Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » City skryté v ešusu

City skryté v ešusu

City skryté v ešusu

RECENZE: Cizí oběd (režie: Ritesh Batra, 2013) – MIROSLAV LIBICHER –

K řadě zvláštností Bombaje patří i takzvaní dabbaválové – poslíčci, kteří se živí tím, že každý den rozváží desítky tisíc jídlonosičů, v nichž bombajské ženy posílají do práce obědy svým manželům. Ač jsou dabbaválové často negramotní, dokázali vyvinout natolik sofistikovaný systém rozvážek, že  jen v několika málo případech z milionu dorazí jídlo na špatnou adresu. Cizí oběd (The Lunchbox, 2013), film debutanta Riteshe Batry, přitom právě s jedním z takových omylů pracuje jakožto s výchozím bodem zápletky.

Špatně doručený jídlonosič se stane spojnicí mezi dvěma lidmi, kteří i v přelidněné metropoli pociťují samotu a smutek. Mladá a pohledná Ila (Nimrat Kaur) trpce pociťuje, že o ni její věčně nepřítomný manžel přestává jevit zájem a doufá, že si jej nakloní alespoň skrze chutný oběd. Ten se ovšem omylem dostane na pracovní stůl stárnoucího státního úředníka Saajana Fernandese (Irrfan Khan), který od smrti své ženy žije samotářským, uzavřeným životem a jídlo si nechává dovážet z pochybné vývařovny. Navíc má během několika dní nastoupit do penze a musí se potýkat s vtíravě zdvořilým nováčkem Aslamem Shaikhem (Nawazuddin Siddiqui), jenž ho má na jeho pozici nahradit. Jelikož dabbaválové záměnu opakují, začnou si Ila se Saajanem v bludném jídlonosiči posílat vzkazy, což je první krok k tomu, aby se mezi nimi utvořilo hlubší pouto…

saajan

Cizí oběd je prvním indickým filmem, který se za posledních dvanáct let objevil v české kinodistribuci a není divu, že se distributor (a spolu s ním i množství recenzentů) snaží zdůrazňovat, že se nejedná o snímek bollywoodský. Je samozřejmě pravda, že s převažující poetikou hindské populární kinematografie nemá Batrův film mnoho společného, byla by však chyba vnímat jej jako dílo, jenž je od Bollywoodu zcela odtržené, či dokonce stojí v opozici k němu. Ze všeho nejvíc je totiž Cizí oběd zástupcem sympatické vlny moderních hindských filmů, které zpochybňují existenci nepropustné bariéry mezi mainstreamovou a „paralelní“ kinematografií a vyhýbají se šablonovitosti.  Tou přitom netrpí jen Bollywood ve snaze vytěžit maximum z komerčně úspěšných konceptů, ale také paralelní tvorba, jež je pro změnu závislá na státní podpoře a musí tedy naplňovat rigidní představy o „kvalitní filmové tvorbě“ prosazované indickým ministerstvem informací.

Ačkoli i Cizí oběd se dočkal státní podpory a nelze o něm mluvit jako o žánrovém filmu, s Bollywoodem je stejně propojen: Jednak skrze velké a významné produkční společnosti UTV Motion Pictures a Dharma Productions, které se podílely na jeho výrobě, jednak skrze účast dvou populárních herců. Tím prvním je pochopitelně Irrfan Khan, celosvětově známý díky rolím v západních hitech jako Milionář z chatrče (Slumdog Millionaire, 2008) či Pí a jeho život (Life of Pi, 2012), tím druhým pak neméně talentovaný Nawazuddin Siddiqui, jenž si v posledních letech vysloužil mnoho pozornosti rolemi v oceňovaných filmech jako Kahaani (2012), Talaash (2013) nebo Gangs of Wasseypur (2012).

vlak

V tematické rovině je film spíše zástupcem širších trendů v současné hindské kinematografii nežli nějakým výjimečným úkazem. Tak jako mnoho bollywoodských i mimobollywoodských snímků poslední doby zkoumá životy lidí z městských středních vrstev a pracuje s realisticky vykresleným prostředím. Účast západních koproducentů a ambice prorazit na globální festivalovou scénu naštěstí tvůrce nedovedly k pokusům ukazovat Bombaj prostřednictvím cestopisných stereotypů, takže se Cizí oběd vyznačuje vcelku civilní, realistickou estetikou. Ta je podpořena poklidným, pomalu plynoucím vyprávěním směřujícím pozornost na každodenní drobné rituály, které postavy vykonávají – ať už jde o pravidelné cesty přeplněnými městskými vlaky, přípravu oběda či prozkoumávání jednotlivých kastrůlků jídlonosiče o polední přestávce. Scénář se vyhýbá výrazným dějovým zvratům a omezuje i množství dialogů, film tak zůstává soustředěn na vnitřní pocity Ily a Sajaana, jejichž změny jsou z velké části demonstrovány právě na způsobu, jakým oba interagují s okolím. Jelikož Ila je ženou v domácnosti, nechali ji tvůrci vést hovory alespoň s „tetičkou“ z horního podlaží, která se nikdy neobjeví v rámu záběru – hrdinka tak může s někým mluvit a přitom prakticky zůstat osamělá.

Aniž by Cizí oběd vybočil ze své poměrně sevřené koncepce, lehce se otře o řadu společenských fenoménů cloumajících dnešní Indií. Všechny však nějakým způsobem souvisí s odcizením, jímž obě hlavní postavy z odlišných důvodů trpí. Ilu drží v pasti přežívající patriarchální a patrilineární společenské uspořádání, neboť od nemilujícího manžela nemá kam utéct – není finančně soběstačná a své původní rodiny se de facto vzdala v okamžiku svatby.1. Saajanovi, který už rodinu nemá, zase jediný společenský kontakt zprostředkovává jeho zaměstnání. To se ovšem jeví pouze jako soubor mechanických a odosobněných úkonů. Coby jistý opak rezignovaného Sajaana pak působí zdánlivě nezlomně optimistický Aslam Shaikh, jenž – jak se později ukáže – dokázal řadu společenských i materiálních překážek překonat, byť za cenu toho, že musel neustále něco předstírat.

saik

Ritesh Batra tedy dokázal natočit stylisticky a emocionálně uměřený film, jehož hlavní předností je schopnost jemného, náznakového vyjadřování. Kritici i diváci to očividně ocenili, takže Cizí oběd s úspěchem proběhl několika světovými festivaly (včetně toho karlovarského) a posbíral množství kladných ohlasů. O to pochopitelnější je rozčarování mnoha osobností indické umělecké scény nad skutečností, že místo něj byl jako zástupce Indie na letošních Oscarech zvolen prakticky neznámý a filmařsky sotva průměrný gudžarátský snímek The Good Road (2013). Tímto rozhodnutím Indická filmová federace (FFI) jen potvrdila dlouhodobé podezření, že nedovede odhadnout, jaké filmy mohou dnešní světové publikum zaujmout.

The Lunchbox

Režie: Ritesh Batra
Scénář: Ritesh Batra, Rutvik Oza
Střih: John F. Lyons
Hudba: Max Richter
Hrají: Irrfan Khan (Saajan), Nimrat Kaur (Ila), Nawazuddin Siddiqui (Shaikh) a další
Indie / Francie / Německo / USA, 2013, 104 min.

Česká premiéra: 30. ledna 2014 (Aerofilms)

Print Friendly, PDF & Email
  1. V tradičních společnostech se žena po svatbě stává součástí rodiny manžela, přičemž se očekává, že styky se svými rodiči a sourozenci minimalizuje []

Autor

Počet článků : 37

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru