského etnika, ze kterého on sám pochází a kterým se zabýval již ve svém debutu Stopař. Příběh se odehrává na pozadí skutečných událostí z roku 1852, kdy se přes padesát Sámů vzbouřili proti norské správě, a došlo ke krveprolití. Gaup hledá ve filmu příčiny extrémního chování jindy poklidného nejstaršího laponského etnika.

Do méně dávné minulosti nás zavede i islandský snímek Smích racků (Mávahlátur, 2001, r.: Ágúst Guđmundsson), který se odehrává na počátku padesátých let minulého století. Počínání mladé vdovy Freyi, která se po letech vrací domů a poklidnou rybářskou vesnici obrátí vzhůru nohama, sledujeme očima její jedenáctileté sestřenice Aggy. Zajímavostí je, že mladičká herečka Ugla Egilsdóttir získala na MFF Karlovy Vary 2002 za tuto roli ocenění za nejlepší ženský herecký výkon.

Z komediálně laděných snímků zmiňme například retro snímek Synové Norska (Sønner av Norge, 2011, r.: Jens Lien), který s nostalgií vypráví o punku a dospívání v silně pro-socialistickém Norsku sedmdesátých let 20. století. Za pozornost určitě stojí i dvě filmové novinky. Islandská duchařská komedie Strašidla a duchové (Ófeigur gengur aftur, 2013, r.: Ágúst Guđmundsson) vypráví o duchu otce, který se svému synovi snaží zabránit v prodeji domu, jenž po něm zdědil, a norská romantická komedie Tak už mě sakra polib, pitomče (Kyss meg for fean i helvete, 2013, r.: Stian Kristiansen) se točí kolem ochotnické skupiny, jejíž novou divadelní hru má režírovat známý norský herec, který prochází životní krizí. Všem ze života udělá peklo, když do hlavní mužské role obsadí kapitána místního fotbalového klubu a naprostého idiota.

Závěrem by se slušelo ještě zmínit, že Severská filmová zima je divácky přívětivá vůči sluchově postiženým, a tak jsou všechny snímku opatřeny barevně upravenými titulky, přičemž každá důležitá postava má svou barvu, a samozřejmě nechybí informace o hlucích a dějích mimo záběr. V případě projekcí v Praze, Brně a Ostravě jsou filmy navíc opatřeny i s anglickými titulky.

Letošní ročník festivalu nabízí velmi pestrou směs. Neváhejte proto vyrazit do kina na pozoruhodné filmy a zažijte tu pravou Severskou filmovou zimu, protože mnohé z uváděných snímků se často v našich kinech nevidí.